20. 7. 2021 06:16 − 3774× − 0

Jan Helma „V rally sbíráme zkušenosti a hlavně se bavíme“

V kolotoči české rally je spousta zajímavých jezdců. Někteří vyniknou výkony, jiní havárkami a další třeba atraktivními průjezdy.

Jsou tady i takoví, kteří zaujmou příjmeními jako například Zabloudil, Dohnal, Nešetřil, Vytasil a mnozí další. Představme si Helmu… Honzu Helmu, který si jistě taky užil fórky kvůli svému příjmení…

Soutěžní volant sice svíráš již šestou sezónu, přesto jsi ve „velké rally“ nováčkem, představ se nám prosím…

„Ahoj, jmenuji se Honza Helma, je mi 34 let, pracuji jako údržbář – seřizovač v jedné firmě vyrábějící komponenty pro automobilový průmysl. Žiji v Táboře s přítelkyní Martinou, která mě naštěstí podporuje, i když ze začátku dvakrát nadšená nebyla. Jinak mezi mé koníčky patří pochopitelně motoristické sporty, technika, počítače a výlety po památkách.“

Tvé příjmení přímo evokuje, abys dělal nějaký motoristický sport. Dobírají si tě občas kolegové a kamarádi?

„Jasně, že jo! (smích) Asi by bylo divné, kdyby si z toho nikdo srandu nedělal. Dokonce mi kluci nechali udělat tričko s nápisem ,,Hans Helmet“ a k tomu vyobrazenou příslušnou bezpečnostní výbavu (smích).“

Co tě přivedlo k tomu, že ses v roce 2016 postavil na start své první soutěže?

„Sice nejsem ze závodnické rodiny, ale k motosportu jsem měl vždy velmi blízko, protože otec byl také velkým nadšencem a fanouškem motoristického sportu, obzvláště motorek. Sám si upravoval motorky a tenkrát, když jezdil Milan Zeman s trabantem, táta mu do něj stavěl motor. Já se cítím jistěji na čtyřech kolech, ale když je možnost svézt se na motorce, rozhodně nepohrdnu (smích). Už táta jezdil rychle, takže jsem měl rychlou jízdu zažitou od mala. Když jsem byl větší, tak jsem často žadonil, aby mě nechal řídit svůj Ford Cortina. Samozřejmě postupem času jsem se už nemohl dočkat, až si udělám řidičák a budu konečně moci jezdit legálně. Rychlá jízda mě bavila a k tomu jsme se jezdili dívat na rally různě po republice i mimo ni a vždy jsem hrozně záviděl těm, co mohou jet na uzavřené trati s upravenými auty. V roce 2010 jsem dostal možnost startovat jako předjezdec na Radouňské rallye a pro mě to bylo tenkrát něco fantastického. Potom jsem jel ještě další dva roky opět předjezdce na Radouni se sériovým focusem, ale poslední rok už jsem si říkal, že příště už sériové auto trápit nebudu. Tak jsem o tři roky později objevil v inzerci felicii se sportovním průkazem za příznivou cenu, jel se na ni podívat, neodolal a stal se jejím majitelem. Auto sice mělo spoustu nedostatků a byla to spíš sériovka s rámem, ale měli jsme auto na tradiční Radouň (smích). Auto bylo kupováno opravdu na jeden závod v roce, jenže pak se to trochu zvrtlo a už jsme v tom jeli… Další rok celá sezóna ČMPR, fabie atd. Před pěti lety by mě ani nenapadlo, že pojedeme dnes s takovým autem a s licencí.“

Jaké pocity jsi zažíval při prvním závodě?

„Určitě obrovská nervozita… Den před závodem jsem nemohl ani spát, jak jsem byl nervózní. Také k tomu přispěl fakt, že se na nás šlo hodně známých a kamarádů z okolí podívat. Ale to bylo jen ze začátku, po dvou erzetách nervozita odpadla a už jsem si to užíval.“

Radouňská rally je tvou srdeční záležitostí, proč?

„K tomu je několik důvodů. Jeden z hlavních je, že je to naše skoro domácí soutěž a máme tu spoustu známých a kamarádů, protože Rosťa (spolujezdec) bydlí jen asi 10 km od centra soutěže a já bydlel dřív jen o pět kilometrů dál, ovšem ani teď z Tábora to nemám daleko. Tím dalším je, že se známe s partou z Radouň motorsportu již řadu let a dříve jsme jim jezdili pomáhat dělat pořadatele na Rallye Český Krumlov. Navíc v Radouni panuje vždy přátelská atmosféra a vše šlape jako hodinky. Také jsem se zúčastnil úplně prvního ročníku v Radouni, ovšem soutěž se tenkrát jmenovala Ve stopě Rallye Vltava. Navigoval jsem tehdy kamaráda Davida Krátkého s favoritem. To byla má opravdu úplně první soutěž, i když ne za volantem.“

Začínal jsi ve felicii, kterou jsi po dvou letech vyměnil za fabii… Tři starty s „novým“ vozem byly ale smolné…

