Kopná tentokrát začala šokem. Doslova. Když jsem se z eWRCu dozvěděl, že v novém Rally budou mapy Kopné, tak jsem uháněl na naší OMV pro jeden výtisk. Při listování bylo pro mě milým překvapením, že jsem našel rozhovor s Tomem Arnoštem. Ale s takovým podivným nadpisem – „Smysl pro tumor“. Ostatně, ten rozhovor je na eWRCu online dostupný. Trochu mi ten úsměv padl, protože z těchto věcí se většinou nežertuje, tak jsem se opatrně a s obavou začetl. Mapy, nemapy. A tu nemilou zprávu jsem se tam dozvěděl. Takže, vlastně chci říct „ty vole, držím palce Tome“. O vůli bojovat se u něj každopádně nebojím. Proč? Příklad. Když v roce 2019 začala sezóna Adam Cupu na Kopné, tak Tom do té soutěže vletěl jako utržený vagón. Na RZ1 za sebou nechal i nějakého mladíčka jménem Stříteský. Nicméně, vydrželo mu to bohužel jen do RZ4, kde dost tvrdě havaroval a bokem prorazil betonový plot. Fotku najdete na eWRCu taky. Kluci byli v pohodě, ale auto bylo silně poškozené. Fakt hodně. Tom si auto servisoval doma v garáži sám, na závodech byl součástí týmu Ralex-Sport, stejně jako my. A moc jsme upřímně nevěřili, že za ten něco málo přes měsíc času stihne auto opravit. Jestli si pamatuju správně, byl tam prasklý i blok motoru. Jsme ve Vyškově, závod po Kopné a on tam s autem stojí. Neskutečný, že se na to nevybodl a nešel cestou klidnější opravy. Zabojoval a stál na startu. Frajer jak hovado. Tak makej Tome, těším se na tebe zase na RZ. Ať už pojedeš s čímkoliv.

Ještě než se rozepíšu o Kopné se musím omluvit, že jsem nedodal blog, který měl vzniknout už minulý rok, kdy jsem psal něco ve smyslu „to uvidíte, co budu řídit příště“. Napíšu ho, slibuji. A těm od Rally Pačejov, kteří se na něj těšili se omlouvám.

Kopnou mám rád (nepíšu to tady pokaždé?), je to soutěž na pětníku s minimálními přejezdy mezi RZ, dobrou organizací a tradičně silným startovním polem. To se ukázalo i letos, kdy na startu bylo okolo 114. posádek. To už je teda ranec. Pro pořadatele super a i pro nás v tenčícím se zastoupení vozů R2 je to fajn, protože nás najednou bylo osm atmosférických aut, a to už se nějaké to porovnání nabízí. Nás atmosféráky mrzí, že jsme v jedné třídě smícháni s auty Rally4 (Fiesty) a zbytek třídy Rally4 (Peugeot, Renault, Opel) je zase v jiné třídě. Dokonalý paskvil, ale co se dá dělat. Tak to prostě je.

Cestu na Kopnou jsme měli letos ozvláštněnou „mezipřistáním“ v Brně. Tak trochu omylem (myslel jsem si, že Kopná je o týden později) jsem koupil lístky na hokej Česko – Finsko. Přípravka na mistrovství světa. A tak jsme namísto cesty na ubytování jeli do brněnské haly Komety na zápas. Tímto díky Petrovi Jindrovi, že za nás vyzvedl klíče od ubytka. Prohráli jsme 4:1, ale aspoň jednou jsme si zařvali góóóóól a bylo to i tak super. Já i Jirka jsme viděli reprezentaci poprvé v životě, takže prostě zážitek. Pak jsme si dali rychlovečeři v bufetu u zlatý vrány, neboli mekáč a hurá do Slušovic, kde na nás čekal Petr s klíči.

