V dnešním rozhovoru si nepopovídáme se zástupcem absolutní špičky, který by krotil nadupanou Rally2, nýbrž se podíváme na nadšence, který si postavil Ladu VFTS, aby si mohl vychutnat městskou rychlostní zkoušku na Barumce přímo za volantem. Řeč bude s Bronislavem Sobotkou, který, jak prozrazuje v rozhovoru, záměrně startuje v rally legend, aby mohl diváky potěšit divokou jízdou a mnoho fanoušků si právě proto červenou VFTS pamatuje. Jak se jezdec k soutěžím dostal a čím se chystá doplnit své sportovní náčiní už více v rozhovoru samotném.

Úvodní otázka se nabízí sama. Můžete se našim čtenářům krátce představit?

Zdravím všechny fanoušky rallysportu. Jmenuji se Bronislav Sobotka, je mi 46 let, mám dvě dcery Moniku, Nikol a ženu Květu, které mě v tom co dělám hodně podporují. Bydlím v obci Hostěradice na Znojemsku, kde pracuji ve svém autoservisu. Koníčky mám rally, víno a sjezdové lyžování.

Podle bydliště nepocházíte z vyloženě motoristického regionu, jak jste se k motorsportu dostal?

V regionu kde bydlím, se celkově o motorsport zajímá jen minimum lidí a o rally až na pár výjimek téměř nikdo. O motorsport jsem se zajímal od malička. Sledoval jsem v televizi rally, autokros, silniční motorky, zkrátka vše, co mělo něco společného se závoděním. Od 8 let jsem jezdil po vesnici na všemožně upravených pionýrech a motorkách, ale k motorsportu jsem se vlastně ani neměl jak dostat.

Ještě, než přišla řada na rally, tak jste se účastnil autokrosu. S jakou technikou jste se na tratích objevoval a jak na tuto disciplínu vzpomínáte?

Se závoděním v hobby autokrosu jsem začal ve 21 letech v roce 1996, když se ve vedlejší vesnici začaly jezdit takzvané plecháče s VW Golf 1. generace. Do auta jsme s kamarádem Milanem navařili pár trubek co připomínaly bezpečnostní rám, otočili kola a po vlastní ose jezdili na závody. V té době závody v hobby autokrosu byly populární, tak vzniklo ještě dalších pár závodišť, kam se dalo jet. Prvních pár let jsem se umísťoval na 3. a 4. místě. Po nějaké době se to závodění celkově dostalo na poměrně vysokou úroveň, tak jsem postavil Felici Kit Car s motorem 1,4 16V. Auto mělo 170 koní a vážilo 580 kg. S tímto autem se mi podařilo vyhrát 3 roky po sobě v Přibickém poháru celkově. V roce 2006 jsem dostal nápad, že postavím Fábii, jenže karoserie Fábie byla cca o 100 kg těžší, než karoserie z Felicie. Proto jsem vyrobil s kamarádem Milanem trubkový rám, na který jsem dal lamináty z Fábie WRC, upravený 2,0 motor VW, auto mělo 465 kg a 210 k. Když jsem s ní přijel na první závod, tak mě pořadatel řekl, že mě do závodu nepustí, i když to auto bylo postavené podle předpisů. Ale mí konkurenti se mě zastali a chtěli vidět, jak to pojede. První závod jsem suverénně vyhrál, druhý taky. Byly to krásné roky, kdy jsem poznal spoustu dobrých a později v MČR v autokrosu úspěšných lidí. Ale získal jsem pocit, že bych se rád posunul někam dál.

Co byl ten impulz, který vedl k přestupu do rally?

Jezdit rally byl vždy můj sen. Když jsem ukončil závodění v hobby autokrosu, zjistil jsem, že vznikla kategorie rally legend a to byla pro mě jediná finančně dostupná šance, jak rally jezdit. Přestup do rally nastal v roce 2010. První závod byla Rally Český Krumlov v kategorii Legend, na které jsem potkal mého nynějšího spolujezdce Petra.

Proč padla volba na VFTS, byla zvažována jiná auta?

Lada byla a je pro mě srdeční záležitost. Když jsem byl dítě, měli jsme doma Ladu 1500 z roku 1974, což v 70. a 80. letech bylo jedno z nejlepších aut, co se v ČSSR dalo koupit. Asi tak od roku 1998 jsem každoročně jezdil na Barumku jako divák a když se začala jezdit městská RZ a viděl jsem, co tam Jožka Béreš předvádí s tou ruskou mašinou, volba auta a styl jízdy byl jasný. Tím začala celkem trnitá cesta, jak sehnat potřebné závodní díly a homologační listy na stavbu tohohle auta. Naštěstí jsem po urputném shánění informací, už ani nevím od koho, dostal tel. číslo na Juru Klečku, který vozí díly na Lady z Maďarska. Hodně věcí si dokážu vymyslet, upravit a vyrobit sám a tehdejší předpis pro rally legend byl hodně benevolentní, tak se to dalo zvládnout. První svezení v tomhle autě bylo velké zklamání, zkrátka to nejelo, nebrzdilo, nezatáčelo. Když jsem si vzpomněl, jak fungovala autokrosová Fábie, byla to hrůza. Tak začalo hledání, kde udělali soudruzi chybu a proč to homologovali do skupiny B. Podle mě to nebylo ani áčko. Postupem času jsem z toho udělal auto, které funguje podle mých představ.

