Rally Bohemia by pro nás, jako posádku i celý tým, měla být v podstatě domácí soutěž ale až tak tomu nebylo. Tratě na Liberecku byly pro Davida úplně neznámé, snad jen kromě pár televizních vracáků. Ani městskou RZ vůbec neznal a to i přesto, že chodil do školy v Mladé Boleslavi. Já jsem většinu RZ absolvoval v roce 2004 jako „špión“ pozdější vítězné posádky Kopecký – Schovánek po boku Jana Raichla jako náhradník za svého otce, který spolu s J. Raichlem v minulosti závodil i na „Bohemce“.

Foto: Marek Felt

Příprava KITa před soutěží byla celkem náročná. Jednalo se hlavně o dodělání nového motoru a jeho montáž do KITa. Dále KIT prošel repasí podvozku, zejména tlumičů a celkovou údržbou. Soutěž pro nás začala již v úterý v podvečer, když jsme si vyzvedli itinerář a GPS. GPS mnoho posádek překvapilo, ale dobře známá věc z evropských či světových soutěží měla ohlídat dodržování maximální povolené rychlosti 50 km/h při seznamovacích jízdách, ke které měla dopomoci v případě porušení pokuta ve výši 5000 Kč, dále penalizace a vyloučení. Většina posádek to dodržela ,ale našlo se i pár vyjímek s rychlostí jako 119 či 116 km/h! Většina tvrdila, že to není možné a musí být někde chyba. Jestli byla nebo ne, nedokážu posoudit. Pravda však je, že když většina posádek byla bez problémů a rychlost dodržela, proč pár vyjímek ne? Navíc máme vlastní zkušenost s GPS, které opravdu funguje. Trénovat při tak pomalé rychlosti není moc posádek zvyklých a i proto se hlavně při prvních průjezdech RZ ukázalo, kdo a jak je na tom s rozpisem, což se projevilo zvlášť na časech, haváriích či poškozených vozech.

Foto: Zdeněk Sluka

Ve středu ráno začal trénink v 8:00 RZ Sychrov, následovala Smržovka, kde nás spolu s Martinem Prokopem asi po 4 km zastavil náklaďák na trati, která se tak stala neprůjezdná a to znamenalo zdržení v nabitém programu. Proto jsme se rozhodli RZ opustit a přesunout se na další. V tom vyslal vedoucí RZ na trať pořadatele, který havaroval a jako důvod udal, že se na místě otáčelo auto. Proto podezření padlo na nás a Martina, ale jak GPS ukázalo, nebylo tomu tak a vše jsme mohli doložit i záznamem z vlastní GPS. Navíc podle stop na místě nehody, kde jsme později jeli, jsme usoudili, že se naboural zcela sám vinou velké rychlosti, ze které nedokázal odbočit na jinou cestu. Navíc podle dalších zjištění, tento pořadatel ještě před zahájením seznamovacích jízd na tomto úseku jezdil opravdu rychle. Další RZ Šumburk a Navarov proběhly podle plánů. Ve čtvrtek jsme začínali trénink až v 9 hodin RZ Bzí a následně Proseč, čímž pro nás trénink po 2. průjezdech každou RZ skončil již ve čtvrtek v poledne. Následovalo volné odpoledne a tak jsme se vydali za týmem, kde probíhala finální příprava KITa a servisního vozu.

