Začínal jako rallyový fotograf a po několika soutěžích na sedadle spolujezdce se přesunul do role organizátora a funkcionáře. Spolu s partou přátel založili Testovací RZ Žiželice, byl ředitelem Rally Bohemia a také sekretářem Autoklubu ČR. Loni se marně pokusil ucházet o pozici prezidenta této instituce, což vyvolalo dost vášní a emocí. Vše vyvrcholilo jeho vyloučením z řad členů Autoklubu ČR. Ve dnech, kdy to v motoristickém dění vře a například je po letech znovu vyhrožováno licencovaným závodníkům postihy za účast v takzvaně „amatérských“ závodech, považuji za vhodnou příležitost požádat Adama o rozhovor a názor nejen na současné dění v domácím i mezinárodním motoristickém sportu.

Jak se ti daří a čemu se momentálně věnuješ?

„Mockrát děkuji za optání. Mám se dobře. Všichni jsme zdraví a to je ze všeho nejdůležitější. Druhá část otázky už je trochu náročnější, protože je toho poměrně hodně, čemu se věnuji. Mám společnost Race Day, s.r.o., ve které se zabýváme pořádáním různých druhů eventů a ty se samozřejmě snažíme spojovat především s auty, jako je třeba akce Auto roku v ČR. Co mě ale aktuálně vytěžuje nejvíc, je moje práce pro Český gastronomický institut, do kterého mě zlákal kamarád Filip Sajler. Moc si toho vážím. Úžasní lidé, krásný obor gastronomie a hlavně čisté myšlenky a cíle. Moc mě to baví. Někdo mi říkal, že bych k tomu ještě měl připojit ženské a budu mít svatou trojici auta, jídlo a ženský (smích).“

Poslední dobou vzbudily velké emoce hrozící restrikce licencovaným účastníkům za účast na podnicích, nezařazených do kalendáře Autoklubu ČR. V čem vidíš příčinu tohoto rozhodnutí a jaký na to máš názor?

„V návaznosti na toto téma se na mne obrací stále mnoho lidí. Jsem sice už jen prostý fanoušek motorsportu a mobility, ale je vidět, že to hodně lidí trápí. Osobně shledávám příčinu jinde, než tomu bylo v minulosti, kdy k takovým rozhodnutím na Autoklubu docházelo. Tentokrát je, podle mého názoru, zakopaný pes v závodech do vrchu a rally s „R“ značkami se s tím jen svezla. Můj názor je na to velice jednoduchý. S tímto postupem nesouhlasím. Před lety byl trnem v oku EDDA Cup, dnes je to Maverick a přitom je to taková hloupost. Za mého působení na AČR jsme s panem Paterou uzavřeli dohodu o „neútočení“, jeho podniky se objevily v kalendáři AČR. Důležité bylo jedno poučení, které jsem razil od začátku. Kluci v „amatérských“ seriálech se o své podniky musí starat. Když se starat nebudou, lidi tam nebudou jezdit rádi. Autoklub se historicky o své podniky moc nestaral a to jsem chtěl změnit. Konkrétně na závodech do vrchu to bylo extrémně vidět a počet startujících se téměř zdvojnásobil. Za to velké díky tehdejší komisi v čele s Jiřím Koubkem, že mě poslechli a nesežrali, vím, že umím být nepříjemný. Rázem se stal Autoklub ten silnější, ale přirozeně, bez boje. Bohužel došlo k tomu, že se vše vrátilo do starých kolejí.. O podniky se nikdo nestará, hraje se na restrikce, nařízení a personální politika Autoklubu je děsivá. Jezdci tudíž ztratili o spolupráci zájem. A reakce Autoklubu? Logické by bylo ladit šampionát tak, aby byl pro fanoušky a jezdce atraktivní. Autoklub, z mého pohledu, zvolil druhou cestu, tu prastarou a nefunkční. Nařízení a trest. My vás na ty závody prostě dostaneme násilím. A to je přinejmenším hloupé a nevhodné, lidé ztratí zájem a všechna práce na tom udělána, se vytratí.“

Především na vrších došlo v posledních letech díky vzniku několika různých seriálů k rozmělnění konkurence. Vidíš nějakou cestu, jak pomoci tomu, aby tyto šampionáty začaly spolupracovat podobně, jako například před časem MMČR a EDDA Cup společnými podniky v Prachaticích a na Ještědu?

