Mezi pravidelné účastníky letošního šampionátu sprintrally se zařadila také západočeská posádka Jiří Sutr-Petra Veselá. V současné době figurují na čtvrtém místě ve velmi početně obsazené třídě A5. V následujících řádcích se s nimi můžete blíže seznámit.

Rallyové začátky

Petra: Od dětství navštěvuji v roli diváka hobby rallycross, Rallye Hořovice a všechny velké i malé podniky v blízkém i vzdálenějším okolí. Do samého dění mě vtáhl Jirka letos na jaře. Známe se přibližně tři roky, předtím jen z novinových článků v souvislosti s jeho několika starty v rallye. Proto se jeho nabídka usednout na „horké“ sedadlo nedala z mé strany odmítnout.

Jirka: Můj kamarád jezdil na rally s rodiči a jednou vzali i mě. Už ani nevím v jakém roce to bylo. Pamatuji si, že to bylo v Pačejově a jako předjezdec tam jel favorit, v té době úplná novinka. První čtyři auta skončila v poli, tak jsem si řekl, že se mi to bude líbit. Když vidím dnes nějakou havárii, tak spíš posádky lituji. Od té doby jsem se jezdil dívat pravidelně a jako každý jsem snil o tom, že budu také závodit. V roce 2002 jsme si půjčili Nissana Sunny a vyrazili do Okříšek. Spolujezdce mi dělal Zdeněk Synáč. Bohužel dva kilometry před koncem poslední erzety jsme auto zamotali do hradby a bylo po závodě. Zdeněk se pak rozhodl nepokračovat, ale jsem mu vděčný, že měl odvahu a můj křest prožil se mnou.

Názor na rally

Petra: Rallye je pro diváky stále přitažlivý sport, byť v médiích, kromě světového šampionátu, trochu opomíjený. O slabších třídách se kromě zapálených fanoušků, kteří si informace seženou, nikdo nic nedozví.

Jirka: Světové soutěže v podstatě nesleduji. Je to pro mě příliš vzdálené. Mnohem víc mě zajímají domácí soutěže. Myslím, že úroveň rallysportu je hodně vysoká, i když nesmyslné zrušení WRC mu hodně uškodilo. Já jsem vždy obdivoval dvoukolky a v těch se je pořád na co dívat. Je škoda, že média se tomuto sportu tolik nevěnují.

Učitelé a rádci

Petra: V roli navigátora jsem úplný začátečník, v únoru jsem absolvovala rallye školu a následující víkend první závody na sněhu! Bohužel nás zradila technika, tak jsem se ani nestačila rozkoukat a už jsme jeli domů. Před zasednutím do lavice mi několik užitečných rad „uštědřil“ Luděk Kocman. V průběhu sezóny „taháme“ rozumy z našich soupeřů-kamarádů. Zde musím vyzdvihnout hlavně Honzu Sýkoru a Martinu Škardovou. Další soupeři, například Michal Hora nebo Zdeněk Vrátníček, nám také vždy ochotně poradí. Zdeněk se vždy tváří, že on je ten poslední, co může někomu radit. Pravdou je, že navzdory svým zkušenostem se k nám chová úplně normálně i když pro nás je to pan jezdec.

Jirka: Od začátku jsem měl velké štěstí na lidi. Těsně před prvním závodem jsem se náhodou seznámil s Pepíkem Petákem. Ptal se mě jestli vím jak je to s příjezdem do časovky, atd. Nevěděl jsem nic, tak mi řekl ať přijedu druhý den a že mi to vysvětlí. Celý večer nám radil a nakonec nás vzal domů, pustil video z Okříšek a upozornil nás na kritická místa. Znovu opakuji, že jediné co o mě věděl bylo, že se jmenuji Jirka. Pak mě dvakrát navigoval Roman Vorel, to byla velká škola. Blovice 2004 jsem jel s Luďkem Kocmanem. Vypadl mi spolujezdec den před začátkem seznamovacích jízd. Volal jsem Danielu Vladykovi a ten mi dal kontakt na Luďka. V poledne jsme mu volal a v pět hodin odpoledne už jsem ho vyzvedával u něj doma. Roman Vorel mě seznámil s Jirkou Bryndou, který mi už dva roky výrazně pomáhá. Díky němu jsem dělal špiona na Slovensku a v Krumlově Štěpánu Vojtěchovi a na Bohemce Honzovi Kopeckému. Když mi řekli, že špiona se mnou bude dělat Jindra Štolfa, tak jsem byl hrozně nervózní. Obdivoval jsem jeho průjezdy se Saxem a najednou s ním mám spát na jednom pokoji? Moje obavy vzaly za své v první minutě. Jindra se choval perfektně a předal mi spoustu cenných zkušeností. Nedávno jsem mu gratuloval k výkonu na Bohemce a on mi napsal, že se také pořád učí a že mi drží palce. Tu SMS jsem si uložil. Dalšími, kteří mi radili byli Vašek Pech a Milan Dolák. Musím říct, že všichni mi radili aniž bych je musel nějak prosit. Prostě jsem se zeptal a oni mi podali maximum informací.Všem za to děkuji.

