Návrat na africký kontinent, který by ještě před pár lety vůbec nikdo nečekal, zařídil samotný prezident FIA Jean Todt snažící se poslední dobou silně prohlubovat vztahy s africkými zástupci. Obnovená premiéra kdysi slavné soutěže se měla odehrát už vloni, ale vidle do veškerých snah hodila pandemie koronaviru. Letos v červnu by už k návratu mistrovství světa na africký kontinent konečně mělo dojít. Těžko však dnes mít něco za definitivně jisté. Ze strany pořadatelů přicházejí samé pozitivní zprávy a žádné náznaky o zrušení rally. Pro tovární týmy, které si rády do jednotlivých destinací vozí obří skládací haly, je v Naivashe připravena dostatečně velká vyasfaltovaná plocha. Pořadatelé už nechtějí zažít situaci z roku 2002, kdy Richard Burns uvíznul se svým Peugeotem 206 WRC v hlubokém písku na vjezdu do servisu. Mechanici byli tak blízko, pomoct ale nemohli a jen sledovali marnou snahu britské posádky. V uplynulém týdnu pořadatelé zveřejnili i časový harmonogram rally. Na druhou stranu se po Evropě šíří různé zvěsti o tom, že je osud keňské soutěže dávno zpečetěn a její místo zaujme belgická Ypres Rally. Ta už ale v inovovaném kalendáři nahradila srpnovou britskou rally. Ani to nezabránilo starostovi jedné z obcí na trati belgické soutěže vypustit informaci, že tamní pořadatelé stále počítají s výměnou srpnového termínu za pro ně vhodnější červnový. Ten, který stále patří Afričanům.

Safari Rally dostala zcela novou podobu a ta bohužel moc nedává vzpomenout na historii slavného podniku. Zajímavostí této soutěže nebyla jen lokalita, kde se závodilo, ale pořádnou divočinou byla i samotná trasa. Žádné uzavřené úseky, ale pořádná porce i sto kilometrů dlouhých zkoušek normálně v provozu. Keňská dopravní situace se samozřejmě svou hustotou provozu ani neblížila podmínkám ve vyspělých zemích, ale i tak nebezpečí v podobě jedoucích aut nebo autobusů číhalo na každém kilometru. Samozřejmostí se tak staly doprovodné helikoptéry, které kromě volně pobíhající zvěře svým posádkám hlásily jedoucí vozy a další nebezpečí. Když si v roce 2002 nechal Michael Park sešit s itinerářem v servisu, Markko Märtin se musel nechat navigovat právě z helikoptéry. Nemožnost vzlétnout vedla v závěrečném dnu ročníku 2001 k revoltě jezdců, kteří odmítli odstartovat bez svých helikoptér do RZ 11. Ta byla následně zrušena. Celková délka měřených úseků i posledního, už poněkud redukovaného a na uzavřených úsecích uspořádaného ročníku 2002 přesahovala tisíc kilometrů. V osmdesátých letech nebyla ničím výjimečným ani trať s pěti tisíci ostrými kilometry. Drsná zkouška techniky i výdrže posádek opravdu se vším všudy.

O svou chvilku slávy se pravidelně hlásilo počasí a zaprášené kamenité tratě se ze dne na den proměnily v těžko průjezdné bahenní lázně. Soutěžní vozy kvůli tomu musely být opatřeny „šnorchlem“ k nasávání vzduchu vedoucím na střechu. Kvůli častým srážkám s volně pobíhající zvěří pak vozy měly ještě jednu vychytávku, speciální pevný drátěný kryt chránicí chladič. Bahenní úseky a střety se zvěří, to jsou snad jediné dvě výzvy, které se z původní Safari dochovaly do současnosti. Dočkáme se tak při letošním restartu znovu speciálního vzhledu soutěžních vozů? Itinerář už nic tak dramatického úplně neobsahuje. Soutěž dostala unifikovanou podobu s osmnácti rychlostními zkouškami o celkové délce 321 kilometrů. Nejdelší úsek měří jen necelých 33 kilometrů. Nic navíc oproti běžným podnikům kalendáře. O den dříve, než je obvyklé, se bude konat středeční shakedown. Ve čtvrtek na posádky čeká jen odpolední superspeciálka. V pátek odstartuje první ze tří hlavních etap a posádky se budou pohybovat na jih od jezera Naivasha. Sobotní dění se bude odehrávat o něco severněji, trojice dvakrát plánovaných úseků bude namotána kolem jiného jezera, Elmenteita. Posádky se tak kvůli mnohem kompaktnější trati už nepodívají do vzdálené oblasti rovníku, kde se v dřívějších ročnících právě druhá etapa odehrávala. Fragmenty tratí mohou být posádkám, které zažily staré ročníky africké klasiky, povědomé, ale to je spíše výjimkou. Stejně jako v případě posledního ročníku, který se konal v rámci mistrovství světa 2002, zůstanou nevyužité tratě na jih od Nairobi. Neděle totiž zbylé přeživší posádky zavede zpátky k jezeru Naivasha. Úsek o délce deseti a půl kilometru, na kterém se odehraje závěrečná Power Stage, ponese dramatický název Ďábelská brána.

Budou bohové této rally nakloněni a umožní její odložený restart nebo vyhraje ďábelské spiknutí Belgičanů, kteří se chtějí do mistrovství vecpat stůj co stůj a ještě si vylobbovat svůj klasický termín? To teď můžeme jen odhadovat. Jedno je jisté, co do očekávané konkurence na startu asi Afričané své evropské rivaly trumfnout nemohou. Na druhou stranu jejich soutěž i přes svou drastickou unifikaci nabízí pořádnou dávku exotiky a pestrost byla vždy výsadou světového šampionátu.