Rally du Condroz – po smolné rally Příbram, která nám i tak přinesla zisk mistrovského titulu ve třídě A6 a ukončila naši sezónu v ČR, nás čekala jako malá odměna za titul populární Rally du Condroz v Belgii.

Již délka soutěže dávala tušit značnou náročnost, se kterou jsme se dosud nesetkali. Příprava na soutěž probíhala velmi svědomitě i když stejně, jako na jiné závody. K belgickým zvyklostem patří seznamovací jízdy, které se odehrávají vždy víkend před samotnou soutěží. Proto jsme se na trénink vydali již ve čtvrtek 26. 10. ve večerních hodinách. Vzhledem ke vzdálenosti a dalším okolnostem, jsme nejeli naší tréninkovou felicií, ale vozem Škoda Octavia TDi. Cesta proběhla bez problémů a na místo jsme dorazili v pátek brzy ráno. Seznamovací jízdy však začínali až v sobotu v 8 h. ráno. Seznámili jsme se s prostředím okolí centra soutěže města Huy a v odpoledních hodinách se vydali do Bruselu, kde jsme měli dohodnuté ubytování u přátel. Protože jsme bydleli přímo v centru, vyrazili jsme na prohlídku města, kde nás upoutalo spoustu věcí. Brusel je zvláštní město, které žije do pozdních ranních hodin, pohybuje se tam spousta lidí různých národností a barvy pleti, je tam velký nepořádek (neexistují tam popelnice) a celkově velký zmatek a pohyb aut, která nemají kde zaparkovat. V sobotu ráno jsme vstávali před 6. h. a vydali se do necelých 50 km vzdáleného města Huy, vyzvednout itinerář, který se vydával v jedné místní kavárně. Při vyzvednutí byli malinké problémy, protože nikdo neuměl ani slovo anglicky i když přesně věděli, že jsme posádka z ČR, když mi říkali, že jsme Čechoslováci, tak jsem jim snažil vysvětlit že je to historie, že už kolik let jen Češi, ale zřejmě nepochopili a ani je to moc nezajímalo. Nakonec byl přivolán zástupce ředitele soutěže, který uměl alespoň pár vět anglicky. Vyplnili jsme formuláře o seznamovacím voze, informace o posádce, odevzdali fotografie pasového formátu a mohli jsme začít trénovat. Při přejímce a se zjištěním o koho jde a s jakým vozem startujeme, nám nabídl pomoc Johnny Piccoli, spolujezdec Frederica Jamoulle, kteří startují taktéž na Felicii Kit Car, že můžeme trénovat s nimi a ukáží nám RZ.

Nabídku jsme přijali a vydali se na první RZ, což se později ukázalo jako chyba. Jejich systém tréninku byl zdlouhavý a jelikož my jsme museli rozpis teprve psát, nedal by se, předem stanovený, časový plán tréninku dodržet. Proto jsme po napsání 4 RZ poděkovali za pomoc, ale dál trénovali sami. Sobotní trénink pro nás skončil až před 22. h., kdy seznamovací jízdy sobotního dne oficielně končili. Následovala ještě cesta do Bruselu na ubytování, kde jsme 45 min. hledali parkovací místo!!! Spát jsme šli až po půlnoci a budíček nás čekal již v 6:30. Výhodou však bylo, že se měnil čas a my mohli spát o hodinu déle. Nedělní RZ jsme začali těsně po osmé hodině a v 18. h jsme trénink skončili.

Okamžitě jsme se vydali na cestu domů, zpět do ČR. Napsali jsme 12 RZ, všechny zkontrolovali a jen u 2 RZ jsme využili ještě 3. průjezdu, (vždy trénujeme pouze na dva průjezdy, první průjezd RZ napíšeme a druhý je pro kontrolu a opravu) i když nakonec se již o žádné úpravy rozpisu nejednalo. Trénink byl hodně náročný. Vzhledem k tomu, že je již brzy tma, je potřeba RZ napsat ještě za světla, což se nám dařilo. Myslím, že by spousta posádek startujících u nás koukala, jak hodně je trénink soutěže mimo ČR náročný. Nejedná se totiž např. o Příbram, kde se trénuje 6 krátkých RZ a navíc je většina zná a jela je tam i zpět a v několika vozech. V Belgii neexistují jízdní výkazy či průjezdní kontroly při seznamovacích jízdách. Jsou povoleny maximálně 3 průjezdy RZ, ale ujišťuji, že více se ani zvládnout nedá.

