Tak nejprve si pojďme říct, že to zase tak nová soutěž není. Je to takový recyklát Valašky s jednou přidanou RZ nevalné sportovní kvality. Ale to teď prosím nemyslím ve zlém, jen když se řekne NOVÁ soutěž, představím si třeba Plzeň, kde se 30 let nezávodilo a bylo to fakt nové. Tady kdo znal Valašku, kde RZ Fulnek nebo RZ Odry jsou součástí, tak to prostě bylo známé prostředí.

My všichni Adamy povinní jsme znali tak maximálně půlku RZ Fulnek, protože ta se jela jako KOWAX Rallysprint 2020 aneb jako první etapa loňské neValašky (ono se to ofiko jmenovalo jinak, ale všichni tomu říkali valaška). Zbytek soutěže byl pro nás celkem neznámý. Takže zase na rozpis a důvěru v něj. A to je boží.

S Jirkou se potkáváme na Benzině v Humpolci. Je chudák celý takový rozlítaný, rozhozený, moc práce a ježdění semo tamo. Skrze ucpaný Ťokův průsmyk si to valíme směr Fulnek, kde je předání itíků a admina. Celkem dost po cestě prší, ale ve skrytu duše doufám, že se všechno vydojí přes týden a na soutěž bude pěkné počasí. Na adminu přijíždíme asi patnáct minut před koncem, ale i tak se zde potkáváme s úsměvem, příjemným jednáním a ochotou. Dokonce i ochotou nekopírovat můj řidičák, i když to paní měla nakázáno od pí. Mynářové. Klasika.

Kam pak jinam než se ubytovat? Když jsem sháněl ubytování, bylo to ještě před vydáním ZU. Říkal jsem si „Hele, jako co Jaromír vymyslí? Servis v Kopřivnici a třeba i tu Tatru zas pojedeme.“ Tak jsem vzal ubytování ve Štramberku, což je nádherné staré město se svou dominantou – Trůbou, tedy rozhlednou. A je blízko Kopřivnici. Prakticky s ní sousedí. Mám k tomuto městečku vztah, bydlí tam rodinná známá ke které jsme jezdili s tátou každý rok na prázdniny. Štramberk tedy znám velmi dobře na místním bývalém fotbalovém hřišti jsem poprvé (a naposled) řídil fichtla a s kladívkem nacházel malé trilobity (zkameněliny). No jo, jenže Jarda to celé přesunul do Fulneku, tedy nejen RZ, ale i servis. Takže rázem bydlíme 30 kiláků daleko. Nevadí, Štramberk je jen jeden.

Ubytováni jsme v hotelu Gong, což býval kdysi luxusní místní hotel, dnes je to spíš pěkná trojka. Což nevadí, náš pokoj s názvem „low cost“ je krásné retro připomínající devadesátky se vším všudy. Hlad máme jako herci, ale v hotelu už nám neukuchtí. Paní na recepci nás spíš varuje, že všude je do devíti. Tak zkoušíme štěstí, jdeme okolo místní pizzerky, ale tam fakt do devíti. Tak pokračujeme směr místní pivovar, otevřeno je, ale za 15 minut zavírá (v devět). Všichni nám pořád doporučují Kopřivnici a kebab. Ale my nejsme na Kopné, kde je kebab tradicí :-). Jirka se nakonec ptá v pizzerce, jestli by nám neudělali pizzu aspoň do krabice. Paní ochotně přikyvuje a já tak běžím rychle zpět do pivovaru pro pivko. Nakonec nám velmi milá obsluha dává pizzu na talíř a natočí nám čerstvý Radegast. Velmi prozákaznický přístup, paráda. Jsme šťastní, napapkaní a jdeme chrnět.

No a máme tu den seznamování s tratí. Nejprve volíme jako první RZ pro najíždění RZ Fulnek, říkáme si, že když jí známe, tak si z ní uděláme takový rozpink pro psaní. Ale protože jsme se zakecali na dálnici a přejeli sjezd na Opava/Fulnek, tak jedeme psát Odry. Má to být klenot celé soutěže. Tak uvidíme.

