25. 1. 2021 11:49 − 1696× − 0

David Černý: „Míra Černý je laťkou!“

David Černý má za sebou přes své mládí již řadu úspěchů.

David Černý má za sebou přes své mládí již řadu úspěchů. Mimochodem 3. února oslaví teprve pětadvacáté narozeniny coby úřadující absolutní šampión závodů do vrchu EDDA Cup. Závody má v genech. Vždyť už jeho praděda Zdeněk Cipra závodil v různých disciplínách motoristického sportu v padesátých letech. „Pradědovi z matčiny strany je nyní třiadevadesát let. Začínal plochou dráhou. Záhy však přešel od motocyklů k autům. Díky dobré jazykové znalosti angličtiny a němčiny se věnoval i organizační činnosti. Na vojně se zařadil ke spojovákům. Později se dostal do ATK na Strahově. Byl zařazen do oddělení PHM a brzy se stal řidičem legendárního atleta Emila Zátopka. Po návratu z vojny se vrátil k motorsportu. Věnoval se soutěžím i kopcům. Jeho závodění si však nepamatuje už ani babička (smích). Praděda bydlí nedaleko Písku a je stále čilý. Řídí auto a na Vánoce k nám osobně dorazil,“ začíná naše povídání pražský pilot. K závodění však Davida nicméně přivedl především Petr Januška, partner jeho matky, který ho vychoval.

„Petr závodil celý život. Začínal endurem, pak plochou dráhou v RH Praha. Následoval autokros s buginou vlastní stavby, to ale už po emigraci do Německa. Tam pracoval jako mechanik u Alfonse Hohenestra. Ten se zaměřuje především na vozy značky Audi. Petrovou srdcovkou je hlavně „Doutník“ – typ 200 Quattro. S tím mimochodem startoval v devětaosmdesátém na Bohemii legendní Peter Holub. Po revoluci se Petr vrátil do Čech. Založil vlastní tým a devět let působil v seriálu Pickup Freestyle a poté v MMČR na okruzích. Motorsportu zůstává věrný dodnes.“

Takže pro tvoje závodění byly veškeré předpoklady?

„Jasně. Od kočárku trávím čas po závodech a na dílně (smích).“

Lákal tě motorsport?

„Hm (přikyvuje). Samozřejmě a hodně.“

Kdy a kde tvá kariéra začala?

„Petr mě chtěl nasměrovat do okruhového automobilového závodění. Ideální průpravou měly být motokáry. Tak jsem v nějakých deseti letech začínal ve třídě 100ccm. Petr mi radil, jakou jet stopu a kam až držet plný plyn. Pak však byla tato kategorie zrušena. Navíc okruhy u nás začaly upadat a my na ně ani neměli finance.“

Vše vyřešil vstup do EDDA Cupu.

„Byla to nejdostupnější verze závodění. Navíc ve špičkově zorganizovaném EDDA Cupu, nabízejícím kvalitní konkurenci. Této volby rozhodně nelituji. A dle počtu účastníků nejsem sám. Člověk se musí vždy přihlásit včas, aby se vešel do početného startovního pole (smích). Já zde sporadicky začal už v roce 2011 a od sezóny 2013 jedu kompletní seriál.“

Tobě se tento seriál loni podařilo vyhrát absolutně.

„Spíše se mi povedlo nasbírat nejvyšší počet bodů. V absolutním pořadí se totiž neškrtá žádný výsledek. Eda to má dobře vymyšlené, aby mu účastníci absentovali minimálně (úsměv). Navíc ti úspěšní dostanou finanční i materiální odměnu díky Edovi a partnerům EDDA Cupu. To není ani na závodech pod hlavičkou Autoklubu ČR. Pro letošek je určitě motivací obhajoba.“

Navíc jsi ovládl početně obsazenou třídu E-2000. Můžeš zhodnotit její konkurenci?

