Přitom měla ještě v původní verzi kalendáře blokovaný tradiční termín o letních prázdninách. Vleknoucí se koronavirová opatření pořadatele donutila svou rally posunout na nový, o pár měsíců pozdější termín. Leckdo si při tom klepal na čelo a oháněl se loňskem, kdy se skoro normálně žilo prakticky jen v létě před další vlnou. Finům ale štěstěna přála a soutěž mohli odjet. A hlavně docílili toho, že k tratím mohli diváci. Bez nich by soutěž uspořádat nešla a i kdyby jo, určitě by to nebyla důstojná oslava sedmdesátin. Původně se měla tato slavnost odehrát vloni, ale tehdy to nebylo reálné. Aby pořadatelé těch starostí neměli málo, museli se poohlédnout po novém sponzorovi. Finská společnost Neste se po takřka třech dekádách spolupráce rozhodla už dále své jméno se slavným finským závodem nespojovat. Do budoucna se chtějí věnovat rozvoji ekologických aktivit. U společnosti zabývající se zpracováním ropy hodně zvláštní krok. Role titulárního sponzora se tak ujala mladá firma Secto Automotive nabízející leasingové služby.

Budoucnost Rally Finland se tím pořadatelům podařilo zajistit, ale ještě v létě vůbec nebylo jisté, zda na ně příští rok zbyde místo v kalendáři. S příchodem Rally Estonia, která nabízí hodně podobný typ tratí, mohla jejich pozice relativně oslabit. Finsko je však Finsko a tolik času stráveného ve vzduchu posádkám žádná jiná rally nenabídne. Tamní národ navíc rallysportem žije a i sedmdesátiletá tradice je zavazující. Promotér tak Finy během konání jubilejního ročníku potěšil a smlouva na další rok je na světě. Místo velkolepé akce a prodloužené verze trati pořadatelé nečekaně nízkému počtu 43 startujících posádek nabídnuli spíše komprimovanou verzi itineráře. Shakedown se konal až v pátek ráno a po obědě už odstartoval ostrý program. Jak jinak než na slavném městském úseku Harju v parku kolem tamního stadionu. Závěrečná páteční zkouška Oittila nabídnula něco výjimečného. Něco, čeho by Finové v létě dosáhnout nemohli. Závodění pod rouškou tmy. Kýžený efekt se dostavil, šestá zkouška skutečně pořádně promíchala pořadí. U Hyundaie už také vědí, že se příště vyplatí při testech simulovat věrně všechny podmínky, jaké při rally reálně mohou nastat.

Zásadní význam pro průběh rally ale měla nejdelší sobotní etapa, která svou kilometráží překonala polovinu celkové délky rally. Ta se díky úlevě, která je pořadatelům v nelehké době nabízena, ani nedostala přes 300 ostrých kilometrů. Loňská originální verze jubilejního ročníku jich nabídnula více a také měla na programu zcela jinou Power Stage. Končit se mělo na známém úseku Laajavuori vedoucím kolem skokanských můstků přímo v pořadatelském městě Jyväskylä. Ten v minulosti sehrával vzhledem k blízkosti centru soutěže roli shakedownu a naposledy na něm posádky testovaly své vozy před ostrým startem v roce 2014. Pro potřeby Power Stage se měl tento úsek poprvé v historii jet jako okruhový. V letošní verzi itineráře se objevil na závěr rally jiný slavný úsek Ruuhimäki končící na obřím umělém skoku, který zde pořadatelé poprvé vytvořili před třemi lety. Nejdále se svou Fiestou WRC doletěl Adrien Fourmaux a překonal tím o 3 metry rekord svého krajana Sébastiena Ogiera z roku 2019. Tomu tehdy při letu na metu 65 metrů z C3 WRC odpadávaly různé díly.

