Takovou dominanci ale šampionát zažívá prakticky už od roku 2004, kdy se rozjela francouzská nadvláda. Nejprve Sébastien Loeb a pak od roku 2013 jeho mladší krajan a jmenovec Sébastien Ogier. Toho sice v jedné sezóně dokázal překonat Ott Tänak, ale další dva roky, oba strávené nově v továrním týmu Toyoty, znovu patřily Francouzovi. Ten letos odešel do částečného důchodu, ale své kouzlo očividně předal mladšímu týmovému kolegovi. Kalle Rovanperä dokázal vyhrát za poslední rok, tedy od loňské Rally Estonia včetně, sedm podniků ze třinácti odjetých. Kdyby sezóna začínala v půlce loňské a končila v půlce letošní, byl by jasným šampiónem. Ale to s největší pravděpodobností bude i na konci letoška. V šampionátu má po odjeté sedmé rally ze třinácti náskok už 83 bodů. Kdyby tak teď tři rally vynechal, propadne se maximálně sedm bodů za nového lídra. Ale to by musel druhý Thierry Neuville vyhrát všechny tři tyto soutěže včetně jejich Power Stages. To ale při vší úctě k Belgičanovi není reálné a on sám si je toho vědom: "Nemyslím si, že bych měl v současné situaci nějaký plán, jak ho porazit. Má skoro dvojnásobek bodů co my, takže je mým cílem získat co nejvíce umístění na pódiu a vybojovat vítězství alespoň doma v Belgii." V Estonsku skončil těsně pod stupni vítězů a soutěž se nesla ve špatném duchu od samého začátku. Napřed se necítil úplně zdráv během seznamovacích jízd, celou rally nebyl spokojený s chováním vozu a vše vygradovalo nulovou viditelností v dešti na Power Stage.

Pro Kalleho naopak zůstává Estonsko výjimečnou zemí. V pobaltské zemi, kde začínal jako mladistvý svou kariéru, vloni vyhrál svůj první podnik mistrovství světa. A letos na té samé rally obhájil své první světové vítězství. A to jej teď čeká cesta na domácí finskou rally. Domácí podnik má naopak za sebou Ott Tänak. A nijak zvlášť si jej neužil, byť tak špatně jako vloni, kdy musel po dvou defektech v jedné sekci předčasně odstoupit, nedopadnul. Hyundai přenesl svou hlavní testovací trať do Finska. Slibovali si od toho lepší konkurenceschopnost na rychlých šotolinách a vyvážení výhody konkurenční Toyoty, která má sídlo právě ve Finsku a také právě tam permanentní testovací místo. První rychlá šotolina finského typu ukázala, že německý tým nedokázal nic vytěžit ani z této změny. Miláčkovi domácího publika se nedařilo s i20 N Rally1 v současném stavu zajíždět časy, které by stačily na dvojici rychlých Toyot v čele. Když navíc v poslední páteční zkoušce pořádně zapršelo a Estonci přestalo fungovat větrání předního okna, ztráta se vyšplhala už na třičtvrtě minuty. Teprve v neděli se Tänak dočkal prvního nejrychlejšího času v soutěži, ale na Power Stage, kde šlo o zajetý čas nejvíce, kvůli rozbitým zadním brzdám žádný bod nezískal. Těšit jej tak mohlo jen to, že se letos potřetí postavil na stupně vítězů. Být na nich častěji, možná by se nedopustil přestupku v podobě nenasazení čapky s logem sponzora Pirelli. Za tento "hrubý" prohřešek Estonec inkasoval pokutu 4000 euro. Před neoblobnými komisaři jej neochránil ani argument, že byla zima a mokrá čepice na hlavě v takových podmínkách není zrovna příjemná. O něco méně bizarní penalizaci, desetisekundovou, inkasoval Tänak už v pátek za použití spalovacího motoru v sekci pro jízdu čistě na elektrický pohon.

