S odstupem bezmála 37 let jsem se tedy vydal do sídla automobilky, kterou symbolizují čtyři spojené kruhy. Velmi jsem se těšil na setkání s lidmi, kteří mají „v popisu práce“ péči o tradice značky. Jak jsem se brzy dověděl, sami rovněž aktivně pátrají po unikátních historických vozech, zajišťují jejich citlivou repasi a s pýchou je poté ukazují v prostorách muzea. Práce je zároveň jejich velkým koníčkem a životní láskou. S nadšením vyprávějí příběhy mnoha vystavených exponátů. Je až neuvěřitelné, u kolika z nich hrozilo úplné znehodnocení a mnohdy jen náhoda pomohla uchránit jedinečné exempláře od naprosté zkázy.

Brzy jsem se také dověděl, že prototyp z mých fotografií takové štěstí bohužel neměl. Tehdejší situace mezi vedením automobilky a oddělením Audi Sport byla natolik napjatá, že byl „Mittelmotor“ kompletně sešrotován. Podle zástupců z Audi Museum se nedochovala ani žádná původní technická dokumentace. Je proto téměř vyloučené, že by se v budoucnu podařilo zhotovit repliku tajného prototypu. Je mi to líto, vždyť vidět opět stejné auto, jako tehdy na polygonu, by byl (nejen pro mě) úžasný zážitek.

První den návštěvy ve slavné ingolstadtské automobilce jsme společně se synem Jirkou absolvovali krátkou exkurzi v továrně. Ta byla částečně omezena kvůli podnikové dovolené. Dojem z prohlídky lisovny, kde na postupových nástrojích vznikají jednotlivé karosářské díly, byl ale velkolepý. Také logistika výroby v rozvíjejícím se komplexu, jehož středem prochází významný železniční koridor Norimberk – Mnichov, zasluhuje obdiv. Některé materiálové toky jsou vedeny v tunelech pod tratí, jinde zase překonávají železnici pomocí krytých přemostění. Na závěr prohlídky se procházíme rozlehlou dvoranou, ve které stojí nablýskaná ukázka toho nejlepšího za soudobé produkce. Expozice ale obsahuje již větší podíl „elektrifikovaných“ modelů. Možná jsme příliš konzervativní, ale za nás na celé čáře zvítězilo nádherné Audi R8 V10.

Po prohlídce současné výroby jsme zamířili do minulosti při komentované návštěvě v Audi Museum. Historické unikáty, které znám jen z dobových fotografií, tu stojí před námi v plném lesku. Podívaná, ze které jsem měl každou chvíli husí kůži, byla něčím úžasným. Rovněž vyprávění našich hostitelů dodává celé prohlídce neopakovatelnou atmosféru. Z těchto prostor na mě dýchlo cosi posvátného. Na rozloze několika stovek metrů čtverečních se zde nachází jakýsi svatý grál historie motorsportu. Je to zážitek, který mohu vřele doporučit každému, kdo má stejnou „krevní skupinu“. Audi Museum je otevřeno pro veřejnost a je hřích jej nenavštívit.

Následujícího rána nás čeká Audi Tradition. Je zvláštní pocit, když přicházíme do stejných míst, která znám z videa Kena Blocka. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu stát u vítězného vozu z Le Mans a budu zblízka nahlížet do kokpitu, ve kterém trojice jezdců strávila 24 hodin. Také rally-vozy jsou seřazeny stejně, jen mezi Audi Quattro Sport S1 E2 a prototypem Audi Sport Quattro RS 002 je vynechaná mezera. U ní je pro mě připravena židle a naproti ní stojí kamera a světla. Podle dohody je přítomen i tlumočník, který bude moje povídání po jednotlivých větách překládat do němčiny. Tréma je velká – před kamerou se ocitám jen zřídka. Když jsem svůj příběh s prototypem odvyprávěl, bylo vidět, že jej naši hostitelé neznali. Závěrem jsem se jich ještě zeptal, jak to bylo s mými fotografiemi a Daliborem Jankem v Německu a také zda vědí něco o osudu všech mých negativů, které jsem tenkrát musel odevzdat. V obou případech ale byla jejich odpověď shodná: „Nemáme ponětí“.

Poté, co zhasla světla a byla vypnuta kamera, jsme si pomalu a velmi podrobně prohlédli většinu vozů v tomto „tajném skladu“ Audi Tradition. Byl to jeden z mých největších zážitků ve spojení s motorsportem. Zde bych dokázal strávit ne hodiny, ale celé dny. Je obrovskou škodou, že tato kolekce unikátních vozů není veřejnosti volně přístupná.

Ještě před odjezdem jsme zavítali na krátkou prohlídku areálu Audi Sport v Neuburgu. Zde je samozřejmě do dílen vstup zakázán. Ale prohlídka správní budovy s vystavenými trofejemi a vyhlídková terasa, ze které je celý areál jako na dlani, stála za to.

Příběh fotografií prototypu je u konce. Už ho znají i odborníci na historii značky Audi. Jsem jim vděčný za dva nezapomenutelné dny, strávené v Ingolstadtu. Bylo úžasné setkat se a hovořit s lidmi, kteří jsou tak nadšenými znalci historie i současnosti, symbolizované čtyřmi kruhy.

Použité zdroje:
https://www.audi-mediacenter.com
archív autora