„Tím prvním bylo absolvovat rally. To se mi splnilo v Hustopečích. Druhým pak uspět na domácí Rally Bohemia. Vše se povedlo během krátké doby. Zároveň je to pro mě povzbuzením a motivací v soutěžích pokračovat a nadále se zlepšovat. Ted už se moc těším do Pačejova,“ prohlašuje odhodlaně dlouholetý účastník seriálu závodů do vrchu EDDA Cup.

Stejně jako v Hustopečích startoval Lukáš se spolujezdcem Romanem Linhartem s vozem Opel Adam Cup pod hlavičkou týmu Svijany Racing. „Vše opět záštiťoval špičkový tým Brynda Racing. O naše auto se jako mechanici starali otec a syn Tomáš a Michal Večerkovi. Hodně pomáhal také můj táta. Příprava i servis probíhaly naprosto bezchybně. Vynikající výkon opět podával Roman Linhart na sedadle spolujezdce. Oceňuji jeho zodpovědný přístup, zápal a nasazení. Časové limity tentokrát nekompromisně hlídal i v servisní zóně. V posledních minutách před odjezdem do časové kontroly dokonce nedovolil fotit se s autem ani rodinným a týmovým příslušníkům se slovy: „Tady nejste na kopcích!“ Potěšila mě také velká podpora kamarádů a přátel. Vážím si, že mě přijela podpořit také špičková parkurová jezdkyně Kačka Kučerová s přítelem Petrem,“ oceňuje Lukáš. Ten momentálně bydlí v Praze, ale pracuje ve vývoji mladoboleslavské automobilky Škoda a pochází z Turnova. Jednalo se tak o něj pro domácí soutěž. „Tratě pro mě nebyly úplně neznámé. Zároveň svým rychlým a úzkým profilem naplňovaly charakter Rally Bohemia. Bohemce se nevyhnul ani tradiční déšť. Nás postihl, a hodně vydatný, při výjezdu z Hodkovic nad Mohelkou na mém oblíbeném Radostíně. Tato nejdelší zkouška soutěže se mi moc líbí. Její druhý průjezd, který probíhal již na suchu, se nám podařilo třídu RN7 vyhrát. A to přesto, že si zde v Hodkovicích Ďolda (Roman Linhart) vyrazil dech zrovna před rychlou pasáží v aleji. Asi největší krize nicméně nastala v neděli během prvního průjezdu rychlostní zkoušky Krásná. Zde jsem přeslechl zatáčku a čekal, že se před domem zavře za barák. Ona se však zavřela dříve. Přijeli jsme tam z rychlé pasáže a ten nájezd už byl moc. Auto mířilo přímo na svodidla. Nakonec však se štěstím zahnulo. I štěstí však k rally patří. Já každopádně pak k soutěži přistupoval ještě pečlivěji a s větší pozorností. Dalším velkým momentem soutěže byla erzeta Zvířetice, vedoucí téměř celá na šotolině. Nám sedla a i když jsme na Tomáše Arnošta nestačili, devětadvacátý čas absolutně nás potěšil.“

V cíli z toho bylo ve třídě RN7 druhé místo. „Soustředili jsme se především na porovnání s dalšími cupovými Adamy. Ty pilotovali Dominik Šulc a Tomáš Arnošt. Oba s těmi auty jedou nadoraz. Do každé erzety jsme šli naplno a troufám si říct, že díky tomu mělo naše závodění velkou sportovní hodnotu. Vládla přitom přátelská atmosféra. Na přejezdech jsme hodně diskutovali o technice, pneumatikách, nastavení a zkušenostech. V tom kluci byli sdílní. Skutečnost, že jsme dokázali vyhrát čtyři erzety před rychlým a zkušeným Tomášem Arnoštem, bereme jako velký úspěch,“ neskrývá spokojenost Lukáš a Roman Linhart jeho slova potvrzuje. „Bohemku považuji za jednu z nejhezčích soutěží. Pro nás celkově dopadla nad očekávání dobře. Šli jsme do toho s taktikou jet zpočátku zhruba vteřinu na kilometr za Tomášem Arnoštem, který umí cupového Adama plnohodnotně využít a byl pro nás opravdu velkým měřítkem, a postupně zrychlovat. To se opravdu dařilo. Když nás pak během soutěže chodili chválit nejen kamarádi, ale pro nás i dosud neznámí diváci a tvrdili, že předvádíme velký sport, ještě více nás to motivovalo. Těší mě, že jsme vyhráli čtyři erzety nad Tomášem Arnoštem včetně druhého průjezdu nejdelšího Radostína. V tom prvním nám totiž zapšelo a Tomáš nám nadělil úctyhodných třicet vteřin.“

Spokojena s výkonem svých kamarádů je také Kateřina Kučerová. „Na rally jsem byla poprvé. Pokud tedy nepočítám návštěvy s tátou, když mi bylo nějakých deset let, ale které si pamatuji pouze matně. Z automobilových závodů jsem dosud navštěvovala převážně závody EDDA Cupu, kam jsem jezdila fandit tátovi. Několikrát jsem byla na Ještědu, na Staré Živohošti jsme s mamkou a babičkou i nocovaly, v Mostě na okruhu mě v závoďáku svezl Michal Savruk, nyní rovněž soutěžák. Na letošní Bohemce jsme byli v servisu. Co jsem stihla poznat, je to strašně férový sport. Velmi spravedlivé jsou časové kontroly včetně délky servisu, které částečně rovnají podmínky pro jednotlivé posádky. Přišlo mi také, že závodníci mezi sebou mají vesměs přátelské vztahy a navzájem si přejí. Na erzetách jsem nebyla. Z videií mi však soutěže přijdou jako neskutečně adrenalinový sport, který vedle tlaku a stresu musí přinášet krásné zážitky, jimž se málo co vyrovná,“ popisuje své první rallyové dojmy několikanásobná reprezentantka a dvojnásobná republiková šampionka v parkuru. Nabízí se tak otázka, zdali by jí lákalo soutěže aktivně vyzkoušet. „Asi jo. Klidně,“ odpovídá s úsměvem okamžitě a po krátkém přemýšlení pokračuje. „Přijde mi určitá podobnost s koňmi. Pokud chce člověk podat špičkový výkon, také musí jít do určitého rizika a zároveň se musí neustále maximálně koncentrovat. Rally bych jednou určitě ráda zkusila, nejspíše v pozici navigátora. Teď se však soustředím na koně.“

Nyní již Lukáš a Roman hledí vstříc dalším startům. „Tím nejbližším by měl být říjnový Pačejov. Opět pojedeme s vozem Opel Adam Cup pod Brynda Racing. Auto tentokrát zastřeší, stejně jako v Hustopečích, zlínský Martin Vopatřil. Ten mi má, coby zkušený soutěžák, navíc hodně co poradit a těší se, jak mě bude zrychlovat.“

Foto: Robert Balcar