Favorit před startem soutěže byl letos jasný. Kalle Rovanperä. Po trojici vydařených podnicích, během kterých získal své premiérové vítězství v mistrovství světa a pak jej také zopakoval, to ani nemohl být nikdo jiný. Domácí fanoušci si to přáli hodně, ostatně předešlé dva ročníky jim ukořistil estonský nájezdník Ott Tänak. V dávné minulosti Finskou baštu vyloupili jen čtyři Švédové. Prvním Jižanem, který dokázal domácí hrdiny porazit, se stal až během čtyřicátého ročníku Španěl Carlos Sainz. O dva roky později jej napodobil Francouz Didier Auriol. Pak byl na finské půdě dlouho klid, než v roce 2003 v okolí Jyväskylä úřadoval mladý Estonec Markko Märtin. O pět let později dobyl Finsko i devítinásobný mistr světa Sébastien Loeb a pak to ještě dvakrát zopakoval, to už s novým WRC s motorem o objemu 1,6 litru. Nebyl by to jeho krajan a jmenovec Ogier, aby jej i v tomto nenapodobil. Úspěch z roku 2013 se ale Francouzovi už zopakovat nepovedlo a s novými WRC 17 na severu Evropy platil spíše za outsidera. Až do letoška držel hrdě prim jediného Brita, který dokázal ve Finsku vyhrát, Kris Meeke.

Rovanperä si oslavu svých narozenin určitě představoval jinak. Od začátku se pral s nastavením své Toyoty a s takovým handicapem se na rychlých finských cestách vyhrát nedá. S nejrychlejší trojicí nebyl schopný držet krok a smolný domácí start pak zakončila havárie v desátém testu. Ta se bohužel neobešla bez zranění a mladý Fin pak už v neděli zkouškami jen projel v pomalejším a bezpečnějším tempu. Tvrdé dopady po skocích by jeho zádům rozhodně neprospěly. Domácím fanouškům pak už zbylo jen jedno želízko v ohni. Ještě před dvěma roky při posledním vydání finské rally měly tři ze čtveřice továrních týmů ve své sestavě Fina. Letos už startovali pouze dva, oba s Toyotou. Esapekka Lappi byl tím druhým a jeho Yaris WRC byl oděn do slušivých bílozelených barev. Tänakův vítězný vůz z roku 2019 nebyl špatnou zbraní ani v soukromém nasazení. Lappi ale ve voze WRC seděl poprvé od loňského prosince a byť letos dvě soutěže mistrovství světa odjel s vozem Rally2, oproti pravidelně startujícím soupeřům měl citelnou nevýhodu. Čtvrtým místem a předvedeným výkonem sice vítězství doma neuhlídal, ale hlasitě si řekl svému bývalému zaměstnavateli o novou smlouvu.

Za volantem Yarisu Rally1 by se měl Lappi střídat s Ogierem. Francouze to táhne do jiných odvětví motorsportu a už za měsíc se bude v Bahrainu účastnit testování techniky pro světový vytrvalostní šampionát na okruzích (WEC). Právě účast v tomto šampionátu by se měla stát Ogierovou hlavní náplní pro příští sezónu a od tamního kalendáře se bude odvíjet jeho program ve WRC. Dost možná se tak počet soutěží, kterých se zúčastní, zredukuje na nějaké dvě nebo tři. Ještě předtím ale Francouze čeká obhajoba titulu. Před finskou rally se pyšnil takovým náskokem, že se při určité konstelaci už mohl stát mistrem. Ogier se ale na rally, kde se mu v posledních letech zrovna nedařilo, nikam příliš nehnal. Po odpadnutí Rovanpery a Neuvilla měl dva ze svých nejbližších pronásledovatelů mimo hru. Do cíle nakonec dojel jako pátý před dvojicí továrních Fordů, kteří ale na něho ztratily dlouhé minuty. Ogierova minutová penalizace za opakovaný prohřešek se špatným připnutím přilby tedy na jeho výsledku nic nezměnila. Tecnické problémy mu pak znemožnily zajet dobrý výsledek na závěrečné Power Stage, na které Francouz letos poprvé nebral ani bod.

