22. 1. 2023 22:51 − 1898× − 0

Loebovi ani rekordní série vyhraných etap nestačila

Fenomén světového šampionátu klasických automobilových soutěží ani na sedmý pokus nedokázal vyhrát slavný maraton.

Do maratonského soutěžení se Sébastien Loeb pustil čtyři roky po své poslední plné sezóně v mistrovství světa WRC. Ke startu v Dakaru se dostal díky tomu, že se k tomuto typu závodění poprvé od osmdesátých let minulého století vrátila francouzská značka Peugeot. Devítinásobný mistr světa soutěž na začátku vedl, ale na bedně konečného pořadí se umístil až o rok později. Skončil druhý, jen pár minut za týmovým kolegou Stéphanem Peterhanselem. Ročník 2018 kvůli zranění spolujezdce Daniela Eleny nedokončil a následující ročník poté, co Peugeot tovární angažmá na Dakaru ukončil, absolvoval se soukromým Peugeotem 3008 DKR sponzorovaným Red Bullem. Poslední jihoamerický ročník Dakaru Loeb ukončil na třetím místě a první arabský ročník pak vynechal. Mezitím ale podepsal smlouvu se slavnou britskou stájí Prodrive a na startu ročníku 2021 se objevil se zbrusu novým speciálem 4x4 BRX Hunterem. Z rally Francouz odstoupil kvůli defektům v osmém dnu. Ještě předtím se jeho tradiční parťák na místě spolujezdce Daniel Elena dopustil několika navigačních chyb a ze stáje Prodrive přišel vyhazov. Vloni už Loeb startoval s Fabienem Lurquinem a pořádně naháněl pozdějšího vítěze Nassera Al-Attiyaha. K druhému místu jej odsoudily defekty a technické potíže. Na nich Britové zapracovali a Hunter T1+ letos fungoval podstatně lépe. Defektů se ale Francouz nevyvaroval a nakonec se mu staly osudnými. Stalo se tak už ve druhé, extrémně kamenité etapě, a Loeba to stálo skoro hodinu a půl. Zbytek závodu se tak už nesl pouze ve stahování ztráty, během kterého si Francouz dovolil drobný přehmat a jednou převrátil svůj speciál na bok. Před dnem volna pak nabral neskutečné tempo a šesti vyhranými etapami v řadě pokořil dosavadní rekord Ariho Vatanena. Celkem letos Loeb vyhrál sedm etap a v historických tabulkách se posunul na dělené třetí místo, které drží právě i Ari Vatanen nebo Carlos Sainz. Maximem je nadále rekord deseti dílčích triumfů Pierra Lartigua z roku 1994.

Ani tato skvělá série ale Loebovi vítězství nepřinesla, pouze vyrovnal dosavadní nejlepší druhé místo. V Prodrivu jistě pomýšleli na více. Druhý Guerlain Chicherit vyhrál dvě etapy a britské stáji tím zajistil první příčku v počtu vyhraných etap. I tento Francouz ale doplatil na kamenitou druhou etapu a do top ten se vyhoupl až v úplně poslední etapě. Orlando Terranova, který nahradil v Hunteru T1+ Naniho Romu, bohužel musel už v první polovině závodu vzdát pro zranění zad. V týmu s oficiálním názvem Bahrain Raid Extreme to tak za rok budou muset zkusit znovu. A zkoušet znovu to jistě budou i v tovární stáji Audi. Německá automobilka měla trojici hybridních RS Q e-tron v soutěži už vloni. Spousta technických problémů, zejména na zavěšeních je vyřadila ze hry. A problém tohoto typu už ve třetí etapě na dlouhé desítky minut zastavil vítěze prologu i první etapy Carlose Sainze. Když k tomu připočteme půlhodinovou ztrátu Stéphana Peterhansela z kamenité druhé etapy, kde musel řešit dva defekty, lídrem Audi se stal ten nejméně zkušený. Ovšem později došlo i na Mattiase Ekströma. A to v páté etapě, kde musel na zhruba třičtvrtěhodinu zastavit s poruchou elektrické jednotky. O den později dostaly naděje německé značky na dakarský úspěch daleko větší zásah. Stalo se tak na jednom jediném místě. Po skoku z duny Sainz utrhnul kolo a do bivaku se dostal pozdě v noci po dlouhé opravě. Peterhansel už ale v bivaku chyběl. Na té samé duně tvrdý skok způsobil zranění zad spolujezdce, který musel být transportován do nemocnice. Sám Peterhansel navíc po dopadu upadl do bezvědomí. A nebyl sám. Ten samý problém postihnul později i Chicherita. A moc si toho ze své nehody nepamatuje ani Erik van Loon. Příčiny je třeba hledat ve dvou věcech. V první řadě to bylo extrémní počasí, které letošní Dakar postihnulo. Tolik deště by v Saudské Arábii čekal málokdo. Kromě zkrácení třetí etapy, když v jejím závěru plánovanou trasu protnulo obří řečiště, postihnuly deště i etapy před dnem volna. Jejich pořadí muselo být prohozeno a navíc se jely oproti původním plánům jako maratónské. Servisní zázemí jednotlivých stájí bylo kvůli zaplavení jednoho z plánovaných bivaků nasměrováno rovnou do Rijádu. Deště každopádně změnily i charakter místních písků. Ty se staly kompaktnějšími a daleko tvrdšími, což při dopadu aut způsobilo zmíněné problémy. Zároveň je třeba brát v potaz i to, že technika T1+ díky svým větším kolům, vyšším zdvihům a podobně zdolává terén daleko snáze. Až se posádky dostávají na samou hranu své fyziologické únosnosti. Dlouhodobé pokusy o srovnání speciálů 4x4 a buggyn si zde vybírají svou daň.