Při cestě zpět z tréninku nás ještě potkala více či méně úsměvná situace, když jsme na dálnici v Německu museli u Wurzburgu tankovat. Při sjezdu z dálnice na čerpací stanici jsme zahlédli hlídku policie, která však nelenila a okamžitě k nám přistoupila. Nejprve se jednalo o kontrolu dokladů, vzápětí jsme už byli venku z auta a ukazovali kapsy. Padalo spoustu otázek, jako kde jsme byli a odkud jedeme. Při odpovědi že z Belgie a Bruselu následovala kontrola všech věcí v taškách. Pokračovalo to kontrolou a počítáním peněz v našich peněženkách, což jsme stále nějak nechápali. Utracené peníze za naftu jsme museli dokazovat účtenkami.. Vysvětlování, že jsme byli trénovat na soutěži, že jsme jezdec a spolujezdec závodního týmu, nechtěli moc věřit. Když už to vypadalo docela na pováženou, že asi navštívíme nějakou místní dálniční služebnu a nějaký čas posedíme s komisařem "Gerchánem" z COBRY 11, tak jsem policistům ukázal itinerář a čerstvý rozpis RZ ,bláhově jsem si myslel, že by mohli vědět o co jde – nevěděli a asi nikdy podobnou věc neviděli, je fakt, že každý není fanoušek rally, ale pak jsem vyndal a daroval podpisové karty – to zabralo (!!!) a oba se velmi divili a evidentně změnili své chování a přístup k nám.. Nakonec se i přesvědčili, že žádné drogy , které tak usilovně a poctivě hledali určitě nepašujeme. Omluvili se za zdržení a popřáli nám další úspěchy.
Domů jsme dorazili v noci z neděle na pondělí. Za tři dny jsme najeli 3300 km a kromě dvou nocí jsme většinu času strávili v autě.
Samotný závod však začínal až v pátek 3. 11. přejímkami. Na cestu se celý tým vydal ve čtvrtek v odpoledních hodinách a na místo jsme s rezervou dorazili v pátek ráno.

Doprovod

Mechanici ještě obětavě montovali námi zapůjčený motor do soupeřova vozu Felicia Kit Car, tentokrát to však byla druhá belgická posádka Francois Listrez – Thiery Charlier. Následovala administrativní přejímka, kde byl opět menší zádrhel s domluvou, ale jinak všechno bez problémů. Vyzvedli jsme samolepky k povolení vjezdu do servisní zóny a postavení celého servisu..

Technická přejímka pro nás byla v 16:33 , ale již v 16:23 bylo slavnostní představení na startovní rampě a následoval přejezd na technickou přejímku.

Přejímka

Kontrola KITa proběhla bez nejmenších problémů. Toto vše je zajímavé řešení a spojení několika akcí. Myslím, že by i naši pořadatelé, mohli nad touto variantou zapřemýšlet.

Zbytek dne jsme trávili v servisní zóně, která je tradičně umístěna v centru města na hlavní třídě, jak oni říkají bulváru.

Servis 1

Člověk našich poměrů se nestačí divit, kolik lidí zde bylo. Pro město je to velká atrakce a slavnost přivítat soutěž. Servisní zóna byla zajímavá nejen pro zaryté fanoušky rally ale i pro ostatní, kteří se přišli podívat a pobavit se, a žila do nočních hodin.

Servisní zóna

To je další zajímavé řešení, lišící se od našich dosti oddělených servisních zón. Pravda však je, že by se určitě většině našich posádek nelíbil čas, který uplyne, než vůz dorazí až pod stan. V našem případě, kdy jsme byli až na konci zóny, ale zase kousek od časové kontroly výjezdu ze servisu, to bylo dvě a půl minuty od vjezdu do servisní zóny. V pátek večer jsme David a já odjeli do nedalekého města Ciney, kde jsme měli rezervovaný hotel, jehož majitel je Dominigue Julien, který startoval na Subaru Impreza ve třídě A8. V sobotu byl start prvního vozu až v devět hodin.

Start

My jsme startovali v 10:08. První RZ jsme absolvovali bez problémů a rozumným tempem, kdy jsme chtěli okouknout, jak bude vůbec trať po týdnu vypadat a jak hodně nečistot bude vytaháno na trati.

Bohužel naše vystoupení trvalo jen do druhé RZ, kde jsme na 8. km odpadli na poruchu převodovky (stálý záběr). Následovalo dlouhé čekání na uvolnění trati a odvoz KITa do servisní zóny. David a mechanici začali okamžitě měnit převodovku a já řešil start do druhé etapy systémem Super Rally.

