Pavel Vydra - eWRC.cz
23. 4. 2021 09:51 − 4154× − 2

Vzpomínka: Hynek Středa už o další starty český rekord nenavýší

“Hele, víš jak, panáčku.” Hynkova hláška, která zdomácněla v soutěžácké komunitě, stejně jako ty z filmů Vesničko má, středisková nebo Pelíšky.

Připravujete se před startem soutěže, jste lehce nervózní a Hynek prohodí : “Klucí jste dobře oholení? Proč, Hynku? No oni chirurgové nemají rádi zarostlé tváře…”

Spočítat jeho starty úplně přesně snad ani nejde, ale ty v automobilových soutěžích za volantem a hlavně na sedadle spolujezdce se určitě blíží 430. K nim je nutné ještě připočíst i několik startů v závodech do vrchu a také v rallyekrosu.


S Andrejem po větší ráně

Hynkovi se splnila spousta rallyových přání. Vedle domácích soutěží, kde startoval od oblastních soutěží přes Přebor ČSR až po tehdejší federální mistrovství, se objevoval v řadě mistrovství a seriálů – soutěžích Mistrovství Evropy, Mitropa Cupu, MERC s “pražským” Pavlem Hartlem, Alpe Adria, šampionátech Slovenska, Rakouska, Volného poháru, ale i na americkém kontinentě s “plzeňským” Pavlem Hartlem a dalších. Start v Mistrovství světa si splnili s Ludvíkem Otto na Korsické rally v roce 2007. “Hynek byl opravdu vyjímečný, stále v dobrém rozmaru, i přes životní a zdravotní problémy, které ho potkaly. Myslím, že pokud jde o jeho výsledky a šíři záběru nemá konkurenci. Já s ním mám spojenou řadu zážitků ze startů v soutěžích mistrovství Slovenska a na Korsice. Jeho s úsměvem vyceněné horní zuby s knírem po podařené erzetě mi budou moc chybět,” říká Ludvík Otto.

Navigoval spoustu jezdců, v různých vozech. Některé jen v epizodních startech, další pak celé sezóny. Řada z nich si s Hynkem na sedadle spolujezdce zajela své nejlepší výsledky kariéry. Nejvíckrát navigoval Andreje Syrvatku, Pavly a Karla Hartlovy, Rudu Chlada, Roberta Musila, Miloše Dvořáka, Ludvíka Otta, Zdeňka Vlčka, Roberta Bezoušku, Milana Blahouta, Petra Nešetřila, Milana Lišku. Ale nejčastěji slýchávali jeho hlas v interkomu Míra Fišer (více jak 100 společných startů) a Milan Jurka, z jejichž spolupráce se zrodily hodně kvalitní výsledky. Vedle vícemistrů třídy N 1400 z roku 1995 v Mitropa Cupu vyhráli v roce 1994 třídu, byli třetí ve skupině N a osmí absolutně. Na krásný výsledek měli “zaděláno” při Rallye Drei-Städte 1996, kdy jeli na čelní pozici českého šampionátu s Mazdou 323 po Gargulákovi, ale zradila je převodovka.


Středa – Jurka 1994

A vzpomínky Milana Jurky, pro kterého byl Hynek Středa hodně blízkým člověkem? “S Hynkem máme desítky zážitků, veselé i ty smutnější a jejich vyprávění by zabralo několik hodin. Hynek jel Rallye Šumavu snad třicetkrát. Při jednom ročníku jsme přiletěli do vesnice pravá 1 přes H 150 brzda pravá 7 a odbočili jsme. Jen tak tak jsme se tam vešli, škrtli jsme o nějakou zíďku světlama a trochu posunuli rampu. To samé, zase v noci, jsme jeli o rok později. Hynek zkušeně hlásí pravá 1 přes H 150 brzda pravá 7, v ní stál voják ve vestě, uskočil a přede mnou se otevřel prostor, tam přes silnici dřevěné kozy s cedulí a opření diváci. Trhnul jsem za ručku a auto poslal do hodin. Hynek se s naprosto chladnou hlavou podíval na mě a ukázal mezi námi v autě rukou a řekl TUDY. On to tam jel mockrát stejně, ale ten rok to bylo: pravá 1 přes H 150 brzda levá 4…”


To byl Hynek Středa

Milan s Hynkem se mnohokrát objevili na soutěžích Mitropa Cupu, které se jezdily v Rakousku, Německu, Itálii, Maďarsku, ale také ve Slovinsku a Chorvatsku.

