„Samozřejmě ideální by bylo jet některý z evropských seriálů. Jenže vzhledem k přetrvávající pandemii koronaviru je situace nejasná. Rozhodli jsme se tedy pro návrat do MČR, které má také dobré renomé a kilometráž,“ začíná naše povídání svými plány pilot, jehož spolujezdcem bude již sedmým rokem Roman Švec.

Loni jste se s Romanem představili v Rallysprint sérii. Zde se vám podařilo vybojovat konečné třetí místo a stříbro ve třídě 5. Takže spokojenost?

„Původní plány byly přitom zcela jiné. Chtěli jsme se s Peugeotem 208 R2 zúčastnit evropského šampionátu ERT a po titulovém roce 2019 se vydat poznávat neznámé tratě okolních států. Bohužel příchod koronaviru veškeré plány zhatil. Hranice se zavřely, začalo hromadné rušení podniků ERT i MČR a jediným smysluplným seriálem byla Rallysprint série, obsahující původně pět podniků. Změna přišla i ohledně automobilu. Týmu Minařík Racing se totiž povedlo do Česka přivézt první exemplář nové 208 Rally4, která šla do světa. Proto jsme zvolili sprinty jako test nového vozu, diametrálně odlišného od jeho staršího atmosférického bratříčka. S jednotlivými závody panuje spokojenost. Třikrát jsme vyhráli třídu a absolutně dojeli třikrát druzí za Honzou Dohnalem. Navíc si troufám tvrdit, že naše časy byly relativně konkurenceschopné. To mě velmi překvapilo a potěšilo. Celkový výsledek je mírným zklamáním. Zásadně ho totiž ovlivnilo naše vynechání závěrečného podniku Rally Morava. Krátce předtím utrpěl náš vůz újmu při testu jiné posádky. Škody nebylo možno do startu opravit. Snaha sehnat náhradní auto stejné třídy byla marná. Buď byla v daném termínu obsazená a nechat si ho přivézt z Francie či Španělska by akci prodražilo natolik, že se to nevyplatilo.“

Zmiňuješ zvykání si na Peugeot 208 Rally4. Předtím jsi pilotoval Peugeot 208 R2. V čem vnímáš rozdíly?

„Upřímně, zpočátku jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Celý život jsem totiž byl zvyklý jezdit s atmosférou. Názory, že auto s turbem je jednodušší na ovládání, se mi záhy zcela jednoznačně potvrdily. Před zatáčkou nemusíš až tak přesně řešit kvalty a otáčky, lépe odjíždí ze zatáček a více odpouští chyby. Navíc není tak náročné na fyzickou kondici. Se „starým“ Peugeotem byl vždy problém v pomalých pasážích. Byl relativně dlouhý, ruční brzda u něj nefungovala ideálně a vědomí pomalých a úzkých míst mě stresovalo už před startem. Zde nabrané ztráty jsem totiž musel dohánět v rychlých, nebezpečných pasážích. Jediný handicap vnímám v brzdách. Ty nejsou oproti „starému“ Peugeotu tak účinné a musím brzdit dříve, než jsem byl zvyklý. Na tomto chceme letos zapracovat, protože zde vidím své největší rezervy.“

Pro diváky loni jistě byla velmi zajímavá konfrontace tebe s novinkou Peugeot 208 Rally4 proti Janu Dohnalovi, pilotujícím mnohem starší Renault Clio S1600.

„Já speciály S1600 miluji. Vyrůstal jsem na nich a považuji je za opravdové závoďáky. Kdyby byly cenově dostupné, neváhal bych a jezdil pouze s nimi. Mít možnost utkat se s tímto autem, pilotovaným navíc rychlým pilotem, který ho dokonale zná, pro mě bylo velkou výzvou a motivací. Strašně mě překvapilo, jak rychle jsme se, po pouhém padesátikilometrovém testu před soutěží, s autem sžili. Vždyť hned v cíli úvodního příbramského podniku jsme na Honzu neztráceli ani celou půlminutu. I další podniky se nesly ve stejném duchu. Tedy první poloviny závodů jsme s Honzou drželi krok a naše časové rozdíly byly vesměs v desetinách. V další části závodů jsme ovšem dostávali. I tak panovala veliká spokojenost, protože dodnes jsme s autem ujeli nějakých dvěstě ostrých kilometrů. To je pořád téměř jeden velký podnik MČR. Bohužel se obávám, že naše loňské souboje s Honzou se do letošní sezóny nepřesunou z důvodu omezení našeho vozu restriktorem. Prohloubit by se tedy měla i naše výkonnostní propast na vozy R3T, které spadají do stejné třídy jako náš vůz. FIA asi nechce dopustit, aby vozy Rally4 porážely novou kategorii Rally3.