Pořadatel ve své tiskovce popsal tratě takto: „RZ Fulnek byla využita už v minulých ročnících Valašky, její úvodní část pak i při loňském Kowax rallysprintu. Určitě se jedná o rychlejší test, obsahuje však i řadu krásných a jezdecky zajímavých míst. To samé lze napsat i na adresu Tošovic. Trať zkoušky vede po užší silnici, s větší porcí rychlých zatáček, které protnou retardéry. Tyto dva úseky asi nepatří k tomu nejlepšímu, co lze v regionu najít, ale při zajištění prvního ročníku samostatné soutěže jsme raději vybrali tuto variantu. Na tratích budeme postupně dále pracovat, před lety jsme ve stejném duchu postupovali i na Valašce. Každopádně věřím, že si jezdci i diváci užijí více než dvanáctikilometrový úsek Odry. Tento test je naopak česká soutěžácká špička a určitě prověří jezdecké umění, správnost rozpisu i souhru posádek.“ (Jaromír Tomaštík).

Já bych to řekl asi tak, že Fulnek byla z těch rychlostek asi nejhezčí, respektive nás nejvíc bavila. S kým jsem se bavil, tak mi říkal to samé. Fulnek je nejzábavnější. Tošovice rozhodně nevedly po užší cestě, spíš naopak. Brutálně rychlá trať se sportovní hodnotou Ruzyňského letiště. A ty věhlasné Odry aka Valašské Monte, jak to někde nazvali, jako takhle, při seznamovačkách nás to zrovna do vesmíru nevystřelilo, ale je fakt, že v závodním tempu to byla pěkná rychlostka.

Psaní nám jde dobře od ruky, ona soutěž je taky taková pěkně kompaktní, krátké přejezdy, takže to krásně odsýpá. Každá ta zkouška má svoje průser místo. Třeba na Odrách to jsou dvě hrozně dlouhé, mírné zatáčky, které jedete naplno. Ani do jedné zatáčky není vidět přes stromy, protože jedete v lese, ale na úplném konci se silnice přehoupne do vracečky. Velmi málo místa pro brzdy. Ale trefte ten brzdný bod. Jo mimochodem, přesně v tomhle místě otestoval na RZ6 svodidla Bisaha, a proto se rychlostka rušila. Tošovská taky měla pár zatáček a její hlavní rys byl, že je to ultra-sprintová rychlostka, takže vlastně se někde netrefit do zatáčky znamenalo průšvih ve vysoké rychlosti.

No nic, jdeme na oběd. Jirka se ptá Petra Jindry kam, následně validuje informaci pomocí strejdy Google a vychází nám nejlépe nějaká restaurace u Martiny. Ano přátelé, máme zde pravidelné WRCko gastro okénko. Restaurace je umístěna ve dvoře kam se musíte dostat průchodem. Do toho průchodu se vám fakt nechce, není tam nikde jediná cedule kromě „Vstup na vlastní nebezpečí“, ale to je z druhé strany od restaurace. Samotný podnik je krásně zrekonstruovaný, obsluha milá, tak co by se tu mohlo po*rat? No jasně, třeba my! Jídelák je takový podivný, a tak si Jirka dává českou klasiku – smažák a já neprahnuvší po smaženém jídle si dám burger. Po 50 minutách se ptám, stále milé obsluhy, jestli jako máme ještě čekat. A že jako jo, že už to bude, že bylo plno a moc práce (čtyři stoly). No a přišlo jídlo. No, přehlídka všeho, co v Ano, Šéfe! kritizoval Zdeněček Pohlreichů. Jídlo bylo tak dokonale nechutné, že jsme to řekli obsluze, ta se aspoň omluvila, ale slevu nečekejte. Po zbytek dne je nám regulérně zle. Máme před sebou třetí průjezdy v kterých už ani neprojíždíme retardéry, protože by následovalo „já budu blut“. Takhle zle nám dlouho nebylo, vynecháváme večeři, co máme od promotéra a jedeme na pokoj. Doufám, že nás to hlavně nesestřelí na druhý den na závod.

