reklama
reklama
Redakce - eWRC.cz
5. 7. 2006 00:00 − 6333× − 50 0

Walter Röhrl – jezdec století?

Když se koncem roku 2000 volil rally jezdec století, vyhrál Walter Röhrl. Co všechno tento slavný jezdec dokázal?

Když se v Itálii a ve Francii koncem roku 2000 volil rallye jezdec století, málokterého dnešního fanouška napadlo, že by mohl vyhrát někdo jiný nežli kupříkladu T. Mäkinen, C. McRae, či Carlos Sainz. Všem těmto jezdcům vypálil rybník dvojnásobný mistr světa z let 1980 a 82 a mistr Evropy 1974. Tímto jezdcem není nikdo jiný, nežli bavorský dlouhán Walter Röhrl.

Německý jezdec se však motoristickému sportu zpočátku vůbec nevěnoval. Navíc jeho bratr zahynul při automobilové nehodě, a tak o nějakém závodění doma nemohl ani pomýšlet. Otec vedl syna od malička k práci kameníka. V šestnácti letech nastoupil do biskupského ordinariátu v Regensburgu. Netrvalo dlouho a mladý Walter začal pracovat jako služební řidič bavorských biskupů. Ročně najezdil kolem 120 000 kilometrů.

Kromě toho se věnoval několika sportům. Závodně lyžoval (v patnácti letech obsadil druhé místo v v krajském přeboru) a hrál stolní tenis. Později složil lyžařské trenérské zkoušky a stal se instruktorem. V devatenácti letech se začal věnovat veslování, kde poznal svoji budoucí ženu Moniku.


S Oplem Ascona v roce 1982

K motoristickému sportu se však Walter Röhrl dostal úplnou náhodou. V roce 1968 mu nabídl kamarád Herbert Marecek možnost startu na místní Rallye Bavaria. Mladý jezdec usedl bez tréninku za volant vozu Fiat 850 Coupé a ihned si vedl znamenitě. Na sériovém obutí a s vozem o výkonu 47 koní postupně zrychloval a posouval se průběžném pořadí až do první desítky. Zastavila jej až technická závada.

Když se ho ptali, jak je možné, že jel tak rychle, pouze odpověděl. „Snažím se jet naprosto stejně jako jsem dříve jezdíval na lyžích.“ Ještě lépe si vedl o rok později. Tentokrát usedl za volant vozu BMW 2002 TI. Rallye Bavaria dokončil na druhém místě. Po technické kontrole byl však ze závodu vyloučen.

Prvních úspěchů se dočkal v roce 1971 za volantem vozu Ford Capri. Röhrl s Mareckem zvítězili při Rudolf Diesel Rallye a Rallye Wiesbaden, která byla součástí dřívějšího československého mistrovství. To jim v součtu dalších výsledků stačilo na třetí místo v konečném pořadí německého šampionátu.

V nadcházejících třech letech startoval nepravidelně na závodech mistrovství Evropy, které v roce 1974 ovládl s počtem šesti vítězství a připsal si zisk evropského titulu. V letech 1975 a 76 se již objevil na světových tratích. S vozy Opel Ascona a Opel Kadett se však po většinu soutěží trápil. Jedna technická závada stíhala druhou a tak v roce 1977 podepsal smlouvu s Fiatem, do jehož modelu 131 Abarth usedl s Christianem Geistdörferem. Zpočátku Röhrla pronásledovala smůla v podobě technických závad. V sezóně 1978 dokonce prožil nejhorší zážitek své kariéry. Při Rally San Remo přeslechl svého spolujezdce a skončil zapíchnutý ve střeše jednoho z domu u rychlostní zkoušky.


