Dnes jsem si přečetl na internetových stánkách autoklubu ČR upozornění, zveřejněné dne 30.7.2021 v 14:23 hod. cituji:

Vzhledem k množící se účasti držitelů licencí na podnicích, které nejsou zapsány v kalendáři automobilového sportu, upozorňujeme, že tito jezdci a činovníci porušují ustanovení Mezinárodního sportovního řádu FIA: „9.10.1 Každý držitel licence, který se přihlásí do neuznané soutěže, se vystavuje sankcím stanoveným v Řádu.“ Autoklub ČR jakožto držitel sportovní autority v rámci Mezinárodní automobilové federace FIA je povinen dodržovat veškerá ustanovení ukládána v mezinárodních předpisech vztahující se k jeho činnosti v oblasti motoristického sportu.

Jakákoliv účast licencovaných jezdců a činovníků na podnicích, které nejsou Autoklubem ČR povoleny, je tímto považována za porušení mezinárodně platných pravidel. Účasti obou licencovaných skupin na těchto podnicích bude od 1. 8. 2021 ze strany Autoklubu České republiky věnována zvýšená pozornost a při porušení předpisů bude postupováno v souladu s Disciplinárním řádem.

Podobná omezení platí i pro účast vozidel opatřených registrační značkou „XXR XXXX“ v podnicích rally pořádaných mimo gesci AČR.

Jejich pohyb na veřejných komunikacích je omezen zákonem č. 56, §79b. Vozidla s „R značkou“ resp. vozidla evidovaná v registru sportovních vozidel MD se smí pohybovat v provozu pouze a jen v rámci konání sportovního podniku zapsaného v kalendáři Autoklubu ČR.

Odkaz: https://www.autoklub.cz/163815-upozorneni/

Velmi jsem se nad zněním tohoto článku pozastavil a přemýšlel, jestli je myšlen vážně, nebo jen jako planá výhružka. Zejména jsem se pozastavil, zda tento názor v upozornění sdílí i prezident Autoklubu ČR JUDr. Jan Šťovíček. Vzhledem ke znalosti jeho minulých právních názorů jsem tímto upozorněním přímo šokován. Jako právník v oblasti sportovního práva sdílel v minulosti cestou právní kanceláře KŠD Legal ( www.idatabaze.cz/firma/216628-judr-jan-stovicek-phd/ ) právní názor zcela opačný.

Dne 19.9.2012 právník KŠD Legal JUDr. Jiří Hanák cituji podpis
JUDr. Jiří Janák,
advokát
KŠD ŠŤOVÍČEK
advokátní kancelář, s.r.o.

Článek o nepřípustnosti státního zásahu do autonomie sportovních organizací. Pro připomenutí se jednalo o kauzu uzření sportovní autority pro motocyklový sport. Dovolím si citovat celý článek.

Státní zásahy do autonomie sportovních organizací

Provozování sportu je lidským právem garantovaným v čl. 4 Olympijské charty. Každý jednotlivec tak musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play. Kontrola organizace, administrativy a řízení sportu je pak v rukou nezávislé sportovní organizace.

Z poslední věty předchozího odstavce vyplývá, že základním atributem sportu je jeho autonomie. Přičemž jednu ze základních premis představuje skutečnost, že žádný státní orgán nemá oprávnění svým rozhodnutím mj. určit nejvyšší sportovní autoritu v zemi. Uvedené oprávnění mají pouze mezinárodní sportovní instituce, jejímiž členy národní sportovní organizace zpravidla jsou.

