Petr Eliáš si vyzkoušel jaké to je být na chvíli spolujezdcem Milana Blahouta

Rád bych jsem se s Vámi podělil o pár svých zážitků, které jsem měl možnost si vychutnat na místě spolujezdce při Pražském rallysprintu. Seběhlo se to všechno docela rychle. Odpoledne před Pražským rallysprintem jsem trávil spolu s kamarády z klubu ewrc na Strahově a užíval si atmosféru času, kdy po Praze chodí nejen čert a Mikuláš, ale kdy také probíhá technická přejímka. Slovo dalo slovo a já se domluvil se svým přítelem a všem velmi dobře známým soutěžákem Milanem Blahoutem, že vedle něj v sobotu usednu jako spolujezdec při druhém průjezdu strahovským okruhem. Měl jsem sice už jednou v minulosti možnost se svézt s Milanem a jeho Ladou při ukončení sezóny v Bělé pod Bezdězem v roce 2002, ale nechat si ujít příležitost projet se po strahovském okruhu lemovaným tisíci fanoušky, to prostě nešlo. Co se honí v hlavě fanouška, který dostane takovou možnost v předvečer oné události, není třeba dlouze popisovat a každému bych tu trošku nervozity přál.

Je už ale sobota a já čekám na Strahově na první průjezd okruhem zmoklý na kost a s pomalu se tvořícím rampouchem u nosu. Předjezdci se snaží seč můžou a docela dobře se jim daří patřičně naladit publikum v ostré levé zatáčce pod Rošického stadionem. Přicházejí první průjezdy "ostrých" soutěžáků, které jsou po chvíli bohužel zastaveny kvůli nešťastné havárii Davida Komárka. V servisu panuje trošku zmatek, nikdo pořádně neví, co se přesně stalo, jak to vypadá se zraněnými, jestli se vůbec pojede druhý průjezd Strahovem, nebo jestli dokonce nebude ukončen celý rallysprint. Tyto obavy se postupně rozplývají a mě padá kámen ze srdce když se dozvídám, že zranění nejsou nějak vážná a že se bude pokračovat.

Dlouhou chvíli před usednutím do soutěžáku si krátím debatou v týmu, kde se velice rychle řeší výběr vhodných pneumatik slovy: "Pojedeme takové gumy, aby z toho diváci něco měli…" Mechanik mi pomáhá si seřídit pásy a vysvětluje, jak zapnout na startu videokameru ve voze. Po výběru té správné helmy následuje moje nasednutí do auta a v tu chvíli si uvědomuji, že je to tady. Vyjíždíme za patřičného zvukového projevu ze servisu a dáváme tak ostatním najevo, že se chystá druhý průjezd. Na startu se za nás ještě řadí předjezdci se Škodou 100 a modrobílým Escortem. Přijíždí taky velmi pěkně vyvedený žlutý Opel a nakonec Nissan Z 350 pilotovaný soutěžáckou legendou Láďou Křečkem.Je to docela zajímavý pocit, sedět na startu Pražského rallysprintu vedle zkušeného jezdce v oblíbeném autě s tím, že někde kousek za vámi bude jeden z nejlepších jezdců historie Českého Rallysportu krotit tento hezký sériáček.

