Šestačtyřicetiletý Michal už více než pětadvacet let usedá do soutěžních vozů jako jezdec, ale většinu startů absolvoval jako spolujezdec. V loňském roce vyhrál společně s Jiřím Hanákem při barumce Star Rally Historic na voze BMW M3. Dvacetiletý syn Tomáš jel první rally v roce 2022 a už v mladém věku na sebe výrazně upozornil. Vydal se však odlišnou a trnitou cestou než většina jeho vrstevníků. Místo českých soutěží sbírá cenné zkušenosti na zahraničních tratích, letos startuje v seriálu Alpe Adria Rally Cup a hned první letošní start přinesl výrazný úspěch. V Karlovaci obsadil v nabité konkurenci místo ve druhé desítce a vybojoval 4. místo absolutně v hodnocení seriálu, když ve své třídě a v kategorii Junior byl dokonce třetí. Kroměřížský jezdec už druhou sezonu sedlá vůz Renault Clio Rally5 a na místě spolujezdce mu čte noty osmadvacetiletý Michal Cibulka ze Zlína. Před odjezdem na další soutěž ve Slovinsku Tomáš poskytl následující rozhovor.

Tomáši, jaké byly vaše začátky v automobilovém sportu?

„Začínal jsem s autokrosem, když mi bylo sedmnáct let, odjel jsem tehdy asi dva závody. Poté mi táta nabídl, ať si vyzkouším i rallycross a později i samotnou rally. Ta mě chytla asi nejvíc a tím to celé začalo. Sehnali jsme felicii, se kterou jsme odjeli pár závodů v Kopřivnici. V osmnácti jsem si pak udělal řidičák, přes zimu jsme koupili cupový Opel Adam, v něm jsem odjel svou první ostrou soutěž v Radouni.“

S motorismem jste začínal poměrně brzy, stejně jako váš táta. Byl právě inspirací?

„Ano, táta taky závodí už od osmnácti let. Pár závodů za volantem, hlavně ale jako spolujezdec, kterým je dodnes. Dokázal toho opravdu hodně, takže jsem vždycky vzhlížel hlavně k němu. Od malička mě brával na závody, takže jsem k tomu měl velký vztah. Závodil dokonce i můj děda, máme to opravdu v rodině.“

Zmínil jste první soutěž v Radouni. Jak na ni vzpomínáte?

„Bylo to velmi náročné. Tři dny v kuse pršelo, celý servis byl pod vodou. Soutěž se odjela kompletně na mokru a pro mě osobně to byla opravdu velká škola. Už si ani nepamatuju, jak jsme dopadli výsledkově. V tu chvíli ale bylo nejdůležitější, že jsme úspěšně dojeli do cíle bez poškození auta.“

Jak byste celkově zhodnotil sezinu 2022, která byla premiérovou v rámci Opel Adam Cupu?

„Bylo to hlavně o učení. Neměl jsem žádné zkušenosti, zaměřil jsem se hlavně na tvorbu a čtení rozpisu. S tátou jsme strávili dlouhé hodiny na Bunči, abychom rozpis vychytali a já ho pak piloval vlastně po celou sezonu. Myslím, že s každým závodem jsem zrychloval, což už se projevovalo i ve výsledcích. Celkově bych sezonu zhodnotil velmi kladně, obešla se bez nějaké větší havárie. Menší nehodu jsme měli jen na Železných horách, kde jsem nedobrzdil zatáčku a spadl do příkopy. Bylo to taky na vodě a já jsem na tom kluzkém asfaltu zkrátka ještě nedokázal správně odhadnout brzdný bod. Ale odnesl to jen nárazník a chladič, takže naštěstí nic velkého.“

Jak jste se dali dohromady se spolujezdcem Michalem Cibulkou?

„Pár závodů jsme odjeli s tátou, ale ten pak říkal, že se se mnou jezdit bojí (smích). Ale samozřejmě chápu, že to pro něj nemuselo být příjemné mě pořád hlídat. Tak jsme hledali někoho jiného, ideálně z okolí, abychom spolu mohli trénovat. Táta pak přes inzerát našel právě Michala, který v té době hledal jezdce. Tak jsme se domluvili a na jaře 2023 spolu odjeli první soutěž v chorvatském Karlovaci.“

Jak jste zvládli první společnou soutěž a hned v zahraničí?