Ráno jsme si s Jiříkem vychutnali v klidu snídani, páreček s hořčicí a chlebík. Aneb snídaně šampionů. Ale měli jsme pomerančový džus, lisovaný za studena, nelze nám tedy upřít snahu o zdravou volbu :). Itík jsme si vyzvedli v místním ubytovacím zařízení, které je kousek od servisu a okolo něj se jezdí RZ Březová při Barumce. Mno, tohle místo už má svá nejlepší léta za sebou, ukazuje zašlou slávu tohoto místa z nějakých devadesátých let, ostatně jako celý Slušovický areál. Dříve to bylo asi moc hezké ubytko, dnes to smrdí po cigaretách, kterých se tam musel spálit vagón a je to takové celé umouněné. Nicméně, usměvavá Saša v zádech se svým manželem Kubou a s paní Mynářovou dělají fajn atmosféru, takže jsme prošli přejímkou jako nůž máslem. Poprvé od dob závodění u Petra Koláře jedeme pod licencí jiného soutěžícího. A nám je ctí, že můžeme startovat pod licencí AMK Pačejov. Je o mě známo, že tuhle partu okolo Rally Pačejov mám fakt rád. Rád jim kdykoliv s čímkoliv pomůžu. Takže startovat pod jejich vlajkou je pro mě čest.

Pojďme si teď rozebrat jednotlivé RZ.

První RZ je Kameňák. To je vážně krásná RZ na rozehřátí, protože to není zrovna jednoduchá trať. Takhle, je těžká jako prase. Začínáte sice na širším ve vracácích, celkem jednoduchých, ale pak odbočíte do lesa a jedete. Jedete rychle. Čeká vás rovina, pravá trojka, držíte, nějakých sto metrů, pravá čtyři přes horizont a pak máte před sebou snad přes 500 metrů dlouhou rovinu. Ta je přetnuta sice retardérem, ale podle toho, jak ten retardér vypadá, tak se dá projet skrz. Asi. Pak pokračujete místy, kde to s autem trochu hýbe, protože se přes horizonty nadlehčuje, ale je to vše naplno, na vytočenou pětku. Střídá se tu rytmus, úzké lesní cesty a zatáčky do kterých si musíte věřit, střídají fakt hodně dlouhé rovinky, kde pojedete v omezovači. Konec je celý z kopce opět se střídá dlouhá rovina s retardéry a nějaké ty zatáčky v našem slovníku většinou čtyřky. Pak máte přejezd, velmi krátký na RZ Kopná, která je druhým rokem torzem původní krásné RZ. Bohužel z ní zatím (věřím, že dočasně) zbyla jen ta horší polovina. Začínáte v obci, kde jsou velmi rychlé zatáčky naplno a po široké cestě jedete až k penzionu v podkopce. Tam se otočíte na místě přes ručku (velmi známé místo) a padáte k dalšímu známému vracáku na pravou ruku. Tím se dostanete na velmi úzkou cestu. Naprosto otřesné místo pro auta s kterými děláte seznamovačky. Vy totiž šplháte do ostrého kopce nahoru po uzoučké cestě pokryté jehličím a další lesním bordelem, protože po té cestě snad ani místní nejezdí. Do toho je ta cesta v tak strašném stavu, že to s vámi tříská nahoru a dolů a aby jste nerozmlátili vanu motoru, tak jedete asi desetikilometrovou rychlostí. Tím vyjedete na kopec, přejedete dva horizonty, pár zatáček a zase padáte dolů do obce, kde je v podstatě hned za retardérem cíl. Proč je tam ten retardér nechápu, když se to jezdilo bez toho výšlapu lesem, tak jsem ho chápal, ale vy vyjedete pravou pětkou, takže nemáte kdoví jakou rychlost a za sto metrů brzdíte do retardéru, aby za sto metrů byl cíl. Podle mě se to někomu nechce mazat z itíku, aby to rok co rok mohl tisknou pořád stejně :-). Chybí tu opět celá ta část přes místní kotáry se sjezdem na Všeminu. Což je škoda, je to fakt nádherný úsek. Důvodem jsou výkopové práce v Trnavě, tak snad jindy. Doufám. Jako trojku si vybereme Zádveřice. To je totální klasika. I když… Já jsem si to z map myslel, nicméně, Jiřík mě vyvádí z omylu, když namísto odbočení do úzkých cest s krásnými zatáčkami a sjezdy odvahy pokračujeme rovně do obce Vizovice. To je velká škoda, protože tím zmizel další krásný rallyový úsek. A obávám se, aby to nebylo natrvalo, kvůli místním obyvatelům. Snad ne. Tedy pokračujete do Vizovic, konkrétně místa Těchlov a jedete už jen po širší normální silnici poměrně malé sportovní hodnoty. No ale ještě uvidíme, jakou hodnotu tento úsek má.