Restaurace u Martiny ve Fulneku– NIKDY NIKDY NIKDY NIKDY. Kapišto?

Řekli byste, že to je vstup do restaurace? (kterou svět neviděl) :-)

Večer se k nám na chvíli připojuje Vratko Kubík, konečně jsem měl možnost s tímhle chlapíkem pokecat. Taky občas jezdí, ale v civilním životě je to kapitán dopravního letadla. A když s námi seděl na pivku (on na nealku), tak ještě ten večer letěl s cestujícími do Hurghady a pak ještě do Ostravy. Zašli jsme zase do té super pizzerky, byť tam bylo nejdřív hrozně narváno, ale paní totálně agilní a turbomyší obsluhující si na mě vzala telefon a asi za 15 minut volala, že mi drží stůl. Tahle ženská by měla školit, jak obsluhovat sama úplně narvanou hospodu, nepo*rat se z toho, mít stále úsměv na tváři a být milá k hostům. To byla frajerka. Neskutečný. Vratko odjíždí chvíli po osmé, my kecáme a brzy na kutě. U hotelu na nás čeká ještě velmi zábavná scénka. Ubytované jsou tu totiž cca 15-16. leté holky na nějakém soustředění. Tři jsou vytlemené z okna v patře a dva borci jak nadrbaní hafíci tam poletují před hotelem a pořád vymýšlí, jak se k nim nějak dostat. Protože je přeci holky „hrozně chtějí“, že jo. Ty z nich mají samozřejmě srandu. Tak tam tak s Jirkou sedím, vychutnávám si doutníček a koukám na tu marnou snahu testosteronu :-).

Ráno se balíme z hotelu, máme to tak nějak na knap, žádné moc velké časové rezervy. Uwemu jsme koupili zcela nové obutí, dopředu i dozadu. Když chcete bojovat s nejlepšími, tak bohužel tyto investice jsou nezbytné. Je krásné, svítí sluníčko, a tak dopředu dáváme tvrdou směs a dozadu střední. Servis je od startu RZ1 asi 500 metrů, pořadatel tak naplánoval ještě takový menší okruh pro zahřátí pneumatik před startem. Díky. Start do RZ1 a první půlku RZ známe, je hodně rychlá, ale mě to baví. Snažím se jet plynule, věřit si. Z jízdy mám výborný pocit, některé retardéry šly ještě brzdit o pár metrů blíž k prvnímu balíku. Horší je to zhruba v poslední třetině vložky, tam se nějak netrefuju správně do kvaltu, neprojedu správně takový zpomalovák, který znamená přes horizont spadnout do odbočky, za 15 metrů se otočit okolo sudu a pak do prudkého kopce vyjet zpět na hlavní. Ale jinak nemám pocit, že by tempo celkově bylo špatné. Bohužel na Jardu jsme ztratili 6,8s. A to je moc. Taková studená sprcha.

Jedeme na Tošovickou a že to prostě zkusíme. Z kopce z Tošovic jedeme do zatáček 165, přílet přes pravou čtyři v retardéru je asi v 157 Km/h. Je to fakt hodně rychlé, dodávám si odvahy, snažím se a Jirka taky. O rychlosti zkoušky svědčí časy, všech devět posádek se vešlo do 13,6 vteřiny a první pětka je v šesti sekundách. A my? My tu zkoušku vyhráli. O skoro 3 vteřiny nad Jardou. To nám hodně zvedlo náladu. Na Jardu tak ztrácíme 4 vteřiny a přeskočili jsme Tomáše Arnošta, který na nás ztrácí čtyři vteřiny.