„Feldu jsem koupil v roce 2015 od Milana Pospíšila, který s ní jezdil Volný pohár, a od roku 2009 stála v garáži, takže auto vyžadovalo nějakou údržbu a úpravy, abychom mohli otestovat a udělat oficiálně technickou. Po prvních dvou závodech jsme zjistili, co autu nejvíc chybí – servo a krátká převodovka. Takže na příští rok dostala felda servo a převodovku a my se rozhodli, že pojedeme v roce 2017 celou sezónu ČMPR, kterou jsme nakonec na body ve třídě vyhráli. Ale věděli jsme, že má felda pořád velké nedostatky, hlavně ve výkonu, a vyžadovala nemalé investice, aby byla konkurenceschopnější. Do toho jsem objevil inzerát Honzy Kornhefra, že prodá fabii. Za prvé jsem po fabii vždy pokukoval a za druhé se mi nechtělo dávat velké peníze do feldy, kterou jsem koupil za pár korun. Takže mi to nějakých pár týdnů vrtalo hlavou, až jsem se dojel na fabii podívat a najednou byla doma. Feldu jsem pak prodal, šla ke klukům Jančíkovým, konkrétně do rukou tehdy patnáctiletého Kuby Jančíka, který s ní získával zkušenosti v Rally cupu v Kopřivnici. Fabie byla najednou trochu jiný stroj, než felda, hlavně podvozkově, protože staré tlumiče na feldě už nebyly v nejlepší kondici. Výkon měla fabie o něco větší, ale zase jsem ji musel víc vytáčet, felda jela víc odspodu. Rozhodně pro mě nebyly začátky s fabií jednoduché. Za prvé vidina peněz, co jsem za auto dal, mi moc klidu nedávala a jel jsem s větší rezervou a trvalo mi, než jsem začal auto pořádně využívat. Začátky nám určitě neulehčily technické problémy, které nás trápily. Fabia měla spoustu dětských nemocí, které se postupně projevovaly. Jen s poloosami, co jsme se natrápili. Už jsem z toho začal být frustrovaný a přestávalo mě to bavit. Naštěstí s pomocí našeho mechanika Milana Skořepy a našeho motoráře Martina Šmola se nám podařilo většinu problémů vychytat a další sezóna byla již takřka bez problémů.“

Čtyři roky jsi strávil v ČMPR, jak hodnotíš úroveň těchto závodů a je to podle tebe ideální první krok pro začínající jezdce?

„Samozřejmě je to úplně ideální pro začínající jezdce, protože to nestojí tolik peněz, tratě jsou většinou o něco jednodušší a atmosféra na těchto soutěžích bývá taková uvolněnější. Na těchto závodech si myslím, že může jet člověk více v klidu bez stresu. Jinak úroveň těchto závodů poslední roky jen stoupá. Ať už co se týče zabezpečení, tratí, nebo prezentace ČMPR. Je to dobře vidět i na zájmu posádek, ať už z ČMPR, nebo z mistráku, které se tu rády svezou.“

Až vloni padlo u tebe rozhodnutí přestoupit do rallysprintového mistrovství, co tě k tomu vedlo?

„Tak my jsme chtěli nějaký sprint zkusit už první rok s fabií, ale vzhledem k technickým potížím, které nás provázely, jsme si řekli, že až se ukáže auto jako relativně spolehlivé, tak to zkusíme. Sezónu 2019 jsme odjeli v ČMPR bez odstoupení a vyhráli třídu, takže jsme usoudili, že už je ten pravý čas. Chtěli jsme se zase posunout o něco dál a rallysprinty byly logický krok. Pro nás neznámé, náročnější tratě, byla to každopádně výzva. První závod jsme jeli Příbram, na kterou jsem se moc těšil, protože jsem se byl hodněkrát podívat třeba na skoku v Dublovicích při předchozích ročnících. Na Příbrami jsem byl sám překvapený časy, které jsme zajeli, vůbec jsem nečekal, že se budeme pohybovat na druhém místě. Bohužel na dublovické erzetě nám odešel stálý převod, takže jsme cíl neviděli. Ale aspoň v těch Dublovicích jsme si trochu skočili (smích).“

Druhý sprint a v cíli pohár za třetí místo, jaký byl Vyškov 2020?

„Vyškov byl krásný. Vyšlo parádní počasí, moc se mi líbily tratě. Šotolinové úseky, úseky na úzkých silničkách, to je to, co mám rád. Jinak Vyškov byl na pohodu, auto fungovalo, jelo se nám dobře, byla dobrá nálada, navíc na bedně, co víc si přát?“

Letos jedeš na pohárové vlně, druhý jsi byl na Kopné, stejně jako v Plzni. Každý závod byl pro tebe nový a na každý pršelo, jak těžké byly pro tebe tyto sprinty?