Poslední RZ je novinka, která se jmenuje Želechovice. Což jak jsem se dozvěděl od místních světáků je půlka RZ Pindula z Barumky. A údajně ta lepší část. Za mě můžu říct, že to je fakt hezká RZ. Těžká jako prase, ale hezká. Zejména závěrečný sjezd dolů je teda strašidelný. Padák z kopce a jen malé zatáčky, které všechny vypadají, že se dají držet. No nevím, nevím. Ten závěr je fakt zajímavý.

Jestli mají naše diskuse v autě nějaké společné téma přes všechny RZ, tak je to výrazné snížení počtu antikatů, které v tradičních místech nejsou. A je jedno, jestli se jedná o Kameňák nebo Zádveřice, tento rok se dá fakt hezky katovat a narovnávat si zatáčky. Za mě to v některých místech je i takhle bezpečnější, ale je otázka, jak se to líbí majitelům silnic. No a druhá věc, kterou diskutujeme, tak jsou brzdy před nebo za horizonty. Jirka má na mnoha místech pocit, že brzy před horizonty, za kterými je ještě třeba 50-80 metrů, tak se dá brzdit až za tím horizontem. Například profláknuté místo na Zádveřické, kde se pojede okolo hnojníku, jedete celou dobu naplno, přejedete horizont a za ním je cca 60 metrů rovina a pravá sedm. Každý rok to někoho nachytá (letos se tam rozbil Leher). Stejně tak diskutujeme ještě jedno místo na té Pinduli, ale ve všech případech si stojím za svým a říkám „ne, ty brzdy budou před tím horizontem, jinak to nadechlé auto nezastavíš“. Z výrazu Jirky je jasné, že si myslí svoje, ale pak vidíte na Příbrami v Dublovicích ty hrdiny, co si to taky myslí a končí rozcáklí v balíku slámy. Fakt příznačné, že tuto diskusi vedeme, když přesně toto bude náš důvod konce na Kopné. Oběd si dáváme U Lednáčka, což je hezká restaurace po cestě na Kameňák. Potkáme se u stolu s Davidem Tomkem a pak Martinem Vlčkem, Kubou Kunstem, Petrem Jindrou a Verčou Kožmínovou. S posledně jmenovanými startujeme za sebou. Mile mě překvapí, když mě pak Verča požádá o předání zkušeností s tratí. Už budu stará větev, že si mladí chodí pro rady. Ale bylo to milé, já vždy rád pomůžu, když o to někdo stojí. Seznamovačky nám šlapaly dobře, Jirka to fajn naplánoval, jediné vidle nám do toho hodili lesníci, kteří znemožnili najíždět RZ1 hned ráno, protože tam nakládali kulatinu. Jirka se to naštěstí dozvídá ze skupiny spolujezdců co mají na WhatsAppu. Takže babišovsky řečeno „došlo vocapem“. Jinak žádný stres, abychom předešli komplikacím z loňského roku, tedy otrava jídlem, do Pizzerie Vito rozhodně nejdeme a rybu si nikde taky nedáváme. I když Jirka zkusil mou pozornost, a to když na večeři jsme šli do restaurace, kde 90% jídel bylo z ryb. Dal jsem si kuřecí kaťák, což sice taky mohlo být riziko, ale pořád menší, než rybka. Ale zpět k závodům.