Foto: tým

V pátek ráno v 9:15 byla administrativní přejímka, kde byla opravdu velká fronta vinou libovolného času. Vše jsme však stihli a v 9:45 mohli jít na technickou přejímku, kde jsme se po vážení nevyhnuli větší kontrole. Vše bylo v pořádku a tak jsme mohli nastoupit do soutěže. Tým se pomalu přesunul do Sosnové a nás s Davidem čekal trénink městské RZ a Sosnové. V 17:13 jsme startovali na Sosnové proti Robertu Achsovi s Fábií. Jeli jsme měkké gumy a docela to klouzalo, ale souboj pro nás dopadl vítězně a hezky jsme se svezli. Čas proti ostatním v A6 a S1600 byl nadějný, proto panovala spokojenost. Dále jsme RZ Sosnová sledovali až do konce a byla to podívaná. Následně jsme KITa odevzdali do UP. Z pátku na sobotu jsme s Davidem spali u nás doma v Mladé Boleslavi a kluci z týmu doma na Mělníku. V sobotu jsme vstávali v 7:00, posnídali a vydali se pár metrů pěšky na start u Zákaznického centra Škoda. Tým se rozdělil na dvě půlky, jedna putovala do servisní zóny v Liberci vše připravit a druhá půlka zajišťovala ranní servis v Mladé Boleslavi.

Foto: tým

Start byl v 8:37, následoval servis a městská RZ a poté ještě Sychrov, kde nás v rychlé pasáži zaskočil vytahaný štěrk a David musel pořádně zabojovat. Naštěstí vše vyšlo a nebyla z toho ani žádná ztráta. RZ Bzí byla v pořádku a mohli jsme poprvé nahlédnout do servisní zóny v Liberci u TIPSPORT Arény. Dělala se jen běžná kontrola a měnilo brzdové obložení. Na další RZ jsme obuli nové gumy Michelin a čekal nás Navarov a těžká RZ Šumburk, na které jsme zajeli 18. čas absolutně pouze 1,8 s za Aaronem Burkartem a o 3,1 s porazili Pavla Červenku. Následoval servis, kde se přišlo na prasklý ráfek kola a opakování RZ Sychrov, která byla po havárii Z. Vlčka zrušena a přesun byl po objízdné trase na RZ Bzí, protože RZ byla neprůjezdná. Na trati bylo množství nečistot a po průjezdu WRC startujících na závěr startovního pole se vše ještě umocnilo.

Foto: Zdeněk Sluka

Druhý průjezd byl ovlivněn poznámkami v rozpisu, které jsem při prvním průjezdu zaznamenal. Po odpadnutí Tondy Tlusťáka jsme vedli třídu A6. V této situaci jsme byli poprvé a bylo stále nutné přinejmenším držet krok s druhým Jirkou Vlčkem na silné a krásné 206 Kit Car. Proto bylo nutné nastavené tempo udržet a vyvarovat se chyb. To se nám i při opakovaném průjezdu Navarova a Šumburku podařilo a po první etapě jsme mohli jít spát jako první v A6 s náskokem 1 minuta a 27 s. Čekal nás však ještě večerní (45 min.) servis, kde se po pár minutách přišlo na prasklý unašeč hnací hřídele a musela následovat výměna převodovky, která se značně komplikovala.

Foto: tým

Vše se však stihlo v limitu a žádná penalizace nás nečekala. Ubytování jsme měli v Bedřichově, kam jsme kolem 23. hod. dorazili a šli spát, protože nás čekala ještě náročná neděle. Náskok 87 sekund na 68 km RZ byl slibný, ale rozhodně nezaručoval vítězství třídy. V neděli jsme vstávali již v 6:00 a kolem sedmé hodiny jsme byli spolu s týmem v servisní zóně v Liberci a to i přesto, že jsme startovali až v 8:58. V klidu jsme se však připravili a posnídali. Čekala nás nejkratší, ale zrádná RZ Proseč a dlouhá Smržovka. Tempo jsme hned od rána podřídili šetření KITa ,ale hlavně vyhnutí se defektu. To se nám dařilo a i přesto jsme stále zajížděli časy kolem 20. místa absolutně. Na prvním průjezdu Smržovky však kousek před cílem přišla chyba v rozpisu. Po rychlé pasáži ve vesnici následovalo pravé odbočení na široké silnici, což se nám ale nepodařilo, zastavili jsme se až před chodníkem a malinko rozehnali diváky, kterým se tímto omlouváme.

