Loňský rok byl kvůli problémům spojeným s pandemií hodně výjimečný. A neobvyklá situace si žádala neobvyklá řešení. Když tedy promotér přišel s pozměněným kalendářem druhé poloviny zkrácené sezóny, Monza na jeho úplném závěru nikoho zas tak výrazně nepohoršovala. Soutěží bylo málo a každý podnik se hodil. Hlavně že se aspoň něco jede. Pořadatelé se snažili vyjít vstříc prosbám ze strany továrních týmů a takřka celá sobotní etapa se odehrála na přírodních úsecích v horách nad Bergamem. Extrémní sněhová nadílka ještě umocnila náročnost těchto úseků a díky nepřízni počasí byly pořádně obtížné i nezáživné motanice v prostoru samotného okruhu. Za normálních okolností by to úplně důstojné finále nejprestižnějšího soutěžáckého mistrovství nebylo, vloni se ale i jednooký mohl stát mezi slepými králem. Roli rezervního podniku dostala ACI Rally Monza i pro letošek, ale všichni jistě doufali, že už na ní nedojde.

Hned začátek roku a nekončící problémy s koronavirem pořádně zamávaly s ambicemi některých pořadatelů. Švédové svůj podnik vzdali už v prosinci, ale promotérovi se podařilo najít adekvátní náhradu v podobě Arctic Rally Finland. Slavná Rallye Monte Carlo se nakonec odjela bez účasti diváků a svět se do normálních kolejí začal vracet až později. Chorvatsko oslavilo vstup mezi světovou elitu oficiálně také bez diváků, situace kolem tratí ale naznačovala něco úplně jiného. Portugalsko, Sardinie, Safari i Estonsko se už jely za stavu nápadně se blížícímu normálu. Druhou změnou v kalendáři se stalo nahrazení britského podniku belgickou Ypres Rally a jako třetí příšlo na řadu Chile. Jihoamerická země zmizela z kalendáře pro rok 2020 ještě před vypuknutím celosvětové pandemie a její zařazení pro letošek od začátku vzbuzovalo nedůvěru. Její zrušení ale nakonec nebylo jen negativní, otevřelo totiž cestu pro návrat legendární Acropolis Rally, na což si v mistrovství světa asi stěžoval jen málokdo. Finsko přesunuté na podzimní termín se hodně vydařilo a RallyRACC Catalunya se omezení dotkla pouze zrušením dvou úseků.

Velké finále bylo stejně jako vloni naplánováno do Japonska, kde se mistrovství světa konalo naposledy v roce 2010. Osud této rally byl spojován se zvládnutím Olympiády, která se, byť za zavřenými dveřmi, přeci jen odehrála. Záhy poté ale Japonci zrušili závody F1 i MotoGP a mračna se začala stahovat i nad Rally Japan. Soutěž, která měla do šampionátu vstoupit už v roce 2019, se neuskuteční ani letos. Tamní posedlost restrikcemi to bohužel neumožní. O to humorněji působí zařazení soutěže naplánované na zajímavé asfaltové cesty v horách prefektury Aichi pro příští rok. Na to, zda se tam příští sezóna skutečně uzavře, by se daly uzavírat sázky. Promotéři MS jsou vůbec velcí optimisté, když by soutěžní posádky příští rok rádi poslali i na Nový Zéland. Do země, která se zmítá v neustále se opakujících lockdownech při nákaze jednotek obyvatel. Obě soutěže nabízejí krásné tratě a byla by škoda o ně přijít. Po zkušenostech z posledních dvou let by ale bylo na místě připravit si náhradní řešení.

Náhradním řešením bude nakonec uzavřena i dlouhá éra obdivovaných speciálů WRC. O poslední mistrovské body jako královská kategorie MS budou bohužel bojovat na kočkopsu v Monze. Po jejím znovuzařazení se hlasitě mluvilo o tom, že se hlavní část rally přenese do hor a na okruhu se pojede jenom několik zkoušek. Minulý týden pořadatelé odhalili finální podobu itineráře. Jaká je tedy skutečnost? Přírodní úsek oproti loňsky přibyl pouze jeden jediný. Známou trojici z loňska doplní jeden jediný nový. Do hor se posádky opravdu vydají během dvou dnů. Bohužel ale pokaždé jen dopoledne. Zbytek dne stráví na nemastných neslaných motanicích v areálu Monzy. Zatímco vloni se horské zkoušky na celkové kilometráži podílely 48 procenty, letos to bude 57%. Ano, k nárůstu došlo, ale k trochu moc skromnému. "Měli jsme pěkných 11 podniků. Nevím, proč musíme jet na Monzu. Mě osobně to nedává žádný smysl. Jakkoliv je to pěkná výzva, není to to, čím by rally měla být", zhodnotil trať letošního ročníku Gus Greensmith z továrního týmu M-Sport Ford. Šéf konkurenční stáje Toyoty Jari-Matti Latvala také neskrývá znechucení přílišným množstvím umělých motanic: "Původně nám bylo řečeno, že se daleko více pojede v horách a na okruhu strávíme jen jednu etapu. Ve skutečnosti vidíme, že to není tak skvělé, jak jsme očekávali. I pro jezdce by bylo zajímavější strávit více času v horách na skutečných zkouškách. Bohužel to ale je tak, jak to je. Teď se podle toho musíme zařídit."

Shodou okolností se ještě k tomu v obou posledních sezónách o novém mistrovi rozhoduje až na závěrečné soutěži. Velké finále se tak ani letos nebude konat v důstojných podmínkách hodných takovéto události. A to při vší úctě ke slavnému okruhu a jeho bohaté historii v motorsportu. Narozdíl od loňska už není potřeba se skrývat v zázemí uzavřeného areálu. Soutěže po Evropě se konají bez výraznějších omezení i s diváky. Třeba teď o víkendu se ve Švýcarsku jede slavná Rallye International du Valais. Zrovna takový podnik by byl daleko honosnějším završením než zcela zbytečné opakování ACI Rally Monza. Doufejme, že za dvojicí posledních sezón, byť ta letošní vyjma svého závěru rozhodně nenabídnula špatné soutěže, v zimě uděláme tlustou čáru a příští rok budeme moci sledovat opět plnohodnotný ročník. Kromě změn v kalendáři došlo i k výraznému zkrácení délky rychlostních zkoušek jednotlivých podniků. Dávnou jsou doby, kdy se ostrá kilometráž pohybovala kolem 400 kilometrů. Ještě do roku 2018 ale bylo možné uspořádat soutěž, jejíž rychlostní zkoušky by dohromady daly až 500 kilometrů. Už tehdy bylo minimum 300 a většina organizátorů se logicky pohybovala blíže této hranici. V roce 2019 tak FIA přistoupila ke snížení horní hranice na 350 kilometrů, která je platná dodnes. Aby však organizátorům nacházejícím se přeci jen v horší situaci než za běžného stavu ulevili, mohla být soutěž i kratší. Nikoho asi nepřekvapí, že druhou nejkratší se s 254 ostrými kilometry stala Monza. Ještě o tři měřené kilometry méně nabídnul zimní podnik v Laponsku. Hranici tří stovek pak překonala jen pětice podniků v Chorvatsku, Portugalsku, na Sardinii, v Keni a Estonsku.

Na závěr ale aspoň jedna pozitivní věc spojená s Monzou. K trati letos budou moci diváci a vzhledem k zajímavému finále duelu o jezdecký titul si jistě přijdou na své.