Šampionát se tak stal trochu nudným, když postrádal náboj souboje zástupců více různých značek. Naštěstí to vyvážila vyrovnanost nejrychlejších jezdců a atraktivní duel o titul až do úplného konce sezóny. Na jejím začátku to ještě vypadalo, že tamní mistrovství nebude značkovým pohárem Škody. Tamní multišampión Alexandre Camacho odstartoval do červnové úvodní Rali da Ribeira Brava s Citroënem C3 Rally2, tedy vozem stejným jako vloni. V první půlce rally vyhrál všechny čtyři rychlostní zkoušky. Velký náskok si ale nevybudoval, jen 7,6 sekundy. Ten se mu v druhé půlce, ve které už nedokázal zvítězit ani v jednom testu, začal povážlivě snižovat. Naštěstí pro Camacha soutěž neměla ještě o jednu zkoušku více oproti plánovaným osmi, protože po RZ 8 mu už z náskoku zbylo jen 1,4 sekundy. Do nové sezóny tedy vstoupil vítězně, ale přesto dal francouzské technice sbohem a pro zbytek sezóny si z Itálie pronajal Škodu Fabia Rally2 evo.

Techniku během sezóny změnil i Rui Pinto, který na sebe poutal pozornost hlavně vozem, se kterým jezdil. Stejně jako u nás Václav Pech jun. i on proháněl soupeře v modernějších vozech Rally2 za volantem Fordu Focus WRC, v tomto případě verze z roku 2009. Narozdíl od českého pilota se ale Pintovi moc nedařilo držet se soupeři krok. První soutěž nedokončil kvůli poškozenému kolu a v té druhé zůstal pod pódiem. Na Rali Vinho da Madeira se už objevil s nově pořízeným Fordem Fiesta Rally2, ale žádné zrychlení mu to nepřineslo. Do cíle dojel jako patnáctý. Další dvě rally pak kvůli technické závadě a havárii vůbec nedokončil a v posledním podniku opět zůstal pod stupni vítězů. O jedno WRC tak diváci na Madeiře přišli, ale jiné se tam objevilo. Na jaře přivezl na portugalský ostrov chuťovku v podobě Subaru Impreza WRC S14 Gil Freitas. Poprvé s ním odstartoval na největší tamní rally, ale už po druhém testu se vzácný exemplář s kastlí číslo 1 zastavil. V poslední Rali da Calheta ale svého pilota zdárně dovezl do cíle, a ještě k tomu pro pódiovou příčku.

Ke špičce šampionátu na Madeiře už třetím rokem patří Pedro Paixao. Sedmadvacetiletý pilot na sebe upozornil už v roce 2018, kdy debutoval ve čtyřkolce. S Hyundaiem i20 R5 se mu ale tehdy úplně nedařilo a více o sobě dal vědět předloni, kdy si s Fabií R5 dojel pro třetí místo v konečném pořadí šampionátu. Letos startoval s novější Fabií Rally2 evo a první rally dokončil pouhých 11 sekund za vítězem. Stačilo to ale jen na třetí místo. V druhé rally Paixao jasně ukázal, že to letos nebyl duel dvou jezdců škodovek o titul, ale že byli hned tři. Situace vypadala před dvojicí závěrečných zkoušek tak, že Paixao na třetím místě zaostával jen o 2,5 vteřiny. Defekt v následujícím testu ale udělal jeho ambicím na vítězství přítrž. A stejný problém mu pak zkazil i vystoupení na největší ostrovní soutěži. Díky problému soupeřů ale i tak vybojoval body za druhé místo. Do třetice všeho špatného, to si mohl Paixao říct po čtvrté soutěži. V její půlce mu patřila pěkná druhá příčka s minimálním odstupem 3,2 sekundy, ovšem pak jej znovu zradilo obutí jeho Fabie. V předposlední Rali do Faial – Santana už se dokázal vmísit mezi oba hlavní aktéry boje o titul a soutěž dokončil jako druhý. Bohužel ztráta z předešlých soutěží mu už neumožnila se v závěrečném podniku poprat o titul. I v něm ale Paixao neměl problém rychlostně se přizpůsobit svým soupeřům. Vítězství mu uteklo jen o 2,1 sekundy.

A jak se mezitím odehrál souboj o titul? Camacho se v Machicu, kde bylo centrum druhé soutěže, objevil se škodovkou a do servisu v půlce rally přijížděl v nule se svým hlavním rivalem Miguelem Nunesem. Souboj dvou Fabií Rally2 evo nakonec vyhrál Nunes, ale jen o půl vteřiny. I když následující Rali Vinho da Madeira měřila 159 ostrých kilometrů, rozdíly mezi oběma soupeři vypadaly stejně jako na běžných o půlku kratších tamních soutěžích. Do závěrečné zkoušky šel Nunes s náskokem 1,7 vteřiny na Camacha. Dopustil se však chyby, poškodil zadní kolo a musel odstoupit. Svému hlavnímu soupeři tím daroval druhé letošní vítězství a sobě dost zkomplikoval cestu za titulem. Do konečného pořadí se ale počítalo jen pět výsledků z šesti, takže naděje stále žila. Horší bylo, že ale v následující rally svému soupeři podlehnul. Opět byl jejich odstup minimální, 5,4 sekundy. Camachovi se ale moc nepovedla předposlední rally, skončil až třetí, zatímco Nunes získal druhý triumf této sezóny. Rozhodnout se muselo na trati závěrečné Rali da Calheta. Nunes si to tam s Camachem rozdávali o každý metr trati. Po první sekci vedl o půl vteřiny Nunes. V té druhé se situace obrátila a pro změnu měl půl vteřiny k dobru Camacho. V šesté zkoušce se však dopustil osudné chyby, po které musel odstoupit. Nunes se pak ještě musel poprat s Paixaem o vítězství, což nakonec zvládnul a získal svůj pátý titum mistra Madeiry.

Konečný stav šampionátu: 1. Nunes 128, 2. A. Camacho 124, 3. Paixao 96, 4. Fernandes 60, 5. J. Camacho 46, 6. Pinto 39