I/

Předmětný text není toliko pojednáním o nepřípustnosti státních zásahů do samostatnosti sportu (ve smyslu tohoto článku pouze co do rozhodnutí o nejvyšší sportovní autoritě), ale je také reakcí na dopis dnes již bývalého ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše, který dne 7. 10. 2011 zaslal Mezinárodní motocyklové federaci (FIM) a jehož obsahem bylo prohlášení, že nejvyšší sportovní autoritou v ČR pro celou oblast motocyklového sportu je Český svaz motocyklového sportu, namísto dosavadní sportovní autority v ČR, a to Autoklubu České republiky. Bývalý ministr v tomto dopise uvedl, že „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je jedinou oprávněnou institucí v České republice, které přísluší pravomoc jmenovat nejvyšší sportovní autoritu v České republice v rámci sportu a jeho jednotlivých odvětví.“ Uvedený dopis následně vyvolal mediální kampaň a právní spory, které rezultovaly až do ustavení vyšetřovací komise ze strany FIM, která se situací v oblasti motocyklového sportu v ČR zabývala. Stejně tak tento dopis narušil doposud bezproblémové pořádání národních i mezinárodních motocyklových podniků, vyvolal velkou vlnu nespokojenosti ze strany jednotlivých sportovních svazů, a byl podnětem ke sporům ohledně vydávání a uznávání licencí, zahajování disciplinárních řízení apod. Toto všechno bylo výsledkem zásahu státního orgánu, resp. jak se později ukázalo, zásahu konkrétního ministra. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) se totiž od dopisu později distancovalo. Vyvstává tak otázka, do jaké míry (a zda vůbec) je přípustné zasahování státu do sportu, konkrétně zda je stát oprávněn rozhodnout o nositeli tzv. nejvyšší sportovní autority.[1]

II/

K obdobnému případu státní intervence došlo již v minulosti např. v Polsku, kterému v roce 2008 hrozilo vyloučení ze všech soutěží pořádaných fotbalovou FIFA a UEFA, a to v důsledku zásahu polské vlády, která do vedení polského fotbalového svazu dosadila vládního zástupce.

Vzhledem ke skutečnosti, že sportovní organizace, kluby, hnutí či svazy jsou v ČR zakládány ve formě občanských sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, lze dospět k závěru, že žádný orgán nemůže autoritativně určit, kolik takových organizací či jaké organizace budou sportovní činnost vykonávat. V případě, že by k tomu došlo, představovalo by to porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 20 Listiny základních práv a svobod. Z toho se dále podává, že stát nemůže v žádném případě určit, kdo bude vykonávat tzv. nejvyšší sportovní autoritu. Rozhodnutí, kterou domácí organizaci přijmou za svého člena, a který subjekt bude tedy vykonávat působnost tzv. nejvyšší sportovní autority, záleží výlučně na mezinárodních organizacích (FIM, FIA, FIFA atd.) samotných. Tyto organizace ve svých předpisech stanoví poměrně striktní podmínky pro uznání sportovní autority v konkrétním sportovním odvětví.

Jednoznačné stanovisko zaujal ke zmíněnému dopisu Ústavní soud ČR, který ve svém rozhodnutí čj. I ÚS 3494/11 ze dne 12. 4. 2012 uvedl, že ze současné právní úpravy nelze dovodit pravomoc MŠMT „vrchnostensky určovat nejvyšší autoritu v oblasti motoristického sportu.“ Ústavní soud dále konstatoval, že výběr této organizace (ve smyslu zkonkrétní organizace, která bude vykonávat působnost nejvyšší autority) je plně v dispozici orgánů FIM.

III/

V této souvislosti je dále nezbytné poznamenat, že podle čl. 4 Olympijské charty musí organizaci, administrativu a řízení sportu kontrolovat nezávislé sportovní organizace. Stejně tak Bílá kniha sportu vydaná Komisí EU v roce 2007 zdůrazňuje, že jedním ze specifik sportu je právě autonomie a diverzita sportovních organizací.

V českém právním řádu zakotvení autonomie sportu však nenalezneme. Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu vymezuje toliko postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti a stanoví úkoly ministerstev, jiných správních úřadů a působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu.