„Přemýšlím, jak to zformulovat (dumá). Třeba Michal Slováček jede plné nasazení s jeho nezničitelnou Hondou. Ta je však asi už trošku unavená. Každopádně to je srdcař, kterého nic nezastaví. Ani skutečnost přijet na úvodní podnik do Kdyně s autem, ještě špinavým z předchozí sezóny (smích). Zmínit musím také velmi rychlého Vráťu Cinkla s krásně postavenou Octavií. Jen se mi ho nedaří přemluvit k častější docházce (smích). Jede pouze vybrané závody. Těch soubojů bych uvítal více. Navíc je nejen soupeřem, ale i kamarádem, ochotným poradit. Hlavně s elektronikou a řídícími jednotkami.“

Především někteří soutěžáci však nazývají vrchy s určitým despektem jako závody v čekání.

„To jo. Také je však vzít v potaz úměru k penězům. Jasně, v rallye najedeš více. Ale také to daleko více stojí.“

Využíváš poměrně netradiční techniku Škoda Pick-up. Můžeš jí představit?

Po konci seriálu Pick-up Freestyle zůstaly tenkrát Petrovi v garáži tři pickupy… Volba byla jasná. Do zeleného a bílo-červeného Pick-upa vestavěl motocyklový motor ZX-12R pro závody na okruzích. Za relativně málo peněz velký výkon. Plus sekvenční převodovka. Zatím poslední Petrovou stavbou z okruhů je Škoda Fabia 1150. Turbomotor mimochodem stavěl Alfons Hohenester, se kterým jsme v kontaktu dodnes. Zelené auto pak přenechal na vrchy mně. Máme ho dosud, ale v poněkud rozebrané podobě. Bílo-červeného později odkoupil pro třídu E-1400 Tomáš Novák. Následovala koupě červeného Pick-upa po Karlovi Patočkovi, se kterým jsem jel loni.“ Zmiňuješ finanční výhodnost motocyklových motorů. Autokrosaři, především z divize Buggy1600, však tvrdí opak. Dle nich je oproti automobilovému nákladnější a nespolehlivější.

„Zde je potřeba zmínit fakt, že Petr nechal motor sériový. Tudíž byl téměř nezničitelný. Vydržel i šestihodinovky jako třeba Epilog v Brně. Autokrosaři vyvíjejí a řeší maximální výkon. Já to mám podobné. Když jsem k motocyklovému motoru přidal turbo, spolehlivost klesla. Jenže mě vývoj prostě baví. Teď například chystám dvoukomorové sání. Něco ve stylu, jaké měla jedničková Fabia WRC. To auto miluji a nesnáším zároveň. Jeden den z něj máš radost a další den bys ho nejraději zapálil (smích).“

Vedle kopců jezdíš u Edy i populární Revivaly.

„Prahu i Berounku. A ačkoliv jako automechanik zrovna Fordy neupřednostňuji, přiznám se, že jezdím s Cortinou. Ta je ještě z let, kdy byl Ford použitelný (úsměv). Revivaly jsou krásné, dobrodružné akce, umožňující potkat se s mnoha kamarády a také legendami motoristického sportu. A opomenout nelze mnoha zajímavých, atraktivních aut a netradičních zážitků. Náš kamarád David Burda třeba využil příležitost získat na kapotu své Škody 100 originální autogram Johna Hauglanda. Hned ho také přelepil průhlednou fólií, aby byl vidět, ale nesmazal se (smích). Mohl bych závěrem poděkovat pár lidem?“

Určitě.

„Děkuji Edovi a jeho týmu spolupracovníků za organizaci krásných akcí. Mnoho členů jeho týmu je stálých. Třeba velmi přísný sportovní komisař Jarda Malík (úsměv). Poděkovat chci samozřejmě Petrovi, mámě, starající se o zázemí týmu, přítelkyni Týně za podporu a Fíšovi za přiložení ruky k dílu. A také mému jmenovci Mírovi Černému, že se o mně v rozhovoru zmínil. Je to špičkový pilot. Nemá žádné výpadky a jede pořád špičku. Přestože jede jinou třídu, je pro mě laťkou. Vždy se ptám na jeho čas. Podle toho zjistím, jak jsem jel.“

Foto: Jan Splídek, Robert Balcar

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama