Se spolujezdcem Jiřím Strossem a osvědčeným vozem Opel Adam R2 startují na podnicích MČR i Rallysprint Série. Nechyběli na Šumavě ani Kopné a nyní již hledí vstříc blížící se Rallye Český Krumlov. „Krumlov pojedu teprve podruhé. Poprvé to bylo předloni v koronavirové době, kdy byl přeložen na podzim. Letos je to jubilejní padesátý ročník a chtěl bych ho hlavně dokončit. Oproti mému předchozímu tamnímu startu je údajně dost erzet nových anebo se jedou v opačném směru. Vím, že krumlovské tratě jsou charakteristické rychlými úseky a častými horizonty. Mám trochu obavy z českobudějovického Výstaviště. Minule to v prvním průjezdu nezvládlo auto, kdy se pohnula poloosa, a zničilo se ozubení. V druhém průjezdu jsem chyboval já, kdy mi to uklouzlo na listí, a ohnul jsem zavěšení kola o obrubník. Uvidíme tedy, jak nám to sedne,“ uvažuje osmadvacetiletý pilot a vrací se k předchozím dvěma startům.

„Šumava dopadla docela dobře, přestože zpočátku jsem byl trochu zklamaný. Myslel jsem si, že jedu fakt dobře, ale dosažené časy tomu neodpovídaly. Poté se podařilo zjistit, že to není moje vina, ale máme špatné svíčky. Kvůli nedokonalému spalování auto netáhlo optimálně. Nejvíce to bylo znát v kopcích, kde jsem to pocitově vnímal i já. Jirka to registroval i na rovinkách,“ hodnotí tento trabl již s úsměvem mladoboleslavský soutěžák. Po výměně svíček už auto fungovalo ideálně. „Sobota odpoledne již byla v pořádku a já začal postupně hledat to rychlé tempo. Zároveň jsem si po ranním zklamání začal soutěž užívat. Nejvíce se mi líbila sobotní závěrečná erzeta hlavně kvůli dlouhému šotolinovému lesnímu úseku. Bavili jsme se s Jirkou, že to konečně klouže (smích).“

Následoval letošní první podnik Rallysprint Série, kterým byla populární Kopná. „Kopná je těžká a já jí jel teprve podruhé. Napoprvé se mi zde úplně nedařilo a tak jsem měl docela obavy i letos. Nicméně to bylo lepší, byť nám nevycházela volba pneumatik. Na první sekci jsme věřili předpovědi a dali tak suchou sadu, zatímco soupeři odjížděli vesměs na mokrých. Jednu vložku jsme sice ještě stihli na suchu, ale ta byla krátká, takže to velký zisk nebyl. Pak se rozpršelo a my na druhou erzetu obuli dopředu dvě mokré pneumatiky, které jsme vezli v kufru. Kompletní mokré obutí by každopádně bylo lepší. Do každé zatáčky jsme sice jeli bokem a diváci asi byli nadšení, ale… (smích). Jirka byl rád, že jsem to nevzdal, ale i jeho mrzely ty horší časy,“ říká Dominik.

Počasí nadále nahrávalo pneumatikové loterii. „Druhou rundu jsme už jeli všechny čtyři pneumatiky mokré a myslím, že se nám i celkem dařilo. Jenže před třetí, závěrečnou, sekcí, byla zase předpověď hraniční. Po příjezdu do servisu jsem mechanikům řekl, ať nechají mokré obutí, protože se mělo opět rozpršet a nechtělo se mi riskovat jako v první sekci. Jenže nepršelo a já šel po půlhodiném servisu k autu a měl v hlavě dilema, jestli nevrátit suché. Nakonec jsem však nechal mokré. Povrch sice osychal, ale já na trati očekával přetrvávající mokro a především opětovný déšť. Stal se opak, takže to opět nebyla nejlepší volba. Pneumatiky se brzy hodně přehřály a dost to klouzalo. Přesto jsem se snažil zajíždět nějaké slušné časy, nicméně jsem ztrácel. Navíc přišla chybička v jednom retardéru, kde jsem se do pneumatik snažil opřít, ale ty to nezvládly. Auto se nám svezlo a urazil jsem zrcátko. Pár kilometrů poté ještě nastal problém na brzdách, kdy jsem čekal trochu lepší fungování pneumatik. Jak však byly přehřáté, nefungovaly ani na vlhku,“ popisuje nelehké situace jezdec, jenž nicméně soutěž dokončil. „Ve finále převládá spokojenost, že jsme nikde nezůstali. Tratě i podmínky totiž byly opravdu těžké, a jak jsem se snažil, těch rizikových míst bylo hodně. Ale jsme v cíli a teď už se těšíme do Krumlova (úsměv).“