(zdroj FDb.cz)

Na oslavu a gratulace však, bohužel již nedojde. 1. června loňského roku nás tento legendární fotograf opustil navždy. Dovolte, abych při této příležitosti vzpomněl na výraznou osobnost české a československé reportážní fotografie.

Při Barum Rallye 1976 mezi místními fotografy. Zleva Ludvík Kurečka, Antonín Bahenský a Květoslav Frgal (Foto: archív Ludvíka Kurečky)

Málokdo ví, že se vyučil kadeřníkem, ale více, než módní sestřihy, účesy a ondulace jej začala zajímat fotografie. Už v roce 1959 proto nastoupil jako fotolaborant v časopise Stadión. V letech 1960 – 1961 absolvoval kurz pro fotoreportéry. Tomuto oboru se začal naplno věnovat a fotografoval motoristický sport pro časopisy Stadión a Signál. Bez nadsázky lze tvrdit, že několik generací fandů motorsportu vyrůstalo na jeho fotografiích, především ze závodů Formule 1. Asi každý, kdo zkoušel fotit motorsport, chtěl mít záběry, jako on.

"Na lovu" při Rallye Košice 1976 (Foto: Luboš Bárta)

Se svým redakčním kolegou Karlem Hrubcem navštěvovali již v 60. a 70. letech minulého století svět velkých cena a tvořili poutavé reportáže z tohoto atraktivního a pro našince zcela nedostupného prostředí. Oba byli velmi pilní a nenechali si ujít ani žádný významnější domácí závod.

Karel Hrubec při rozhovoru s Niki Laudou (Foto: Antonín Bahenský)

Kvalita fotografií Antonína Bahenského byla výjimečná, a tak kromě časopisů zdobily jeho záběry nejeden plakát, leták či titulní stranu programu motoristické akce v tehdejším Československu. Jeho reportážní snímky se také objevily v řadě knih se sportovní tématikou.

Kolegové ze Signálu při rozhovoru s rakouskou posádkou Peter Krakhofer a Rudolf Sallaba při Rallye Škoda 1979 (Foto: Jindřich Lasík)

Před lety se mi naskytla vzácná příležitost navštívit výstavu jeho fotografií, doplněnou autorovým výkladem. Zdaleka to nebyly jen snímky z okruhů nebo z rally. Dlouho fotil rovněž fotbal, či hokej. Pamatuji si jeho vyprávění o tom, jak je důležité se nenechat vtáhnout do děje, který fotografujeme. Tak lze totiž snadno propásnout ten správný okamžik. Se smíchem pak dodával, že mnohdy se cestou z utkání ptal diváků, kolik to vlastně skončilo.

Píle a cílevědomost stála u zrodu jeho první slavné reportáže z prostředí velkých cen. Když si v roce 1968 procházel trať v Monaku a hledal vhodná místa pro nedělní závod, na okruhu se proháněly monoposty F3. Najednou uslyšel lomoz a kvílení pneumatik ve smyku. Vykoukl zpoza bariéry, namířil svoji Leicu tím směrem a pak jen mačkal spoušť a přetáčel – samozřejmě všechno ručně. Na sérii záběrů se mu podařilo zachytit hrůzostrašnou havárii tenkrát zcela neznámého Švýcara Claye Regazzoniho. Ten po smyku prolétl se svým vozem pod svodidly a zůstal viset nad mořem, zachycený za ochranný oblouk. Poslední záběry ukazují, jak se z monopostu zvedá Regazzoni, jako zázrakem zcela nezraněn. Samotný jezdec pak po letech Antonínu Bahenskému děkoval, že jej svými fotografiemi proslavil mnohem dříve, než se to podařilo jemu samotnému na závodní dráze.

Dva záběry z havárie Claye Regazzoniho v Monaku 1968 (Foto: Antonín Bahenský)

V týdeníku Signál působil Antonín Bahenský až do 90. let. Na počátku nového milénia již fotoaparáty "pověsil na hřebík". Žil v ústraní, daleko od řevu závodních motorů a vůně vysokooktanového benzínu. Neměl rád, když po něm každou chvíli někdo loudil fotografie z jeho archivu. Ale ten, kdo byl nakonec přece jen úspěšný, získal unikátní a dosud nezveřejněné snímky mimořádné kvality. Nesmírně vzácný a bohatý archiv slavného fotoreportéra nyní osiřel. Za všechny fandy motorsportu doufám, že se dostane do dobrých rukou a my budeme mít co obdivovat i v budoucnu. Fotografie pana Antonína Bahenského si to určitě zaslouží.

Ve své době měl Antonín Bahenský unikátní foto-vybavení. Na snímku rozmlouvá s Karlem Jílkem během závodu do vrchu ve Vsetíně. (Foto: Jiří Maršíček)