Ani jednomu z jeho dvou finských nástupců u stáje Ford se to nepovedlo. Mikko Hirvonen k němu měl několikrát blízko, ale pokaždé se musel spokojit s druhým místem za Sébastienem Loebem. Jeho krajan Jari-Matti Latvala naopak doplácel na dalšího Sébastiena, Ogiera. Nejblíže se k titulu dostal v roce 2014 během svého působení u Volkswagenu, ale ani tehdy neuspěl. A neuspěl ani o tři roky později s Toyotou. To už o sobě dával vědět zástupce další generace finských soutěžáků Esapekka Lappi. Ani on, ani jeho vrstevník Teemu Suninen se však ještě do bojů o světový titul nedostali. To už se ale na světovou scénu prodíral jiný, výrazně mladší Fin. Vzhledem ke svému příjmení Rovanperä byl pod drobnohledem od svých začátků, kdy vodil po finských lesích otcovu Toyotu Starlet. První a jediný světový triumf získal Harri Rovanperä v Rally Sweden 2001. To už ale byl na světě několik měsíců jeho syn, který se teprve postaral o historické zapsání finského příjmení zlatým písmem. Počátky své kariéry strávil tam, kde to vzhledem k jeho neplnoletosti bylo možné. V Lotyšsku napřed v patnácti letech ovládnul s Citroenem C2 R2 Max klasifikaci dvoukolek tamních rallysprintů. O rok později už seděl ve čtyřkolce. Nejprve se Škodou Fabia Super 2000 a později R5 ovládnul lotyšské mistrovství. Na Memorialu Bettega si na konci roku 2016 vyzkoušel i speciál WRC. Poprvé ve voze nejsilnější kategorie ale tehdy neseděl. V srpnu 2016 se totiž během tajného testu objevil za volantem vyvíjené Toyoty Yaris WRC. Už tehdy se tak rodilo jeho budoucí angažmá v továrním týmu. Mezitím ale prošel ještě jedním továrním týmem. Škodou Motorsport ve slabší kategorii Rally2. V roce 2017 si speciálů této kategorie vyzkoušel více. Kromě škodovky ve Finsku a Lotyšsku závodil i s Peugeotem 208 T16 R5 v italském mistrovství. Moc úspěchů si tam ale nepřipsal, dost soutěží vůbec nedojel a maximem se stalo čtvrté místo v Římě. V Lotyšsku obhájil titul a na konci roku debutoval v mistrovství světa. První triumf v hodnocení WRC2 tak nezískal se Škodou, ale už v Kennards Hire Rally Australia 2017 ve Fordu Fiesta R5. Další rok už Rovanperä seděl v tovární Fabii R5, ale první dva podniky ovlivnil náraz do kamene na mexické trati a havárie na té argentinské. I přes dvě vítězství v závěru roku na své týmové kolegy Pontuse Tidemanda a hlavně Jana Kopeckého nestačil. Sezóna 2019 však mladému Finovi patřila. V hodnocení WRC2 Pro vyhrál pět soutěží, nedokončil pro havárii pouze Korsiku a v těch zbylých vždy skončil na bedně. Misi ve vozech Rally2 tím úspěšně završil a mohl se přesunout do královské kategorie.

V Toyotě už na něho čekali s otevřenou náručí a pro koronavirem poznamenanou sezónu 2020 mu poskytli tovární Yaris WRC. Mladý Fin udivoval hlavně svou spolehlivostí, kdy se havárie dopustil pouze na Sardinii. Většinu soutěží dokončil jako pátý a pátý skončil i v konečném hodnocení šampionátu. Hned na druhém světovém podniku své kariéry ve Švédsku se vměstnal na pódium. Bylo to tehdy v poslední zkoušce na úkor osminásobného mistra světa a týmového kolegy Sébastiena Ogiera. Sázkové kanceláře se po sezóně 2020 začaly předhánět v tom, kdy Fin vyhraje svou první světovou rally. Jedny z nejnižších kurzů byly na druhý podnik sezóny, sněhovou Arctic Rally Finland Powered by CapitalBox. Představa vítězství na domácí půdě se hodně zamlouvala i Rovanperovým finským fanouškům. Mladý pilot se však dopustil několika chyb, které mu souboj s Ottem Tänakem prohrály. Následovala černá série čtyř zkažených soutěží, která ale ve výsledku mohla mladého pilota jen posílit. Do Chorvatska přijel jako překvapivý lídr mistrovství a svůj Yaris WRC už po pár kilometrech zahodil do lesa. Portugalsko a Sardinie se nepovedly kvůli technickým problémům a Safari předčasně pozastavilo zahrabaní se do hlubokých měkkých písků. Z nezdarů se ale Rovanperä dokázal oklepat tím nejlepším možným způsobem. V Estonsku konečně vyhrál svůj první podnik mistrovství světa a vyrovnal tím statistiky svého otce. Skvěle zajel i na belgických asfaltech, kde se musel sklonit jen před dvojicí rychlých Hyundaiů a v řecké Acropolis Rally svého otce druhým vítězstvím překonal. Třetí světový triumf se od skvěle rozjetého pilota čekal na druhém domácím podniku sezóny. Vystoupení před davy místních fanoušků ale skončilo havárií se zraněním. Koncem sezóny se pak talentovaný pilot protrápil a začátek nové hybridní éry nikterak nenaznačoval, že by měl hned z bloků vyrazit za titulem. Po čtvrteční a páteční etapě mohli jeho soupeři relaxovat. Pak se ale něco v noci na sobotu změnilo, Rovanperä našel na nový GR Yaris Rally1 recept a rázem museli všichni zbystřit. O to víc, když si hned záhy ve Švédsku celkem jednoznačným způsobem odškrtnul další položku na seznamu cílů. Vítězství na zimní rally. O dva měsíce později v Chorvatsku v nervy drásajícím finále na proslavené místní Power Stage opanoval i zbývající nevyhraný povrch. Asfalt. Soupeři od Hyundaie v úvodu roku tápali a týmový kolega Elfyn Evans kupil chybu za chybou. Velšanovi se nepodařilo týmového soka porazit ani v přímém souboji v Portugalsku a ten tak přidával vítězství za vítězstvím. Dokonalým citem pro auto Fin své rivaly překonával hlavně na kluzké trati a většinou se díky tomu dokázal dostat i z ledasjaké krize. Na Sardinii už ale na limitu chyboval více, svůj Yaris poškodil a bral body jen za páté místo. Pak si to ale dalšími dvěma triumfy v Keni a Estonsku vynahradil a konkurenti mohli hodit ručník do ringu. Jeden z nich ale vytrval a zkoušel to znovu a znovu. V Secto Rally Finland se Tänak postaral o to, že Rovanperovi pokus o ovládnutí domácího podniku MS nevyšel ani napotřetí. Když potom lídr mistrovství chyboval v Belgii a Řecku, dal tím poslední drobnou naději estonskému soupeři, že by to třeba ještě šlo v tom souboji o titul zlomit. Nešlo. Fin se sice dopustil těchto dvou zaváhání, ale to na celkovém profilu sezóny nic nezměnilo. I na Novém Zélandu zapršelo. Když se tak během roku stalo, Rovanperä byl k neporažení. Šestým vítězstvím sezóny stylově dokráčel ke svému prvnímu titulu mistra světa. Poslední jistě nebyl. Bude ten druhý následovat hned při obhajobě? Bohužel do ní Fin nenastoupí (stejně jako Tänak před třemi lety) se startovním číslem 1, jak by se na mistra světa slušelo.