“Trénovali jsme jednou na Rally Ina Delta s trabantem, i když jsme závodili se Suzuki. Doprovoďáky jsme nechali s autobusem u moře, ať si užijí. My měli ubytování od autoklubu ČR v Záhřebu v hotelu Sarajevo. V té době už tam byl válečný stav. Když se setmělo, sháněli jsme zmíněný hotel. Jeden místní mladík nám naznačil, ať tam slovo Sarajevo už nikde nevyslovujeme. A Hynek mi povídá – víš jak se hezky spí v trábim? A tak jsme si v rohu jednoho náměstí v něm skutečně lehce ustlali. Okolo chodili vojáci se samopaly, né úplně pohoda. O půlnoci vyzváněly zvony nedalekého kostela a Hynek začal po tmě šmátrat v tašce. Já mu říkám spi, brzo ráno máme trénovat další erzety. A on vytáhl flašku šampaňskýho a říká: všechno nejlepší Miki, dneska máš přeci narozeniny. Tak to byl Hynek… A my jsme pak zajeli jeden z nejlepších výsledků v Mitropě.”

Za pomoc při vážné havárii bratří Smolíků při Rallye Šumava získali cenu Fair Play s Rudou Chladem, s nímž odjeli s vozem skupiny B “žigulíkem” dvě sezóny za Barum Team. A ex-šéf horské služby v Krušných horách má také řadu vzpomínek. “S Hynkem jsme trénovali Barumku, technickou erzetu na úzké silnici. Diktuju mu HF – horizont na plný plyn najet vlevo, za horizontem pokračovala lehká pravá. Hynek se zarazil a chtěl se ujistit, že opravdu platí HF, což jsem potvrdil. Při vlastní soutěži jsme se blížili k tomuto místu rychlostí cca 140 km za hodinu, před horizontem mi bleskla v hlavě Hynkova pochybnost a mírně jsem ubral plyn – vrknul jsem. Přesto jsme letěli vzduchem cca 15 metrů a dopadli na krajnici, byla to krizovka. Nakonec jsme to zvládli. Takový byl Hynek výborný spolujezdec. Kdoví, jak by vše dopadlo, kdyby můj rozpis nezpochybnil…”


S Milanem Jurkou

A ještě jedna kulturní vzpomínka na to, jak závodník šířil osvětu po Krušných horách: “Hynek také promítal v kině na Božím Daru. Většinou jsem tam chodil s ním a pak jsme pokračovali v garáži. Nejraději jsme byli, když do kina nikdo nepřišel, měli jsme tak více času na přípravu závodního auta. Jednou se promítal nějaký budovatelský třídílný film. Byli jsme přesvědčeni, že nikdo nepřijde. Ale ouha, překvapení. Těsně před promítáním se objevili tři muži v dlouhých kabátech, zaplatili pět vstupenek (promítalo se minimálně pro 5 osob) a dožadovali se promítání. Bylo jasné, o koho se jedná. Hynek to vyřešil pohotově jemu vlastním způsobem – vypustil prostřední díl, podřimující diváci nic nepoznali a spokojeně odešli.”

