Jihoafrický tým Toyota Gazoo Racing přitom na startu vůbec nemusel být. A stejně tak výrobce pneumatik BF Goodrich. Loňský rok totiž poznamenalo díky výrazně kamenité trati extrémní množství defektů. Naštěstí to ve výsledku urychlilo cestu k novým pravidlům T1+, díky kterým i čtyřkolky dostaly k dispozici velká kola, jaká do té doby mohly používat pouze buginy. Na druhou stranu speciály typu buggy s jednou poháněnou nápravou letos zásadní roli nesehrály. Tým MINI se vyprázdnil, kromě posádek se přesunul k novému týmu Audi Sport i zájem německého vedení. Jakubu Przygońskému sice nelze upřít snahu, ale na výkony Carlose Sainze a Stéphana Peterhansela, kteří opanovali poslední dva ročníky, nedosáhnul ani náhodou. Výsledkem bylo šesté místo a porážka i od druhého Hiluxu T1+ z JAR s Ginielem de Villiersem za volantem. Toyota ke svému druhému vítězství dokráčela podobně jako před třemi roky ještě v jižní Americe k tomu prvnímu. Tehdy skončila nadvláda silného francouzského týmu Peugeot Sport a nové buggy od MINI ještě nebyly tak dominantní technikou. Hodně podobné letošku, kdy ještě nové speciály Audi RS Q e-tron neměly tu potřebnou spolehlivost.

Nejsilnějším soupeřem pozdějšího vítěze Nassera Al-Attiyaha se tak stal pilot, se kterým se kromě Dakaru v minulosti potkali i na scéně světového šampionátu v klasických rally. Sébastien Loeb usednul podruhé za volant BRX Hunteru z britských dílen Prodrive. Po loňském prvním vystoupení na voze vychytali mouchy a dobře se jim povedl i přechod na agresivnější variantu T1+. Pokud by se na Dakaru počítala jen druhá polovina závodu, mohli pomýšlet na vítězství. Dva momenty z první části bohužel Loebovy snahy konečně dosáhnout kýženého dakarského triumfu zmařily. Nejprve to byla technika, která si postavila hlavu. Velkou část třetí etapy musel Francouz absolvovat pouze s pohonem jedné nápravy. Těsně před dnem volna pak přišel o další dlouhé minuty kvůli navigační chybě. Šéfovi stáje, která kromě druhé příčky ukořistila díky nové posile Orlandu Terranovovi i pozici čtvrtou, teď ale dělá vrásky někdo úplně jiný než Toyota. Ta sice díky snažení svých třech pilotů Al-Attiyaha, de Villierse a Lategana vyhrála polovinu ze dvanácti etap a v tomto ohledu nenašla přemožitele, ale za bukem už číhá jiná šelma.

Audi Sport sice ztratil reálné šance na vítězství hned v první etapě, kde Stéphane Peterhansel poškodil o kámen zavěšení a Carlos Sainz s Mattiasem Ekströmem se ztratili, ale rychlost jejich autům rozhodně nechyběla. Nakonec RS Q e-tron vyšel vítězně z celé třetiny dvanácti odjetých etap. A to nemohl přehlédnout šéf vítězné stáje Glyn Hall: "S Audi budeme mít problém, když vidíme jak skvělou práci odvedli a jak rychlí letos byli. Přijeli s autem s nadváhou 200 kg a i tak vyhráli spoustu etap." Stejný názor na německou stáj sdílí i David Richards stojící v čele Prodrive a už teď apeluje na FIA: "Vidíme, že mají výrazně rychlejší auta než my. Kdyby jim nechyběla spolehlivost, klidně by nás porazili o hodinu. Musíme tak najít řešení, abychom s Toyotou nebyli oproti nim v nevýhodě. A to je práce pro FIA. Jinak by Audi přijelo a zabilo celý sport. Momentálně to pro FIA nebude jednoduché, když má najít balanc mezi různými technologiemi. Musíme jim poskytnout dostatek času, aby důkladně zanalyzovali data a našli vhodné řešení." Teď je tedy pomyslný míč na straně automobilové federace. Nakolik je ale reálné, že bude podnikat kroky proti Audi a jejich technologii, kterou prezentují své snahy o ekologičtější závodění? Prodrive se v otázce ekologie sice také činil a letošní Dakar odjel na přívětivější syntetický benzín, ovšem Britové mají přeci jen nevýhodu, když za nimi nestojí žádná velká automobilka. Jak ukázala i minulost Dakaru, většinou se pravidla neupravovala v neprospěch gigantů. Stejně jako v případě Volkswagenu nebo Peugeotu se tak dá očekávat několik let nadvlády Audi. Automobilky to ale vždycky po určité době přestane bavit, další účast ztratí marketingový význam a ring opět zůstane volný. Pak se ke slovu zase dostanou týmy s menšími rozpočty.