Rok 1983 – s Laciíí 037

V druhé polovině sezóny 79 startoval v rámci německého šampionátu s vozem Lancia Stratos a všechny starty proměnil v suverénní vítězství. To jej nastartovalo a v sezóně 1980 byl v seriálu mistrovství světa k nezadržení. Přestože o jezdce usiloval Opel a Toyota, zůstal věrný značce Fiat, což se mu vyplatilo. Zvítězil v Monte Carlu, Portugalsku, Řecku a Itálii. V součtu to stačilo na zisk titulu světového šampióna. Rok 1981. Röhl usedá za volant vozu Porsche. S vozem typu 911 a 924 absolvuje několik automobilových soutěží. Účastní se však rovněž okruhových závodu s tepovým označením 935 a 944 GTP. Úspěchu dosahuje ihned při prvním závodě, když vítězí při šestihodinovém závodě v Silverstone. V dalším roce se však opět plně věnuje automobilovým soutěžím. S vozem Opel Ascona 400 (270 PS, 0 – 100 km/h: 6,5 sec.) vítězí ve dvou soutěžích a pravidelně boduje i v ostatních závodech. Především výkon na Rallye Monte Carlo byl obdivuhodný. Ještě mnoho dalších let se povídalo o neuvěřitelném výkonu Röhla na rychlostní zkoušce Col de Turini. Při jízdě do kopce ztratil spoustu času, protože diváci naházeli na trať sníh. Tehdy bojoval o vítězství s Mikkolou. „S kopce jsem nechal auto už jen letět. Nechtěl bych tu dobu sedět vedle sebe na místě spolujezdce,“ vzpomíná bavorský jezdec. Jediný výpadek vinou poruchy řízení v rámci Portugalské Rally nemá na celosezónní výsledek vliv a bavorský jezdec získává druhý titul světového šampióna.


V roce 1984 na Monte Carlu

Walter Röhrl však nepatřil k jezdcům, kteří musí za každou cenu závodit. To dokázal již v roce 81, kdy absolvoval několik okruhových závodů. Pro rok 1983 podepsal roční smlouvu s továrním týmem Lancia a absolvoval „pouze“ šest světových závodů. I přesto dokázal třikrát zvítězit, dvakrát skončit na druhém místě a jednou třetí. V konečné klasifikaci obsadil druhé místo za Hannu Mikkolou (Audi Quattro). Pro Röhla to byl skvělý rok. „Tento rok byl pro mě nejkrásnější. Sice jsme k tomu přidali druhé místo, ale to bylo nepodstatné. Daleko milejší pro mě bylo, že jsem mohl jet jaký závod jsem chtěl a nemusel jsem se ničím nervovat. Navíc jsem měl možnost startovat s vozem Lancia 037, což považuji za to nejlepší, co jsem kdy řídil. Lancia 037 byla spíše závodní, než soutěžní auto. Středový motor umožňoval projíždět zatáčky neuvěřitelnou rychlostí.“


Opět 1984 – na Acropolis

Sezona 84 a 85. Röhrl podepsal smlouvu s Audi. V úvodní sezóně však dokončuje pouze dvě soutěže, přestože úvod sezóny mu vychází na výbornou. Vítězí v Monte Carlu a nakročuje k zisku titulu. Ovšem proti je vůz a série tří technických závad bere poslední naděje. Úspěchu dosahuje o rok později, kdy vítězí sice „pouze“ v Itálii, ale třikrát dojíždí na stupních vítězů. Současně však třikrát odstupuje pro technickou závadu (Švédsko, Francie, Řecko) a v konečném pořadí končí na třetím místě.

I přes mnohačetné úspěchy zůstává Röhl normálním člověkem. „Ke svému klidnému životu nepotřebuji žádné soukromé vrtulníky, žádný dům na Floridě, ani žádnou jachtu. Ke štěstí mi stačí můj motocykl, cesta do bavorského lesa a deset marek na svačinu.“


1985 – na San Remu

Rok 86 a 87. Poslední dvě sezóny Röhla v kolotoči světových soutěží. Bavorský jezdec startuje na závěr soutěžácké kariéry s vozy Audi Quattro S1 a Audi 200 Quattro. Posledním závodem sympatického jezdce je Drei-Städte-Rallye, kde se rozlučuje vítězstvím. V žádném případě to však neznamená úplný konec kariéry, dnes devětapadesátiletého jezdce. Walter Röhl navazuje úzkou spolupráci s automobilkou Porsche, kde se podílí na testování a presentaci nových vozů.

Předtím se ještě zúčastnil v letech 1990 a 91 okruhového německého mistrovství DTM. S vozem Audi V8 Quattro zvítězil při závodě na Nürburgringu a dojel na druhém místě v rámci závodu na Norisringu.

Velkým zážitkem byla pro Röhrla bezesporu účast na slavném Pikes Peaku. Výkon sedmiset koní, zrychlení na stovku za tři vteřiny, jízda smykem nad stometrovými propastmi, rekordní čas a suverénní vítězství, takový byl Röhlův závod.


Najraději měl Monte Carlo…

Bavorský veterán však na soutěže nezanevřel ani dnes. Můžeme jej vídat na různých kláních historických vozů, převážně za volantem vozu Porsche.

