Své dvě srdcové soutěže si však ani letos ujít nenechal. „Pačejov je mojí domácí rally. Startoval jsem tam již pošestnácté, poprvé v roce 2005 ještě s Felicií. Na německé Lausitz Rallye jsem byl potřetí, ale rovněž se zařadila mezi mé nejoblíbenější podniky,“ svěřuje se vřelým vztahem k oběma soutěžím západočeský pilot, jehož navigoval ve voze Mitsubishi Lancer EVO IX R4 Štěpán Palivec.

Až říjnová Invelt Rally Pačejov byla letošním prvním startem Jana Sýkory. „Předtím si naše Mitsubishi půjčoval Michal Savruk a zároveň ho navigoval Štěpán. Neměl jsem tak auto ani spolujezdce (úsměv). Můj start na Pačejově však byl povinností. Od roku 2005 jsem ho nikdy nevynechal, vyjma tedy roku 2009, kdy se neuskutečnil. Potěšilo mě, že díky jeho zařazení do „velkého“ mistráku přibyly vedle tradičních erzet i ty, které se jedou na Kramolínsku, tedy pouze nějakých dvacet kilometrů od mého domova. Navíc na kramolínských akcích jsem kdysi se soutěžemi začínal. Byla to tedy částečně i taková nostalgie,“ vzpomíná Honza, který po první etapě figuroval na dvanácté příčce absolutního pořadí. „Roční pauza byla zpočátku trochu znát. Ne snad, že by člověk jel pomalu, ale přece jen každý další odjetý ostrý kilometr dodává jistotu a odvahu. Druhý den už to bylo mnohem lepší. Potěšilo nás, že naše už přece jen starší Mitsubishi fungovalo naprosto bez problémů. Ono snažit se s ním držet tempo na úrovni chvostu „er pětek“ je pro něj dost zatěžující,“ konstatuje pilot, který nakonec dvanáctou pozici uhájil až do cíle. Slova chvály má pro pořadatele. „Ti vytáhli soutěž na perfektní úroveň. Je super, že za sebou mají Jirku Jírovce, který vedle sponzoringu soutěže zajistil účastí Francoise Delecora oživení startovní listiny. Skvělý byl také start Honzy Kopeckého, přestože si už vítězstvím na Barumce zajistil titul. Potěšilo mě ho slyšet už ve Videonovinkách v cíli Barumky, když zmínil, že nebude chybět v Pačejově ani Českém Krumlově. Bylo parádní mít zde kompletní republikovou špičku. Vyšlo i počasí. Loni nám sice na mokru skvěle sedla varianta nových Michelinek a tím jsme se prokousali pořadím dopředu, ale přesto jsem rád, že letos bylo hezky.“

Druhým letošním startem Jana Sýkory byla Int. ADMV Lausitz Rallye, kde se představil potřetí – předtím v letech 2018 a 2019. „Nějakou zkušenost s tamními tratěmi už tedy mám, ale pořád jsou pro mě exotické. Povrchů je tam několik typů od tvrdé šotoliny přes kamenité šotoliny, písčité úseky, místa s vyjetými hlubokými kolejemi i placaté silnice. Někde to klouže více, jinde méně. Auto v některých pasážích nejede chvíli rovně a je potřeba ho držet na uzdě. Vždy jsem si myslel, že nejlepším povrchem pro soutěže je sníh, ale šotolina ho ještě předčila. Vynikající je také délka erzet mezi deseti a dvaceti kilometry a naopak kratičké přejezdy. Úžasná je i servisní zóna u jezera. My strávili Pačejov i Lausitz s rodinou a moc jsme si to užili včetně malého syna Tadeáška. Ten se mimochodem vždy otočí za každým řvoucím závodním autem a ráno hned po probuzení se hrnul k oknu bydlíku a chtěl jít ven okukovat servisní zónu,“ usmívá se hrdý otec, startující u našich západních sousedů s netradičně vysokým číslem 37. „Prioritu měli účastníci ERT a mi byli zařazeni do jakési třídy NC1, kam spadá naše Mitsubishi se sekvencí. Na první vložce to pro nás byla trochu výhoda. Až do pátečního dopoledne totiž pršelo a v té Areně bylo hodně vody. Soupeři před námi nám tedy trať vyčistili. Naopak mírný handiap nastal na druhé vložce. Tu jsme oproti nízkým startovním číslům jeli už za tmy. Šlo přitom o úzké lesní cesty bez záchytných bodů, kdy třeba po dlouhé rovině následoval pravý vingl. Pořadatelé sice dali na tečny zatáček cedule, ty však byla natolik zašpiněné, že nebyly téměř vidět. Ale ty plusy a mínusy vyššího startovního čísla byly zanedbatelné a na výsledek neměly vliv. My se každopádně snažili podat co nejlepší výkon, abychom měli druhý den startovní pořadí lepší.“

To se dařilo a do druhé etapy startovali Honza se Štěpánem jako osmí. „Takové časy jsem ani nečekal. Dařilo se nám jet razantně, ale bez krizových situací. Také auto fungovalo podvozkově příjemně, přestože zdvihy u Mitsubishi nejsou takové, jako u „er pětky“. Překvapilo nás, že po šesté vložce jsme dokonce byli šestí. Následné odstoupení pro poruchu motoru nás moc mrzelo, protože jsme tím nepotvrdili výkon konečným výsledkem. Podobně dopadla i většina dalších českých posádek. Ostudu jsme snad však neudělali a bylo super vidět kolem trati i hodně českých vlajek. Ostatně soutěž se jede nedaleko Liberce a mohu jí asi doporučit i z diváckého hlediska. Hezký pohled musí být na celé startovní pole, jelikož smyk předvede i malá dvoukolka. Dodnes mě mrzí, že když se tento podnik jel spolu s Lužickými horami jako Pohár tří zemí, nevyužil jsem pozvání pořadatelů startovat. Tehdy jsem přitom měl Fiestu R5 i s šotolinovým podvozkem pro rakouského pilota Gerwalda Grössinga. Byla to ode mě hloupost. Svezení s „er pětkou“ zde musí být naprosto úžasné. Osobně to mohu brát jako domácí podnik a rodinný výlet. Táta přijel z vodní elektrárny, vzdálené pouhých sedmdesát kilometrů. Z Frýdlantu pocházejí také dlouholetí kamarádi Pepa Zimmermann a Pavel Zalabák, který navigoval Michala Savruka. Já byl tedy jako domácí brán skoro všude – na Lužických horách, Bohemii i v Pačejově. Ještě mít chalupu na Vsetíně a bude to komplet,“ uvažuje Honza, kterému nakonec nepokazilo dobrou náladu ani odstoupení.

„Krásné svezení a zážitky jsou velkou náplastí na odstoupení. Mimochodem po odstavení auta se u nás vystřídalo docela početné pole německých fanoušků. Pochopili, že vezeme logo pivovaru a tak nám pro změnu nabídli jejich oblíbené německé pivo (smích). Tímto chci zároveň poděkovat našim reklamním partnerům, kterými jsou Pivovar Svijany a firma OK Group.“

Onboard z RZ6 Lausitz Rallye