„Kopná pro nás byla opravdu hodně těžká. Náročné tratě, které ještě ztížil déšť a spousta vytahaného bláta. Už při seznamovacích jízdách jsem říkal Rosťovi, kam jsme se to přihlásili (smích). Na onboardech vypadají ty rychlostní zkoušky trochu jednodušeji. Měl jsem z toho opravdu velký respekt. Byl to určitě nejtěžší závod, který jsme jeli, ale zase jsme získali další cenné zkušenosti. Plzeň byla rozhodně jednodušší hlavně tím, že se první sekce jela za sucha. Ve druhé sekci to trochu zkomplikovaly přeháňky a bohužel jsem chyboval.“ Už na Kopné jsi dokázal zajet nejrychlejší čas třídy…

„Sice jen o tři vteřiny, ale přece (smích). Rozhodně mi to udělalo radost, obzvlášť když to bylo na náročné erzetě Kopná…“

V Plzni ti erzety sedly a do předposlední zkoušky jsi byl lídrem třídy…

„V Plzni jsem viděl trochu výhodu v tom, že je to pro ostatní nová soutěž stejně jako pro nás. Byl jsem opravdu překvapený, když jsme první RZ vyhráli o necelých 10 vteřin. Ovšem Vlasta Hodaň se dlouho nerozkoukával a pěkně zatáhl, takže se schylovalo k těsnému souboji, do kterého ještě zasáhlo počasí. Na druhou sekci jsme vyrazili na měkkých řízlých gumách, ale na první zkoušce druhé sekce bylo sucho, takže jsme trochu ztratili. Na další bylo mokro a tu jsme vyhráli. Potom přišla předposlední RZ, kde bylo taktéž mokro, a věděli jsme, že v prvním průjezdu nám dal Vlasta na této vložce pět vteřin. Navíc jsme viděli, jak na přejezdu přezouvá, takže cíl byl jasný, snažit se ho udržet za námi. Snažil jsem se jet opravdu rychle, ale bohužel cca kilometr před cílem jsem to už přehnal a auto se mi spakovalo, přetočili jsme se a zůstali stát napříč přes silnici. Než jsem nastartoval a otočil se, tak jsme tam nechali podle onboardu nějakých 25 vteřin. V cíli z toho byl až 4. čas se ztrátou 13,5 vteřiny na Vlastu. Neudělat tuto chybu, tak to bylo asi opravdu rychlé (smích). Na druhou stranu to k tomu patří, navíc jsme vlastně měli i štěstí, že jsme zůstali na silnici. Poslední erzetu jsme ještě vyhráli o čtyři vteřiny, takže v cíli byl rozdíl jen 4,3 s. Domů jsme odjížděli určitě spokojení. Musím také pochválit pořadatele za šotolinové úseky, které mám rád a jsou určitě zpestření jak pro jezdce, tak pro diváky.“

Co bude letos dál, kde tě uvidíme?

„Letos je v plánu kompletní sprintová sezóna s tím, že nejspíš vynecháme Rally Morava. Ale ještě uvidíme podle situace a financí. Mrzí nás, že je zrušená Příbram, kterou máme blízko a byly tam pěkné RZ.“

Po celou dobu tě naviguje Rosťa Chaloupek, platí tu heslo „vítězná sestava se nemění“?

„Já myslím, že by se sestava neměnila, i kdyby vítězná nebyla (smích). S Rosťou jsme kamarádi nějakých 20 let a ještě než jsme měli řidičák, tak jsme jezdili pořád někde na kolech. Později jsme samozřejmě lítali s auty. Rosťa je se mnou od začátku a doufám, že to tak dál zůstane. Občas mi do řízení kecá, jak bych měl jet, ale poslední dobou už ne tolik, takže změna není v plánu (smích).“

Kterého výsledku si nejvíce ceníš?

„Určitě toho z Plzně. Sice to první místo nedopadlo, ale vím, že jsme na něj rychlost měli.“

Kam bys to chtěl v rally dotáhnout?

„Tak vzhledem k mému věku a finančním možnostem si nějaké velké ambice nedělám. Jsem rád, že z nějakého snu, který jsme měli, se podařilo doposud uskutečnit více, než jsme si dovedli představit před pár lety. Letošní sezonu bychom chtěli uzavřít na pódiovém umístění v RSS. Samozřejmě člověk chce víc, takže i my koukáme zase o kousek dál. Tím mám na mysli velký mistrák. Ne kompletní, to bychom nedali finančně, ale aspoň vybrané soutěže, například Krumlov. Vše je otázka peněz a u tohoto sportu to platí obzvlášť. Tímto bych také chtěl poděkovat všem našim sponzorům, kteří nás podporují, protože bez nich bychom nedokázali odjet tolik soutěží.“

Vzkaz fanouškům…

„Chtěl bych poděkovat všem, kteří jsou vidět a fandí, vždy to člověka povzbudí a udělá radost. Když je k tomu vhodné místo, tak se vždy snažím fandící diváky odměnit atraktivním průjezdem. Všem divákům přeji, aby mohli chodit na soutěže bez omezení. Bez nich to není ono.“

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!