Většině fanoušků se pod tímto jménem zřejmě vybaví různé typy „žigulíků“, se kterými brázdil naše tratě dlouhá léta Tomáš Klokočník senior. Na nedávné Rallye Plzeň celkem nečekaně vyhrál třídu E1 v České trofeji v rally historických automobilů také Tomáš Klokočník, ale ve výsledcích u něj můžeme vidět přízvisko junior. A to byl dobrý důvod k rozhovoru s ním, ale nejenom o něm.

Tomáši mladší, při tvém teprve druhém startu v rallye se Ti výrazně zadařilo, když jsi vyhrál třídu, byl třetí v kategorii 4 a celkově pátý v České trofeji v rally historických automobilů celkově. Tak nám řekni, jak se Ti to podařilo?

TK jun.: „Určitě nám pomohl malý test v Bělé pod Bezdězem, kde jsme měli šanci se svézt, vyzkoušet auto a najet kilometry před touto soutěží. Dále nám určitě také pomohlo, že jsme znali část třetí RZ. Na úseku z Úterý až nahoru do cíle jsem měl již tu čest závodit a znám ho velice dobře díky závodům do vrchu, které zde pořádali lidé z Krušnohorského poháru v čele s Láďou Krejčím.“

Počkej, ty jsi to popsal nějak moc jednoduše, před závody testuje kdekdo a pár km trati natrénovaných v rámci závodů do vrchu celou rally také nerozhoduje. Navíc z Vašeho videosestřihu z Rally Plzeň je vidět, že se nebojíš tahat pořádně za ruční brzdu a lítáte tam hezky bokem. Čekal jsi, že byste mohli takto uspět, nebo to bylo překvapení i pro Tebe?

TK jun.: „Samozřejmě, že mě to překvapilo, vždyť to byla moje teprve druhá soutěž v životě, a ještě ke všemu úplně neznámá, kromě té části třetí RZ. Nicméně všechny měřené úseky se mi moc líbily, hlavně ta rozbitá šotolina. Co se týče toho tahání za ručku, tak celkově mám dravější styl jízdy. Když se podíváš na moje další videa z našeho týmového kanálu na YouTube, tak je vidět, že po „rukavici“ sahám celkem často – menší zásluhu na tom má určitě i to, že sem sledoval nějaká videa pana Trinera z dob, kdy jezdil za továrnu favoritem.“ :-)

Co plánuješ nebo plánujete letos dál? Kde Vás zase uvidíme?

TK jun.: „Letos plánujeme účast v podnicích Rallysprint série, respektive přidružené v České trofeji v rally historických automobilů. To znamená, že naše další soutěž bude Rally Fulnek, která je hned na začátku srpna. Následuje Rally Vyškov a na závěr se ještě se budeme rozhodovat mezi Rally Morava a Vsetínem, nicméně když se sezona bude vyvíjet dobře, tak bychom určitě chtěli jet obě soutěže. Dost mě mrzí, že je letos zrušena Rally Příbram, kterou beru jako takovou srdeční záležitost – nejenom díky tomu, že to byla loni moje první soutěž, ale také proto, že odsud pochází část rodiny a na tuto soutěž mě taťka bral už od malička.“

A teď něco o Tobě. Řekni nám kolik Ti je, jak to máš vlastně s rallye? Co Tě na ní baví, co Tě na ní naopak třeba štve, a tak?

TK jun.: „No tak je mi 22 let, jsem šťastně zadaný s přítelkyní, která mě na většině závodů plně podporuje. Pocházím z rodiny, kde máme závodění v krvi, přičemž to všechno začalo už mého prapradědečka, který se narodil ve Švédsku. Pamatuju si z vyprávění, že závodil zhruba v padesátých letech se starým Volvem. No a dále to byl děda s tátou, kteří jezdili se Škodou 130 L/A. Já sám sem s motorsportem začal zhruba v 15 letech, kdy mě taťka posadil do sériového „fáčka“ a vyrazili jsme na již zmiňovaný Krušnohorský pohár (závody do vrchu). Na „Krušnohoru“ jsem se vyjezdil a postupem času jsme postavili „Áčkového“ favorita a přesunuli se pomalu do rally. Už si nedokážu představit, že by rally a celkově motorsport nebyl nedílnou součástí mého života. Takže mě na něm snad ani nic neštve a je to pro mě takový nádherný relax, i když takový, po kterém je člověk kolikrát i dost vyšťavený. Snad jediná věc, která mě štve, je vždycky cíl poslední RZ…který značí konec srandy a návrat do reality…“

