Jedním ze zástupců nastupující generace je Tomáš Čapek. „Auta mi učarovala od malinka a již devátým rokem jedu minikáry. Vloni jsme navíc pořídili Felicii a začali v Sosnové jezdit seriál Autodrom Rally Serie. Do budoucna bychom se moc rádi věnovali především rallycrossu. Ten mě láká nejvíce,“ nastiňuje své plány třináctiletý jezdec z obce Dlouhá Lhota, rozkládající se asi dvanáct kilometrů východně od Mladé Boleslavi. Ten k příjemnému povídání dorazil do tradiční a vyhlášené restaurace U Měšťáků se svým otcem Martinem a úvodem jsme se ještě vrátili k minikárám.

„Minikáry jsou vynikajícím sportem především tím, že nemají motor a tak je to hlavně o zkušenostech řidiče a jeho schopnostech se v káře hýbat – prostě více než technika rozhodují hlava, ruce a nohy. Navíc jde o finančně nejdostupnější disciplínu s volantem, která je dostupná prakticky všem věkovým kategoriím.“

Jak se daří tobě?

„Loni jsem jel kategorii M2, kde konkurence až tak velká nebyla. Jsem dvakrát mistrem republiky a také dvojnásobným vítězem Evropského poháru. Letos jsem přestoupil do třídy M3, kde už je obsazení výrazně silnější. Startuje zde mimochodem také má šestnáctiletá sestra Tereza.“

Vím, že Mladoboleslavsko je jednou z největších minikárových bašt.

„Souhlasím. A lze zde najít dost známých jmen. Pro soutěže zde vyrostla Eliška Slavíková, která již se svým otcem Honzou na sedadle spolujezdce s Fabií jezdí rally. Závodí zde potomci bývalého pilota továrního týmu Škoda Motorsport Jaroslava Starého Tomáš a Petra. Vloni přibyla dcera dalšího soutěžáka Jiřího Zahrádky Tereza a letos i syn trojnásobného autokrosového šampiona Divize6 Tomáše Handíka Tobiáš.“

Jiné disciplíny motoristického sportu tě nelákají? A máš v nich nějaké oblíbence?

„Mám rád třeba rally, ale to pro nás není na pořadu dne už z finančního hlediska. Jsem Boleslavák a tak fandím našemu Filipovi Marešovi. Mám ho rád a na jeho jízdu se hezky kouká (úsměv). Dobře jede také další Boleslavák Dominik Nwelati. Ze světových hvězd je mým oblíbencem Sébastien Loeb. Ale to asi každého (smích). Mojí nejoblíbenější disciplínou je nicméně rallycross a zde je mým favoritem Johan Kristoffersson.“

Proč zrovna on?

„Tak (přemýšlí). Třeba na Sony PlayStation jsem v DiRT Rally vždy preferoval auto, které se mi líbí, a to byl především Volkswagen Polo. Navíc ten borec opravdu umí. Mimochodem e-sport považuji za vynikající průpravu pro reálné závody. Pokud tedy máš správné vybavení, realistický volant, pedály, vibrace. Já hraji především Gran Turismo a právě DiRT Rally. V tom před časem, ještě než přišel Covid-19, probíhala ve Škoda Auto Muzeu soutěž o svezení s Honzou Kopeckým. Já byl čtvrtý těsně za třetím. Další rok jsem plánoval vyhrát, ale koronavirová omezení akci znemožnily. Jinak nicméně je e-sport stále populárnější a závody on-line pořádají například autokrosař Martin Samohýl a soutěžák Adam Březík.“

Momentálně nicméně jedeš skutečné závody s Felicií. Můžeš představit její původ?

„(Smích) Felicii jsme koupili za 2500 korun v Pardubicích od romských spoluobčanů.“

Jako vážně?

„To jako fakt. Pak jsme jí odstrojili a Vašek Najman nám do ní udělal rám. Je to skoro soused, bydlí v nedaleké obci Domousnice a ve svém oboru je kapacitou.“

Čím si tě získal rallycross?

„Líbí se mi, že je kontaktní a skvělá je také kombinace asfaltu a šotoliny. Více než kontakty tam však rozhoduje zajetý čas a technika netrpí tolik, jako třeba v autokrosu. Na závody jezdíme s našimi kamarády Petry Mičíkovými a v depu se k nám přidá i Marek s tátou Tomášem Mičíkem. Marek i Petr jezdí také Felicie v kategorii S1400. Nedílnou součásti našeho týmu jsou i kamarádi mechanici a já bych je tu rád jmenoval, protože si jejich pomoci strašně vážíme. Jsou to Lukáš Hamáček, Dominik Dědina, Honza Mičík a Radek Navrátil s manželkou a manažerkou cateringu Kateřinou. A v neposlední řadě by to bez mé maminky Marcely také rozhodně nešlo. Absolvoval jsem také rallycrossovou Akademii v Sedlčanech, pořádanou Autoklubem České republiky. Tam jsme měli možnost seznámit se s funkcionářem Jirkou Kadlecem, který nás nedávno náhle opustil. Od první chvíle na nás působil jako špičkový odborník, který pro motorsport dýchal celým srdcem. Takže jeho ztráta nás ohromně mrzí…“

Máš nějaké oblíbené tratě?

„V minikárách nebo rallycrossu?“

V obou disciplínách.

„Minikáry (dlouze přemýšlí)? Asi jihočeské Žaltice, které pořádá Auto Klub Velešín v AČR. Pak samozřejmě ty mladoboleslavské. Rallycrossové tratě jsem jel zatím jen dvě – polskou Poznaň, která se hodně podobala Sosnové, protože je to taková placka se spoustou asfaltu (úsměv). Navíc se mi tam dařilo i výsledkově, když se mi podařilo s přehledem vyhrát všechny čtyři rozjížďky i finále. Na druhou stranu tam startovaly pouze čtyři vozy kategorie N1400. Teď tedy s očekáváním vzhlížíme k Sedlčanům, kde by měla být silnější a početnější konkurence. Tamní trať je navíc oproti Poznani náročnější a skýtá méně prostoru na předjíždění. Tak uvidíme.“

Nyní odbočme od závodů. Čemu se věnuješ kromě nich?

„Kromě aut a minikár mě baví ještě jezdit na motorkách a na kole, takže v podstatě všechno, co má kola. Jinak chodím do sedmé třídy základní školy ve Březně.“

Který předmět tě baví nejvíce?

„Tělocvik. A dál fakt nevím. (Slovo si bere otec Martin: „Ale učí se dobře. Škola mu jde“). Závody mě ale baví více (úsměv).“