WRT: Stříbrná bohemka plná hloupých chyb

Na jednu stranu bída v podobě neskutečného množství chyb. Na straně druhé parádní výsledek urvaný v poslední rychlostní zkoušce.

Tak to byla pro nás Rally Bohemia 2021.

Bohemka byla do ČaH ADAM Cup zařazena mimořádně, a to kvůli tomu, že se v Příbrami opět rozhodli ze sebe udělat pitomce a odpískat z „finančních“ důvodů další ročník. Minulý rok to byl fakt parádní sprint a skoro se zdálo, že soutěž našla sebe sama, svoje místo a konečně to bude fajn závod do budoucna. Tratě krásné, ale ti pořadatelé by zasloužili. Promotér ADAM Cup se tak rozhodl pro jednu etapu bohemky. To však muselo vést přes schválení Autoklubem ČR a samozřejmě pořadatelem, protože v cupu máme juniory, kteří nesmí startovat na velkých soutěžích. Ještě na Plzni mi Mára Štuksa říká, ať s tou bohemkou vůbec nepočítáme, protože když se Mára, otec juniora Tomáše Štuksy, snažil domluvit výjimku v roce 2020, tak u předsedy Rally komise panovalo krystalicky čisté „ne“. Nějakou záhadou se to ale povedlo, ale s jednou podmínkou. A to, že celý ČaH Adam Cup odstartuje až na úplném konci soutěžního pole. Co na tom, že jsme stabilně rychlejší než řada posádek se silnějšími vozy R2 a o jiných slabších výkonnostních třídách nemluvě. No nelíbilo se nám to nikomu. Trochu k pos…í bylo, že se ani jedna z mládežnických posádek na start bohemky nepřihlásila a údajně už při rally v Plzni věděli, že bohemku nepojedou. Což je dost nefér, pokud je to pravda. Kdyby to řekli rovnou, mohli jsme startovat klasicky někde v půlce startovního pole. Ono se to může zdát jako že to je jedno, jaké jedete číslo, ale není. Máte mnohem větší pravděpodobnost, že RZ bude zdržená, pozastavená nebo zrušená. Můžete mít jinak vyjeté koleje v katech a bordelech, než jak by to mělo být. Sponzorům se samozřejmě nelíbí, že děláte kompars a co je nejhorší, všichni už jsou na pivku a vy teprve na přejezdu do cílového UP.

Rally Bohemia je hned po milovaném Pačejovu mojí srdcovkou. V roce 2014 jsem si splnil velký sen a startoval na ní, tehdy s kamarádkou Verčou Havelkovou.

Letos mi partnerka Verča fandila ze servisu a naší úžasnou dceru Rozárku hlídaly babičky. Vlastně nebýt bohemky a našeho společného startu tehdy s Hondou, kdo ví kde a s kým bychom dnes byli. Cesty osudu jsou vážně zajímavé. Tímto zdravím místního Milana Hauera, který byl u toho, když jsem Verunce dával první květinu v životě.

Rovněž se díky umístění servisní zóny na letiště v Hoškovicích proběhl další návrat „kde to celé začalo“. Při rally v Plzni jsme jezdili okolo Stříbra a servis byl v Líni, kde jsme s Tomášem Kosánem jezdili testovat pohárové Fiesty, ještě než jsme začali přímo závodit. No a tady na tomto letišti jsem poprvé řídil závodní auto. Hondu Civic VTi Jardy Kastnera. Tu Hondu, co jsme s ní pak začínali náš příběh v rally, než jsme jezdili u Petra Koláře.

Tím, že byla bohemka neplánovaná, tak jsem nemohl startovat s Jirkou Kalkusem, protože ten už byl blokovaný Lukášem Eisem s Peugeotem 208 R2 u brynďáků. A tak po cca dvou letech jsme se zase potkali s Michalem Cibulkou, s kterým jsme dojeli na bedně na Barumce a odstupovali z bedny na 3-Städte. Společný trénink a ani příprava nebyla, neb Michal je od Uherského Hradiště a nebyl ani moc prostor kvůli práci. Myšák dorazil v úterý s tím, že ve středu pojedeme na 12h do Mladé Boleslavi pro itík a udělat adminu a hurá najíždět RZ. Plán je, že napíšeme vše 2x a ve čtvrtek si uděláme třetí průjezdy a napíšeme si městskou. Což zní fér. Jako Adam Cup jedeme jen sobotní etapu a nikoliv neděli. Na nás tedy čekaly RZ Městská, Kvítkovice, Chloudov, Bzí a nakonec Radostín. Jedna lepší než druhá. Tak si je trochu popišme.