Při pohledu na profil na eWRC-results zaujme, že takřka vždy startujete mimo pole s měřeným časem. Co vedlo k tomuto rozhodnutí a nelákalo vás někdy vyzkoušet souboj s chronometrem?

To, že nejezdím na čas, má několik důvodů: v kategorii, do které mám auto otestované se čas neměří. Do jiné kategorie otestovat Žigula v tom provedení jak je dnes nejde. S mým stylem jízdy, který mě baví, by z toho stejně žádný dobrý výsledek nebyl (čistá stopa není pro mě). Závodění financuji z větší části z toho, co dokážu vydělat. Na slicky na zadní nápravu už zkrátka nezbývá. Taky si myslím, že i na konci startovního pole by mělo jet pár aut, na které se dá dívat. No, doufám, že se na to dívat dá? Rally beru jako zábavu a se spolujezdcem Petrem a s klukama, kteří mě dělají mechaniky na závodech si to užíváme po svém. Od roku 2006 jsem vlastně na čas jel jen jednou a to loni na podzim na testu v Kopřivnici, protože mě štengruje mechanik a bývalý úspěšný motokárista Leoš. No a zjistil jsem že asi nejsem úplný jelito a v kategorii Historic se mi s mým bratrem Hynkem podařilo vyhrát.

Z hlediska startů je vidět, že jste pravidelným účastníkem historického zápolení ve Zlíně. Je to váš nejoblíbenější podnik nebo kam se obecně rád vracíte? A jsou soutěže, kde byste rád startoval v budoucnu? Nebo je naopak nějaká soutěž, kde vás to nezaujalo?

Barumka je vlastně soutěž kvůli které jsem Žigula postavil a městská RZ je naprostá pecka svou atmosférou. Moc se mi líbí Austrian Rally Legend. Je to soutěž v Alpách. Pořádají to lidi, co do toho dávají srdce a toho si moc vážím. Rally Šumava mám taky moc rád, Bohemku taky, Rally Kroměříž je taky super díky rodině Urbanů. Rád jezdím na Autoshow Slovakiaring. Je to vlastně jediná rally show na konci sezony, které se můžu s mým autem zúčastnit, za což Mirovi děkuji. Pořadatelé v ČR o to nemají zájem. Rád bych startoval na Rally Hustopeče. Mám to 40 km od baráku. Krásná soutěž mezi vinohrady, ale o rally legend taky nemají zájem. Celkově rally legend u nás je na úpadku, z čehož mi je celkem smutno. Doba, kdy tady startoval Paolo Diana a další showmani, nebo spousta aut skupiny B, je asi nenávratně pryč. Jako výzvu beru účast na Rally Legend San Maríno, snad se mně podaří sehnat sponzora, který mně s tím pomůže.

Jaké jsou další plány do této či dalších sezóny, nese se něco o novém projektu, nastal už čas jej fanouškům představit?

Plán na letošní sezonu je dostavět BMW M3 e46 Compact, na kterém od prosince pracuji, se kterým bych měl v rámci testu odjet pár závodů v ČMPR. Podle mého názoru je M3 E46 asi poslední pravá M3 od BMW a tak jsem ji naskládal do menší karoserie Compactu E46. Pár takových aut různě po světě jezdí, hlavně v Německu a v Belgii, tak si říkám, že u nás by taky mohlo. Není to sice oblíbený moderní 1,2 tříválec turbo, ale starý šestiválec 3,2 který točí 8300 ot. a má 360 koní, tak budu mít dost práce to auto zkrotit. S Ladou mám v plánu Radouň, Bohemku a Barumku a na podzim se uvidí, na co zbudou peníze.

Závěrem se nabízí prostor na poděkování, vzkaz fanouškům…

Předně chci poděkovat mé rodině, že mě ještě stále podporuje v tom co dělám, mému bratrovi a mým kamarádům, že mně pomáhají a jezdí se mnou už 25 let po závodech. Velkou radost mám z mé dcery Nikol, kterou baví všechno kolem rally, spolujezdci Petrovi, který zprostředkoval tenhle rozhovor, sponzorům, kteří mně podpořili a hlavně věrným fanouškům, kteří na nás vydrží čekat na RZ. Děkuji pořadatelům, že jsou ochotni v dnešní složité době pořádat soutěže a omluvám se že mně to občas uklouzne a vznikne z toho kolečko pro diváky.