V něm strávil pět let své soutěžácké kariéry a tyto roky se dají jednoznačně označit za jeho dosavadní vrchol. V sezóně 2016 to dotáhnul až k onomu triumfu v Argentině a čtvrtému místu v konečném pořadí šampionátu. Do nové éry silnějších WRC vstoupil smolně, tragickým incidentem na Monte Carlu 2017. S novým typem aut nenašel za dva roky pokusů pořádně společnou řeč a v týmu byl odsunut na druhou kolej. Comeback v kokpitu WRC v roce 2019 ve Finsku si Paddon pokazil sám ještě před samotným startem. Při testování totiž Ford Fiesta WRC podrobil až moc důkladné zkoušce odolnosti. Větší program měl přichystaný na loňskou sezónu a jeho středobodem měla být účast na domácí Rally New Zealand, která se do světového kalendáře vrátila po dlouhých osmi letech. Proč k ničemu z toho nedošlo, to asi není třeba rozebírat…

Paddon zůstává věrný značce Hyundai a díky přispění lokálního novozélandského zastoupení dostal příležitost uvést v život neotřelý projekt. Hyundai Kona EV. Elektromobily svých zastánců v řadách fanoušků rally moc nenajdou, ale Novozélanďan se tímto projektem udržuje v hledáčku zahraničních médií a továrních stájí. Minimálně hluchoněmým fanouškům by se ale Kona líbit mohla, opticky její jízdní projev při testech nevypadal vůbec zle. S akustikou to je ovšem něco jiného. Teď ale zpátky z možné budoucnosti do současnosti. Ta se před startem sezóny jevila pro Paddona jasně, když měl kombinovat domácí mistrovství s australským. Úvod toho zahraničního ale kvůli karanténním kritériím nestihnul a na kokpit tamního Hyundaie i20 R5 si bude muset ještě chvíli počkat. Doma to ale o víkendu s Hyundaiem i20 AP4 roztočil. A byla to tedy pořádná divočina.

Novozélandský šampionát se probral z koronavirového kómatu trvajícího od října 2019. Tuto událost si nenechalo ujít 110 posádek. Při hledání favoritů na přední příčky bylo třeba projít startující ve třídě 1, kam spadají speciály R5, AP4 a také upravené produkční vozy. S jedním takovým se znakem Subaru na kapotě získal v roce 2019 titul Ben Hunt a s vítěznou technikou pokračuje i letos. V Rally of Otago byl Hunt jedním z účastníků souboje o post nejlepšího ze zbytku světa. Na Paddona si totiž nebyl schopen nikdo ze soupeřů ani sáhnout. Porazili jej pouze dvakrát, ale to lídra rally zrovna postihnul defekt. Do cíle přijel dnes už osminásobný vítěz této rally s obrovským náskokem sedmi a půl minuty. Takový rozdíl je extrémní, ale na druhou stranu je třeba dodat, že Rally of Otago i v dnešní době, kdy se rally drasticky zkracují, zůstává plnotučným podnikem. Letos musely posádky během dvou soutěžních dnů absolvovat solidní porci 298 ostrých kilometrů. To už více než rok nenabídnul ani žádný podnik světového šampionátu.

Zpátky ale k Huntovi. Nejrychlejší čas v RZ 11 byl jeho labutí písní, v té další kvůli poruše elektriky odstoupil. Následoval tak Dylana Turnera, po kterém druhé místo zdědil. Turner totiž své Audi S1 AP4 v jedenáctém testu neukočíroval. Dalším, kdo si druhou příčku na chvíli také vyzkoušel, byl Robbie Stokes s Fordem Fiesta AP4. Ten se mu ale na druhé nedělní zkoušce zastavil. S přesilou mužských kolegů vyrazila bojovat Emma Gilmour a v úvodu si vůbec nepočínala špatně. Všechny kromě Paddona držela za zády. Bohužel její Suzuki Swift AP4 ani tentokrát nevystoupilo ze stínu velmi nespolehlivé techniky. V RZ 4 zkolabovalo řízení. Vozům AP4 vůbec tato dlouhá soutěž moc nevyhovovala a z deseti exemplářů na startu se jich do cíle dostala pouhá čtyřka. Za vítězným Paddonem nakonec do cíle dorazil Josh Marston za volantem Holdenu Barina AP4. Na pódium se pak vešla ještě posádka jednoho ze dvou startujících speciálů R5. Za volantem tohoto Fordu Fiesta R5 seděl Regan Ross.