Kopná je sprint, kde se tradičně odehrává shakedown. Za mě jeden z prvních sprintů, kteří s tímto přišli. Ten se vyznačuje několika tradičními atributy. Například, že oficiálně v ZU najdete, že počet posádek je omezen na 60. Letos dle rally-base se shakedownu účastnilo 71 aut. Ne že bych jim to nepřál, ale ono to způsobuje velké problémy a dlouhé čekací doby před startem. Sice se tam má startovat po 30s, ale stejně se tam vždy štosujete a auto vám chladne a chladne a vy stojíte a stojíte. Jinak to byla klasická trať od Neubuze okolo letiště směrem ke Slušovicím. Tradiční trať, jen jednou si pamatuji, že tudy shake nevedl, ale to jsem ani Kopnou nejel. My jsme jej projeli celkem 4x. První průjezd beru vždy jen jako zahřívání pro auto. Do toho jsme na trati potkali odstaveného Favorita, který byl hezky na kraji, posádka ukazuje OK, ale pořadatelka tam nějak zběsile mává, tak zvolňujeme. Pardon všem, kdo na to museli koukat. Nejen, že jsme auto chtěli prohřát, ale stáli jsme před startem snad 20 minut. Tak si říkáme, že to napodruhé bude lepší. V koloně aut čekajících na start hnijeme opět. Asi odtahují toho Favorita. S každým průjezdem je to sice o chlup lepší, ale stejně nikdy nestartujete s připraveným autem. Náš nejlepší čas je zároveň i ten poslední – 1:12.300, což je jen o 0,4s horší čas než Vopatřil s Rally4 a opět jen 0,6s od Michala Srba. A to asi jako docela beru, protože pořád moc dobře vím, kde by se tam zrychlovat dalo, ale cílem bylo se sžít s autem a udělat funkční test. To se povedlo, takže pohoda. Jedeme s úsměvem do servisu. Mám nejen dobrý pocit z naší jízdy, ale hlavně, krásně nám funguje auto. Přes zimu jsme se na něj zaměřili a udělali hodně práce. Třeba jsme koupili komplet novou spojku, vyndali jsme motor a poslali ho ke specialistovi, aby jej načasoval a zkontroloval a další věci. A spokojeně teď můžu říct, že tak jak Hubert jel na shakedownu, tak jsem si myslel, že jezdí R2. V minulém roce mi přišel prostě takový zdechlý. Najednou mám pocit, že fakt řídím R2 a ne hlučnějšího Adama.

V servisu odevzdáváme auto na poslední kontrolu, domlouváme se na zakoupení nových brzdových destiček, což sice není urgentní, ale pro jistotu, ať jsou, stejně je budeme muset koupit. Zároveň si dopředu určujeme jaké plus mínus pneumatiky pojedeme a u Pirelli objednáváme rovnou dvě nové tvrdé, budou se hodit, minimálně na poslední dvě RZ. Jde o to, že na shakedownu jsme jeli celkem ještě obstojné tvrdé Pirelli vpředu, ale smetli jsme je celkem dost, a to jsme to jeli jen 4x, což je 6-7 kilometrů, plus nějaké to nahřívání. Na tomto servisu po shaku je super, že už do druhého dne nemáte co dělat. Spolujezdci jo, ti jdou kreslit finální verzi rozpisu, ale jako řidiči už máte hotovo. A tak si užívám pokec s lidmi co se za námi zastavili, třeba Vašek Štípek a Lída Vlková z Rally Pačejov nebo starší gentleman na kole, který nám přinesl fotky z Rally Vyškov. Jako opravdické, vyvolané/vytištěné v počtu dvou kusů – pro ni a pro něj :-).

Neuvěřitelně milé gesto a děkuji za něj vážně moc! Když už bylo vše hotovo a úsměvy rozdány, došel jsem za Verčou Kožmínovou rozdávat rozumy. Oceňuji, že někdo má pocit, že bych třeba měl co říci, tak mi bylo ctí. Probrali jsme všechno možné, co jsem znal, to jsem pověděl. No a hurá na večeři, zhasnou a spát. No, ještě než jsme usnuli, tak jsme si dali obligátní doutníček na balkoně našeho ubytování. To se mi povedlo zajistit opět v Retro vile ve Slušovicích asi 300 metrů od servisu. Takže v sobotu ráno jsme šli sice v kombinézách, ale po svých. Auto jsme si směli nechat na ubytku, protože nám majitelé dovolili si tam nechat i věci a po závodech si ještě hodit sprchu. Moc děkujeme! Škoda, že od příštího roku v tom bytě bude bydlet vnučka majitelů a tak toto skvělé ubytko už v nabídce nebude.