„Ta cesta je jednoduchá. Už tu byla. Stačí se podívat pár let nazpět. Republikové kopce mají dva pořadatele. Ecce Homo a Ústí nad Orlicí. Jiní nejsou. Navíc Ústí je každý rok na hraně, jestli se vůbec pojede. No a pak je tu Maverick, který je republice, co do úrovně, nejblíže. EDDA má také pár tratí, které by se do kalendáře vešly. Šlo by to. Všechny tři subjekty spolu už kopce dělaly. Za mě stačí jen chtít. Dokud však na straně Autoklubu budou personální překážky, totální nezájem o jakýkoliv sport, nic se nestane.“

Počet startujících však ubývá i v mnoha dalších odvětvích. Vnímáš v tomto jako hlavní příčinu pandemii koronaviru? Případně jak přilákat další startující i v současné nelehké době?

„Nemyslím si. Sami pořádáme trackdays na různých tratích. V Sosnové jsme každý měsíc minimálně jednou a vidíme to na návštěvnosti a zájmu závodních jezdců. V průběhu pandemie nám pořád někdo volal, jestli k nám můžou přijet, že se jinde nejezdí, a neví, co vlastně bude a rádi by pracovali na svých autech. Rallycrosaři, soutěžáci, autokrosaři, kopcaři, ti všichni u nás byli a mají dveře otevřené. Navíc mladým jsme vždycky udělali lepší podmínky, abychom je aspoň trochu podpořili. Pořád dokola opakuji jednu věc. Autoklub musí vytvářet podmínky. Podmínky pro sport. Ne neefektivně přerozdělovat a spotřebovávat. Tyto podmínky se mění v čase, a proto musíte být trochu vizonář a koukat dopředu. Vezměme si, že téměř do května letošního roku nikdo neznal podmínky závodění v ČR. Neustále jsem měl telefony, jestli něco nevím. To je třeba základní věc. Nikdo v pandemii víc, jak polovinu času na Autoklubu nic neudělal k tomu, aby lidé něco věděli. Atleti měli pravidla, fotbalisté, hokejisté, florbalisté. Jen motorsport je měl až poté, co Jarda Tomaštík se svým týmem udělal Valašku. To je zarážející a smutné Takže jedinou odpovědí na úbytek startujících je, dle mého, nejistota.“

Zmínil jsi, že soutěže, nepořádané Autoklubem ČR, se s „R“ značkami svezly s kopci. Jak vnímáš Českomoravský pohár v rallye?

„Jako soutěže, které ušly obrovský kus cesty. Znám spíš ty pořádané partou kolem Marka Šimíka, protože to mám na Pardubicko z domova přeci jen kousek. Dali jsme jim na Autoklubu před lety hodně úkolů. Naprostou většinu z toho splnili. Když to srovnám tehdy a teď, jsou to jiné závody.“

V současné době vznikla, nejen mezi jezdci, myšlenka že by licencovaní jezdci mohli v závodech Českomoravského poháru v rallye využít uzavřené rychlostní zkoušky pro testování vozidel s SPZ ,,se zeleným R“. Myslíš, že by tato myšlenka mohla být přínosem pro tento motoristický sport?

„Tohle není věc, která se musí vymýšlet nebo vznikat. Je to naprosto logické. Každý, kdo dnes umí zavřít silnici pro závody, je kouzelník. Hlad po testovacích kilometrech tu byla vždy. Nejen proto jsme před více než deseti lety začali dělat Testovací RZ Žiželice. Je vždy lepší, když se něco děje pod nějakou kontrolou, za nějakých rozumných podmínek, než na divoko.“

V únoru 2021 Komise Rally AS AČR představila výhled do následujících let a z těchto důvodů vznikla Oficiální petice Rally srdcem. Petice chce činovníkům Autoklubu ČR a hlavně členům rally komise ukázat a dokázat, že je zde skutečně velký počet lidí, milujících soutěže jako sport a nelíbí se jim nové omezení zákazu bodování aut do absolutního pořadí pro vozy s prošlou homologací, Ale nejen to, například také velmi špatná komunikace ze strany AČR vůči svým členům či velký střet zájmů u některých členů rally komise. V této Petici jezdci, spolujezdci, sponzoři, mechanici, pronajímatelé aut a fanoušci požadují následující:

• Zrušení omezení bodovat do MČR v rally vozům s prošlou FIA homologací do absolutního pořadí od roku 2022.
• Rozmanitost a atraktivitu startovního pole, tzn. umožnění bodovat všem závodním vozům s prošlou FIA homologací včetně WRC minimálně do roku 2016 bez jakýchkoli restrikcí.
• Lepší komunikaci Komise Rally Autoklubu ČR s licencovanými jezdci rally zejména při řešení tak zásadních změn pravidel, které se nás velmi týkají.
• Omezení střetu zájmu u členů Komise Rally Autoklubu ČR

Jaký máš názor na tuto iniciativu rallyových fanoušků?

