Se zkušeným spolujezdcem Jiřím Strossem a vozem Opel Adam R2 obsadili devětapadesáté místo absolutně a páté ve třídě RC4 II. Při první otázce na dojmy, a zdali to byla legrace, odpovídá. „Velká legrace,“ směje se a hned pokračuje. „Legrace i celkem utrpení.“ Slovo „utrpení“ nahrává otázce, zdali se mu to tedy nelíbilo.

„Nelíbilo? To bych úplně neřekl. Každopádně Barumka mi přišla na mě až moc nebezpečná. Nejen svojí náročností, ale především spoustou záludných míst. Bylo zde mnoho úseků, kdy zatáčky přes horizonty, které se nechaly jet naplno, vystřídala taková, vyžadující hodně brzdit. Tak tomu bylo pořád dokola na většině erzet. To i samotné horizonty. Některé při seznamovacích jízdách vypadaly nevinně, ale během soutěže ve vyšším tempu hodně překvapily. Kvůli sloučení s ERC se navíc trénovalo jen na dva průjezdy místo tří, které by ostatně asi ani nešly stihnout. To byl také nezvyk. Sice třetí průjezdy už mám spíše ke kontrole a doladění detailů, ale to ujištění mi tam chybělo. Přiznávám, že z Barumky jsem měl respekt a už při trénincích jsem se rozhodl jet jí na jistotu a zaměřit se čistě na sbírání zkušeností,“ přiznává Dominik své priority. Těch se od začátku držel. „Když hned zkraje soutěže ještě zapršelo a téměř všude bylo vytahané bláto, stala se rally ještě náročnější. Některé pasáže mi však přece jen od začátku seděly, mohl jsem trochu zrychlit a užít si je. Hodně se mi líbila především rychlostní zkouška Březová. Nabízela i širší úseky včetně průjezdů vesnic. To na Barumce není moc obvyklé, protože většina tratí vede mimo civilizaci v lesích.“

Dominik velmi oceňuje vyhlášenou atmosféru zlínské soutěže. „Atmosféra byla fantastická. Podpisové kartičky mi stačily, ale rozdal jsem jich opravdu hodně. Mnoho fanoušků čekalo i během seznamovaček. Snažil jsem se zastavovat a vyhovět jim, přestože harmonogram tréninků byl hodně na knop. Totéž bylo na shakedownu. Ten se mi navíc hodně líbil. Jel jsem ho asi desetkrát a moc jsem si ho užíval (úsměv). Překvapilo mě, že měl asi pět kilometrů, což je na shakedown docela dost. Super byla kombinace širších a užších úseků v polích i lesích. Samostatnou kapitolou byla městská erzeta. Ta byla docela hezká, především jsem jí rád zajel pro ten obrovský počet přítomných diváků. Trochu komplikací bylo jet za tmy. Přece jen v tom městě se člověk lépe orientuje, když pořádně vidí. Bohužel centrum Zlína nenabízí nějakou velkou pestrost, co se týká zatáček. Například rychlostní zkouška Staroměstská v Mladé Boleslavi při Rally Bohemia je v tomto ohledu mnohem pestřejší a z městských erzet má nejoblíbenější,“ hodnotí své dojmy mladoboleslavský pilot. A ohledně atmosféry ještě pokračuje. „Moc mě potěšilo, že i když jsem byl občas zklamaný svými výkony a moc mi to nešlo, divácká podpora mi zlepšovala náladu. Diváci byli všude a bylo jich hodně – u tratí, na přejezdech i v servisu. Zde bylo občas trošku složité se mezi nimi autem proplétat (smích). Skvělé také bylo, že u startovní, a především cílové rampy nečekali pouze na špičku, ale zůstávali až do konce. Když jedu při jiných soutěžích na rampu, většinou už někteří diváci odchází. Tady nejenže tomu bylo naopak a po příjezdu na cílovou rampu nás přivítali jásotem, ale i z rampy jsme odjížděli úzkou uličkou, lemovanou davy fanoušků a fanynek, mávajících a natahujících ruce k autu. Osobně mívám velkou podporu na Bohemce. To je však logické, protože je to domácí soutěž a dorazí spousta známých. Tady jsem však byl na druhém konci republiky a podpora byla velmi podobná.“

Již nadcházející sobotu se Dominik s Jirkou představí na pátém podniku sezony Rallysprint série, kterým bude Rally Vyškov. „Právě skutečnost, že soutěže se jedou hned po týdnu, byla dalším důvodem mé opatrnější jízdy na Barumce. Případné větší poškození techniky by totiž mohlo start ohrozit. Vyškov pojedu již potřetí a tamní erzety byly pokaždé moc pěkné. Prioritou je opět soutěž dokončit, ale zároveň se pokusit zajet nějaké pěkné časy a nebýt úplně vzadu,“ končí naše povídání Dominik Nwelati.

Foto: Robert Balcar