Čas a finance

Petra: Pracuji v soukromé firmě. Jak každý ví, není jednoduché se ze zaměstnání každý měsíc uvolnit. Naštěstí jsem měla to štěstí, že nám majitel firmy Petr Široký moc fandí a drží pěsti. Tímto přístupem mi vše usnadňuje a patří mu můj dík

Jirka: Podnikám, takže si čas na závody mohu přizpůsobit. Před odjezdem je to sice hektické, ale nemusím nikoho prosit, aby mě pustil. S financemi je to těžké. V začátcích mi hodně pomohli pánové Kebrdle a Soukup a paní Rožďálová. Na podzim 2004 jsem měl v běžném provozu vážnou havárii. Vypadalo to, že s rally skončím. Pak mě v nemocnici navštívil Roman Vorel a řekl mi ať to nevzdávám. To mi vrátilo chuť, ale pořád jsem neměl peníze. Pak jsem se seznámil s Luckou a Vláďou Berdychovými, majiteli firmy BERDYCH plus. Jejich firma se zabývá zemními pracemi. Slovo dalo slovo a ve spolupráci se Zdeňkem Pekárkem vznikl XTG BERDYCH TEAM, pod jehož hlavičkou startujeme. Chtěl bych všem třem jmenovaným moc poděkovat. Nechtěli po nás titul, nenutili nás být na bedně. Chtěli nám jen pomoct a vše co slíbili vždy dodrželi. Troufám si říct, že jsou z nás kamarádi.

Konkurence ve třídě

Jirka: Třída A5 je hodně nabitá. Jsme nováčci, takže za špičkou zaostáváme. Myslím si ale, že to není ostuda. Zvolili jsme cestu postupného růstu a ne megalomanského nástupu, následné havárie a předčasného ukončení účinkování v seriálu sprintrally. Příští rok bychom chtěli být pravidelně mezi prvními pěti, ale víme, že to bude hodně těžké. Mezi soupeři máme i kamarády. Musíme jmenovat již zmíneného Michala Horu a hlavně Honzu Sýkoru s Martinou Škardovou. S těmi se scházíme i mimo závody. Honza mi dal před Vyškovem jednu radu, abych přidal na agresivitě a držel auto více v otáčkách, a bylo to hodně znát.

Auto a jeho historie

Jirka: Jedeme s Felicií pronajatou od týmu MONTCAR AUTOSPORT. Jeho minulost neznám, vím jen, že Jirka i Petr Bryndovi s ním udělali titul ve třídě. Je to skvělé auto, které díky pečlivé přípravě vyniká spolehlivostí. Ze všech závodů jsme nedojeli jen v Okříškách. Tam nás zradila poloosa. Zřejmě to bylo vadou materiálu, protože byla skoro nová. Že jde o kvalitní auto dokázal Petr Brynda, když si letos zajistil titul už v Třebíči. Chtěl bych mít jeho talent.

Blízká budoucnost

Petra: Letos máme před sebou poslední dva podniky. Rádi bychom zakončili sezónu s co největším počtem bodů a nějaký ten pohár bychom také neodmítli, nicméně to jsou zatím jen sny.

Jirka: Zatím jsme na čtvrtém místě ve třídě a rádi bychom to udrželi. Bude to těžké, ale budeme se snažit.

Vzdálená budoucnost

Petra: S Jirkou nám to v autě zatím klape. Doufám, že je aspoň podobného názoru. K žádné závažnější roztržce zatím nedošlo. Já mám na starosti přihlášku, ubytování a podobně. Co se týká rozpisu, je vše v jeho režii, od tužky se mi občas „kouří“, ale vzhledem k tomu, že jsme se předběžně domluvili na spolupráci i v příští sezóně, tak předpokládám, že mu můj přístup vyhovuje. Rádi bychom si vyzkoušeli jeden velký závod.

Jirka: Rádi bychom příští rok absolvovali kompletní seriál sprintů a alespoň jeden dvoudenní závod. Doufáme, že nám sponzoři zachovají přízeň a že se jim za to odvděčíme dobrými výsledky. V koutku duše věřím, že ke konci bychom se mohli svézt s Fabií, kterou nyní bratři Bryndové staví.

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás podporují a fandí nám a také mechanikům, za to, že se o nás skvěle starají.

foto: 2x Marek Felt, Petr Sagner, autor