„Byl to náš třetí letošní start a podruhé jsme v naší kategorii skončili druzí. Určitě nám napomohla znalost velké části tratí z loňska, přestože některé se jely v opačném směru. Jejich charakter jsme nicméně znali. Se sezonou jsme spokojeni,“ usmívá se třicetiletý soutěžák.

Lukáš s Romanem zahájili Invelt Rally Pačejov v úvodních čtyřech rychlostních zkouškách bez problémů. Ten první nastal až na té páté. „Začátek byl dobrý, drželi jsme pro nás dobré tempo a zrychlovali. Na „pětce“ však po příjezdu do družstva JZD začal asfaltový úsek s kolejí plnou prachu a následovala zatáčka „pravá pět“, kde nás to bokem vyneslo ven. Pokáceli jsme pár keřů a auto zůstalo viset spodkem na plotě na měkkém podloží. Čím více jsme chtěli vyjet a dostat se zpět na trať, tím více jsme se prohrabávali níže. Tady přišla Ďolíkova (Ďolík – spolujezdec Roman Linhart, pozn. autora) role, zkušeného z dlouholetého ředitelování závodů do vrchu seriálu EDDA Cup, kde vyprostil aut jako málokdo. Maximálně využil svých zkušeností, vyburcoval nějakých zhruba patnáct diváků, kteří do toho dali vše a i za cenu, že budou zaprášení, nás s velkým nasazením vyndali ven. Tímto jim chceme za pomoc poděkovat. Dostali jsme se do cíle vložky, tam auto provizorně opravili a na další rychlostku – Muničák – stihli přijet bez penalizace včas. V servisu po šesté vložce kluci od MV Cars dali auto dohromady a my si na závěrečných dvou sobotních erzetách spravili chuť.“

Pak přišla neděle. „Začínalo se čečelovickou erzetou, která je hodně složitá a dokonale odhalí kvalitu rozpisu. Jsem moc rád, že jí Pavel Štípek, ředitel soutěže, zařadil. Tímto chci celkově poděkovat organizátorům za perfektní rally. Následovaly Klínovice. Ty jsou rovněž hodně náročné a pro mě je to asi nejoblíbenější pačejovská vložka. I proto jsme zde chtěli zvýšit tempo, z čehož zhruba po půldruhém kilometru pramenil pád do pangejtu. Nachytal nás vytahaný štěrk na jednom odbočení, nicméně se nám tentokrát povedlo dostat z hlubokého příkopu vlastním přičiněním (úsměv). Ďolík mě pochválil, že jsem situaci zachránil, ale zároveň pokáral, ať už do konce soutěže nedivočím,“ usmívá se Lukáš, který kvituje, že závěrečná sekce proběhla v klidu. A přidává své hodnocení. „S výsledkem jsme, i přes ty problémy, spokojeni. Zajeli jsme ve „dvoukolkách“ pár pěkných dílčích časů a na pár diváckých místech se i snažili předvést atraktivní průjezdy na ruční brzdu. Samozřejmě však tak, abychom vyloženě časově neztratili (úsměv). Laťku, jak rychle se dá s „er dvojkou“ jet, nám ukázal skvěle jedoucí a rallyově zkušenější Mirek Číž. I na základě toho jsme si odvezli spoustu cenných poznatků, abychom do budoucna zrychlili. V tomto chci ocenit společný pohled na závody týmu MV Cars, můj i Romanův a samozřejmě našich partnerů. Vynikající práci odvádějí také naši špióni Karel Coufal a Jenda Nádvorník, které možná příští rok uvidíme i na českých rallyových tratích jako novou posádku. Oceňuji také podporu mých rodičů a přítelkyně Terezy. A ještě bych rád pochválil za velmi hezký výkon při premiéře s „er pětkou“ naše kamarády Dominika Nwelatiho a Jirku Strosse. Sledovali jsme je zblízka, protože startovali pouze pár míst před námi a drželi jsme jim palce. Opravdu se neztratili (úsměv).“

Letošní rallyová sezona Lukášovi zřejmě skončila. „Již hledíme především vstříc té nadcházející. Tři věci by měly být základem – setrvat ve „velkém mistráku“, jet nadále s autem od Martina Vopatřila a pokračovat na pneumatikách Hoosier. Ty se nám na Pačejově velmi osvědčily a jsem přesvědčen, že se budou na závodních speciálech ve startovním poli oběvovat stále častěji,“ končí naše povídání Lukáš Kubíček.

Foto: Robert Balcar