„Určitě šlo pouze o jednorázovou akci. Pokud bych někdy ještě chtěl využívat rally ke své zábavě, tak určitě jako pilot. Možná odtud mám přezdívku Letoun (smích). Příbram jsem jel s dlouholetým kamarádem Jirkou Petráškem jako retro vzpomínku a hlavně zábavu. Pačejov jsem původně plánoval jet jako řidič s nově postaveným BMW 325i. Jelikož se však porouchala převodovka, našel mě Tomáš Enge na seznamu odhlášených. Zavolal, slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že pojedeme spolu,“ popisuje zrod spolupráce pražský soutěžák. Nabízí se tak otázka, jaké dojmy má z jízdy vedle motoristického univerzála a dosud jediného Čecha, který startoval v seriálu Formule 1.

„Dojmy (usmívá se a přemýšlí). Začal bych tím, že je to velký profík. Rozhodně ví, co dělá. Je radost se koukat na sladění rukou a nohou takového člověka. Důležité také bylo perfektně připravené auto od Michala Rejchrta.“

Pojďme do minulosti. Můžeš vzpomenout na Tvoje rallyové začátky?

„Do rally mě dostal můj dlouholetý kamarád Jirka Navrátil v roce 2006. Poprvé jsme jeli Pražský Rallysprint. Já do té doby nevěděl o rally vůbec nic. Netušil jsem, kam se dávají výkazy, kam koukat, na co si dát pozor, sledovat časy. Pojali jsme to vyloženě jako srandu bez nějakých ambicí. Jenže Jirkovi, jehož tehdejší prioritní disciplínou byly motokáry, se soutěže zalíbily a mě také. Začali jsme tedy startovat pravidelně s Mitsubishi od litvínovského týmu AP Motorsport. Až do velké rány na Kopné 2007. Následovala pauza. Jirka si chtěl ujasnit priority. Pak v roce 2009 padla volba jet se svým vlastním autem.“

A zároveň to znamenalo přestup do historiků.

„Objevili jsme ve Španělsku na prodej Ford Sierra Cosworth Gr. A. Bylo to plnohodnotné áčko, které kdysi vyhrálo v Bulharsku Zlaté Písky. Jeli jsme si pro něj společně a následně pak absolvovali sezonu 2010. Další rok jsem navigoval Jirku Petráška s vozem Opel Ascona B, a byl z toho titul v MČRHA. Pro sezonu 2012 jsem usedl za volant Jirkovy Ascony já. Hned z toho byly dvě vítězství, ale ve čtvrtém podniku také karambol. Opel je stará koncepce, vyžadující našlapávání brzd. To mi nedošlo, vylétl jsem ven a utrhl kolo. Každopádně Ascona byla velká hračka a plně předvídatelné auto. Nebylo divu, že se mi za volantem zalíbilo. A tak jsem se rozhodl postavit svoje auto ve stoprocentní kondici. Volba padla na Sierru Gr. A.“

A došlo k oprášení spolupráce s AP Motorsport.

„To byla jasná volba. Však i první Sierru dávali do kondice v Litvínově. Spojení Arazim, Pipota, Gál, Mikšátko byla zárukou kvality. Měl jsem štěstí, že jsem poznal rovnou tento tým, fungující na vysoké sportovní úrovni. To prostě bylo neskutečné souznění myšlenek a převedení do praxe v podání Pípových rukou. Během roku 2012 se zde rodilo moje auto. Premiéru s ním jsem absolvoval rok nato na Rallye Vltava. Bylo ještě syrové a dětské nemoci jsme vychytávali celý rok. Poté jsem s ním zažíval krásné časy až do letošního května, kdy jsem ho prodal.“

Proč ses rozhodl pro prodej?

„Jedním z důvodů je určitě Autoklub ČR, který ne vždy vychází vstříc jezdcům a majitelům historických aut. V minulosti už to řekli třeba Tomáš Enge nebo Verča Kolivošková, že tahle pětatřicet, čtyřicet let stará auta by uvítala možnost častějšího servisu, než ve vymezených zónách. Mnohdy odstupujeme nebo se kvalitně nesvezeme kvůli banálním závadám, které by během pár minut vyřešil mechanik s nářadím a sériovým osobním autem. Takže mě postupně opustilo nadšení z provozování takto pěkného vozu. Je ale v dobrých rukou. Koupil ho holandský Wink Motorsport. Ten se zaměřuje na vozy BMW M3, ovšem majitel zatoužil po něčem neobvyklém (úsměv).“

Kterého výsledku ve Tvojí kariéře si ceníš nejvíce?

„Asi loňského třetího místa absolutně v rámci Mistrovství Evropy na Rallye Vltava, kde jsem byl zároveň nejrychlejším z Čechů. Nejvíce mě každopádně těší, že jsem to všechno mohl zažít. Neberu to jako samozřejmost v životě. Vždy jsem k rally přistupoval s pokorou. Svoje auto jsem nikdy nepoškodil, vždy jsem ho přivezl do cíle a nikomu jsem neublížil.“

Zažil jsi několik spolujezdců. S kým se Ti spolupracovalo nejlépe?

„To nejde takhle říct. Všichni byli vynikající. Začínal jsem s Pavlem Šubrtem. Dalšími navigátory pak byli Martina Kalistová, Pepa Král, Ivoš Vybíral a Julda Gál. Všichni jsou špičky ve svém oboru a zároveň vynikající lidé. Měl jsem tu čest spolupracovat s absolutní špičkou, lidmi, kteří mají srdce na správném místě a jsou to srdcaři.“

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

„Určitě Pačejov. Ten jsem jako jezdec čtyřikrát vyhrál. Navíc Sierra je vyrobená na sucho a milovala letní počasí, za kterého se tehdy Pačejov jezdil (úsměv).“

Máš ještě nějaký rallyový sen?

„Tý jo (přemýšlí). Nikdy neříkej nikdy. Kdybych se rozhodl vrátit, rozhodně opět do historiků. Ti mě pořád lákají. Postavil bych ideálně BMW M3 nebo Asconu 400. Tato auta jsou o nějakých stopadesát až dvěstě kilogramů lehčí oproti Fordu Sierra a to je strašně znát. Historik má duši a jsou to auta vyrobená v nejlepších rallyových letech. Je to prostě ryzí závodění. Dalším faktorem je parta. V historicích se všichni znají, pomáhají si, panují zde skvělé vztahy. Mnozí udržují přátelské vztahy a stýkají se i mimo závody. Každý provozovatel historika ví, kolik úsilí a obětí vyžaduje věnovat se tomu starému autu. To je na tom to krásné.“

Takže novodobá technika je pro Tebe tabu?

„Určitě. Možná na jednu soutěž bych si půjčil „er pětku“, abych to zažil. Jinak ty současné tříválcové „Wartburgy“ v podobě Fiesty nebo jim podobných aut se nedají poslouchat, natož na ně koukat. Očekávám úpadek soudobé techniky a naopak renesanci historiků. Ostatně tuto kategorii jedou hvězdy jako Jindra Štolfa, Vláďa Berger, Jarda Vančík, Tomáš Enge a dle mých informací spousta krásných aut v rukou špičkových pilotů brzy přibude.“