Walter Röhrl absolvoval 75 závodů MS, z toho 14x vítězně. Díky čtyřem vítězstvím na Monte Carlu se mu přezdívalo Montemeister. Mimochodem, je jediným jezdcem, který stačil vyhrát s vozem Audi Quattro S1…

Klíčové mezníky kariéry:
1971- první vítězství v rallye (Rallye Wiesbaden)
1974- titul evropského šampióna
1975- první vítězství v závodě mistrovství světa (Řecko)
1980- titul světového šampióna
1982- druhý titul světového šampióna
1983- titul vicemistra v mistrovství světa
1985- konečné třetí místo v mistrovství světa
1987- vítězství Pikes Peak
1989- vítězství IMSA-GTO-Championship, USA (500 km Watkins Glen)
1990- vítězství v závodě DTM (Nürburgring)
1997- vítězství v Rallye San Remo Storico (Porsche 911)

Komentářů celkem: 50
Anonym IP:84.42.233.215
7. 7. 2006 11:14
00
Omyl! Pokud jde o výrok o cvičené opici na adresu Moutonové a Audi Quattro, je to z Röhrlových úst. On si tím udělal tenkrát dost zlou krev. Reagoval tak na jedno z jejich prvních vítězství, kde dostal hodně naloženo. Ale jasně, na šotolině Audi Quattro muselo Opel Ascona 400 vymazat, i v Röhrlových rukách... Navíc Moutonová byla opravdu skvělá, dravec! Mikkola s Moutonovou od začátku velice dobře vycházeli. Röhrl byl ale prostě samorost, svérázný člověk. On sklidil kritiku a velmi ostrou kritiku za více výroků. S Moutonovou to byla legrace a ona se dlouhodobě urazila a ignorovala ho. Horší to bylo s jeho výroky ohledně Rallye Safari a Afriky. To měl problém a musel se opravdu omlouvat a uvádět to všechno na pravou míru. Já samozřejmě nevěřím ani náhodou, že by Röhrl byl nějak xenofobní. Tam šlo o to, že tehdá se na Safari nejezdily erzety a všechno to byly vlastně sprintetapy. A domácí, jako Mehta, Singh a podobně to měli nacvičené a hlavně znali zkratky. Pak cizinec málokdy dokázal uspět a to Röhrla štvalo. Zvláště když viděl, že třeba Mehta na jakékoliv jiné soutěži je úplně vedle. Tam ale na něho nikdo neměl, kdyby se zbláznil...
Anonym IP:217.112.167.218
7. 7. 2006 12:10
00
Ještě si neodpustím poznámku nakonec. Fascinuje mě entuziazmus všech diskutujících, jejich úroveň nejen odborná, ale i vyjadřovací. Žádné prostoduché "výlevy," vulgarizmy apod.!
Tak nějak si představuju diskuzi na dané téma. Díky všem!!!