Michal Cibulka: „Odjeli jsme spolu pár závodů v Kopřivnici, týden před soutěží jsme spolu strávili celý den na oficiálním testu na Bunči, kde si Tom odzkoušel kompletně nové auto Renault Clio Rally5.“

Jaké jste měli dojmy z nového vozu?

„Auto jsme odkoupili od jezdce z Dánska, kde předtím odjelo dvě sezony. Servisujeme si ho kompletně sami s tátou a dědou, prostě celá rodina Večerkova.“

Michal Cibulka: „Osobně mě hodně překvapilo, jak to auto funguje. Tradovalo se totiž, že to bude jakýsi nástupce Opel Adam Cupu, čili dobré hlavně na učení. Nakonec musím po dvou letech říct, že nás to auto oba velice baví a nepřestává překvapovat. Už když si myslíte, že z něj dostáváte všechno, tak vždycky ještě nakonec zjistíte, že se s ním dá jet ještě o něco rychleji, dokáže vám odpustit řadu chyb a podržet vás v krizových momentech.“

Co vás vedlo k tomu, že už od takto nízkého věku pravidelně startujete v zahraničí?

„Původně to byla tátova myšlenka, že mi to dá po sportovní stránce více než české tratě. Pak je tu stránka finanční, kdy se startovné v porovnání s tím, co mi to může dát, kolikrát vyplatí víc v zahraničí než u nás.“

Michal Cibulka: „V Česku za sprint zaplatíte nějakých 15 tisíc korun za startovné a pak jedete do Chorvatska, kde vás start v rámci Cupu vyjde na 250 eur a vy tam odjedete 130 ostrých kilometrů po tratích z mistrovství světa. V tomhle asi není moc co řešit. Člověk tam navíc přijede do úplně nového prostředí, musí si napsat rozpis od začátku a jede vyloženě na něj. A to vás ve finále posune mnohem víc, než létat pořád po těch stejných okreskách u nás proti borcům, kteří to tam znají nazpaměť.

Foto: František Dušek

Letos budete startovat v rámci Alpe Adria Cupu. Jak byste tento pohár srovnali se závody u nás?

Michal Cibulka: „Skládá se ze soutěží v Chorvatsku, Slovinsku, Itálii a Rakousku. Člověk do poháru vstoupí s tím, že zaplatí 400 eur za členský poplatek a pak už na všech závodech platí maximálně 250 eur za startovné, za což by u nás v Česku neměl ani ubytování. Sportovní stránka je opravdu neskutečná, lidé tím žijí. Do servisu třeba nechodí tolik fanoušků jako u nás, u tratí jich bývá opravdu spousta. Jiná je i mentalita mezi posádkami, každý se baví s každým a panuje přátelská atmosféra.“

„Budeme chtít na zahraničních soutěžích získat co nejvíc zkušeností, v rámci Alpe Adria Cupu bychom už chtěli udělat i nějaký pěkný výsledek. Na první soutěži v Karlovaci jsme v naší třídě skončili třetí mezi juniory, na což bychom chtěli navázat. Tyto starty tedy mají přednost, v Česku se představíme asi jen na domácí soutěži v Kroměříži. Nejbližší soutěž nás čeká druhý květnový víkend ve Slovinsku, kde ve Vipavské dolině pokračuje Alpe Adria Cup.“

Zmínil jsi první závod v Karlovaci. Jaká to pro vás byla soutěž?

„Byli jsme tam už podruhé, takže už jsme to tam trochu znali, a tak jsme chtěli jet víc na výsledek. Počasí nám hrálo do karet, bylo krásně. V první okruhové erzetě jsme projeli městem, na druhé zkoušce jsme pak měli dvě velké krize, které naštěstí dobře dopadly. Pak jsem si řekl, že to asi bude chtít zvolnit, jel jsem si to svoje a podařilo se nám dojet úspěšně do cíle. Za výsledek jsme samozřejmě rádi.“

Quattro River Rally využívá známé úseky rychlostních zkoušek Croatia Rally z mistrovství světa. Bylo tomu tak i letos?

