Vlastimil Resl - eWRC.cz
18. 6. 2021 16:08 − 1577× − 0

Miroslav Číž: „Držím se při zemi!“

Jedním z příjemných překvapení úvodu letošní domácí rallyové sezony je Miroslav Číž.

Na Rallye Šumava obsadil třetí místo ve třídě 6, kterou na Rally Plzeň dokonce vyhrál. „No, vyhrál… Pro mě je vítězem Michal Srb. Byl rychlejší a o vítězství ho připravila až penalizace v poslední časovce,“ uznává úvodem našeho povídání kvality soupeře šestadvacetiletý pilot z obce Ledce na Mladoboleslavsku. I přes fakt, že pochází z regionu s tradicí motoristického sportu, závodnickou kariéru v mládí vyloženě neplánoval.

„Závodní auta se mi vždy líbila a měl jsem k nim blízko. Táta jezdil jako mechanik s Martinem Křečkem a tak jsem se logicky od malinka pohyboval u něj v garáži. S rodiči jsme si nikdy nenechali ujít naši domácí Bohemku. Tehdy soutěže prožívaly boom díky éře WRC a Roman Kresta, Honza Kopecký či Václav Pech pochopitelně byli mými hrdiny. Neskutečně moc jsem byl fascinován záběry z podniků světového šampionátu. Ale vzhledem k finanční náročnosti motoristického sportu mě nikdy ani nenapadlo pomyslet, že bych jednou závodil sám. Natož na republikové úrovni.“

Jak to tedy začalo?

„Náhoda. Díky známosti otce s Martinem Homolou, při jednom rozhovoru padla řeč, že mám rád závody a lákalo by mě je zkusit. Martin nám tedy nabídl k zapůjčení svoji Škodu Octavii 1, 9 TDI, původně stavěnou pro Škoda Octavia Cup. Premiéru jsem si odbyl v listopadu 2015 na Amater Rally v Milovicích. Po dohodě jsme auto koupili a přes zimu předělávali. Následující rok jsme startovali v Sosnové, ale to byl první a poslední závod 2016. Utrpěl jsem totiž úraz, který mi znemožnil závodit. To způsobilo delší pauzu. Vrátil jsem se až v roce 2017 v Bělé pod Bezdězem. Od té doby jsem se pravidelně účastnil amatérských závodů.“

Loni jsi zažil premiéru s vozem Peugeot 208 R2.

„Peugeota jsme si loni půjčili na Rallye Kroměříž. Auto mne moc nadchlo a tak jsme sehnali finance a v prosinci ho koupili. A když už „er dvojku“ máme, logicky nás napadlo vyzkoušet republiku.“

Vstup do letošní sezony se ti velmi vydařil.

„Republiková premiéra na Šumavě dopadla nad očekávání. Auto jsme do cíle dovezli celé, pokud pominu ulomený nárazník na Čínově (smích). Třetí místo v „šestkách“ bylo třešinkou na dortu. V Plzni jsem cítil, že zrychluji.“

Nyní tě čekají Hustopeče. Jaké jsou ambice po předchozích výsledcích?

„Mé ambice se nemění. Prioritou je spatřit cíl a zásadním způsobem neublížit autu. Všechny soutěže jsou pro mě nové, poznávám je a učím se. Stále pracuji na rozpisu. Rád bych také nasbíral nějaké šotolinové zkušenosti. Sice tento povrch byl i na Šumavě a v Plzni, ale vždy jen kratičké úseky. Zatímco při prohlížení onboardů z uplynulých let hustopečský podnik slibuje šotolin mnohem více. Těším se. Přece jen je to něco jiného, než pořád jezdit po asfaltu (smích).“

A co další letošní plány?

„Sezonu máme poměrně solidně rozjetou v obou šampionátech. Po Hustopečích je prioritou domácí Bohemka. Také bychom rádi startovali na dalším sprintu. Poté projdeme průběžné výsledky, ve kterém seriálu a jestli vůbec budeme ve hře o konečné přední příčky. Podle toho se zařídíme. A samozřejmě také záleží na finančních možnostech. Nezavrhujeme ani Rally HK. Tento seriál má letos pouhé čtyři podniky a rádi bychom je absolvovali. Chybět nehodláme ani na startu závodu do vrchu seriálu EDDA Cup na domácí trati Jemníky. Startoval jsem zde předloni a loni a plánuji to i letos.“

Máš nějaký jezdecký vzor?

„Zmíním Filipa Mareše. Líbí se mi, jak uchopil šanci a obětoval vše tomu, aby se vypracoval do absolutní české špičky. Ten kluk si to opravdu zaslouží. Navíc jsme kamarádi. Bydlíme dvě vesnice od sebe. Kdykoliv potřebuji, Filip ochotně poradí a pomůže. Oceňuji, že přes své úspěchy zůstal normálním klukem.“

Můžeš představit tvůj tým?

„O týmu se asi úplně hovořit nedá. S budgetem, kterým disponujeme, se snažíme připravovat si závodničku sami s tátou a Kamilem Nechvilkou. Společnými silami a za podpory partnerů, zanícených kamarádů a přátel, jezdíme na závody a snažíme se, aby to mělo nějaký smysl.“

Jaký je ten hlavní smysl?

„Učit se, zdokonalovat se, zrychlovat a bojovat o nejvyšší příčky nejen ve třídě. Prostě postupně se přibližovat těm nejrychlejším.“

A co třeba do budoucna R5?

„To je pro mě v současné době auto z kategorie snů. Držím se při zemi! Nejdříve se musím naučit ovládat „dvěstěosmičku“. Samozřejmě, když vidím ty silné čtyřkolky, lákalo by mě to někdy zkusit. To ale asi každého závodníka.“

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!