Jeden muž a jeho skvělý výkon ale musel Ogiera dosti znepokojit. A nebyl to nikdo jiný než jeho týmový kolega Elfyn Evans. Ještě před soutěží Velšan přemítal o tom, proč mu to s Toyotou na rychlých tratích moc nejde. Vloni sice vyhrál rychlou Rally Sweden, ale to bylo ještě na Michelinech a od té doby už na extrémně rychlých podnicích nezářil. Teď toto prokletí zlomil, a to ve velkém stylu na soutěži, kde vítězství přináší obrovskou prestiž. Sobota patřila jen a jen jemu. Pouze tři zkoušky nevyhrál, zajel na nich "jen" druhý čas. Své soupeře dokonale poškládlil i na závěrečné Power Stage. Z Finska si tak Evans odvezl maximum bodů a svou ztrátu na vedoucího Ogiera zkrátil takřka na polovinu. Ještě před týdnem to vypadalo, že o Ogierově ztrátě titulu nemůže být ani řeč a to nejzajímavější se odehraje v bojích o post vicemistra. Z této čtveřice ale Evans udělal trojici (Neuville, Rovanperä, Tänak) a ještě ji odsoudil k bojům jen o třetí místo. Samozřejmě o druhou příčku ještě teoreticky přijít může, ale to teď neřeší. Jeho meta je příčka první. Do Katalánska pojede Velšan s odstupem 24 bodů na týmového kolegu Ogiera. Nesmí na něho tak ztratit více než pět bodů, to už by byl jeho ambicím na titul konec. Bude se mezi dvojicí Toyot rozhodovat zase až na Monze?

U konkurenčního Hyundaie letos neprožívají nejšťastnější sezónu. Titul mezi jezdci je už oficiálně pasé a ten ve značkách visí na vlásku. Přitom ve Finsku nepředvedli vůbec špatný výkon. Tato rychlá soutěž jejich vozům nikdy příliš neseděla a od návratu Hyundaie na světovou scénu v roce 2014 žádný z jejich jezdců nedokázal finskou rally dokončit mezi nejlepší trojicí. To se změnilo až letos a na bedně stanula hned dvojice pilotů i20 Coupe WRC. Už jsme si letos zvykli, že po pátku průběžnému pořadí vévodil práve Hyundai. Tentokrát se o to zasloužil až ten třetí vzadu, Craig Breen. Jeho jméno je spojováno s přesunem pod křídla M-Sportu a dost možná se právě ve Finsku odehrál jeho poslední start s vozem korejské značky. V pátek začal dobře, ale v sobotu mu už začal docházet dech. Na jedné z ranních zkoušek si neodpustil špatné odbočení a večer se mu už nejrychlejší dvojice vzdálila minimálně na čtvrt minuty. Zopakování třetího místa z roku 2016 nicméně není špatný výsledek. Breen letos s továrním Hyundaiem startoval pětkrát a na pódiu se objevil hned ve třech případech.

Tänak mohl letos ve Finsku završit čístý vítězný hattrick. Sám si byl už před startem dobře vědom toho, že to teď ale bude mít těžší než ve dvou předešlých případech. Tehdy seděl ve voze, který se ve finských lesích zrodil. Technika sem, technika tam, v první přírodní zkoušce Estonec stejně všem vytřel zrak a posunul se do čela. Ve tmě závěrečného pátečního testu sice musel zkousnout pád za týmového kolegu, ale tomu pak v sobotu ukázal záda. S Evansovým tempem si však poradit nedokázal. Nejrychlejší čas v první nedělní zkoušce estonské fanoušky jistě navnadil, ale pak zase mohli rychle vychladnout. Tempo vedoucího Velšana bylo přeci jen nad Tänakovy síly. Lídr Hyundaie Neuville ve finských lesích ani letos nenašel rychlost, která jej před osmi lety dovezla k druhému místu. A jak je u korejsko-německého týmu letos zvykem, poslední sobotní přírodní zkouška protřídila jejich řady. Belgičan doplatil na dekompresi a s rozbitým chladičem musel odstoupit. Dvě smolné soutěže zkažené technickými problémy a o post nejlepšího jezdce Hyundaie to ještě bude tuhý boj. Tänak se po dvou druhých místech už dotáhnul dva body za svého kolegu. Oba dva pak ještě budou vzdorovat Rovanperovi a pokusí se zamezit tomu, aby jezdci Toyoty ovládli kompletní pódium letošní sezóny.