RZ Odry, ještě před startem na příjezdu do obce na nás (a jiné) čeká Jarda Tomaštík se slovy „chlapi, víme jak se v obci chovat, nezahříváme, už mě tu zmr*alo asi sedm lidí“ :-). Nicméně, vůbec nevím, co od RZ čekat, protože je tam hodně takových sedmičkových zatáček. Dávám si bacha, abych do nich nevjížděl na dvojku, ale na jedničku, abych rychle odjel a hlavně, nepřidávat plyn moc brzy, ale až se narovnají kola. S tímhle mám občas problém, že přidám brzy jak jsem nedočkavý a pak vás to nese do strany místo dopředu. Nicméně, volíme pěkné tempo, žádné prodávání a hlavně věříme rozpisu. V cíli je z toho další vyhraná rychlostka o 1,5 vteřiny před Jardou. Před seskupeními je tedy mezi námi rozdíl dvou a půl vteřin a Tomáš za námi má ztrátu 7,1s. Což taky není zrovna batoh, ale jen taková ledvinka. Prostě závody jako hrom.

Tento sprint měl jednu zvláštnost. Dvě seskupení po sobě. Asi kvůli místu a času, aby se nepotkal „ocas s hlavou“, tedy konec startovního pole s jeho čelem. Po RZ3 tak míříme do Oder, kde odstavujeme Oplíka na náměstí. Tam je hromada lidí, protože pořadatel z toho udělal společenskou akci, hraje hudba, lidé se fotí se závodníky, prostě pecka. Spousta závodníků si dává zmrzku, kecáme i s posádkami s kterými se běžně nepotkáme, protože máme vyšší startovní čísla než oni. Jenže my máme 32ku, startuje tu málo aut. Fakt parádní dopoledne. Po 40. minutách sedáme do strojů, jedeme do Fulneku a tam je další seskupení, tentokrát 45 minut. A k tomu pak ještě 30 minut servis. Už v Odrách se rozhoduji, že koupíme další dvě nové pneumatiky a do druhého průjezdu pojedeme na fungl nových tvrdých vepředu. Měli jsme je u Hankook rezervované, chtěli jsme využít všechny dostupné možnosti a nic nepodcenit. Mechanici mají příkaz, aby ty gumy nenazouvali do chvíle odjezdu ze servisu. Měli jsme stan hned vedle stanu s jídlem, tak by to Jarda hned viděl a mohl by reagovat. Nemyslete si, že to moc prožívám, u Bryndů, kde Jarda startuje zas přelepují štítky od pneumatik, aby nebylo vidět na čem pojede. Začíná to být celkem svět, co? :-) Jsem zvědav, kdo první přijde s křížením směsí pneumatik. :-)

Občerstvuji se polévkou, oběd si dát nemůžu. Víte proč? To vás pobaví. Protože promotér připravil jako oběd pro posádky rally „špekové knedlíky plněné uzeným se zelím a smaženou cibulkou“. Jako fakt. Takový lehký, závodní oběd, ne? Honza Kopecký a fyzio Škoda Motorsport by asi padli pod stůl.

Jsem dost zahloubaný a přemýšlím nad tempem, kde zrychlit, co a jak. Díky tomu za mnou pořád někdo chodí a ptá se mě „Co ti je?“ nebo „Jsi na*ranej?“. Ne, jen přemýšlím. A to bolí.