David Tomek – Vl. Tomek

S komunikací a překladem z angličtiny do francouzštiny mi pomohl Kurt De Clerck, spolujezdec Stefa Depuydta na Citroenu Saxo Kit Car.

Jan Škaloud – Kurt De Clerck

Následoval telefonát technickému komisaři. Komisaři nám přišli KITa zkontrolovat a mohli jsme ho odevzdat do UP. Nedělní etapa startovala již v 7 hodin, my že jsme jeli Super Rally, tak jsme startovali až v 9:25 z UP. Odjeli jsme první sekci o 3 RZ, čekal nás servis a běžná údržba KITa.

Servis 2

Avšak hned na následující RZ (4. RZ druhé etapy) opět odstupujeme na poruchu převodovky (stálý záběr). Tím se obrovská smůla naplnila, kalich hořkosti jsme si vypili až do dna a bylo jasné, že balíme a jedeme domu. Celkově jsme tedy absolvovali jen 55 ostrých kilometrů. U nás je to skoro celý sprint, ale jinak je to žalostně málo. Navíc když první převodovka ujela jen 13 ostrých kilometrů v Příbrami a 15 km v Belgii! Smůla to byla obrovská. I tak to byla ale velká škola. Soutěže evropského formátu jsou velmi těžké a náročné. Nejedná se však jenom o dopravu a logistiku na soutěž v zahraničí, která je náročná už jen jazykovou bariérou, ale především na tratě, na kterých člověk nikdy nebyl. Stejně tak i o zemi či daný kraj, kde se soutěž jede a neznáte místní zvyky (muži si zde místo podání ruky dávají pusu – můj otec z toho byl na "prášky".) či počasí. RZ byly ale velice hezké a náročné. Kvalitou asfaltu se moc neliší od domácích soutěží avšak jejich charakter je něco zvláštního. Hlavně jde o vysoké rychlosti. Celá trať je jedna velká rychlost, ale bez dobře známých a v Čechách většinou i nevhodně umístěných retardérů. Navíc na tamních tratích se až dramaticky trať zkracuje, takzvaně katuje a proto vzniká velké množství nečistot na trati a hrozí velké riziko defektu. Při průjezdech vesnicemi se jezdí po chodnících, což je velký nezvyk a až se to příčí. Ve vesnicích se nachází atypické zpomalovací retardéry, na které je potřeba dát pozor a vhodně je najet. Dále je zde množství odboček, do kterých se přijíždí extrémně velkou rychlostí a brzdit se musí v zatáčce, která předchází odbočce. Letos soutěži přálo počasí a kupodivu na soutěži nepršelo. Za deště, který nás potkal při seznamovacích jízdách musí být závod jeden velký adrenalin. Množství bláta, které je na tamních cestách, je až neskutečné. Charakterem se jednalo určitě o nejtěžší soutěž, které jsme se účastnili. Mrzí nás, že jsme nemohli absolvovat více kilometrů. Start RZ

Viděli jsme však, že to vše jde trochu jinak než u nás a vše organizačně funguje bezvadně. Za zmínku stojí i chování místních lidí, kteří při spatření závodního vozu ochotně uhýbali a pouštěli nás. Stejně tak diváci, kteří se chtěli dostat na divácká místa a ucpali tak silnici po které vedl přejezd závodních vozů, ale všichni hned a ochotně uhýbali, což si nejsem vůbec jistý, jestli by se tak stalo i u nás v ČR. Množství diváků bylo značné a to nejen kvůli vozu Peugeot 207 S2000 s Bryanem Buffierem v roli předjezdce. Celé startovní pole bylo pestré zvučných jmen, krásných a špičkových vozů. Zárukou byl určitě Duval, Tsjoen, Thiry, Loix, Meeke, Cols, Solowow, Duez a další, ale i VW POLO S2000 nebo S1600 a několik WRC. Určitě by stálo za to, účastnit se i jiných soutěží evropského formátu a vedení týmu po získání mistrovského titulu začalo vážně uvažovat o vynechání sezony v ČR a odjet vybrané soutěže v Evropském šampionátu.

Jan Škaloud – David Tomek

Děkujeme však našim příznivcům za přízeň, všem, kteří nám pomohli patří velké poděkování. Děkujeme mechanikům, nejmenovaným lidem a vedení týmu .

Pro čtenáře eWRC Honza ŠKALOUD