„Závodů bylo opravdu hodně a tím pádem jsem získal spoustu zkušeností. Každopádně je pořád na čem pracovat,“ začíná naše povídání sedmadvacetiletý přerovský pilot a hodnotí své výsledky. „Během první poloviny sezony jsem je nějak zvlášť nesledoval. Čím více jsem však měl najeto kilometrů, tím více jsem se snažil usilovat ve dvoukolkách o umístění v první desítce. Pokaždé mě potěšilo, když se nám podařilo přiblížit posádkám s vozy Rally4. To byla vždy řádná dávka motivace (úsměv).“

Jak hodnotíš konkurenci ve dvoukolkách?

„Jelikož jsme jeli kategorii Rally5, jediným pravidelným přímým porovnáním byli kluci od „Ichtíků“ (posádka Jaroslav Petráš – Petr Jindra jun., pozn autora). Ti s touto technikou jedou velice pěkně. Dále se nebylo moc od koho odpíchnout, protože tato kategorie není v České republice moc obsazená. To je za mě velká škoda. Jak Jarda Petráš tak při svých příležitostných startech Vašek Stejskal mladší totiž ukazují, že i s pomalejším autem lze konkurovat rychlejším vozům Rally4.“

Můžeš vyzdvihnout tvůj nejlepší moment sezony?

„Asi dokončení Barum Czech Rally Zlín. Už proto, že tato soutěž je hodně náročná fyzicky i psychicky a zabrat dostane i technika. Prostě masakr po všech stránkách (smích). Barumka pro mě byla tím náročnější, že jsem jí jel poprvé s novým spolujezdcem Danem Hamšíkem. Bylo to naše první společné svezení a hned na takto náročné soutěži. Každopádně to fungovalo perfektně a já byl nadmíru spokojen.“

Pojďme do minulosti. Kdy tě zaujal motoristický sport?

„V podstatě už v nějakých šesti letech, kdy jsme s dědou jezdili na autokros u nás v Přerově. To byl základ. Pak to pokračovalo a s rodinou jsme motorsport sledovali, načež jsme s taťkou začali navštěvovat motokrosové závody. Pak taťka pořídil čtyřkolku a po krátkém váhání jsme začali jezdit off-road maratony. Na ty rád vzpomínám, protože zde byla jedna parta super lidí.“

Tuto disciplínu jsi nicméně přesto opustil.

„Vedle čtyřkolek jsem jezdil i sjezdy na kole, ale stále více jsem tíhl k motokrosu. V patnácti letech přišlo rozhodnutí, zda dále jezdit kola anebo zkusit motokros. Volba byla jasná a od té chvíle jsem nechtěl dělat nic jiného než motokros. Jenže během let přišla i zranění. Prvním vážnějším byly tři posunuté krční obratle, když jsem po jednom skoku upadl. Půl roku jsem zůstal doma s omezeným pohybem, načež jsem se k motokrosu naplno vrátil. Doma však už viděli, jak nebezpečný sport to je. Při jednom tréninku jsem si částečně rozdrtil pravý loket a zlomil předloktí. To byla poslední kapka.“

A zároveň přechod k automobilovému závodění.

„Kolem aut jsem se pohyboval a vždy k nim vzhlížel. Když se loni naskytla možnost půjčit si Renault Clio III Sport od Rentor Motorsport na seriál závodů v Kopřivnici, řekl jsem si, proč ne? Po čtyřech startech zde, kde jsem mimo jiné poprvé poznal, jak fungují závodní pneumatiky, přišla na Kopné premiéra v Rallysprint sérii. Ta bohužel skončila havárií na náročném Kameňáku, když začátečnická nezkušenost a stres zafungovaly velice „dobře“ (úsměv). Nejvíce jsme se tak svezli na shakedownu (smích). Vstup do českých soutěží dopadl velkolepým fiaskem, ale co si „budem“ (smích).“

Karambol tě nicméně od dalších startů neodradil.

„Naopak. Situaci jsme rozebrali a snažil jsem se z toho vzít ponaučení a další zkušenosti. Startovat na dalším podniku Rallysprint série nebylo psychicky zcela jednoduché, nicméně hodně i díky spolujezdci Michalovi Cibulkovi se nám podařilo Plzeň dokončit. Tím pádem padlo rozhodnutí v soutěžích pokračovat. Také Příbram jsme dokončili ještě s Michalem, načež z jeho rodinných důvodů nemohl pokračovat. Nahradil ho Zdeňa Omelka, odjeli jsme Fulnek a Vsetín a díky jeho zkušenostem vzrostla má důvěra ve vůz. Prahu a Slušovice jsme absolvovali již s Renaultem Clio R5 a dohodli se na spolupráci pro letošní sezonu.“

Ta však po Bohemii skončila.

„Zdeňkovým hlavním pilotem je Ota Zenkl, který měl jet jen Rallysprint sérii. Se mnou měl Zdeněk jet „velký“ mistrák a na sprinty jsem se dohodl s Vláďou Štindlem. Společnou premiéru jsme měli na mé osudové Kopné a šli tedy rovnýma nohama do vody (smích). Tentokrát se náročnou soutěž podařilo dokončit a nic tak nebránilo další spolupráci. Naopak Zdeněk mi těsně před Barumkou oznámil ukončení spolupráce a mně nezbylo, než přes internet narychlo hledat spolujezdce. Ozval se mi Dan Hamšík mladší a po setkání jsme se domluvili.“

Najednou tedy máš spolujezdce dva.

„A oba už domluvené na příští sezonu. Vláďa i Dan jsou super a dodávají mi chuť závodit. Jelikož příští rok opět plánuji bohatý program soutěží, je lepší mít dva spolujezdce než žádného (smích). Závěrem chci poděkovat celé mé rodině, nastávající ženě Kláře, dědovi Rostíkovi, týmu Rentor Motorsport, všem sponzorům a i všem, kteří nás podceňují a tím nás nejvíce posouvají dopředu.“