Sobota. Jde se na to. Vítá nás krásný a slunečný den. Venku už je teplo na to, že je cca 8h ráno. Tentokrát nemáme jídlo u Bryndů, protože mu jela všechna auta a kuchyně už by to nedávala. A tak snídáme pěkně na ubytování a asi mi to ani nevadí. Stejně v závodním dni sním prd, tak co. V místní prodejně potravin se vydáte asi 40 let do minulosti. Fakt. Když se Jirka ptá, které párky mají nejvíce masa, tak se setká s udivenou odpovědí, prodavačka neví. Podle mě pro ní bylo překvapení, že by v párcích mělo být maso. Každý normální člověk ví, že párek = mouka, voda, sůl a barvivo :). Prej maso :-). Na kola obouváme 5 – 7, tedy dopředu tvrdé a vzadu střední směs. Nebylo co řešit. Teplo už bylo, Pirelli je skvělá univerzální pneumatika, která funguje v pěkném pásmu teplot, tak nebudeme předek prasit střední směsí. Chceme přeci jet rychle, ne? :-) Takhle, to my chceme vždy, jen nám to minulý rok nějak nefungovalo.

První RZ je Kameňák, rozpink na úrovni. Přejedeme rampu, která je opět důstojně schovaná mezi kopřivami na konci Slušovic. A když říkám mezi kopřivami, myslím to doslovně. Méně důstojné místo pro rampu už byste těžko vymysleli. Nicméně vyrážíme a na přejezdu zahříváme auto, najednou to udělá pum a Hubertovi přestal fungovat plyn. Šlapete, šlapete a ono nic. Jen zvuk uvadajícího motoru až najednou Hubert dojel a prostě zdechl. Ještě když se auto pohybovalo říkám „nemám plyn, nefunguje“ a Jirka „jak to?“. Tvl, jak to mám asi vědět, rozbil se :-). Takže stojíme na přejezdu, auta nás objíždějí a některá rozčíleně troubí, protože mají pocit, že jsem tam jako zaparkoval. A ano, blikáme varovkami. Vyběhnu, kontroluji u motoru všechny konektory, co jde nějak zkontrolovat. Zpátky do auta a prostě ho celé zhasnu, chvilku počkám a pak restart. Hubert nastartuje. Klika, že dělám v Microsoftu a mám s restartovacími procedurami takové zkušenosti. Rychle zpět a na start. Nemáme čas to moc nahřát, hlavně rychle na start. Jirka mě žene, není čas a před časovkou rychle vyběhne sklepnout tlaky a už musíme jet. Bylo to jen tak tak. Krásné drama na začátek závodu, do kterého jsme málem ani neodstartovali. Tentokráte máme i GoPro kameru v autě, takže pořizujeme první onboard. Neskutečný. Jedeme, serpentiny dolů z kopce projety na jistotu. Lépe než minulý rok, ale zbytečně na klid. Jak se dostáváme do lesa, tak už to je mnohem lepší. Snažíme se. Jedeme dopředu, celkem i rychle. Na to kolik rezerv máme, tak jsme od Michala Srba jen 2,9s a od Nwelatiho vteřinu. To je super začátek. Pro nás, kteří dostávali celý minulý rok na prdel a sebevědomí bylo…řekněme hluboko v (_!_), tak tohle bylo milé. Vzpruha. Auto jelo, jelo krásně, najednou bylo takové, že prostě dýchá a žene se kupředu. Radost ho řídit. Jirka taky nebyl takový smutný, že se plazíme, takže prostě fajn začátek. Ale nevznášeli jsme se na obláčku, museli jsme se soustředit a to tempo potvrdit dalšími časy na rychlostkách. Což se povedlo.

Na následující Kopné jed odvážněji než dřív. Pravda, tu RZ znám jak své boty. Nicméně, dělám chybu při vracáku, že si nehlídám spojku a nechávám auto se roztočit samotné, takže mu to trvá. A co hůř, v další vracečce to zkouším přes ručku znovu, což je úplně blbě. Tam necháváme batoh pocitově. Jeden malý moment přijde po vyšplhání se tou příšernou stezkou jehličnaté odvahy, kdy za horizontem a zatáčkou přebíhali diváci či kolemjdoucí přes cestu. Sice při příjezdu už byli od silnice dál, ale lidi, buďte opatrní, nikdy nevíte, kdy na té trati zakopnete a to závodní auto sice brzdí dobře, ale ne nutně tak moc dobře. A o tom bude ještě řeč.