A ti, kteří jsou možná trochu mimo a zírají na zajímavé informace, pokuste se o toleranci a určitou úroveň. Každý má právo na svůj názor i mínění, každý má svoje šampióny, výhrady, odsudky...
Anonym IP:84.42.233.215
7. 7. 2006 14:15
00
Nooo, také ještě jedna poznámka na konec. Pro všechny, kdo se o rallyesport opravdu zajímají, pro které to není jen vydovádění se u počítače, koho zajímá i historie, mohu vřele doporučet následující. Pokud občas vyjedete ven, hlavně třeba na Deutschland Rallye, tak je tam kolem servisky fůra stánků se suvenýry. A mívají tam i skvělé knihy. Klenotem každé "odborné" knihovny je od Reinharda Kleina kniha RALLY CARS. To je tlustá bychla plná fantastických fotek a je to přehled všech vozů, které se kdy účastnily světových rallye v tovární podobě. Dále od stejného autora kniha RALLY. Opět tlustá kniha plná fotek, zobrazující kompletní historií rallyesportu. Dále vřele doporučuji od autorské dvojice Klaus Buhlmann a Reinhard Klein knihu 40 JAHRE RALLYESPORT. Zase je to tlustá kniha o historii rallye. Všechny tři tyto knihy se v Německu u stánkařů objevují. Ceny jsou různé, většinou mezi 40 a 50 EURy... Ale rozhodně to stojí za to. Občas se také objevují staré Kleinovy knihy - ročenky Der Rallyesport... Vydával je od roku 1980. Ty jsou naprosto skvělé! Kupodivu ani nebývají drahé, kolem 20 - 30 EUR, což jde. Na to že jsou to sběratelské rarity... O ročenkách Martina Holmese není třeba asi hovořit. Ale staré ročníky jsou jen těžko sehnatelné a když, tak za opravdu velké peníze... Podařilo se mi sehnat i jeden unikát, francouzskou dvoudílnou encyklopedii od Maurice Loucheho LE RALLYE MONTE CARLO AU XXe SIECLE. To je prostě fantazie! Historie nejslavnější soutěže od prvního ročníku až po rok 2000, kompletní výsledky a ke každému ročníku zhruba 20 - 30 fotek!!! Byla vydána ve velmi malém nákladu a již jsem ji neviděl. Když na ni narazíte, neváhejte! Opravdu stojí za to a těch 180 EUR nejsou vyhozené peníze! Tolik k historii...
sloní kýta
7. 7. 2006 16:47
00
A když už vzpomínáte noční etapy a dlouhé RZ, vzpomenete i na motory splňující limit hluku 110dB. Jak bylo po přilehlých kopcích slyšet, kde se právě jede a podle zvuku zároveň kdo? A zejména BMW vytáčené někde k 9000n/min.?
Anonym IP:62.209.192.180
7. 7. 2006 17:33
00
Kdo měl v té době štěstí tedy v roce 1985 mohl Audi S1 vidět v Praze na vlastní oči včetně vítězné posádky ze SANREMA 85 W. Röhla a pokud se nepletu jízdu předvedl W. Röhl s Audinou na Pražské Markétě. Perličkou bylo i to že W. Röhl jako zarytý nekuřák jezdil pro Audi s tabákovou reklamou, a ještě více ho štvalo, když se mistrem světa stal T. Salonen, kuřák, který se rád napil alkoholu. To se neslučovalo s filozofií W. Röhla.... jinak W. Röhl byl skvělý obchodník, dokázal podepsat smouvu s vozy které dokázali v daném okamžiku vítězit, jen s Mercedesem se mu smlouva nevyvedla... mimojiné super souboj mezi W. Röhlem a S. Blomgvistem na rallye Monte Carlo 1984...jinak doporučuju i knihu WORLD RALLY CHAMPIONSHIP kde jsou kompletní výsledky podle soutěží 1973 - 2003
Anonym IP:84.42.233.215
7. 7. 2006 18:24
00
Smlouva s Mercedesem... Neřekl bych, že by se nevyvedla... Tam nastalo to, že nikdo v průběhu roku 1980 netušil, že Audi vyrukuje s Quattrem a co za revoluci v rallyesportu to udělá. Audi projekt tajilo jako nějakou strategickou zbraň. A Mercedes chtěl titul mistra světa v rallye, spočítal si, že s německým jezdcem by to byla ještě lepší reklama a nabídl Röhrlovi velkou sumu peněz. A Walter podepsal. Absolvoval několik testování se zcela novým coupé, s kterým pak jezdil třeba Sepp Haider v německém mistrovství. Walter si nemohl Mercedes vynachválit! Jak na asfaltu, tak na šotolině. Prostě velký motor, myslím, že to byl pětilitr V8, velký výkon, kolem 400 koní, zadní náhon, no prostě na tu dobu značka ideál. Mohlo to být mezi Escorty a Abarthy bezkonkurenční auto! A Röhrl v roce 1981 začal i trénovat na Monte Carlu! Jenže na Jänner Rallye v Rakousku bylo představeno mezitím Audi Quattro a Franz Wittmann nadělil druhému v pořadí přes půl