Městká v Mladé Boleslavi je taková opičárna v centru Mladé Boleslavi, ale mně to nijak neuráží. Za mě to sice ze závodního pohledu může být zbytečnost, ale pro fanoušky rally, kteří by jinak na klasické RZ nešli, tak je to výborný způsob, jak přiblížit rally vozy novým divákům. Pro markeťáky a sponzory je to rovněž super, protože každá samolepka na autě má mnohem větší dosah a viditelnost. Zejména, když byl dělán živý přenos. Trať je kombinace, obrubníků, kostek, asfaltu a takového rovně-odboč-rovně-odboč stylu.

Kvítkovice už jsou klasická zkouška, kde kousek po startu je známá zatáčka, kterou Míra Jakeš projel bokem a sejmul ten antikat a málem lampu. Machů si tam jen povzdechl „mirooooo“. Rovněž je na této RZ skok, kde minulý rok držel Václav Pech a skočil až do protilehlé krajnice. Mimochodem, tomuto skoku předchází pasáž, kde jedete dlouho naplno a do tohoto skoku skáčete jako do pravé zatáčky naslepo přes horizont. A aby toho nebylo málo, tak ještě před tím horizontem je taková asfaltová hrana. Takže vše pro rozhození balancu auta, které má krátký rozvor. Třeba Adam Cup :-). Jinak je to spíše na širokém, až na výjimky, například Huttunenova zatáčka. O tom ještě bude řeč.

Chloudov je hodně známý takovými těmi serpentinami dolů ke křižovatce a zase výjezd proti kopci. Je tam vždy velké divácké místo ve svahu. Jo a taky tam vždy někdo ze srázu zahučí dolů k lesu. Letos například Frána nebo zde havaroval mladý Jakub Jirovec. Obecně je to velmi těžká zkouška, kde pořád někam zatáčíte. V lese a na úzkém.

Bzí je taková kombinace všeho od širšího přes úzké. Otevřená místa i hlubší lesy. Zajímavá klasická zkouška, žádná flákárna. Výborné místo je Veselí a Bzí. Nejdřív mezi poli rychlé, ale cesta široká jak cyklostezka, pak dojedete přímo do Bzí, odbočíte 2x vlevo v takovém klouzavém kopacím místě a jedete po hrozně uskákaném asfaltu s mírnými zatáčkami, ale zase musíte se mít fakt na pozoru, protože když vás to kopne blbě, tak jdete ven po příkré louce někam dolů do odstoupení.

Radostín je ten den nejdelší zkouškou okolo 15Km a řekl bych, že fakt „královská“. Lukáš Strouhal z Live streamu se mě ptal, jestli tu RZ znám a já nejdřív říkal, že ne. Ale když jsem jí pak najížděl, tak jsem poznával určité úseky z RZ Sychrov. A na Sychrov mám parádní vzpomínky, tam jsme se s Verčou hecli a tuto RZ tehdy v rámci mezinárodního mistrovství a skupiny 9 vyhráli. A to i přesto, že nás 2Km do cíle brzdila Fabia třídy 7, kterou jsme prostě dojeli přímo na RZ. Je to parádní a těžká zkouška, kde se rovněž skáče ve velké rychlosti, je tam známé místo v obci, kde se objíždí kašna. V obci Sychrov tato RZ dokonce rovněž končí, ale jinde, nejede se již tou krásnou kamennou bránou u zámku. Což je škoda.

Azyl na všechny dny nám poskytla týmová manažerka Helča s jejím manželem Pepou a dcerkou Natálkou u nich doma ve Stratově. Ostatně ve Stratově jsem spal pokaždé, když jsem bohemku jel (2014, 2015). Já bych jim všem chtěl moc poděkovat. I čokoládička na polštáři byla, jak v hotelu.