Druhý průjezd RZ Fulnek. První půlku jedu fakt co to jde a věřím autu. Snažíme se, Jirka to tam sází úplně přesně. A v cíli je z toho zase ztráta skoro sedm vteřin. Podělal jsem tu druhou půlku, zejména poslední asi tři kilometry, kde to celé šlo jet rychleji. Bez vymlouvaček je taky potřeba říct, že nejsem nejhubenější a proti těm táhlým kopcům veze náš Adam třeba 30 kilo navíc. To tak prostě je a je to náš problém. Pracuje se na něm. Takže opět studená sprcha a v podstatě je jasné, že tohle nedoženeme. Tošovická je na to moc rychlá a není kde brát a Odry si už Jarda pohlídá. Ale nevzdáváme se. V cíli Tošovické jsme opět rychlejší, opět o 1,5 vteřiny. Ztráta na Jardu se tak snižuje na 7,6 vteřiny a rozhodnout se má na druhých Odrách. Máme parádní náladu a od Jardy dostávám pochvalu, že musíme jet fakt rychle, když jsme mu ještě tu 1,5s dali, protože on jel naplno. To mě fakt potěšilo, uznání od aktuálně nejrychlejší posádky Cupu. A výborný pocit máme z toho, že jsme v tak těsném souboji, že to není o desítky vteřin či minutu v cíli. Jardu to pak taky baví víc.

Auto máme správně natopené, jedeme si do časovky. Tam ale stojí dlouhá šňůra aut, všichni sundané helmy. A to není nikdy dobrá zpráva. Něco se stalo. Od kluků se dozvídám, že Bisaha zboural svodidla. Na mobil přichází zpráva „RZ6 zrušená“.

Jedním z prvních, kdo přichází je Jarda a gratuluje, že to byl parádní sport a zároveň dodává, že je velká škoda, že jsme se nemohli ještě porvat na Odrách o výsledek, že jsme ochuzeni o zásadní rychlostku. Je to škoda, mám takový sladkokyselý pocit. Na jedné straně parádní výsledek, další stříbro, další bedna. Ale nemohlo to být zlato? Z čeho mám ale velkou radost jsou vyhrané rychlostky. Máme jich tentokrát nejvíce ze všech, tak to je paráda, extra body se hodí. Jarda nám sice o čtyři body zase odskočil, ale na druhou stranu jsme se my vzdálili Tomášovi a trochu se na tom druhém místě usadili.

Cíl je na náměstí ve Fulneku, jsou tam udělané i trhy a různé atrakce pro lidi, takže je opět náměstí plné lidí. A jak je krásně slunečno, tak je z toho takový moc hezký den. Na rampě si přebíráme skleněné trofeje od promotéra a fotíme se s mechaniky, kteří za námi k rampě přišli. Děkuji, kluci!

Celkově jsme tedy dopadli takto:

23. absolutně (z 59. v cíli)
10. celkově v Rallysprint serii (z 37. v cíli)
7. ve skupině šest (z 14. v cíli)
2. v ČaH ADAM Cup (z 9. v cíli)

Máme velikou radost, je to vážně pěkný výsledek i v porovnání s celkovým pořadím. Však za námi jsou mnohem silnější auta jako Escort MAXI Kit nebo Peugeot 208 Rally4.

Auto už nevezu daleko, UPčko je hned na tom stejném náměstí, jen stačilo zajet od rampy za pásku, vystupujeme, bereme GoPro a těch pár věcí co v autě máme a jdeme k autu a hurá do servisu. Tam na mě čeká jídlo, protože jsem ukecal Jitku, manželku promotéra, jestli by mi ty knedle spíš neschovala po závodech, protože pak mám vždy hlad, že bych sežral dům. A tak si beru židli a na nakládací rampě nákladního Iveca se cpu špekovými knedlíky. Chybí mi něco? Ano, rodina. Verča i Rozárka jsou u babičky a já za nimi ze závodů rovnou jedu. Byť už tedy malá bude spát, tak se na ně člověk moc těší.

Další soutěží je Rally Vyškov. Mám jí moc rád, ale zatím jsem tam nikdy nedojel lepší než pátý. Takže tady rozhodně máme co napravovat a takový výsledek si upřímně nemůžeme moc dovolit, pokud chceme aspoň teoreticky mít šanci na titul vítěze ADAM Cupu.

Inu, držte palce, bude to veliká sranda.