V cíli je to na nejrychlejší R2 okolo 3s. Což není vůbec špatné. Opět, porovnávací základna je minulý rok. Na Pohlídala, který seděl v R2 poprvé v 2018 a dodnes mimo epizodní start s R5 sedí právě v tomto autě pořád, tak prostě nemůžu být naštvaný. Pro něj to je 35. start s R2 a pro mě pátý. Trochu rozdíl :-). Nicméně, rád bych byl před nimi, vrátila se chuť závodit, je vidět, že to půjde. Mám radost. Velkou. V prvním servisu se dělá standardní údržba, ale kontroluje se proč mohl Hubert tolik zlobit na přejezdu. Já si myslím, že šlo o nepochopení auta při nahřívání zadní kol a současně šlapání na plyn. Dělají se dodatečné úpravy na elektru auta, žádný další problém není. Občerstvím se jedním rohlíkem s Májkou a hurá na další RZ. Těmi jsou nové a těžké Želechovice, Kameňák a Kopná. Před Želechovicemi opět stojíme. Nehoda. Trochu ve mně hrkne, že to byl Renda Dohnal a že vyletěl právě v tom sjezdu na srdce. Překvapuje mě to proto, že zrovna on Barumku jel několikrát a tedy by to měl znát. Tím nemyslím, že bych se podivoval nad jeho výkonem, spíš to znejistilo mě, který tam nezávodil nikdy, abych se nenechal něčím nachytat. To jsem se sice nenechal, RZ mě fakt bavila, ale dostali jsme tam hodně. Poprvé nás předjela i Verča Kožmínová nebo mladý Kačírek, což jim přeju, ale jsme na závodech, takže „no momééééént“. Zdravě mě to namotivovalo, abych v té další zabral. Na dalším Kameňáku jsme zrychlili. Na startu ale dělám chybu. Peugeot 208 R2 má stage/road mode. A před každou RZ si musíte auto přepnout do stage režimu, jinak to nejede. A na to jsem zapomněl a z onboardu nás to stálo přesně vteřinu. Zapínám ho totiž v poslední vteřině. Na nejrychlejší R2 to sice nebylo, chybělo nám 2.6s na Nwelatiho a další 1.4s na Srba. Ale i tak, pořád dobrý. Verče i kačerovi ml. jsme bouchli deset vteřin a pak jsme jeli na druhou Kopnou. A snažil jsem se. Fakt jo. Ale málem jsem si zase nezapnul stage mode. Naštěstí si toho Jirka tři vteřiny před startem všiml, houknul na mě a já to rychle zapnul. Myslím, že už na to nezapomenu nikdy.

Tentokrát jsem si hlídal pomalá místa s připravenou nohou na spojce a v cíli to bylo dílčí vítězství mezi R2 auty a půl vteřiny od jedné Fiesty Rally4 a pět vteřin od druhé turbo Fiesty Rally4. Krásný čas, zejména když víte, že by pořád bez rizika šlo zrychlit. Druhý servis, přišel pozdravit Honza Pořízek z RZ1 za což díky. Krásně nám „hrozil“ na Kameňáku. Díky Honzo!