Právě Renault Clio S1600 je jedním z vozů, které by od roku 2022 neměly bodovat do absolutní klasifikace a měly mít vytvořeny vlastní třídy. Jaký je tvůj názor na tento návrh?

„Petici proti omezování těchto aut jsem podepsal. Za prvé pro mě nadále zůstává výzvou bojovat proti tak silnému soupeři se špičkovým autem, jako je Honza Dohnal. Za druhé, pokud by Honzu odsunuli do nějaké okrajové třídy a on byl přesto nejrychlejší dvoukolkou, případný titul můj nebo kohokoliv jiného by byl mnohými znevažován s tím, že nevyhrál ten nejrychlejší. S čím každopádně jednoznačně nesouhlasím, je, že když před lety bylo umožněno opět startovat speciálům WRC, bylo vše vázáno rokem výroby a povinností přihlásit auto do určitého termínu na „erkové espézetky“. To nevnímám jako férové řešení. Buď měl přetrvat zákaz vozů WRC úplně, anebo vše otevřeno tak, aby si toto auto mohl koupit kdykoliv kdokoliv bez ohledu na rok výroby. Nicméně mi přišla celá nedávná hysterie trošku přehnaná, protože vozy WRC ani S1600 tady nikdo původně zakázat nechtěl a bylo pouze na majitelích, zda chtějí jízdou v těchto skvostech bavit sebe i diváky nadále nebo s nimi pouze přivážet mistrovské tituly. Ať tedy petice dopadne jakkoliv, budu věřit, že vyhraje ta první varianta a o tyto vozy nepřijdeme.“

Už sedmou sezónu tě bude navigovat Roman Švec. Kdy se spolupráce zrodila a jak jsi s ní spokojen?

„Já začínal před deseti lety s Rudou Kouřilem jako úplný nováček netušíc, která bije. Ruda mě do všeho postupně pomalými krůčky zasvěcoval. Byl to úžasný učitel. Lepšího jsem si nemohl přát. Začínali jsme malými auty třídy 10 – Polem a Fabií. Následovala Fabia třídy 7 a poté Civic v „devítkách“. Za celé čtyři roky jsme měli pouze jednu havárii. Když jsme pak v roce 2015 vyjeli titul ve třídě 9, usoudili jsme, že je mé učení a zasvěcení se do tajů rally u konce a zvládnu pokračování kariéry bez “učitelského“ dozoru. Roman v té době závodil jako řidič i spolujezdec s Honzou Pilařem. Ten jezdil sprinty s toutéž Hondou od zlínského Petra Koláře, se kterou my s Rudou jezdili „velký“ mistrák. Slovo dalo slovo a s Romanem nastala dohoda, že v sezóně 2016 usedne vedle mě. Spolupráce trvá dodnes. Roman je naprostý perfekcionalista. Přes velké pracovní vytížení je vždy perfektně připraven, má dokonale nastudované řády a mohu se na něj ve všem naprosto spolehnout. Navíc jsme za ty roky, díky jeho technickým znalostem a kutilským zkušenostem, mohli opravit závady, které by jindy vedly k odstoupení. Na spolujezdce jsem měl prostě zatím vždy štěstí.“

Závěrem se tě zeptám, zdali máš nějaký rallyový sen?

„Přiznávám, že ve své hlavě jsem se soutěžemi končil již několikrát. Třeba po velké českokrumlovské havárii v roce 2017, způsobené selháním brzd. S Romanem jsme skončili domlácení v nemocnici a auto jsem nikdy neměl pojištěné. V tu chvíli si říkáš, co ti to dává a jestli to vůbec stojí za to. Rok poté selhaly brzdy pro změnu na Šumavě. Tentokrát naštěstí před únikovou zónou, kde se podařilo auto zastavit na ruční brzdu. Nechci ani domýšlet, jak by to dopadlo, pokud by před námi byla nějaká pevná překážka. Nicméně mě těší, že jsem v sobě vždy dokázal nalézt motivaci. Je potřeba mít pevnou vůli a vzepřít se osudu. Nebýt toho, nebyli bychom předloňskými šampióny MČR ve 2WD. Krásným zážitkem byl také start ve Švýcarsku na Rallye International du Valais. A ten sen, na který se ptáš? Vyloženě žádný nemám. Vždy, když jsem měl na dosah nějaký dobrý výsledek, hodil mi osud klacek pod nohy. Jsem za to ale zpětně rád, protože to ze mě udělalo lepšího a psychicky odolnějšího člověka. Ale třeba kompletní sezóně v zahraničí bych se nebránil. Líbil by se mi třeba seriál ERT. Motivací mi každopádně je uspět v každé soutěži, které se účastním.“