Poslední buggyny, které kralovaly Dakaru, byly ty od Mini. Sainz a Peterhansel s nimi vyhráli první dva saúdskoarabské ročníky, než se přesunuly do továrního týmu Audi. Letos s jednou z nich startoval Khalid Al-Qassimi navigovaný známým spolujezdcem z WRC Obou Floenem. Ani v celkovém pořadí ani ve výsledcích etap se ale nedokázal byť jen jednou podívat mezi desítku nejlepších. Do top ten měl naopak namířeno Jakub Przygoński, který předloni zopakoval své nejlepší umístění z roku 2019, čtvrté místo. Vloni pak skončil šestý. Letos dostal k dispozici jedno ze dvou zbrusu nových Mini John Cooper Works Plus. Tyto vozy vycházejí koncepčně z dřívějších čtyřkolek britské značky, která s nimi slavila triumfy 2012 až 2015, a využívají všech možností nové kategorie T1+. Polský pilot bohužel podobně jako spousta dalších doplatil na kamenitý terén druhé etapy. Se ztrátou šesti hodin musel na dobrý výsledek zapomenout. V druhé půlce závodu se ale pravidelně pohyboval mezi desítkou nejlepších a několikrát zajel i čas mezi nejlepší pěticí. Do top ten na deváté místo tak dovezl druhé Mini John Cooper Works Plus alespoň Argentinec Sebastian Halpern, který v poslední etapě dokonce zaznamenal třetí nejrychlejší čas. Martin Prokop představil svůj Ford s přezdívkou Shrek v novém aerodynamickém kabátu s novými tlumiči, ale zejména v etapách ve vyšších nadmořských výškách doplácel na atmosférický motor. Oproti předešlému ročníku si však pochvaloval náročnost tratě, která mu umožnila trochu smazat technický handicap a posunout se ve výsledcích dopředu. Tři dny před koncem Dakaru se vyhoupnul před Romaina Dumase na šestou pozici a vyrovnání svého nejlepšího výsledku, kterého dosáhnul před čtyřmi lety ještě v Jižní Americe, měl na dosah. Rozbitý diferenciál v předposlední etapě jej o skvělý výsledek málem připravil. Český pilot měl ale dostatek štěstí a smolnou třináctou etapu zvládnul dokončit. A pak i tu čtrnáctou a mohl začít slavit.

Největší oslavy ale probíhaly jinde. V táboře jihoafrické stáje Toyota Gazoo Racing, která i letos do boje vyslala loňský vítězný speciál GR DKR Hilux T1+ s dvojitě přeplňovaným motorem. Chvíli to dokonce vypadalo, že budou slavit double a na pódium si vedle nich stoupne ještě pilot obdobné Toyoty ze stáje Overdrive. Henk Lategan ale o druhou příčku přišel v deváté etapě, když musel s technickými problémy na dlouhých pět desítek minut zastavit. Naštěstí mu poskytl své díly Yazeed Al-Rajhi, který byl už od šestého dne mimo hru o přední příčky. Vloni dokázal na domácí půdě skončit třetí a letos se chtěl posunout ještě výše, ale bohužel se dostal do problémů a skončil ke konci první stovky. Lateganovi ovšem dokázal pomoci a Jihoafričan se tak udržel v první pětce. Před ním Dakar dokončil jeho mnohem zkušenější krajan a vítěz ročníku 2009, tehdy ještě v barvách Volkswagenu, Giniel de Villiers. V letošním ročníku byl jedním z těch méně nápadných jezdců, ovšem spolehlivostí, která mu byla vždy vlastní, to dotáhnul pod stupně vítězů. Na nich se pak objevil pilot, který se zapsal do historie. Lucas Moraes nikdy v Dakaru nezávodil a jeho zkušenosti s dálkovými soutěžemi se omezovaly na starty v menších soutěžích. Tam sice ukázal svůj potenciál, když v Baja Aragon dojel třetí za arabskými piloty Al-Attiyahem a Al-Rajhim, ale s pouštěmi měl i pak nulovou zkušenost. Pro svůj dakarský debut ale nemohl zvolit lepší kombinaci než Toyotu Hilux Overdrive a spolujezdce Tima Gottschalka. Ten Brazilce provedl dunami tak brilantně, že v žádné z etap nezaznamenali žádnou výraznější ztrátu. Ke konci sice Moraes podlehnul slavnému Loebovi, ale to jej nemusí mrzet. Třetí místo je doslova senzací. O žádnou senzaci se nepostaral Al-Attiyah, od kterého se boj o vítězství čekal. Obhajoval vítězství, celkově se snažil už o pátý dakarský triumf a k rukám měl opět Toyotu. Problémy soupeřů mu sice pomohly, ale je třeba připomenout, že naopak Katařan se zkušeně všem větším trablům dokázal vyhnout. Výhra s náskokem hodiny a dvaceti minut patří k těm nejdominantnějším v historii.

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!