V servisu se udělala běžná údržba, nic velkého se nestalo, gumy se nechaly jak byly, byť jsme chvíli laborovali s tím dát na zadek tvrdé. Nakonec jsme zůstali u středů. Předposlední RZ měla být Zádveřická. Jedeme jí fakt hodně svižně. Baví mě to, nejsou žádné krizovky, využívám znalost tratě a fakt se snažíme. Dva retardéry máme správně napsané jako rychlé, tak je projíždíme na trojku, což už je docela svižné projetí zpomalovacího prvku z balíků slámy. Všechno klape. No a přichází úsek Vizovic, ten nový. A nejde o to, že je nový, od toho je rozpis a my jedeme přesně podle něj. Jenže, dostáváme se k tématu „nebrzdíme příliš brzy, když zpomalujeme před horizonty?“. Jedete z kopce, pravá tři, naplno, rovinka a v rozpisu je „pravá tři a levá dva přes in padesát“. Těsně před tou pravou tři tam dávám pětku(!), takže jsme tam přiletěli jak smyslu zbavení, aneb přesně podle rozpisu. Na tom „přes“ neboli horizontu nás to kopné víc, než bych čekal a tedy nemůžete hned brzdit, protože máte tzv. nadechnuté auto na tlumičích. Hned byste zablokovali kola. Zkusím pár metrů počkat, až se auto začne vracet a pak ho ještě normálně zastavit přibitím k zemi. Ale to nejde, jedeme moc rychle, domáčknu brzdu, zablokuju kola a koukám, kam půjdeme ven. Probrzdíme se až ke konci silnice, mineme levou čtyři kat a já trochu pouštím brzdu, abych auto nasměroval trochu doleva. Tím pádem namísto čumákem dáme ránu pravým kolem, opravdu hranou a sestřelujeme ceduli oznamující konec města Vizovice, rána do ní nás roztáčí po směru hodinových ručiček. Trefíme ještě jeden stromek a jedeme sadem bokem tak, že už netrefíme vůbec nic.

Drobným dílem, že jsem do poslední chvíle řídil a velkou dávkou štěstí není auto výrazně rozbité. Hned jak se zastavíme, Jirka chce jet dál. Podle mě je to pitomost, ale přibíhají diváci a taky mají tendenci nás vytlačit. Nastartuji tak či tak motor, aby se auto alespoň chladilo. Diváci nás odsunují a já se zkusím rozjet. Vypínám stage mode, který dává příliš mnoho síly do kol a od diferenciálu se ozývá divnozvuk. Zkusím to ještě jednou a to stejné. Diváci mávají, ať jedu, ale mě je jasné, že u pravého kola je něco blbě. Jirka vystupuje a vzápětí se vrací. Spojovačka. A mě se ulevilo. Já čekal, že mi řekne, že to kolo tam ani není. A on spojovačka. Nechám Huberta nastartovaného, vystupuji, omlouvám se Jirkovi a děkuji divákům. Ti snesli i všechny poztrácené díly jako světlo nebo nasávače od brzd. Auto fakt nevypadá nikterak těžce poškozené, ještě uvidíme co díly jako tlumič nebo těhlice. Nicméně, ona ta značka moc neprotestovala a položila se k zemi celkem ochotně, tak to možná fakt nebude tak drahé na opravu. Ale že se nechám nachytat takovou pitomostí na kterou si celé ty roky závoděni dávám bacha, tedy abych po příletu k horizontu za kterým je zatáčka nezačal brzdit až za ním, to mě překvapuje. Nechal se takhle nachytat na švestkách a do švestek.

Začíná klasické kolečko volání domů, dispečink, ukázat OK (v jiném pořadí :-)) a navést mechaniky, aby si pro pacienta dojeli. S dispečinkem řešíme i škody na majetku, aby se to zaplatilo z pojistky pořadatele. Vše vzorně nahlášeno. A pak už jsme byli jen diváci. Jedním z nich byl i Martin Plesník, který celou nehodu zdokumentoval. A ze záznamu a při sledování jak to jely R5ky jsme pochopili, že problém nebyl v naší rychlosti ani v tom horizontu, ale v tom, že sedíme v R2 namísto R5 :-). Musím říct šéfovi, aby mi přidal :-).

No, konec srandy, je škoda, že jsme skvěle rozjetou Kopnou nedokončili, ale jsem rád, že jsme měli fakt kliku a autu jsme neublížili v těch drahých dílech. Však jen chladič stojí snad deset tisíc. Takže to mohlo bolet mnohem více. Pikoška na závěr. V neděli mi píše spolužák z vejšky, že se divil, kdo mu zbořil za barákem značku. Já. Jo a ještě jedna věc, letos bude o něco méně slivovice, ten stromek patřil do sadu Rudolfa Jelínka. Jo, toho od Vizovic. Sorry, guys. Dáme Huberta dohromady a vidíme se na Rally Plzeň. Těšíme se!

Moc díky za podporu Cyber Rangers | KPCS CZ | ZH | RZ1.cz