Tehdy v roce 2012 francouzský pilot spojil síly s týmem Volkswagen Motorsport, který ale ještě neměl nové Polo R WRC připravené. Ogier tak po roce, kdy si v Citroenu dovolil vyšlápnout na hvězdného týmového kolegu Sébastiena Loeba, musel vzít zavděk starty se Škodou Fabia Super 2000. S ní nemohl pomýšlet na boj se silnějšími speciály WRC, ale i tak se mu na konci roku na Sardinii podařilo procpat mezi pět nejlepších. Hned další rok si ale chuť spravil ziskem svého prvního titulu mistra světa. V následujících osmi letech přidal ještě dalších sedm titulů a rozhodnul se, že si dá minimálně dočasně od kompletního programu v mistrovství světa pauzu. Toyota GR Yaris Rally1 se startovním číslem 1 tak byla letos k vidění jen na šesti podnicích, které si sám mistr světa vybral. Na začátku seznamu se samozřejmě objevila Rallye Automobile de Monte-Carlo. Ta sice opustila jeho rodný Gap, ale to na Ogierově oblibě domácí rally nic nezměnilo. Po vyhraném shakedownu se Francouz usadil na čele hned na první noční čtvrteční zkoušce. V pátek jej pak o vedení připravil jeho odvěký rival Loeb. Senzační první vítězství hybridního speciálu Rally1 by tak ukořistil outsider mezi týmy M-Sport. Ogier ale v sobotu taktizoval a v zóně na výměnu kol se inspiroval Loebovou volbou. Na okleštěné verzi slavného Sisteronu, kde se nacházelo nejvíce sněhu a ledu, pilot Toyoty svému soupeři nadělil čtvrt minuty.

Do neděle Ogier nastupoval se solidním náskokem a vidinou toho, že se právě on postará o první triumf hybridního speciálu. V předposlední zkoušce ale jedna z pneumatik Pirelli na jeho Toyotě vypověděla službu. První vítězství nové éry si tak místo něho připsal jeho ještě o něco slavnější krajan Loeb. Dohnala po jedenácti letech Ogiera karma za jeho nesportovní prohlášení a radost z defektu týmového kolegy Loeba během jejich intenzivního souboje na ADAC Rallye Deutschland 2011? Jak se ukázalo o čtyři měsíce později, problém s pneumatikami Ogiera provázel celou sezónu. Do Portugalska oba Francouzi dorazili s tím, že si zopakují svůj krásný duel z Monaka. Ještě ale ani neskončila první etapa, a oba už byli ze hry. Úřadující mistr světa nejprve musel měnit kolo na RZ 6. Pak ale udělal druhý defekt hned v následujícím testu a pro nedostatek rezerv musel etapu předčasně ukončit. Ke třetí konfrontaci se Sébastienové sešli na Safari v Keni, ale ani tam na opakování monackého duelu nedošlo. Ogier si ale vystačil se svými týmovými kolegy od Toyoty, se kterými se v pátek pustil do zajímavého souboje. V poslední páteční zkoušce ale musel Francouz zastavit a měnit prázdné kolo. Současná verze afrického podniku je oproti minulosti více sprintem než maratonem a tak jej dvouminutová ztráta vyřadila nejen z boje o vítězství, ale o pódium jako takové.

A když v závěrečné soutěži v Japonsku musel Ogier z vedoucí příčky zastavovat na výměnu kola znovu, už mu došla s italským výrobcem pneumatik trpělivost. Komentáři ve stopce Power Stage se tak nedá ani moc divit: “V Japonsku to byl zase obvyklý scénář. Možná se jednoho dne konečně začneme bavit o tom, jakou práci na ho*no Pirelli při výrobě pneumatik dělá a možná se něco změní. Zatím je to ale výsměch ty gumy, defekty pořád a všude. Takže je to spíš taková loterie.” Alespoň ve dvou z šesti jeho letošních soutěží se Ogier vyvaroval defektů. A hned z toho byly hodně pěkné výsledky a zážitky. Nejprve na Novém Zélandu způsobem hodným mistra předal žezlo krále mistrovství světa svému mladému týmovému kolegovi. Kallemu Rovanperovi tam zdatně kryl záda a držel Otta Tänaka v dostatečné vzdálenosti. Lepším způsobem předat kralování šampionátu ani nemohl. A pak si v Katalánsku dojel za vytouženým vítězstvím, díky kterému prodloužil sérii sezón s alespoň jedním vyhraným podnikem MS na deset. V konečném pořadí šampionátu Ogier skončil na slušném šestém místě a překonal mimo jiných i Craiga Breena účastnícího se všech soutěží. V blížící se sezóně budou mít oba tito piloti podobný částečný program, ale kdo dopadne lépe, to už se dá víceméně odhadnout teď.