„Je důležité, že takové hnutí vzniklo. Jakýkoliv projev „rebélie“ je důležitý a pro společnost prospěšný, pokud je ta rebelie zdravá. Kritika věci formuje, posouvá. Nebudu vyjadřovat svůj postoj, abych zbytečně svým jménem a názorem autory nepoškodil. Oni mé stanovisko znají a to je důležité. Autoklub je konstruován zespoda, alespoň na papíře. V realitě to neplatí, a tak se bojím, že tento hlas nikdy nebude vyslyšen. Komise se už opět nevolí, šance změnit něco odspodu se rovná nule, protože všechny lidi na daných místech fakticky volí prezident Autoklubu. Říkám fakticky, protože Prezidum, jako ten hlavní orgán, v jehož je to moci, je z mého pohledu, naprosto nefunkční a bezcharakterní. Jediná možnost změny je tedy useknout hlavu. Stejně jako drakovi v pohádce.“

V době tvého účinkování v pozici sekretáře Autoklubu ČR byla snaha o výběr talentů, následně podporovaných Autoklubem ČR, například v soutěžích a rallycrossu. Ne vždy se výběr podařil. Jak vidíš zpětně tuto iniciativu a udělal bys za sebe něco jinak?

„Udělal. Víc bych podobné projekty tlačil. Dodnes jsem v kontaktu s mnoha lidmi, kteří absolvovali různé Rally talenty nebo Kartingové akademie. Projekty měly obrovský zásah na jejich celkový rozvoj. Třeba se neúčastnili závodů, ale pomohlo jim to v osobním rozvoji a to je strašně důležité. Jen k realizaci takového projektu je třeba osobní odvaha týmu, který jej řídí a správně nastavené procesy. Vždy se může stát chyba, důležité je ji neopakovat. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. To je věta, které je mi absolutně cizí. Myslíte, že by se Filip Mareš dokázal postavit na vlastní nohy bez zkušeností a kontaktů, které posbíral v projektu? Jsou zde další jména jako Matyáš Homola, Tereza Machová, Jan Dvořák…“

Mě osobně přijde jako nedostatečná také mediální propagace našeho motoristického sportu. V deníku Sport většinou jsou z domácích podniků maximálně telegrafické informace ve výsledkovém servisu. Časopis Rally pak žije vlastním životem bez podpory Autoklubu ČR, přestože je jediným médiem svého druhu v ČR. Totéž webové stránky, informující o různých odvětvích motorsportu.

„Naprosto souhlasím. Toto byl největší slib stávajícího vedení Autoklubu. Propagace našich sportů. Výsledek žádný. Nikdo si tam s tím neví rady. Vymyšlené věci hozeny do koše a tichý návrat ke starým kamarádským vazbám a osobním politickým zájmům. Nemám, co bych dodal. O sport jde až na posledním místě a kluby, kterým to bylo slibováno, mají sklopené hlavy a mlčí.“

Pojďme na mezinárodní scénu. Například autokrosaři vesměs nekvitují nadšeně nařízení jednotného paliva a jednotných pneumatik, navíc omezeného množství na jeden závod, na podnicích Mistrovství Evropy. Pořadatelé pak musí povinně využívat služby maďarské časoměřičské služby, vycházející finančně nákladněji třeba oproti sedlčanskému Chronorace. Jaký na to máš názor? Myslíš, že by třeba Autoklub ČR měl možnost více do tohoto zasahovat, když zrovna Česká republika je zrovna v autokrosu dlouhodobě nejúspěšnější národností?

„Bojím se, že moje odpověď bude strašně dlouhá. Zkusím to nějak rozplést. Osobně nemám problém s jednotným palivem nebo pneumatikami. Je to běžná věc. Druhým faktorem je pak určitá kvalita. Ta musí být zaručena vždy a podle jasných kvalitativních kritérií se musí podobní dodavatelé vybírat. Mám z autokrosu nějaké zprávy, ale necítím se být tak detailně v obraze, abych vynášel soudy. Co se časomíry týče, je to naprostá bláznovina. Nikde jinde jsem to nezažil, že by to bylo nařízeno. Jsou dané podmínky a pravidla, co musí časomíra splňovat a je na pořadateli, aby to zajistil. Samozřejmě je potřeba říci, že Maďaři mají silného zástupce. Gyarfas Oláh, maďarský prezident autoklubu a prezident FIA Off road komise je strašně schopný chlap a můj přítel. Byli jsme s ním na jedné lodi. Po mém odchodu z Autoklubu se to však rapidně změnilo a důvěra v kroky Autoklubu se zásadně snížila. Logicky stojí za svou zemí a dělá vše proto, aby prosadil její zájmy, a jde mu to. Co se týče českého vlivu na podobná rozhodnutí, tak ten by měl být. Vždyť Autoklub má svého letitého zástupce ve FIA Off road komisi. Problém je, že tento hlas je mrtvý. Napojení na české zájmy a názory české komise prakticky neexistuje, zájem o sport opět nula. Naopak byly mnohdy situace, kdy ve FIA byl jeden názor, v Čechách druhý a náš zástupce se obracel proti tomu českému.“

Velké vášně budí také celosvětový trend elektro a vesměs odpor skalních motoristických fanoušků. Jaký je tvůj názor a předpoklad budoucího vývoje?

