Se spolujezdcem Pavlem Ryšánkem a nově postavenou Škodou 130 LR se vrátili v Českém Krumlově a ujít si pochopitelně nenechali ani domácí Bohemii. Nyní se již těší na zářijový Pačejov.

Rallye Český Krumlov byla první velkou Vláďovou soutěží po předloňském velkém karambolu na Barumce. „Mezitím jsme jeli pouze Setkání mistrů v Sosnové a Podbrdské setkání legend. Krumlov byl pro nás těžší i tím, že jsme ho s Pavlem společně ještě nikdy nejeli. Museli jsme ho tedy psát celý. Člověk už cítí ten věk a ta dlouhá pauza byla také znát, takže jsme se rozjížděli pomalu a jeli hodně na „sichr“. Aby toho nebylo málo, při druhém průjezdu Výstaviště odešla převodovka a nešlo pokračovat. Po její výměně jsme jeli v neděli alespoň SupeRally. Postupem času jsme se rozjížděli a ty časy nebyly nejhorší. Na Jirku Kašpara a Hejhaly jsme však koukali s velkým odstupem. Když se však podívám, že jsou minimálně o dvacet let mladší a dvacet a více kilo lehčí… Taky bych, být v jejich letech, jel asi trochu rychleji,“ usmívá se bývalý pilot továrního týmu Škoda Motorsport. „Chci poděkovat týmu. Kluci mechanici Ivan s Martinem (Kališ a Berger) si mákli na výměně převodovky. Pomoci přišel ještě Peter Baran od Verči Kolivoškové, který jí dělá mechanika. Samozřejmě opomenout nemohu Renču (Maršálkovou) a vnučku Barču, které se staraly o stravu. Takže ve finále jsme si Krumlov užili, organizace byla dobrá a vložky nádherné. Po Krumlově jsem vyrazil na brzdu k Martinovi Čepkovi a to bylo velké štěstí. Bylo totiž odhaleno, že během druhé českokrumlovské etapy se rozpadla řemenice na vodní pumpě. Neodhalit to, znamenalo by to odstoupení i na Bohemce.“

Závadu se podařilo zavčasu odstranit a pro domácí Bohemii byla technika v dobré kondici. „Mrzí mě jen, že to byl padesátý ročník a nebylo k mání ani nějaké tričko, které by toto jubileum připomínalo. Na druhou stranu chápu, že ředitel soutěže Petr Pavlát musí pracovat s nějakým rozpočtem a nebýt jeho a primátora Mladé Boleslavi MUDr. Raduana Nwelatiho, tak Bohemka už dávno není. Tím více vzpomínám na staré časy, kdy Bohemka byla pro celé město a okolí svátkem. Vždy, když jeden ročník skončil, byli jsme smutní, jelikož doba do toho dalšího byla strašně dlouhá. Tak moc jsme se na to těšili. Všude byly plakáty, děti chtěly podpisy. Dnes je ve vesnicích maximálně upozornění, od kdy do kdy bude omezení v době konání vložky. Já osobně Bohemku navštěvoval jako divák od jejího prvního ročníku v roce 1974 a poprvé jsem jí jel v čtyřiaosmdesátém. Vynechal jsem pouze dvakrát kvůli termínové kolizi s Octavia Cupem,“ vzpomíná Vladimír.

Pojďme však do současnosti. „Sportovní úroveň byla vysoká, i když vložek mohlo být více a třeba Líšný bych uvítal. Naprosto perfektní byly Zvířetice. Ty jsou návratem ke kořenům. Osobně jsem nikdy nejel Hustopeče, které jsou šotolinami vyhlášené, ale Zvířetice byly skvělé. Takové erzety, kde se mísí asfalt, šotolina, lesní a polní cesty, bývaly kdysi v Československu klasikou. Vinec je Vinec. Ten je rychlý a pěkný, ale osobně se mi více líbila varianta, kdy se jelo nahoru do Skalska a pak do cíle ke koupališti k nádraží. Ale i takhle je pěkný. Jsem rád, že loni nebo předloni organizátoři vrátili po letech Kvítkovice, které jsou stejně jako Radostín nádherné,“ chválí zkušený soutěžák pořadatele za výběr tratí. Spolu s Pavlem nakonec obsadili jedenácté místo v MČRHA a třetí ve třídě E5. „Umístění v první desítce jsme ztratili až na poslední erzetě, druhých Zvířeticích. Jedna nerovnost, která tam při prvním průjezdu nebyla, nám nakopla předek do výšky, a jak bylo kolo v rejdu, střihly se klínky na pákách řízení. Museli jsme hodně zpomalit a oproti prvnímu průjezdu jsme byli o více než minutu pomalejší. Tím nás přeskočil Luboš Dolák. Celkově však panuje spokojenost a auto fungovalo dobře. Chci poděkovat mechanikům. Ze stálé sestavy tentokrát chyběli Ivan Kališ s Renčou Maršálkovou, kteří spolu již tradičně startovali v Legendách. Naopak se k nám po delší době vrátil Jirka Pecina, který svými zkušenostmi vždy výrazně pomůže a diriguje servis. Děkuji synovi Martinovi s vnučkou Barčou a také Radkovi Navrátilovi, alias MacGyverovi, s rodinou, kteří s námi byli na závodech poprvé, a doufám, že ne naposledy. Radek jezdí coby mechanik na rallycross a dle svých slov byl hodně překvapen, jaký je to, oproti rallycrossu, při rally v servisu „fofr“. Jeho manželka Katka se starala o catering a jejich malý kluk Mára Navrátil, který letos začal jezdit minikáry, se vzorně staral o čistotu auta.“

A jaké mají rallyoví matadoři plány do dalšího průběhu sezony? „Barumku jsme se rozhodli vynechat, především z finančních důvodů. Pojedeme tedy až Pačejov. Ten jsem jel asi sedmkrát a nikdy ho nedojel, takže bych to rád prolomil. Je to totiž krásná soutěž. Podle okolností bychom po dlouhé době rádi zavítali do Vsetína na poslední sprint a navštívili moravské kamarády. Třešničkou na dortu by mohlo být Setkání mistrů v Sosnové. Pokud nás tam vezmou, rádi bychom představili Favorita, připravovaného na příští rok opět ve spolupráci s B Sportem Jirky Bistiaka v Hrádku nad Nisou,“ končí naše povídání Vláďa.