Hyundai teď ale řeší vážnější problémy a kromě nízké konkurenceschopnosti svých vozů to je i neustále omýlaná restrukturalizace týmu a také nedostatek náhradních dílů. Covid, Brexit a válka na Ukrajině udělaly své a v Alzenau se už teď horečně snaží sehnat díly, které budou potřebovat za půl roku. Alespoň se jim však minulý týden podařilo uhnat na další tři roky hlavního sponzora v podobě ropného gigantu Shell. Na vítězství ani tentokrát nedosáhnul Elfyn Evans, který už musí být z prohraných soubojů se svým týmovým kolegou pořádně frustrovaný. I jeho vůz byl osazen novinkami na motoru a aerodynamickými prvky na zadním křídle, ale stačilo to jen na soupeře od Hyundaie, na Rovanperu už nikoliv. Přitom začal stejně jako minule v Keni dobře, vlastně dokonce lépe. V pátek dopoledne Velšan vyhrál všechny zkoušky a vedl už skoro o dvacet vteřin. Pak ale v pátek večer nastalo portugalské deja vu. Tehdy Evans také vedl a pak zaúřadoval déšť v poslední sobotní přírodní zkoušce, což jej stálo vedení a nakonec i celkové vítězství v rally. Rovanperä má letos na déšť štěstí a v Estonsku, kde do té doby musel čistit trať, to platilo dvojnásob. Nelze mu však odepřít, že právě za mokra předvádí své nejlepší výkony. Ostatně stačí vzpomenout na Croatia Rally. Zajímavé porovnání přináší pohled na rozdíly v jízdě obou jezdců Toyoty. Evans z něho vychází jako ten výrazně rozevlátější a možná právě tím ztrácí čas, který mu nakonec na porážku lídra mistrovství chybí. Na druhou stranu po hrůzostrašném začátku sezóny už poctivě sbírá body a oba jezdce Hyundaie v boji o titul vicemistra ještě jistě výrazně potrápí.

Trápit kohokoliv boji o sezónní pódium už těžko bude jednička třetí tovární stáje. Craig Breen si před startem Estonska liboval, že teď přijde jeho chvíle. Rally Estonia v posledních dvou ročnících dojel jako druhý nejrychlejší, na následujícím Finsku už dvakrát skončil na stupních vítězů a v poslední prázdninové rally v Belgii vloni zle zatápěl pozdějšímu vítězi Neuvillovi. Sny o úžasných prázdninách se rozplynuly už na třetí páteční zkoušce první rally. Vítěz čtvrteční superspeciálky tam byl v levotočivé zatáčce trochu širší a skončil v houští. K jeho smůle při tom přejel betonový kvádr a o něj vylomil kolo. Dosavadní pravidelnost střídání dobrých a špatných soutěží skončila. Vystřídá teď dvojici špatných pro změnu dvojice povedených? Nejrychlejší Pumu Rally1 tak do cíle dovezl Adrien Fourmaux, od kterého se to dalo čekat nejméně z celé čtveřice Fordu. Francouz letos neprožívá úplně veselou sezónu. Dvě z prvních tří rally nedokončil kvůli havárii, tu poslední ve Švédsku pak nedojel pro technickou závadu. V Portugalsku se vybičoval k maximálnímu soustředění a za cenu výrazně nižší rychlosti do cíle dokodrcal. Na Sardinii už ale zase chyboval a na Safari doplatil na techniku. Mezitím vystrčil drápky jeho krajan Pierre-Louis Loubet a po sedmé příčce v Portugalsku přidal na Sardinii umístění hned pod stupni vítězů. V Estonsku se tak s napětím očekával interní souboj dvou francouzských mladíků ve fialových Pumách.

Fourmaux sice ztratil na čtvrteční divácké superspeciálce, ale v pátek dopoledne svého krajana porážel. Loubet se dostal do tempa odpoledne, kdy se během tří zkoušek před svého týmového kolegu procpal na šesté místo. Pak ale v deštěm zkropené poslední zkoušce chyboval, zapíchnul svůj Ford do svahu a skončil s ním na boku. Diváci jej naštěstí vrátili zpět na kola a Korsičan tak ztratil "jen" dvě minuty. Sobotu zakončil jako osmý a dokonce až za ním se krčil poslední ze čtveřice jezdců M-Sportu Gus Greensmith. Britovi se nedařilo pořádně dostat do tempa, k tomu jej dvakrát zradily pneumatiky Pirelli, ale neděle pro něho dopadla stejně špatně jako pro Loubeta. Korsičan doplatil na snad nejméně zajímavou, až skoro zbytečnou rychlostní zkoušku Tartu Vald. Ta se jede na vojenském letišti mezi servisním areálem a diváckou superspeciálkou. Právě její umístění v centru rally je snad jediným pádným argumentem pro zařazení do harmonogramu Rally Estonia jinak plné opravdu pěkných a zajímavých úseků. Organizátoři alespoň dostali rozum a tuto trapnou motanici letos už nezvolili jako Power Stage. Loubet tam každopádně doplatil na skrytý kámen v trávě a s poškozeným zavěšením levého předního kola musel odstoupit. Greensmith jej následoval o dva testy později s poruchou transmisí. Fourmaux tedy jako jediný z Fordu projel celou estonskou trať a v sobotu se dokonce potýkal s Takamotem Katsutou v ultrarychlé Toyotě v boji o solidní pátou příčku. Nakonec ale totálně prokaučoval extrémně deštivou závěrečnou zkoušku celé rally a spadnul na sedmé místo. Ve finále tedy pořádná kaňka na jinak solidním výkonu.