„Nemám na toto téma vyhraněný názor. Zajímá mě to technologicky a rád o tom zjišťuji informace a debatuji s vývojáři. Beru to jako technologickou ukázku. Motorsport cesta v tom pro mě není. Je pro jiného fanouška. Tento nový fanoušek se doteď o motorsport nezajímá a myslím, že vlivem elektrifikace ani nezačne. Jeho primárním zájmem není rychlost, a tak nevidím důvod, proč by právě spojení elektriky a závodů mělo takového fanouška přivézt k trati. Spíš si myslím, že vlivem okolností dojde k přeměně fanoušků. Prostě nebude na výběr. Naštěstí si myslím, že nás to v příštích letech opravdu nečeká. Ještě to bude nějakou dobu trvat.“

Vím, že jsi byl vyloučen z řad členů Autoklubu ČR. Můžeš se k tomu vrátit, a jaká je v tomto ohledu aktuální situace?

„Je to tak. Pořád dlužím spoustě lidí informace. Sliboval jsem, že celý ten proces popíšu, ale vlastně mě to strašně obtěžuje, a vše nesmírně mrzí. Ta absurdita toho všeho je totiž až nechutná, a kdyby to byl film, lidi v kině nevydrží, jak strašně ubohé by to bylo. Je potřeba se na to dívat s odstupem. Ve finále jsem jediný zoufalec, který stávajícího Prezidenta neporazil (úsměv). Po jeho excesu ve FIA kompletně zavřel pro ČR diplomatické dveře. Vše gradovalo nezvolením do odvolacího soudu FIA, kde roky působil. Myslím, že aktuálně se sází hlavně na to, že jednotliví delegáti ve FIA zapomenou na to, co se ve FIA stalo, protože se letos bude volit nové vedení FIA včetně Prezidenta. Však jsme taky viděli na Barum rally jak se snaží vetřít do přízně jednoho z kandidátů na prezidenta FIA. Pan Prezident byl neúspěšný i ve volbách do Senátu, do ČOV, kde opakovaně napadal systém volby, který prosadil v Autoklubu jako správný. To je jen úsměvné. Eliáš z vesnice nicméně vyvolal velký strach, a tak byl jediný cíl. Dostat mě z Autoklubu, protože pro volby do orgánů AČR musíte být čtyři roky po sobě členem. Na příští volby jsem tak vyřešen. Pokud samozřejmě členská základna nerozhodne jinak (úsměv).“

Jak bylo zdůvodněno vyloučení?

„Důvody k vyloučení jsou mimo jiné: hromadné rozesílání emailů členům, na které jsem měl kontakt, posílání dopisů členům poštou. Dále mne osočují z užívání ochranné známky czechmotorsport v názvu mé Facebook stránky. Jenže žádná taková ochranná známka neexistuje (úsměv). Údajně jsem také „donutil“ pracovníky a zaměstnance Autoklubu, aby „olajkovali“ mou stránku na Facebooku (úsměv). Naopak v posledním rozhodnutí napsali, že mé obvinění z toho, že jsem ukradl nějaké kontakty Autoklubu je neopodstatněné, přesně tak jak jsem říkal od začátku. Toto obvinění totiž původně odstartovalo mé vyšetřování Etickou komisí Autoklubu. Po doručení rozhodnutí jsem dle Stanov podal podnět k Revizní komisi na prošetření mého vyloučení. To bylo 18. 6. 2021. Od té doby nemám žádnou odpověď. Revizní komisi jsem zopakoval i to, co jsem předkládal Prezidiu. A sice všechny excesy vedení Autoklubu, včetně pokusů o manipulování výběrových řízení, ve kterých Autoklub přicházel o peníze. Zpět se dostalo pouze mlčení. Pokud by to někoho zajímalo detailně, sledujte můj web adamelias.cz a sociální sítě, je možné, že se rozhodnu to zveřejnit v plném znění.“

Je reálný tvůj návrat do motoristického dění případně snaha kandidovat znovu na post prezidenta Autoklubu ČR?

„V motoristickém dění jsem neustále. Autoklub nemá absolutně vliv na to, jestli se ve sportu pohybuji nebo ne. Potvrzuje to fakt, že je stále spousta lidí, kteří stojí o mou radu, konzultaci nebo pomoc. A toho si nesmírně vážím.“

Vlastimil Resl a Josef Koukola