Další, s nímž Hynek usedal řadu sezón do jednoho auta, byl Míra Fišer. Když měli při Barumce těžkou havárii s Dacií, volal jsem mu s obavami, zda vůbec uslyším jeho hlas, jak na tom jsou a on mi řekl: “Já jsem v pohodě, auto úplně moc ne a Míra mi tady, panáčku, usnul a skoro deset minut jsem ho budil, se mu chtělo spát, nebo co…” A Míra naopak vzpomíná: “S Hynkem jsme se potkali v kavárně v prosinci 1999 a tam jsme se domluvili, že zkusíme sezónu 2000 odjet společně. Ani jsme v tu dobu netušili, že právě sezóna toho roku se pro nás stane v naší společné kariéře nejúspěšnější a získáme titul Mistrů ČR ve třídě A7. A tím odstartovala naše třináctiletá spolupráce, ve které byl právě Hynek ten, kdo vnášel do dění plného adrenalinu nadhled a legraci. Byl parťákem, na kterého jsem se mohl i v těch nejkritičtějších situacích spolehnout a to je v tomto sportu velmi důležité. Pamatuji si, že jsme jednou startovali na Slovensku na Rallye Matador a tam jsme na jedné z RZ měli na vytočenou šestku celkem velkou krizi, kterou jsme nakonec zvládli a po příjezdu do servisu se mechanici ptali, jestli byl nějaký problém. A Hynek s klidem sobě vlastním odpověděl: "V pohodě, jenom škarpička trošku." A nebo na Jänner v Rakousku, tam jsme trénovali a byla poměrně zima, tak jsme si v autě zatopili a já jsem diktoval: "L3 přes horizont P2 150 Full" a v tom se podívám na rozpis, co Hynek píše, a tam vidím čáru přes celou A4 a Hynek spí. Za třináct let jsme spolu zažili spousty různých humorných příhod. Byl to můj dlouholetý spolujezdec, ale především dobrý kamarád.”


S Mírou Fišerem se radovali z titulu

Soutěžácký matador Vašek Sova ze šumavského Zdíkova zase bral Hynka jako člena domácnosti. “Hynek u nás měl druhej domov a měla ho ráda celá rodina, včetně snach a mojí manželky Dáši. Byl klukům na svatbách, jezdíval k nám na zabíjačky a různý rodinný oslavy. Když jel Šumavu, Pačejov a nebo Krumlov, tak u nás končil a zůstával. S oběma klukama, Tomem i Davidem jezdil jako spolujezdec. A teď jsme byli domluveni, až vnuk Tom dostaví Ladu VFTS, tak že pojede s ním!!! Jakýho lepšího spolujezdce bych pro mlaďase měl než Hynka, aby ho naučil řemeslo? Všechny doma to sebralo. Zrovna včera jsem v noci seděl u počítače a prohlížel jsem si fotky a vzpomínali jsme s Dášou, co všechno jsme s Hynkem užili!”

Ještě nám tady všem z rallyové komunity chybí také plzeňský fotograf Franta Liška. A společnou historku připomíná opět Václav Sova: „Jednu epizodku s Fandou Liškou a Hynkem mám. Franta nám ji vyprávěl při jednom šantánu. Říkal: „Pořád jezdím závody fotit a znám to jen zvenku. Vůbec nevím, jak to vypadá zevnitř auta." Při Rallye Varnsdorf se rozhodl si to vyzkoušet. Vyřídil si licenci a potřebný náležitosti a s tím, že jede zase fotit, si půjčil od otce zánovní rodinnej klenot Škodu 100 a vyrazil trénovat. Byl rozhodnutej jet volnou, s ohledem na to, že neměl lyžinu, žádnej vylepšenej podvozek a otec neměl tušení a nesměl se dozvědět, že jeho módní motoristický doplněk dostane startovní číslo a zúčastní se Rallye Velveta Varnsdorf ve třídě A1! Hlavně důležitý pro Fandu bylo, aby auto vrátil nepoškozený. Na jedný erzetě, si Fanda cvrnknul v pravý zatáčce o dřevěnej plaňkovej plot a vypochodoval do rozměklý louky. Auto zapadlo do bláta a nehnulo se. Fanda vyběhl ven a po zjištění, že autu nic není, si utřel z čela smrtelnej pot a byl šťastnej. Za chvíli, jak říkal, přiletěli nějací volové s černým Trabim, ten plot zbořili celej a překulili se pod silnicí Fandovi přes střechu a zbořili mu to. Vlastně tatínkovi! V tom černým Trabantu seděli Pavel Hartl a Hynek Středa. Výsledek dvě zbořený auta, Pavel dostal příčkou volantu přes drápu a měl palec v gipsu a o Fandu se pokoušely mdloby.“


Také Ludvík Otto slýchával jeho hlas

Hynek skvělej kamarád, bezkonfliktní člověk, dobrák. Někdy až moc velkej. A nejen podle Milana Jurky měl vzácný dar – dokázal si po krátké době přečíst schopnosti pilota, jeho potenciál a podle toho se ho snažil ukorigovat, aby dojeli do cíle. Hynek byl nad věcí, zachovával chladnou hlavu. Nikdy, ani v krizovkách, “nehysterčil”.

