O tom se letos přesvědčil Andreas Mikkelsen, když kvůli dvojici výpadků přišel o možnost obhájit titul mistra WRC2. Za neobvyklým kolapsem motoru v Portugalsku a na Sardinii dost možná mohlo nové syntetické palivo, které je od letoška v mistrovství světa používáno. Dvojice nul na kontě se dohání při omezeném počtu šesti započítávaných výsledků ze sedmi soutěží dost špatně. O to více, když se ještě v jedné ze zbylých soutěží dopustí chyby sám jezdec. A byla to chyba, kterou naživo vidělo několik desítek tisíc fanoušků. Nor ji vyrobil totiž na olympijském stadiónu v Aténách, kde začínala Acropolis Rally Greece. Po skoku nedobrzdil a o umělou bariéru vylomil levé přední kolo. Za devět získaných bodů mohl hluboce smeknout před svými mechaniky ze stáje Toksport, kteří dokázali nemožné. Servis rally byl umístěn několik stovek kilometrů daleko na sever od místa konání první zkoušky. I tak přes noc dali speciál dohromady a v pátek ráno mohl Mikkelsen vyrazit do hor na klasické rychlostní zkoušky. Dramatický průběh japonské rally mu dával naděje, že by titul mohl obhájit z kanape. Nakonec ale musel mistrovskou korunu přenechat týmovému kolegovi. Přitom na začátku roku nic nenasvědčovalo tomu, že by se Nor dostal do takové šlamastyky. V Monte Carlu šel do čela už v pátek a vydržel tam až do cíle. I přes útoky ze strany krajana Ole Christiana Veibyho ve Volkswagenu ovládnul nové tratě Rally Sweden. Nikoho před sebe nepustil ani v Estonsku a v Belgii pak zkusil po těsné prohře na trati vybojovat triumf u zeleného stolu. Neúspěšně.

Úspěšný teď ale Nor musí být úplně na jiné scéně. Při dohadování kontraktu na příští rok. Zatímco je u jezdců běžná cesta vzhůru, kdy začínají se slabšími vozy a postupně je střídají za výkonnější, Mikkelsen to má trochu jinak. Svůj první start v roce 2006 v lokální britské soutěži absolvoval ve Fordu Focus WRC 02. Na konci sezóny už seděl v novější verzi 04 a ve Wales Rally GB ji při svém debutu na světové scéně podrobil důkladnému testu karosérie. Další rok v soukromém WRC z M-Sportu pokračoval a světové soutěže v Norsku a Portugalsku dokončil na konci top ten. I další rok strávil na světových tratích s Focusem WRC, tentokrát v novější specifikaci 06. Na další starty s vrcholnou technikou už ale v rodinném rozpočtu nezbyly peníze a Mikkelsen udělal první krok zpátky. Rok 2009 strávil převážně v produkčním Subaru doma ve Skandinávii. Dokázal si ale najít nového sponzora v podobě pneumatikářské firmy Hankook a díky ní se s Fordem Fiesta Super 2000 dostal do seriálu IRC. V něm se dobře etabloval a další rok už hájil barvy Škody UK. Seriál IRC opanoval a vítězství obhájil i v roce 2012. To už ale byl jednou nohou ve Volkswagenu a v jeho barvách jezdil s Fabií Super 2000 na světových tratích. Následovaly čtyři roky, které lze označit za dosavadní vrchol Mikkelsenovy kariéry. U Volkswagenu však zůstával dost ve stínu svých týmových kolegů. Záda jim kryl dokonale a v sezónách 2014 a 2015 zkompletoval čisté VW pódium v konečném pořadí. Na první vítězství musel ale čekat až do Katalánska 2015, kde mu jej chybou v Power Stage daroval Sébastien Ogier. I druhý triumf v Polsku 2016 byl trochu darovaný. Ott Tänak vedl o skoro dvacet vteřin, než jej v předposledním testu zpomalil defekt. Na konci roku v Austrálii Mikkelsen vybojoval třetí triumf, ale opět jej čekal krok zpět. Volkswagen vyklidil pole a žádný ze čtyř zbylých týmů po Norovi nesáhnul. Po trojici soutěží s tovární Škodou Fabia R5 se mu podařilo získat alespoň částečný program v Citroenu a v Německu dovezl C3 WRC na skvělém druhém místě. Na konci roku se mu podařilo ulovit lepší kontrakt a kromě tří soutěží v téže sezóně startoval s továrním Hyundaiem i další dva roky. Žádný další triumf ale nevybojoval a na konci roku 2019 opět zůstal na dlažbě. Pomocnou ruku mu opět nabídli ve škodovce a v barvách jejich hlavního týmu Toksport vloni Mikkelsen vybojoval double v podobě evropského titulu a titulu WRC2. Letos už to nedopadlo a co hůř, nedopadlo to ani s návratem do vozu nejvyšší kategorie. Nor byl už blízko dohodě s Hyundaiem, za který měl startovat ve vybraných soutěžích. V Alzenau ale nakonec sáhnuli po Esapekkovi Lappim a zpátky se vrátil i Craig Breen. Opomíjený Mikkelsen zůstal opět stranou a teď už mu zbývá jediná šance. Zaplatit si sedačku v M-Sportu. Nezájem o jeho služby ovšem zdvihá nejedno obočí.