Se spolujezdcem Jiřím Strossem a vozem Opel Adam R2 nejdříve absolvovali koncem července bezproblémovou Příbram, aby si všechny peripetie „nechali“ na srpnovou Barumku. Přesto se jim podařilo opět spatřit cílovou rampu.

Dominik s Jirkou letos jedou oba kompletní domácí šampionáty a chybět tak nemohli ani v Příbrami, jedoucí se v rámci Rallysprint série. „Do Příbrami jsem se těšil hlavně proto, že předchozí ročník jsem tam toho moc neodjel. Tamní tratě mi seděly, ale z prvního místa ve třídě RC4 II mě vyřadila porucha alternátoru a elektrického svazku, kdy mi od půlky třetí erzety nefungoval posilovač řízení a před pátou rychlostkou jsme byli nuceni odstoupit, kvůli vybité baterii. Mimochodem bylo to mé jediné loňské odstoupení. Letos jsem si tedy chtěl spravit chuť a spatřit cíl.“ To se podařilo. „Tentokrát vše fungovalo naprosto bez problémů. Myslím, že tratě byly trochu pozměněné, ale některé úseky jsem si z loňska vybavil. My s Jirkou celou soutěž drželi stabilně čtvrté místo. První sekce byla hodně vyrovnaná a nějakých šest posádek nás jelo ve vteřinách a často i desetinách. To svědčilo o tom, že se jelo hodně rychle. V průběžném pořadí závodu se ale začaly vytvářet menší rozestupy a první tři posádky nám poodskočily. Přesto jsme nemohli zvolnit, protože se na nás tlačili soupeři zezadu. Já ve druhé rundě už ani moc nesledoval výsledky, ale snažil jsem se držet tempo a zrychlit v úsecích, ve kterých jsem při prvních průjezdech cítil rezervy. To se nakonec ukázalo jako správné, protože v cíli za námi byl Daniel Bartúnek pouhých šestnáct vteřin. Ocenit musím výkon Michala Srba, který s „er dvojkou“ hodně letěl, tahal se s posádkami se speciály Rally4 a nakonec skončil druhý za Filipem Šipošem,“ uznává kvality soupeře Dominik.

Následovala nejdelší a nejnáročnější soutěž v České republice. „Na Barumku jsem jel s větším respektem. Je to extrémně náročná soutěž a slyšel jsem, že řada erzet bude nových. To často znamená i nějaké nebezpečné nevyzkoušené úseky. Zároveň charakter Barumky je hodně specifický a zatím se na takových tratích spíše snažím hledat to správné tempo a limity. První problém jsme měli už na shakedownu, kdy jsme během prvního průjezdu museli zastavit za nehodou. Pak jsme zvládli jeden průjezd a v tom dalším nám praskla poloosa. Štěstí bylo, že se to stalo na shakedownu, nicméně smůla se nás držela celou soutěž.“

Už na čtvrté zkoušce nastal další problém. „Bylo obrovské teplo a na nejdelší erzetě, která měla téměř šestadvacet kilometrů, vedoucí převážně z kopce dolů – Trojáku – se nám začaly přehřívat brzdy. Vím, že přes ten skok jsem jel hrozně pomalu, abych to ubrzdil (smích). Vše jsem si vynahradil ve druhém průjezdu, kde se i Jirka divil, jak jsem byl odvážný (smích). V tom prvním průjezdu to nicméně bylo docela nepříjemné, jelikož do konce vložky zbývalo ještě zhruba pět kilometrů a já pociťoval stále více vadnoucí brzdy. Dokud fungovaly aspoň trochu, nechtěl jsem tím Jirku stresovat a nic mu neříkal, byť mu to muselo být jasné (smích). Brzdil jsem totiž mnohem dříve a s menší intenzitou a do každé zatáčky tahal ruční brzdu. Upřímně jsem čekal, kdy se mě zeptá, co blbnu s tou ručkou (smích). Trochu jsem doufal, že přijde nějaký delší úsek v omezovači, kde by se brzdy dochladily. Po chvíli však brzdy odešly úplně, zbyla jen ručka a já musel s pravdou ven. Cíl erzety jsme každopádně spatřili. Po pár kilometrech přejezdu brzdy zchladly a začaly zase fungovat, i když kotouče a destičky byly poničené.“