Mně osobně předal hodně spolujezdeckých zkušeností a když jsem přestal aktivně závodit, rád jsem jezdil na soutěže hlavně proto, abych se s ním, Milanem Jurkou, Dominikem Laurentem, Jindrou Štolfou, Zdeňkem Hawlem, Honzou Krečmanem a dalšími přáteli viděl a popovídal. A Hynek vždycky vytáhl “z rukávu” nějakou novou historku. Spoustu zážitků si přivezl z cesty na Altaj, kterou absolvoval s Pavlem Hartlem s Trabantem 601 combi a ujeli za jeden a půl měsíce téměř dvanáct tisíc kilometrů. Auto nechali v Kirgizstánu a za rok pokračovali…Nutno se ještě zmínit o tom, že se jednalo o vysoce dobročinnou a humanitární akci, jejíž výtěžek šel na speciální konto pro týrané ženy v Mexiku.


S trabantem na Altaj

Před několika lety jsme v jeho dodávce večer před Rally Pačejov na letišti v servisní zóně debatovali nad proměnou rallye, že už to není to, co bývalo, kdy se závodilo ve dne, v noci, kdy se na jedné erzetě vystřídal několikrát povrch, doprovody stály, tak jak si to určila posádka, kola se měnila podle potřeby, Barumka měla přes třicet erzet atd.

Na posledním rozloučení s ním přišla do Karlových Varů většina jezdců, s nimiž Hynek kdy seděl v soutěžním autě. Jeho Anděl, který při něm věrně stál ve stovkách soutěží, se bohužel toho 15. dubna 2021 někde zapomněl…

Největší úspěchy Hynka Středy:

1984 – 4. celkově v B 1600 v M ČSSR (s R. Chladem)
1985 – Cena Fair Play za záchranu lidského života
1985 – 10. absolutně při R. Lužické hory s Trabantem 601 (s A.Syrvatkou)
1986 – Mistr ČSR A 700 ( s A. Syrvatkou)
1987 – vícemistr ČSSR v A 700 (s A. Syrvatkou)
1990 – vícemistr ČSSR v A 700 ( s A. Syrvatkou)
1991 – Mistr ČR A 700 (s J.Růžičkou)
1993 – 10. absolutně, 3. ve sk.N v Mitropa Cupu (s M. Jurkou), vítěz Trabant Cupu (s M. Jurkou)
1994 – 8. absolutně, 3. ve sk. N a 1. ve třídě v Mitropa Cupu (s M. Jurkou)
1995 – vícemistr ČR v N 1400 (s M. Jurkou)
1996 – 2. absolutně v R. Agropa Pačejov (s J. Klokočkou)
1999 – 13. absolutně při R. Dubai a 1. ve tř. (Škoda Favorit, P.Hartl)
2000 – Mistr ČR A 2000 (s M. Fišerem)
2002 – 2. absolutně v R. Prešov (s L.Otto)
2008 – celkový vítěz Rally Cupu (s R.Bezouškou)
Absolutní vítěz Erzetky Tmaň, Lážovice, Brisk Radouňské rallye 2008, Setkání nejen mistrů 2012.

Více jak 50x vítěz třídy a více jak 100x stál na stupních vítězů ve třídě nebo skupině

Foto: Archiv H. Středy, M. Jurky, L.Otta, R. Chlada a autora, Josef Böhm

Komentářů celkem: 2
23. 4. 2021 12:26
0 0
Pavle, moc krásně napsané, děkuju smajlík
23. 4. 2021 21:39
0 0
Děkuju za pěkně napsanou vzpomínku na super člověka .....
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!