Seznamovačky jsme jeli dobře, nebyl žádný stres, jen si Michal občas netykal s itinerářem, takže to bylo spíš občas nervóznější z tohoto pohledu. Bál jsem se, aby nepřišlo to, co se mi už stalo na Kopné 2013, kdy tehdy Tom mi posunul retardér asi o 800 metrů a tedy tam kde měl být nebyl a naopak tam, kde jsme ho neměli napsaný, tak tam na nás za horizontem čekal. Každopádně po čtvrtečních seznamovačkách jsme museli vyměnit tréninkové auto. Moje Kofola, neboli Fabia RS byla evidentně trochu rozbíhavoučká a sjela přední kola na vnitřku na dráty. A tak jsme si udělali neplánovaný výlet zpět domů až do Králova Dvora pro Octavii RS, kterou normálně trénovat nechci, protože je úplně nová. Na Plzni jsem se vracel pro rukavice a teď pro auto. Začíná se nám tu rozšiřovat takový nešvar. Každopádně den jsme uzavírali u Petra Graffka, který udělal u sebe v ulici u svého domu parádní grilovačku pro posádky, dorazit mohl kdokoliv ze soutěžících, dát si pivko, nealko, dobré maso v především skvělé společnosti ostatních posádek. Pokecali jsme s „Matějem“, legendárním spolujezdcem gráfy, Rendou Dohnalem, Romanem Švecem, Adamem Eliášem a dalšími. Palec hore, Petře, že tohle děláš.

No a máme tu pátek a Sosnovou. Asi jste už slyšeli, že to nebyla zrovna hitparáda. Předně, nebyla, ale mně to zase tolik nevadilo, protože svézt se na Sosnové jsem si vždy přál a při žádné z bohemek, kde jsem startoval, tak se tam nejelo. Tak konečně. Ráno seznamovačky, pak shakedown a někdy skoro v šest teprve start. Praxe? Po deštích všude neskutečného bahna. Nemůžete dát nikam plachtu, auto je jak prase, a to jen sjelo z plaťáku. Projedete si 3x necelý kilometr trať a pak už jen čekáte a čekáte. Protože mě to čekání nebavilo, odpískal jsem shakedown a prostě jel zpět do Stratova s tím, že se vrátíme až večer na obkroužení těch 2,7Km. Co je horší, ani se to nezapočítává do celkového času soutěže. To je tedy mimochodem proto, aby auta nemusela ze Sosnové jet 50Km po vlastní ose do Hoškovic do uzavřeného parkoviště. Když se nezapočítává, tak se dá jet na plaťáku. Nicméně i tak by bylo fajn, kdyby si člověk tu sosnu mohl napsat v době ofiko seznamovaček a pak tam v pátek přijet až na tu chvíli co má kroužit. A ne tam hnít celý den pro nic.

Jde se závodit. Začínáme na RZ1 Městká. Do bolky jedeme včas, jako ostatní, abychom si obšlápli situaci a raději hnijete tam, už blízko rampy, než někde 20Km daleko. První překvapení nám dělají časoměřiči, když si nás do TC0 „ručně“ zvou na čas, který neodpovídá našemu startovnímu času v oficiální listině. Zmatení jsme byli všichni. Další parádou je možnost zahřát gumy před startem, tak tam děláme smyky, piruety, blbiny a to vše za asistence policie. Bylo to legální „drift king session“ :-). Co se tedy hodně nepovedlo byl start do RZ1, kdy nás startér odstartoval přímo před Jardu Petráše. Stejně blbě jako Kopeckého a Mareše a jiné. V mém druhém kole touto RZ Jardovi uhýbám, ale nedělám to úplně nejšikovněji, takže chvilku trvá než se „dohodneme“, že má jet přede mě. Ale bylo to fair play i za cenu vlastní časové ztráty. Díky tomu jsme pomalejší třeba než Michal Kolář. Jarda i Petr pak v seskupení moc děkují. Rallyový Bůh mi to vrátil později.

První opravdovou RZ projíždíme tempem rozvážným. Hrozně mi to klouže, hlavně zadek. A to jsem se nahřívání věnoval opravdu důkladně. Tentokrát nejedeme nové gumy ani v první sekci, tak jako v minulých závodech. Je to divně zrádné. Někde to zatáčí, někde ne, někdo to brzdí, někde klouže. Hledám se. A našel jsem se v louce. Jel jsem vážně na rozpis a špatně jsem si napsal levou pět kat. Respektive, ona byla napsaná správně, ale chyběly brzdy před levou dva, která jí předcházela a hlavně mezi těmi zatáčkami nebylo 30 metrů, jak jsem měl poznamenáno, ale takové to „váže“. Výsledek byly zašlápnuté brzdy, ratata v převodovce, smyk ve štěrku a hup na louku. Ručka, otočit se a opatrně plynem – nezahrabat se – se snažit vyjet zpět, což se povedlo.

