Jak jsi sledoval víkendovou Rally Australia?
Jako celý svět – přes internet. Na začátku jsem s tím ale nijak zvlášť nepočítal kvůli časovému posunu. Všechno se ovšem změnilo v noci ze čtvrtka na pátek, kdy mi ve čtyři hodiny ráno zazvonil telefon. Popadl mě strach, že se někomu z mé rodiny stalo něco vážného. Ale ne! Byl to spolujezdec Daniho Sorda Marc Marti, který mi přímo z auta oznámil, že Marcus vylétnul z trati. A tak začal hektický víkend. Usednul jsem před svůj počítač a takřka se od něj neodtrhnul až do poslední rychlostní zkoušky. Díky mailům, webkamerám, telefonátům a smsskám jsem mohl sledovat soutěž mezičas za mezičasem. Poslední erzetu jsme prostřednictvím webové kamery dokonce strávili přímo s týmem Kronos. Bylo to super!

Poté, co Ti zavolal Marc Marti, cítil jsi, že se titul přiblížil nadosah?
Ne, vůbec ne! Byly odjety pouhopouhé tři erzety a strastiplná soutěž teprve začínala. Když si k tomu přidáte jezdecké umění Marcuse Gronholma a náročnost australské soutěže, tak se určitě nedalo říci, že máme titul v kapse. Zaměřil jsem svoji pozornosti na výsledky ostatních jezdců. S postupem času, kdy ze soutěže vypadávala posádka za posádkou a Marcus stoupal ve výsledcích nahoru, jsem věřil méně a méně. Ale dobře – řekli jsme si se Sebem, že pokud by se Marcus dostal až na třetí místo, tak už by mu z jeho výhody nezbyl ani jediný bod navíc. Přestože jsme byli na nejlepší cestě za titulem, opravdu jsem tomu uvěřil až po skončení poslední rychlostní zkoušky.

Jaký to byl potom pocit?
Cool. Ano, musím Vás ujistit, že to bylo skvělé. A navíc se rally jela v době, kdy mám narozeniny. Takže jsme současně oslavovali a sledovali dění na trati. Narozeninový večírek byl hodně bouřlivý s krásným dárkem na konec (směje se). Ale buďme upřímní, byli bychom se Sebem mnohem radši, kdybychom titul vybojovali za volantem Xsary. Dalo by se říci, že jsme titul získali zcela originálním způsobem.

Můžeš nám říci něco více o tom, jak u Tebe probíhala neděle?
Určitě si dokážete představit, že jsem si prožil nervózní noc. Po malém obědě se šampaňským mi volala spousta známých a novinářů. V průběhu celého dlouhého dne jsem měl řadu rozhovorů. Po odpolední siestě jsem usednul do auta a jel za Sebem a našimi přáteli, abychom vše společně oslavili.

Co pro Tebe kromě radosti znamená třetí světový titul?
Poprvé je to skvělé, podruhé nádherné a potřetí úžasné!… Počtvrté by to bylo fenomenální a popáté bychom vstoupili do historie (směje se)! Tak daleko ale ještě nejsme. Do příštích sezón z toho můžeme profitovat. Jsem spokojený, protože se v Monte Carlu objevíme s naší novou C4 s číslem 1 na kapotě. Je to důležité, neboť auto nebude tolik vážit (smích). Aby byla oslava dokonalá, věřím, že bychom se mohli objevit na startu RAC, abychom naposledy vzdali čest naší staré dobré Xsaře. Nikdo si to nezaslouží více než ona.

Myslíš si, že tento třetí titul změní něco na vašem vztahu k fanouškům a médiím. Jsou z vás opravdové francouzské hvězdy.
Nemám rád slovo hvězda. Nejsem úspěšným zpěvákem a ani hollywoodským hercem. Seb i já jsme v prvé řadě sportovci. Prožíváme svoji vášeň na 200 procent. Máme možnost se pohybovat docela vysoko, ale neděláme to proto, aby se z nás staly stars. Jedinou hvězdu, kterou byste na nás mohli spatřit, je třetí hvězdička, která se objeví na našich helmách.

Čemu se věnuješ během Sebovy rekonvalescence?
Užívám si svojí skvělé manželky a vidím, jak rostou moje dvě malé zbožňované dcerky. Vídávám se s rodinou a se svými přáteli. Je pravdou, že jsem během té doby omezil své pracovní aktivity, nicméně jsem sledoval, jak se šampionát vyvíjí. Teď už se chystám věnovat se práci mnohem seriózněji. Zúčastníme se seznamovacích jízd na Novém Zélandu, ale na samotné rally startovat nebudeme. Nechceme na sebe brát další riziko. Nejdůležitější věcí je, aby se Seb stoprocentně zotavil a byl připraven na Monte-Carlo.

Jak jsi mohl vidět na Sebových stránkách, fanoušci Ti zde zanechávají spoustu vzkazů. Čekal jsi takovou pozornost?
Tyto stránky jsou nejpřímější vazbou mezi námi a našimi fanoušky. Jsem tam docela často, stejně jako Seb. Návštěvní kniha mě ohromuje. Jestli jsem počítal správně, tak od neděle jsme dostali přes 600 gratulací! Je to šílené! Podobně tomu bylo tehdy, když se Seb zranil, a objevovaly se zde stovky povzbudivých vzkazů. Dobře, nedostal jsem ani jeden pozdrav k narozeninám. Snad tomu tak bude příští rok (smích)!
Rád bych vám všem poděkoval za všechny vaše vzkazy. Doufám, že nás budete i nadále povzbuzovat v takovém hojném počtu jako dosud.

převzato z: www.sebastienloeb.com