Michal Cibulka: „Ano, nicméně pořadatelé erzety Pečurkovo Brdo, Vinski Vrh a Mali Modruš Potok otočili a jelo se v opačném směru než loni. Soutěž se tím stala ještě těžší. Navíc se tam neřeší antikaty, retardéry. K tomu hladký chorvatský asfalt, štěrk, nečistoty místy si připadáte jako na ledě. Získáte však spoustu zkušeností na kluzkém povrchu. Rally v Chorvatsku jsme si užili, chtěli jsme zajet co nejlepší výsledek.“

Jaká je ve vaší třídě konkurence?

Michal Cibulka: „Je to taková všehochuť, jedou tam různá auta. Říkali jsme si, že by to mohlo být dobré. Sklaplo nám už na druhé erzetě, kde nám mladý šestnáctiletý Slovinec Mitja Velkavrh jedoucí taky na voze Rally5, dal asi patnáct vteřin. My jsme přitom jeli takové to naše bezpečné maximum a tohle jsme vůbec nechápali. V servise jsem tak za nimi šel trochu vyzvídat a zjistil jsem, že je to pro něj úplně první asfaltová soutěž, přitom předtím jen párkrát startoval na šotolině. Jezdí ale okruhy, závody do vrchu, autokros, takže zkušenosti má velké. Snažili jsme se s ním pak držet, ale nešlo to.“

Hádám, že takový jezdec ale musí mít zcela odlišné podmínky…

Michal Cibulka: „Chvíli jsme si pak psali a bylo vidět, že má úplně jiné finanční zázemí, osobního manažera a podobně. Nám by při každém větším poškození auta nejspíš skončila sezona. On když s tím flákne, tak se otřepe a jede dál. V tom je naše výhoda, že Tom umí jet hlavou a uvědomuje si, že si žádné takové riziko nesmíme dovolit. A i když se s ostatními přetahujeme o vteřinky, dokáže zachovat chladnou hlavu a jet si to svoje, co co se momentálně cítí.

Čemu se ve svém mladém věku věnujete mimo závody?

„Vystudoval jsem podnikatelskou školu ve Zlíně a momentálně pracuju v Kojetíně u pana Kotouče, který se zabývá sekvenčními převodovkami, takže stále zůstávám v oboru. Po večerech a o víkendech pak děláme na závodničce nebo pomáhám tátovi v jeho autoservisu.

Čeho byste chtěl ve své kariéře dosáhnout?

„Vyložené cíle si asi nedávám, protože pak nechci být zklamaný. Ale určitě bych se chtěl svézt v „erpětce“, to je asi sen každého jezdce, který se chce dostat co nejvýš. Musí to ale jít postupně, aby si člověk na rychlost zvykl, neměly by se dělat příliš velké skoky. Pan Kotouč má Mitsubishi Lancer Evo IX pro závody do vrchu, takže se chystám na pět podniků Maverick Cupu, což pro mě bude další skvělá zkušenost.“

Jaké máte koníčky?

„Od malička hraji aktivně fotbal, dvakrát týdne chodím trénovat a o víkendu máme zápas 1. A třídy za Těšnovice. Pasivně sleduji sport, nejvíce lední hokej, kde fandím Kometě. Ted mě chytly šipky, byl jsem jako divák i na mistrovství světa v Londýně. Hodně cestuji, s kamarády jsme podnikli dobrodružnou cestu do Albánie, kam jsme jeli starým Renaultem Trafic. Navštívil jsem Maroko, Island, s rodiči jsem procestoval celou Itálii. S tátou jsme se podívali na WRC ve Finsku a na Sardinii.“

Zkuste na závěr našeho povídání charakterizovat toho druhého?

Michal Cibulka: „Tom je velmi pokorný, rozvážný, a pro každou špatnost. V autě je mezi námi velká sranda, ale občas někdy i velké ticho. I přes svůj velmi mladý věk, dokáže zachovat chladnout hlavu, nepouští se do zbrklých věcí. Celkově těžký pohodář.“ Tomáš Večerka: „Dost pracovitý ohledně závodění, stráví u přípravy hodně času. Velmi vtipný, na závodech velmi starostlivý a soustředěný. Zkrátka fajn člověk.