Klika, že tam nikde nebyl strom nebo něco schovaného v té trávě. Auto je nažrané trávy, jak dělalo „mňam, mňam, mňam“ při výjezdu a urazil jsem lízátko z nárazníku. Na Chloudově žádnou chybu nedělám, ale tempo je takové neučesané a jízda kostrbatá. Další super okamžik mám na Bzí, kde jsem špatně zpracoval informaci od Michala „levá čtyři odboč….hned pravá sedm zastávka“. No, zastávku jsme si udělali, ale málem jsem u toho sestřelil pořadatelku. Já jsem v hlavě měl jen to levá čtyři odboč. Tak jsem odbočil a jel rovně. Bylo tam křoví, tedy nebylo vidět, kam vlastně jedu. A tam najednou páska a lidi, které jsem fakt vyděsil. Už si vážně připadám jako trotl, že ani jednu rychlostku nezajedu normálně bez zásadní chyby. Tady jsem musel couvat a znovu z nuly se rozjet. Nechali jsme tam deset sekund dle onboardu. V cíli na vítězství v RZ chybí 10,5. Ach jo. Za co jsem ale rád, nenechávám se tím otrávit a ani rozhodit, vždy pokračuji dál v tempu. Prostě jedu. No a první Radostín, tak to si fakt užívám. Vzpomínám na místa, kde jsme jeli s Verčou v Hondě, krásná RZ. Hned po startu máte sto metrů a levou tři v katu, která je plná štěrku, ale jedete to naplno a za pár metrů následuje takový skok á la díra do pekla. Možná někdo pamatujete Koblihův skok s Cliem R3 v tomto směru nebo velkou nehodu Nipči se Šmídem v opačném směru. No i Uwe se odlepuje a skáče, hned po doskoku máte levou tři zase kat a uháníte naplno až k odbočení, kde je komprese a dlooouhá rovina. Tempo je hezké, jede nám to, užívám si skoky za Hodkovicemi a vše funguje. Že by konečně pěkná RZ a pěkný čas? I kdeže. Někde před Třtí při výjezdu z lesa je pravá tři kat a levá pět. Rychlost byla adekvátní, ale jak se na pravé kolo nalepil ten bordel z katu, tak Uwe odmítá brzdit a hlavně zatáčet. Což je u levé pět dost podstatná závada. Silnice je lemována stromy, ale ty jsou daleko od sebe a za nimi jen travnatá louka. Zase. Než bojovat s tím, abych naskládal auto do zatáčky a blbě trefil jeden z těch stromů, tak to raději vyšlu po předku na tu louku. Koleje v trávě říkají, že nejsem první, kdo to tam poslal. Necháváme tam tak pět vteřin. Na Jardu by to sice nestačilo, ale aspoň by ten rozdíl nebyl tak hrozný. Rozhodně bychom si to aspoň nedělali dramatičtější a hlavně by nám neujížděl Dominik. Michal taky není bezchybný, několikrát jsem ho popoháněl, což když se jede fakt na rozpis, tak vás vyvádí z koncentrace a jistoty. Každopádně moje chyby byly horší. A v tomhle fakt závodit nechci :-).

Plán je jednoduchý. Dát se dohromady, restartovat hlavy a v druhé sekci to celé chytnout za lepší konec. Do seskupení dorazila i moje Verča, tak jsme se na té bohémce zase spolu potkali. Donesla mi meloun a kolu, abych dohnal nějaký cukr a vyslechla moje spílání sobě samému. Rozárku nám hlídala babička, tak měla mamka volno a jela za tátou na závody. Paráda.

Do druhé sekce znovu a lépe. Práci s gumami jsme zvládli lépe, evidentně se změnila i teplota tratě a už nám to tak neklouzalo a nedělali jsme žádné blbosti. Snažili jsme se jet dopředu rychle. Na Tomáše Arnošta to bohužel vůbec nestačilo. Dával nám sice maličko, vteřinu nebo méně, ale nestahovali jsme ho. Dominika jsme naopak stahovat začali, ale o co? 0.2s, 0.6s a na RZ8 dokonce „kosmírných“ 2.3 vteřiny. Tedy se naše ztráta zmenšila o 3.1s z 10.5s na 7.4s před poslední RZ Radostín. Schlíple sedím na lavičce na přejezd, koukám na eWRC-Results a rovnám si to celé v hlavě. Rozhodnutí jet naplno 15Km dlouhý Radostín je jasné, ale moc nevěřím, že bychom dokázali skvěle jedoucího Dominika stáhnout. Opírám se do toho, zkouším neměnit brzdné body, ale nahrazovat brzdění ve čtyřkách vrkáním. Abych neztrácel rychlost. Skoky letíme, posíláme Uweho do hlubokých katů, rány od ližiny jsou nechutné (to zas bude na dílně keců).