Foto: archiv jezdce

Hezké, přitom řada jezdců se do cíle poslední RZty i těší J Pojďme ke spolujezdcům: Zatímco svoji loňskou jezdeckou premiéru na Rally Příbram jsi absolvoval Václavem Karhanem, který navigoval též tvého bratra Petra, teď v Plzni jste si dojeli pro vítězství s Renatou Riškovou. Skutečně Vám to spolu šlo napoprvé tak snadno a dobře, jak to podle Vašeho vítězství vypadá?

TK jun.: „Tak Renatka je velice šikovná, a i když toho nemá odjeto o moc více než já, tak musím říct, že její zapálení pro věc a chuť se zlepšovat z ní dělá velkou profesionálku. Taťka nám ji dobře “vychoval “. :-) Každopádně jsem rád, že si zrovna ona ke mně sedla. Je stále soustředěná a klidná, nic ji nerozhodí a celkově je mezi námi dobrá chemie, protože mě zná už od dětských let, takže jí taky občas říkám teta, jako když sem byl ještě malej.“

Zmínili jsme Tvého bratra Petra, který má na kontě pět závodů, ale loni ani letos jsme ho nikde ve startovní listině neviděli. Plánuje návrat za volant, nebo přepustil ve vaší rodině pomyslný volant určený mladé generaci právě Tobě?

TK jun.: „Nene, nepřepustil. On má svůj volant aktuálně naší týmové dílně, kde se rodí nový favorit stejné specifikace, jako máme já s Renčou, což znamená, že zde bude jezdit další „Áčkový“ favorit. Jestli vše vyjde a budou dostatečné prostředky, tak už ho snad ještě letos uvidíme v rámci ČMPR s již zmíněným Vencou Karhanem. A od příštího roku už snad i na tratích velkého mistráku.“

Co táta, jakožto zkušený soutěžák, který má na kontě již 75 startů, první v roce 1990 a nejnovější teď před pár týdny právě v Plzni, kde jste jeli oba. Kecá Ti do toho hodně? :-)

TK jun.: „Kecá, ale v dobrém – vždycky se mi snaží co nejlépe poradit, protože přece jen, jak už si před chvílí říkal, má odjeto spoustu závodů a jeho zkušenosti se nedají zapřít. Například při Příbrami se na mě jezdil mezi servisem koukat a za cílem na mě čekal, aby mi řekl jak jedu, a jaké tam viděl chyby. No a vždycky po závodech mi říká, kdo mu všechno volal a jak mě všichni chválí. Moc mě těší, že mu tím dělám viditelnou radost, to je pohled k nezaplacení. Jeho rady a porady jsou pro mě nesmírně cenné a jsem rád, že zrovna on je mým učitelem.“

Foto: archiv jezdce

A co vlastně děláš, když zrovna nejsi na rallye?

TK jun.: „Mimo rally se věnuji i fotbalu na amatérské úrovni, jenže doba covidová nám teď také moc nepřála a vlastně už bezmála rok a půl jsem bez fotbalu. Jak už sem zmínil, jsem velmi šťastně zadaný, s přítelkyní nás můžete vídat v servisních zónách, jak o mě s láskou pečuje a podporuje mě. No a profesní život? Ten se točí hodně kolem naší rodinné firmy. Máme autodopravu s autoservisem a dohromady to čítá zhruba 30 zaměstnanců, takže starostí máme až nad hlavu. Ale to je taková daň za to, že mám tu šanci sedět v závoďáku a v něm se od těch starostí úplně oprostit a vypnout, než zase dojedu do cíle té poslední eRZety.“

Děkuji Ti za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!