Šesté místo tedy nakonec získal Esapekka Lappi, který v neděli vyhrál dvě rychlostní zkoušky. To ale rozhodně nemělo nic společné s cíly, jaké si před soutěží dával. Bohužel defekt v RZ 12 a dlouhá výměna kola Finovi znemožnily bojovat o pódium. Na příští rally, kterou je jeho domácí Secto Automotive Rally Finland, si tak bude muset spravit chuť. Před Estonskem dvakrát chyboval v Chorvatsku a na Sardinii a v obou případech to vypadalo, jak kdyby nebyl schopen odhadnout šířku svého vozu. Finské tratě jsou povětšinou dosti široké, tak se bude moci rozmáchnout. Po pěti letech znovu vyhrát soutěž mistrovství světa by mu jistě slušelo. Daleko lepší práci tak letos odvádí Takamoto Katsuta, který musel využít Restartu pouze na Monte Carlu. Pak už dojel vše a na Safari se stejně jako vloni prodral až na bednu. Estonsko pro Japonce ale nezačalo dobře, když v shakedownu havaroval. V samotné rally to bylo něco jiného a napotřetí (když nepočítáme Rally Estonia 2019 mimo MS) se mu podařilo rychlou estonskou trať zdolat. Umístění v elitní pětce tomu dodalo ještě šťavnatější příchuť. O takovém výsledku si pilot posledního vozu Rally1 na startu může nechat jen zdát. Oliver Solberg se vyloženě trápí, v Rally Estonia prožil více přetočení a výletů mimo trať než všichni jeho soupeři za celou sezónu. Bohužel pro Hyundai bude startovat i na následující rally ve Finsku. Na druhou stranu si za to můžou v týmu sami. Přitom mají pod smlouvou Teemu Suninena, který to na těchto tratích umí a se silnými speciály má daleko více zkušeností než syn mistra světa.

Estonsko Suninen strávil v Hyundai i20 N Rally2 a po defektu Andrease Mikkelsena v RZ 13 si postupně během soboty a neděle vytvořil pozici, z jaké mohl v závěru pomýšlet na vítězství ve WRC2. Před Power Stage zaostával jen o 3,2 sekundy. Prokletí poslední zkoušky se ale Fina letos drží dokonale. V Portugalsku na Power Stage přišel o vítězství vlastní chybou, tentokrát zklamala technika. Do cíle přijel na dva válce a mohl být rád, že si udržel druhé místo. Nor ve Škodě Fabia Rally2 evo tak získal po dvou odstoupeních moc důležité vítězství. V týmu Toksport WRT také konečně vyřešili příčinu dvou záhadných poruch motoru. Kajetan Kajetanowicz tím pádem přišel o průběžné vedení klasifikace WRC2 a v Estonsku více než svým výkonem zaujal jednou z kontroverzních událostí. Tedy hlavně jeho spolujezdec Maciej Szczepaniak, který si dovolil v tankovací zóně používat mobilní telefon. Má to tak za dvě stě. A na závěr ještě jedna kontroverzní zajímavost. Startovní pořadí do Power Stage. Většinou se začíná určitým počtem nejlepších posádek WRC2 startujících od nejhorší k nejlepší. V Estonsku to tak měli být v následujícím pořadí Jari Huttunen, Emil Lindholm, Teemu Suninen a Andreas Mikkelsen. První dva ale neměli ve svých vozech onboardy, což by pro režii znamenalo velký problém. Kamer kolem tratí mají málo, vrtulník využívají jen občas a tak by čtyři minuty neměli co vysílat. Řešení? Pořadí otočit a jako prvního poslat na trať vedoucího Mikkelsena, byť to odporuje běžným zvyklostem. Řádům ale ne, o startovním pořadí do Power Stage rozhoduje FIA a promotér po shodě s ředitelem rally. Naštěstí Mikkelsen o vítězství nepřišel, jinak by kolem tohoto rozhodnutí ještě bylo hodně rušno…