Přichází pravá sedm zatáčka, která minulý rok vytrestala Šimka s Fiestou R5. Projíždím jí dobře, řekl bych a když jsem na výjezdu ozve se ťuk a Uwe se okamžitě přesouvá na vnější stranu ke srázu. Bojuji a překlápím auto tak, že se do příkopu zaboří zadek auta a prahem si dvakrát bouchne o krajnici asfaltu. Hodně moc mi zatrnulo, protože to vypadalo už na definitivní konečnou. Auto by sice moc nebylo, ale nevyhrabali bychom se. Rallyový Bůh si ale asi vzpomněl na gesto z RZ1, kopnul mi z boku do zadku a vrátil Uweho na silnici. Bohužel to trochu ubližuje Uwemu, kdy praská kryt prahu, což je dlouhý plastový díl, který je bohužel drahý jako kráva. Pokračujeme v tempu, nenechávám se rozhodit.

čas 0:38 (Honza) a čas 1:29 (Tomáš)

Do cíle jedu co mi gumy a sebedůvěra stačí. O pár vteřin to nestačí na Jardu Petráše, ale co už. S ním jsme už nezávodili.

Zastavujeme hned na Sychrově na parkovišti. První za námi dojíždí Tomáš Arnošt a já vidím, že má nějaký „rozcáklý“ předek. „Dělal jsem hodiny, zase, jsem id*ot“ huláká. Za minutu je tam i Dominik a jdu za ním, abych se zeptal, jaký měl čas, jak to dopadlo i když moc velké naděje si nedělám. Gratuluje mi, že jsem mu dal 12 vteřin a tím ho definitivně přeskočil. Chvíli mu to dokonce nevěřím. Tomáš udělal ty svoje hodiny ve stejném místě, které jsem před chvilkou popsal jako možné místo mého odstoupení. Jenže on se zaryl čumákem a chvíli trvalo, než vycouval. O vteřinu se tak propadl i za Dominika a dokončil až jako čtvrtý. Rozhodně výsledek, který si nezasloužil.

My slavíme, ale ne nijak okatě, ať tam nepřiléváme olej do emocí Toma. Nevypadal úplně v komfortní zóně. Nasedáme do auta a frčíme směr Boleslav. Co je úplně boží? Máme benzín! Konečně nejedeme na hladové oko a můžeme si vychutnat bezstarostnou jízdu do uzavřeného parkoviště, pro nás konečný bod soutěže. Vyhlášení se odehrává přímo ve stanu Opelu u promotéra. Zatleskali jsme si navzájem, jen Tomáš chyběl. Prý nevěděl, že vyhlašování bude.

Třetí bedna v řadě, nádherný výsledek a zatím parádní sezóna. Jsme moc šťastní, ale zároveň zůstáváme nohama na zemi. Sezóna je dlouhá a my se musíme soustředit na každý jeden závod. A hlavně, musíme se zase posunout a být lepší. Druhé místo je krásné, ale rozdíl na prvního je v součtu všech časů obludný. A hlavně, musíme začít vyhrávat RZty. Zatím máme na kontě jednu, a to je fakt tristní.

Díky moc všem partnerům KPCS CZ | DAQUAS | CYBER RANGERS | RZ1.CZ | SILKER´S BREWERY. Vím, že to může znít jako klišé, ale bez jejich podpory by to fakt nešlo. Jednoduše ty faktury se sami nezaplatí. Takže velké díky za podporu našeho společného příběhu psaného benzínem. Moc díky i rodině za podporu, Verče, že za mnou zase zavítala do servisu a babičkám za hlídání.

Komentářů celkem: 3
16. 7. 2021 15:20
0 0
tu kytku sháněla Eva, té by se slušelo poděkovat, já se tam jen pletl... smajlík
16. 7. 2021 15:48
0 0
Evě bylo dávno poděkováno.
17. 7. 2021 14:48
0 0
Ahoj Honzo,
Díky za krásně popsanou Bohemku, jako bych tam byl. Gratulace k parádnímu výsledku.
PS. A nekritizuj se tolik, není to tak špatné.
Stále fandící Standa z Olomouce.
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!