Po nezbytném Milanově cigárku a debatě s časoměřičem je nám dán signál k tomu, abychom jako první vozidlo vyrazili na trať a rozehnali diváky do patřičných mezí a rozehřáli je před ostrým průjezdem. Možná to někomu bude připadat zábavně, když budu popisovat jízdu s tímto exotickým vozem v našem mistráku, ale je to kalup. Kdo si to nevyzkoušel, neuvěří. Kvalty tam padají jeden za druhým, prudké dobrždění do retardéru, kde zjišťuji, že moje hranice je někde úplně jinde a to, co jsem dosud nazýval rychlou jízdou v mém vlastním poměrně výkonném autě, je něco úplně jiného. Během tohoto prvního průjezdu jede Milan Blahout ještě pomalu, protože jedeme první a na trati a v její nebezpečné blízkosti se pohybuje množství lidí. Po cestě prvním okruhem nás ještě zastavuje jeden z hlavních pořadatelů a přátelsky Milana upozorňuje, aby jel pomalu. To mi přijde docela zábavné nařízení předjezdci, ale Milan to chápe dobře a vyráží s chutí o to větší. Následují tři parádní průjezdy Strahovským okruhem, kdy se kochám jezdcovou precizní prací za volantem, přesnými nájezdy do retardéru, kdy by mezi autem a traktorovou pneumatikou někdo velmi těžko prostrčil poslední číslo časopisu Rally. Ovace fanoušků kolem trati jsou fantastické a jsou dobře vnímatelné i uvnitř vozu. Hlavně v retardéru na kostkách je slyšet fandění diváků, na mostě nad Malovankou dokonce fanoušci dělají mexickou vlnu. Nájezd do posledního kola nám signalizuje časoměřič a dává tak jasně najevo i Milanovi, že je čas se s fanoušky řádně rozloučit. V každém následujícím retardéru kroužíme kolečka a za jásotu diváků dáváme poslední lekci pneumatikám, které za tento průjezd dostaly zabrat jak za půlku velké soutěže. Poslední piruetka na kostkách a už nás pořadatel zahání do servisu.

Je konec, sundáváme si helmy a mě je teď trošku líto, že to nebude trvat déle. Trochu jsem měl možnost nahlédnout na rally také z toho druhého pohledu, a ne jak dosud, vždy jen zpoza mlíka. Co jsem však pochopil zcela jasně je fakt, že jezdec, a je jedno o jakou kategorii se jedná, při závodě musí skutečně makat na 110%, aby byl jeho výkon dostatečně rychlý a dovedl auto vcelku do cíle. Někomu možná přijde přehnané takto psát, když jsem svezl vlastně jenom v A6, a že kluci s WRC a A8 zažívají jiný rachot, ale nenahlížejme proto na ty, kteří závodí se slabšími auty nějak přezíravě, oni totiž musí pro to, aby byli ve své třídě rychlí, udělat to samé a někdy i mnohem víc.

Moje svezení má ovšem i stinné stránky. Musím prohlásit, že mě velmi překvapila nezodpovědnost a někdy až holý hazard některých přihlížejících rádoby fanoušků. Těsné přebíhání před autem v době, kdy si ho jezdec chystá do zatáčky, podřazuje a brzdí, může jednou skončit velmi nepříjemně. Několikrát se nám stane, že na cestě se doslova promenádují lidi, kteří jakoby vůbec nezaregistrovali, že se nacházejí na sportovním motoristickém podniku. Některé z nich je potom za troubení nutno vyloženě objet, protože ani rychlý pohyb jim nestojí za to, aby uvolnili trasu rychlostní zkoušky. Toto pro mě zůstává nepochopitelným zážitkem a musím zdůraznit, že se divím jezdcům, když je takovéto počínání stupidních diváků nezpomaluje. Jeden ze špičkových spolujezdců, který čte noty v autě kategorie WRC mi při našem rozhovoru řekl, že v takových situacích jezdce dokonce žene ještě rychleji, aby nedocházelo k jeho podvědomému zpomalení kvůli neopatrným divákům. Prosím uvědomte si, že pokud nechceme, aby se z rally staly "sterilní" závody někde za plotem, je potřeba takovému chování přihlížejících zabránit za jakoukoli cenu. Pokuste se také vy fandové, kteří na rally chodí už dlouho, svým chováním napomoci pořadatelům, kterým se ne vždy podaří 100% vybrat bezpečné zóny pro diváky a zapáskovat všechna potenciálně nebezpečná místa, umravnit přihlížející, kteří jsou na rally poprvé nebo neodhadnou sami míru rizika. Je potom velmi smutné a na "náš" rallysport potom podobné smutné události, které se staly v sobotu, vrhají velký stín, který slouží jedině k tomu, aby si na něj posvítila bulvární média a přiživila se na něm.

Tímto bych chtěl poděkovat Milanu Blahoutovi a celému týmu za příležitost, kterou jsem dostal.