Z autonomie sportu pak dále vyplývá, že role sportovních organizací není obecně regulační. Sportovní organizace nejsou oprávněny zasahovat do činnosti jiných, ostatních sportovních organizací. Sportovní činnost v zemi se tak nemusí odehrávat výlučně pod hlavičkou sportovní autority. Jinak řečeno, každá sportovní organizace je oprávněna pořádat vlastní podnik, soutěž či šampionát, aniž by jí v tom bylo ze strany jiných organizací bráněno.[2] Každá organizace tak může mít vlastní předpisy, které však musí být v souladu s kogentními ustanoveními právních norem. Je pak na svobodném rozhodnutí každého jednotlivce (sportovce, organizátora, činovníka), členem jaké sportovní organizace se stane a čí předpisy bude respektovat.

IV/

Z výše uvedeného textu je zjevné, jak fatální následky může zásah státu do autonomie sportu mít. Jakékoli jednání státu, jímž by se snažil ovlivňovat dění ve sportu tím, že bude určovat nejvyšší sportovní autoritu v zemi, má silně destabilizující dopad nejen v oblasti vnitrostátní, ale zejména v oblasti mezinárodní. V krajním případě může dojít až k pozastavení či dokonce odnětí uznání státu (resp. Národního olympijského výboru) ze strany Mezinárodního olympijského výboru, čímž se stát v podstatě diskvalifikuje z mezinárodního sportovního dění. Stejně tak může v případě státního zásahu dojít k vyloučení z mezinárodní sportovní organizace, které ve svých stanovách a dalších předpisech takové zásahy striktně odsuzují.

[2] Samozřejmě v případě, kdy daná sportovní organizace není členem mezinárodní sportovní organizace, nemůže nárokovat účast na soutěžích pořádaných touto mezinárodní organizací.

Odkaz: https://www.epravo.cz/top/clanky/statni-zasahy-do-autonomie-sportovnich-organizaci-85559.html?mail

Parafrází článku IV citovaného právního názoru si dovolím komentovat i fatální dopad na motorsport zásahy Autoklubu ČR, zejména zákazy svobodně sportovat v rámci své vlastní iniciativy. Sportovci, kterými bezesporu jsou piloti automobilů, vynakládají nemalé prostředky k nákupu a udržování provozuschopnosti závodních strojů. Upírat jim svobodnou volbu se účastnit sportovních podniků mimo gesci Autoklubu ČR je velmi mírně řečeno diskriminační a mimo jiné v rozporu se zákonem o podpoře sportu č. 115/2001 sb. Kdy tento v §1 definuje postavení sportu ve společnosti jako Tento zákon vymezuje postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti poskytované v celospolečenském zájmu a stanoví úkoly ministerstev, jiných správních úřadů a působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu. §2 vymezuje v odst.1 základní pojem sportu cit. „postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti poskytované v celospolečenském zájmu a stanoví úkoly ministerstev, jiných správních úřadů a působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu.“ A v odst.4 cit. ) Sportem pro všechny se rozumí organizovaný a neorganizovaný sport a pohybová rekreace určená širokým vrstvám obyvatelstva.

Je zřejmé, že podle zákona nemusí být sport organizován a řízen. Je to činnost dobrovolná a prospěšná.

Pokud je současné ustanovení sportovních řádů v rozporu se zákonem, je na místě místo výhružek sportovcům zharmonizovat legislativu tak, aby byla zřetelná a jednoznačná mimo jiné i s právním názorem, jehož nositelem je prezident Autoklubu ČR.

Jako licencovaný pilot a sportovní komisař jsem vyslovil svobodně svůj názor a žádám tímto zainteresované činovníky a ministerstvo o uvedení nesouladu řádů s dobrými mravy do právního stavu.

Studený Ivo pačes

Zasláno:

Zástupce námětska pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže
Mgr. Jaromír Beran, jaromir.beran@msmt.cz

Autoklub ČR Jan Šťováček prezident prezident@autoklub.cz
Pavel Konečný výkonný ředitel konecny@autoklub.cz
Tomáš Kunc generální sekretář automobilového a motocyklového sportu kunc@autoklub.cz