Troják byl Dominikovi s Jirkou osudný. „Před druhým ostrým průjezdem nám odešel větrák chladiče a my tak museli jet se zapnutým topením. Vzhledem k tomu, že šlo o asi nejteplejší závod sezony, tak už před samotným startem do vložky to bylo velmi nepříjemné. Navíc šlo o nejdelší erzetu soutěže, která měla téměř šestadvacet kilometrů. Naštěstí následoval servis, kde jsme měli připravený náhradní větrák a mohli tak další den pokračovat v trochu příjemnějším prostředí (smích).“

To nicméně zdaleka nebyl konec potíží. „Tou další byla závada převodovky, kdy nám vypadávaly kvalty. Občas nechtěly zapadnout anebo tam zapadnul špatný. Do konce soutěže zbývalo ještě asi padesát kilometrů, takže jsme přemýšleli, jestli s tou převodovkou pokračovat a riskovat, že nevydrží, nebo jí vyměnit. Nakonec vyhrála druhá varianta přes riziko, že se to v půlhodinovém servisu nestihne a dostaneme penalizaci. Naštěstí kluci z Brynda Racing odvedli skvělou práci, do výměny se zapojil i Jirka Brynda a ze servisu jsme odjížděli včas.“

Největší problém nastal na předposlední rychlostce. „Tady jsem pár kilometrů po startu udělal defekt levého předního kola. To mě hodně štvalo. Bylo mi totiž jasné, že nabereme velkou časovou ztrátu. Přitom jsem ani nejel v „cutu“ a na silnici žádnou překážku neviděl. Nic mi neodhalil ani onboard po skončení soutěže, kde jsem marně hledal, co jsem udělal špatně a proč jsem si nevšiml, že na silnici něco je. Ale ani video mi odpověď nedalo. Možná proto, že se překážka zrovna nacházela ve stínu. Pravděpodobně to byl kámen. Naštěstí se nám podařilo dobrzdit zatáčku, která byla hned za tímto místem. Jsem hodně vděčný Jirkovi, protože při výměně předvedl skvělý výkon a vše proběhlo velmi rychle. Pokračovali jsme dál a čekala nás závěrečná erzeta. Před ní se zdála strategie jasná, jen dojet, když už nám prakticky v konečném pořadí o nic nešlo. Bylo by to logické, ale při prvním sešlápnutí plynu logiku převážila vášeň k rally a my jsme ještě zrychlili. Výsledkem bylo v této vložce druhé místo ve třídě. To mě potěšilo vzhledem k tempu, které zde jeli ostatní závodníci.“

Dominik nicméně přidává i další poznatky. „Největším překvapením celé Barumky pro mě byl lesní úsek na Pindule. Ve čtvrtek během seznamovacích jízd zde bylo bláto, ale jelikož od té doby nepršelo, čekal jsem, že do neděle vyschne. Opak byl pravdou, a když jsme tam přijeli při ostrém průjezdu, bláta bylo ještě daleko více. Přes všechny ty problémy jsme si Barumku užili. Super byla atmosféra. Diváků bylo opravdu hodně stejně jako loni, kdy jsem jel tuto soutěž poprvé. Rozdal jsem spoustu fotek. Podepsal jsem snad vše, co šlo – fotky, časopisy, trička i kůži fanynek. Na cílové rampě mě také potěšila medaile za dokončení. Myslím, že po všech těch peripetiích byla letos zasloužená,“ usmívá se jezdec, jenž si s předstihem zajistil konečné druhé místo v MČR ve třídě RC4 II. A radost mu udělala ještě jedna věc. „Potěšilo mě, že oproti loňsku jsem si daleko víc věřil, přestože se trénovalo pouze na dva průjezdy. První dvě erzety jsem měl trochu na mysli to, že jsme rozpis psali na dva průjezdy a nemusí nám tedy úplně sedět, pak jsem si na to však do konce závodu nevzpomněl, protože rozpis nám seděl velmi dobře.“

Dalším podnikem mladoboleslavsko-budyňské posádky bude Rally Vyškov. „Vyškov mě hodně baví. Každý rok se na něj těším a jsem rád, že ho mohu jet i letos,“ končí naše povídání devětadvacetiletý soutěžák.

Foto: Robert Balcar