Dostat se na pódium alespoň v jedné rally, to je snad nejvyšší možný letošní cíl pro tovární tým M-Sport Ford. Ono už to ale s největší pravděpodobností neklapne. Vývoj stávající Fiesty WRC 17 se zastavil, tým už před soutěžemi ani pořádně netestuje a všechny své finanční i lidské zdroje využívá na přípravu hybridní Pumy Rally1. Je to logické, letos už nemají moc co získat. Stejně jako v Řecku tak oba jezdci Fordu na chvostu pole továrních WRC sváděli souboj akorát sami proti sobě. Gus Greensmith tento interní duel minule vyhrál díky soupeřově technickým problémům v neděli ráno. Ve Finsku si toto vítězství zopakoval. Adrien Fourmaux se připojil do dlouhé řady jezdců, kteří letos vyměnili své spolujezdce. Tento nešvar už postihnul Neuvilla, Sorda, Katsutu, Greensmithe, Solberga nebo Mikkelsena. Změnit spolujezdce akorát před debutem na rychlých finských šotolinách s vozem WRC chce ale pořádné koule. Fourmaux nakonec nováčka na svém pravém sedadlem Alexandra Coriu dovezl bezpečně až do cíle a ještě mu k tomu jako dárek přibalil "malý" let na Ruuhimäki. V sobotu ale musel čistit trať a jeho ztráta na britského týmového kolegu se ze sekundových rozdílů rozrostla na minutový. Třeba se mu ale v budoucnu zkušenosti s čištěním trati budou hodit i v prvních etapách…

Daleko horší zážitky novému spolujezdci Craigu Drewovi přivodil Oliver Solberg. Napřed s ním havaroval už při seznamovacích jízdách a pak i v sobotu ráno v soutěžním voze. Jejich Hyundai i20 N Rally2 zůstal na střeše v lese. Hned záhy kolem projížděl Jari Huttunen s druhou i20 N Rally2 a obrázek vozu v lese mu asi připadal jako solidní déja vu. Stejně totiž v pondělí zakončil testování a mechanikům přichystal bezesné noci. Ti se mu ale odvděčili připraveným vozem k pátečnímu rannímu shakedownu. Z třetí příčky ve WRC2 v cíli Huttunen úplně štěstím do vzduchu neskákal, ale při vzpomínce na začátek týdne vlastně mohl být hodně rád. O vedení v kategorii se jako obvykle srdnatě pral Nikolay Gryazin, který se tentokrát vrátil za volant Volkswagenu Polo GTI R5. Finský start pro něho ale dopadnul stejně jako ten polský v rámci mistrovství Evropy. Odstoupením po dvojitém defektu. Do druhého Pola stáje Movisport usednul Teemu Suninen, který se rozhodnul ukončit svou spolupráci s M-Sportem. Na britském týmu, který jej vytáhnul až mezi elitu mistrovství světa, ve svých prohlášeních během finské rally nenechal niť suchou. S Volkswagenem návazal tam, kde v Portugalsku skončil jeho krajan Lappi. Opanováním klasifikace WRC2.

Mads Østberg mohl už před startem tušit, že to s finskými soupeři na jejich rodné půdě nebude mít lehké. Se Suninemem ale celé tři dny srdnatě bojoval o první příčku a nakonec prohrál jen o čtvrt minuty. Na druhé nedělní zkoušce ovšem jeho Citroën C3 Rally2 málem skončil mimo trať a tím by jeho snahy o titul vzaly definitivně za své. Takhle si šanci udržel, ale s Mikkelsenem svede boj na dálku. Østberg bude o poslední letošní body usilovat v Katalánsku, jeho norský soupeř pak až o měsíc později na Monze. Situaci ve svých rukou má Mikkelsen mající náskok osmi bodů. Ze dvou hlavních protagonistů boje o titul v rámci WRC3 se do Finska nevydal ani jeden. Kajetan Kajetanowicz bude svého soka dohánět svým startem navíc v Katalánsku. A pak už Poláka ve škodovce čeká finální klání o titul s Yohanem Rosselem na Monze. Hodnocení WRC3 doma ovládnul novopečený finský šampión Emil Lindholm s Fabií Rally2 evo. Teemu Asunmaa s další škodovkou s ním prohrál boj o titul a po havárii neuspěl ani v honbě za ovládnutím klasifikace WRC3 na finském podniku. Havárie vyřadily i oba rychlé jezdce Volkswagenů Egona Kaura a Eerika Pietarinena.