Foto: Zdeněk Sluka

Davidovi však nešla zařadit zpátečka a tak jsme tam nechali asi 15 sekund. Po slušném nasazení které jsme jeli, to bylo zklamání a čekali jsme, jak se nám přiblíží Jirka Vlček. Nic se však nestalo a náš náskok ještě o maličko narostl. Čekal nás servis a opakovaný průjezd dvojicí RZ. Náskok, který jsme měli byl dostatečný a tak pokyn vedení týmu byl „soustředit se na dojetí“. Musíme se s Davidem přiznat, že jsme asi poprvé daný pokyn nedodrželi. Poslední krok je však nejtěžší. S Davidem víme, že se tak jede špatně, navíc, jak se blíží konec, nejradši bychom jeli dál a tak jsme nechtěli jen tak držet náskok. Dokážeme se navzájem dostatečně vyhecovat, to nás žene dopředu a více si věříme při rychlé jízdě, kdy KIT opravdu bezvadně funguje. Navíc ještě před poslední RZ přišla výzva, když Jirka Vlček prohlásil, že začneme závodit. Za každou vteřinu, o kterou ten druhý na poslední RZ prohraje, tak poražený platí láhev sektu. Byla to sranda, ale alespoň bylo o co závodit, což je pro nás lepší. V cíli jsme čekali, kolik nás to bude stát. Nakonec to bylo dobré, vyhráli jsme o 34,2 s. „Vlčoun“ říkal: „bavil jsem lidi“ a já s Davidem jsme říkali, že s 34. láhvemi sektu by jsme také bavili nejen sami sebe, ale určitě mechaniky a i ostatní lidi. Byla však sranda a to je hlavní.

Foto: Zdeněk Sluka

Tento hec s Jiřím Vlčkem, který jsme prozradili po dojetí do závěrečného servisu se však vůbec nelíbil mému otci, který prohlásil: „Vy …….. !!! – vlčoun je starý lišák a mohlo to dopadnout úplně jinak“ a byl docela hodně rozladěný, ale vše hned předčila nefalšovaná radost z výsledku. Úspěšně jsme tak zdolali, zvlášť pro techniku, tratí i teplotou náročnou soutěž a poprvé vyhráli třídu na velkém závodě. Naším výsledkem bylo 1. místo v A6, 2. v Junior 2000, 6. v S1600, 6. v A a 19. místo v absolutním pořadí. KIT fungoval bez nejmenších problémů, to je výsledek pečlivé přípravy vozu otcem Davida a všech mechaniků. Stále nás překvapuje, jak moc dobře funguje a dá se s ním jet opravdu rychle, obzvlášť to platí na rozbitých úsecích. Je to opravdový speciál, který ještě dnes při dobré přípravě, údržbě a zacházení je skvělým autem. Velké poděkování za výměnu převodovky v časovém limitu patří mechanikům, Aleši Fialovi, Ivanu Fryčovi, Michalu Krejbichovi, Marku Zemanovi a Pepovi Rychtaříkovi. Otcům Láďovi a Ivanovi, stejně tak ředitelce týmu Iloně Tomkové za přípravu skvělých podmínek a našim přítelkyním Marušce a Martince, které se starají o catering.

Foto: tým

Neméně tak fanouškům a příznivcům, kteří nám fandí a drží palce. Dále soupeřům a zkušenějším, kteří nám neustále pomáhají jako je Láďa Berger, Miloš Hůlka a Jaroslav Starý , tomu zvlášť za cenné rady a čerstvé informace z trati. Byla to těžká soutěž a získali jsme velké množství zkušeností, navíc musím říct, že tak, jak jsem se svezl na RZ 4 a 5 a hlavně 6 a 8, jsem se ještě nikdy nesvezl. Domníváme se s Davidem, že tohoto výsledku jsme dosáhli i díky tomu, že nám vedení týmu umožnilo starty na pro nás neplánovaných sprintech v Pačejově a Kopné, kde jsme také dobře umístili a proto ještě jednou – děkujeme moc !!!

Foto: tým

Pro čtenáře eWRC Honza Škaloud

Foto: Marek Felt, Zdeněk Sluka, tým