Lukáš Antoš - eWRC.cz
28. 4. 2004 00:00 − 2248× − 0

Je dělání změn pro změny oficiální politikou FIA?

Je velmi neobvyklé, aby všichni jezdci při tiskové konferenci předcházející samotnou soutěž podepisovali petici jako jeden muž. Když kritizují FIA takovým způsobem, že tak učiní při tiskové konferenci

Je velmi neobvyklé, aby všichni jezdci při tiskové konferenci předcházející samotnou soutěž podepisovali petici jako jeden muž. Když kritizují FIA takovým způsobem, že tak učiní při tiskové konferenci samotné FIA těsně před novozélandskou rally, tak je to unikátní. A určitě by tak neučinili, pokud by neměli požehnání svých šéfů.

Uplynul již nějaký čas od doby, kdy se všechny týmy přihlášené do šampionátu WRC konsensuálně spojily na takové téma. Možná tomu tak bylo naposledy uprostřed devadesátých let, kdy jednaly jako celek pod vlajkou Asociace World Rally Teams. To, že se týmy nyní opět spojily a společně kritizují FIA za změny pravidel něco vypovídá o celkovém klimatu plného nedůvěry, jež v tuto chvíli v seriálu WRC existuje.

Navrhované změny nejsou nutně tím největším problémem. Tím je spíše absence jakýchkoliv konzultací s týmy ohledně navrhovaných změn, pocit že nic není usazené, dějí se neustálé změny tady a tamhle s oznámením těsně předtím, než vstoupí v platnost, bez jakékoliv hlubší úvahy nad implikacemi jak sportovními, tak hlavně těmi komerčními.

Mnohé ze změn jsou prosazovány komisí s odůvodněním že je nutné šetřit a některé části FIA a především Max Mosley si myslí, že se tento sport bez těchto změn naprosto neobejde. Další navrhované změny jako například australský systém hodnocení SuperRally mají pro změnu okořenit konkurenci.

Množství technických iniciativ jenž byly schválené, například limit na množství komponent a dílů jako jsou převodovky, měly za následek úspory. Ale je zde v tuto chvíli velmi málo důkazů, že došlo k výrazným úsporám spojeným se změnami ve formátu a programu soutěží. Na druhou stranu, množství těchto změn má již teď negativní dopad a ovlivňuje komerční zájmy a příležitosti týmů. Akceptace formátu 2+3 dny s recce, shakedownem a všemi dalšími věcmi stlačenými do dvou dnů zredukovalo možnost pro týmy dělat svou komerční a promoční činnost tak, jak si to situace vyžaduje. Teď na to prostě není čas. Jedna noc ubytování navíc se sice ušetří, ale je zde veliká ztráta v podobě ušlých obchodních příležitostí.

Adopce systému seznamovacích jízd Milles Piste byla také zaměřena na úsporu nákladů, ale Nový Zéland je jediná soutěž která se v tomto duchu odehrála poté, co FIA byla nucena přijmout žádosti mnohých pořadatelů o „odpuštění“ této povinnosti. Pokud by došlo k širokému přijetí tohoto systému téměř určitě by došlo k tomu, že soutěže budou končit mnohem později, což zúží množství materiálu produkovaného pro televize a mnohé termíny pro zveřejnění v tiskových médiích by nebyly dodrženy, což by mělo za následek nízkou úroveň zpravodajství a pokrytí.

Nedávno unikl na světlo další záměr FIA směřující k zákazu servisů během jednotlivých etap, kromě doplňování paliva. Tento záměr byl diskutován a v principu přijat, i když ještě nedošlo k jeho formálnímu schválení pro příští rok světovou komisí FIA. Týmy jsou logicky rozlobené díky tomu, že s nimi nikdo změnu takového rázu nekonzultoval a tvrdí, že tento systém žádné úspory nepřinese. Bude stále nutné mít na soutěžích mechaniky a inženýry, ale Ti nebudou mít po většinu dne co dělat.