hodiny! A to vyhrával erzety s tak deklasujícím náskokem, že se z toho tajil dech. Mercedes okamžitě odvolal svoji účast ze soutěží mistrovství světa a Röhrl zůstal sice s tučným platem, ale bez práce. Smlouva mu zakazovala jezdit s jakoukoliv jinou značkou mistrovství světa a tahle dlouhodobá smlouva mohla znamenat konec jeho kariéry. Hrozilo, že už se nikdy nesveze! Ale i u Mercedesu pochopili po řadě jednání a diskusí, že nemohou pohřbít jen tak jeden německý talent, to by jim národ neodpustil. Tak se Walter svezl s Porsche v několika soutěžích německého mistrovství a ke konci roku mohl s privátním Porsche (Almeras) na Sanremo. Vedl před všemi továrními Quattry než ho vyřadila technická závada. Pak ho ze smlouvy uvolnili a podepsal pro rok 1982 Opel a stal se s Asconou 400 v barvách Rothmans podruhé mistrem světa. Röhrl byl nekuřák a abstinent, ale u Opelu vozil Rothmans, u Lancie Martini, u Audi HB... Tak to holt chodí...
Anonym IP:195.39.44.251
7. 7. 2006 18:35
00
Jenom chci potvrdit, že autorem výroku "S quattrem může jet i cvičená opice a stejně vyhraje" je 100% Walter Röhrl. On to byl skutečně "pan jezdec", ale některá jeho prohlášení byla poněkud "velkoústá" - snad proto nikdy nepatřil k mým "oblíbencům". Tohleto prohlašoval někdy kolem roku 1981, když zrovna dostával na šotolině několikaminutový obklad. Následující sezóny bojoval proti Audi s Opelem a Lancií 037Rally a v roce 1984 (když už bylo jasné, že budoucnost rally je v 4x4) se sám stal "cvičenou opicí" u Audi (neberte mě doslovně - myslím to samozřejmě nadneseně). V tomhle střídání týmů a vyjadřování se o nich mi ho zpětně velice připomínal jeden jeho mladší kolega. (a toho už znáte všichni), s tím rozdílem, že Walter "je a zůstane rallyová legenda a pan jezdec".
Anonym IP:62.209.192.180
9. 7. 2006 09:48
00
To co jsi napsal o Mercedesu, jsi jen rozvinul mou strohou větu. Pro jezdce typu W. Röhla, bylo dost skličující, když po titulu, nemohl druhý rok jezdit, obzvlášť když nechtěl končit s kariérou. Nicméně pár drobností... Mercedes, skončil mimo jiné i proto, že jeho sportovní oddělení zjistilo, kam mu utekl "sportovní svět" od sériových vozů a kolik by musel investovat do vývoje sportoní vozu (což se v té době jevilo jako rozumné). Jinak W. Röhl, měl před rallye Monte Carlo volnou ruku od Mercedesu, jedinou podmínkou bylo, že nesměl startovat s vozem AUDI!, sám neměl jasno, komu by své služby nabídl a v den zahájení Monte Carla byl bez angažmá, nakonec jel jako ledový špión pro Opel... co se týče Jänner Rallye 81 ... tak Wittman (4:34:40) nadělil druhému Hauglandovi Škoda 130 v cíli čas 4:55:28, třetí byl Haider Opel Ascona) 5:04:59 (čerpám z dobových zpráv časy se mohou z různých pramenů lišit) Nicméně srovnávat Audi se Škodovkou nejde ani v současné době stejně tak jako v roce 1981... nicméně přínos pohonu 4x4 byl neskutečný, zvlášť na sněhu a šotolině (ikdyž ho provázeli v té době ještě dětské nemoce)... no a co se týče SANREMA 81, W. Röhl sice vedl po první etapě která se jela na asfaltu, ale na šotolině, začal ztrácet, (zde se naplno začali projevovat dnes už "absolutně zajeté" výhody pohonu 4x4) a než Walter Röhl odstoupil, ztrácel na "cvičenou opici" 3:23 minuty...(nehledě na to že jezdci vozů Audi měli v průběhu začátku soutěže technické potíže, H. Mikkola se vstřikováním, M. Moutonová s poruchami palivového čerpadla) už po druhé etapě ztrácel W. Röhl (3. místo) na vedoucího M. Cinotta (Audi - jel v dalším průběhu rallye, do své havárie na druhém místě) 1:30 minuty...
tolik jen malý dovětek...
Anonym IP:84.157.9.206
15. 7. 2006 19:07
00
Vazeni pratele,

vlastnim historicke vozidlo renault alpine A11o 1300S,ktere vyhralo rally Vltava v roce 1968(ridic Jean Vinatier,spolujezdec Marcel Callewaert).Hledam fotky tohoto vozu z rally Vltava 1968 a prosim o zdeleni jestli mi muzete pri hledani pomoci.Za pomoc dekuji predem srdecne.

Jürgen Clauss
mail: uhb70@gmx.de
Ari Vatanen
1. 9. 2007 10:43
00
To byl bourec jezdil hodně dobře poklona!!!!!!!!!!!!!!!

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama