Do role papírových favoritů nás stavěla média i fanoušci, přestože se stejným vozem specifikace wrc startoval i zkušený Karel Trněný. Snad proto, že se mu v letošní sezoně příliš nevede.

Mě slova o favoritech soutěže samozřejmě těšila, ale na druhou stranu jsem si byl vědom síly týmu Karla Trněného i jeho samotného. A taky vím, že když mě někdo předem odepisuje, zdravě se naštvu a bojuju jako lev. To samé jsem si říkal že se asi děje v Karlovi a proto jsem do začátku soutěže „vletěl“. A i když to nebylo vůbec snadné, vybudoval jsem si v první sekci komfortní, bezmála 16-ti sekundový náskok.

Zkušený jezdec by si takový náskok lehce pohlídal. To bych se ovšem musel jmenovat Vašek Pech, Honza Kopecký, Štěpán Vojtěch anebo já nevím kdo ještě (nechci nikoho urazit). Nejen, že se tak nejmenuju, ale taky neumím co oni. Neumím zklidnit jízdu, změnit tempo a jet hlavou. Je to pro mě neznámá a hlavně tento fakt ze mě stále dělá nezkušeného začátečníka.

Úvodní erzetu druhé sekce jsem ještě zvládl, ale na páté rychlostní zkoušce vyrobil zcela zbytečnou chybu, při které jsem vylétl z trati, přetočil se a navíc mě chcípl motor. Můžete se o tom přesvědčit na stránkách gamavideo.com, kde je on-board video inkriminované situace. Z náskoku bylo najednou 10-ti sekundové manko. Na Křemešníku, kde jsem v prvním průjezdu Karla o 9 sekund porazil, opět hrála hlavní roli moje nezkušenost. Probrzdil jsem retardér a zase couval…V té chvíli bych si nejraději nafackoval. Po druhé sekci jsem proto prohrával skoro o 20 sekund. V servisu mě ale tým povzbudil a moc mě pomohlo, že jsem slyšel slova o svých chybách také od někoho jiného.

Zklidnil jsem se a na Cerekvi zase „zatáhl“. Na výsledném čase to bylo znát. V následující erzetě jsem byl ale několikrát „dlouhý“ a ztráta před závěrečným Křemešníkem se zdála být nedostižná. Pro mě ovšem soutěž končí až v cíli! Podle informací z mého týmu na části erzety spadlo dost vody a tak jsem se rozhodoval, zda-li nenasadím 2 mokré pneumatiky, které jsme s Bohoušem sebou vezli z posledního servisu. Nakonec jsem ale jel na suchých a jel „kudlu“. Pořád jsem si říkal, že v tak těžkých podmínkách může Karel vyrobit chybu a každá vteřinka se může hodit.

Jak vše skončilo, ví všichni. Karel „udělal“ gumu, já ho na erzetě dojel a v cíli, byť se štěstím byl první! Taková je někdy rallye. Krutá pro Karla, který podle řady odborníků jel v Pelhřimově ve skvělé formě, a pro nás šťastná, přešťastná. Mohli jsme už vyhrát v Tišnově, kdybych nechyboval, mohli jsme vyhrát v Kopné, kdyby udělal alespoň malou chybu Gergely Szabó (tam jsem už rychleji jet nemohl). Do třetice to tedy vyšlo. Cíl je ale až na rampě a pro vítěze-nováčky si osud připravil ještě další zkoušku. V cíli poslední erzety Octavia zhasla a nejdřív nešla nastartovat. Zprvu jsem myslel, že nemáme benzín, ale pravděpodobnější bylo, že stávkují palivová čerpadla. Chvíli auto jelo, chvíli zase ne. Nakonec se umoudřilo a já valil do Pelhřimova..Ještě, že jsme nepotkali policejní hlídku..

Na cílové rampě to byl nepopsatelný, krásný pocit. Od našeho prvního startu s wrcem (loňská Labská) neuběhlo ani 10 měsíců a my poznali slastný pocit vítězství. Doufám, že náš souboj s Karlem se všem přihlížejícím líbil. Děkuji všem, kteří mě dodávali sílu a věřili, že někdy můžeme s Bohoušem na podobnou metu dosáhnout. Zároveň děkuji týmu Věroslava Cvrčka za perfektně připravený vůz. S příznivci rallye na brzkou shledanou.