Tato změna také dále podkopává příležitosti pro korporátní a zábavné akce pro různé hosty z řad obchodních partnerů a úplně tak odstraní smysl existence centralizovaného servisního parku. Servisní parky jsou veřejností velmi oblíbené a to především pro diváky, jenž by nikdy nepodnikli cestu do lesů a strání a viděli auta v akci poté, co je viděli v servisní zóně. S koncentrací soutěží do menšího počtu vložek může být vyjmutí servisní zóny těžko vnímáno jako pozitivní jak pro závodníky a týmy, tak i pro organizátory. Především oni musí neustále zajišťovat vetší zdroje příjmů aby zaplatili poplatky FIA které naráz pětinásobně vzrostly a zákaz servisní zóny tak redukuje příležitosti také pro spozory soutěže.

Zastánci SuperRally namítají, že tento systém již výborně funguje v Austrálii po sedm let a v asijskopacifickém mistrovství čtyři roky. Těmito zastánci jsou především lide kteří tento systém vymysleli a prosadili. Je ale nutno podotknout, že australský systém není ten, který je navržen pro seriál WRC. Asijskopacifický systém byl především navržen díky specifikám tohoto šampionátu. Startují zde obecně amatérští jezdci, kteří pokud se do šampionátu přihlásí, stojí před obrovskými náklady na cestování a přepravu materiálu. SuperRally tak pro ně představuje vetší příležitost jak ze šampionátu dostat vetší hodnotu. Jelikož většina posádek jsou soukromníci, tak tento systém garantuje sponzorům jistou úroveň viditelnosti.

Velmi těžko se dá uvěřit tomu, že by například Škoda či Hyundai více inklinovali k přihlášce do WRC, pokud by systém SuperRally již existoval. Je také velmi těžké předvídat, zda by akce dostala větší šťávu a atraktivitu. Dny, kdy se poslední den soutěže stále nesl ve znamení dlouhého zástupu posádek, jsou již také dávno pryč. Většina rally se rozhoduje v řádu sekund, velmi zřídka jde o minuty.

Tento sport je ve znamení silné účasti jednotlivých automobilek a návrat Škody a možná i Hyundaie by ještě rozšířil tento seznam. Konkurence nikdy nebyla větší. ISC věří že tempo nárůstu diváků WRC se neustále zvětšuje, šampionát se nyní rozšířil na šestnáct soutěží.

Pokud je tento sport opravdu tak vážně nemocný tak jak se říká, že potřebuje neustálé změny pravidel aby se udržel při životě, tak symptomy toho dojmu nám nejsou vůbec jasné. Že se takové změny pravidel dějí bez hlubší diskuse s těmi, kdo tento sport platí a financují – týmy a výrobci automobilů – to je velmi podivné, ovšem pokud zde nejsou jiné skryté úmysly.

Konspirativní teoretici by si mohli myslet, že soutěže jsou natolik úspěšné, že ohrožují samotnou Formuli 1. Nynější návrhy presidenta FIA k uchránění automobilového sportu od nadbytečných výdajů naznačují, že pokusy o to samé v rally jsou hnány kupředu obecně uznávaným přesvědčením a motivem. Ale v případě Formule 1 existuje fungující systém pro diskusi změn se všemi klíčovými účastníky, který se nazývá Concordská dohoda. Rally sport takový ekvivalent nemá.

Je těžké si představit, že takové drastické změny by se doslaly tak daleko bez ucelené konzultace v jakémkoliv jiném sportu. Začalo by se o takovém argumentu diskutovat, pokud by někdo navrhl udělovat body za každý poločas fotbalového utkání či rugby na světové úrovni bez toho, aby to někdo konzultoval s účastníky samotnými?

Pokud světová komise nemůže demonstrovat jak těžce je rally sport nemocný, tak je obecným názorem, že by jej komise měla raději nechat na pokoji. Rčení říká, nesnaž se spravit co není rozbité, jinak se to může rozbít úplně.

(c) www.worldrallynews.com 2004

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!