Východočeská posádka Jiří Hladík (5. 3. 1974) a Marcela Dolečková (5.9.1983) předváděla po celou sezónu velmi atraktivní průjezdy. Ve sprinterském šampionátu bojovali až do závěrečné rychlostní zkoušky ve Vsetíně o titul ve třídě N1. Nakonec skončili těsně druzí.

Rallyové začátky

Jirka: "Svou první diváckou účast na automobilových závodech jsem prožil jako mimino – otec zastává od šedesátých let funkci technického komisaře. Myslím, že mě tenkrát víc než průběh závodu zajímala flaška s dudlíkem a když mě jako křtem strčili k výfuku nastartované formule, málem jsem ji přehlušil. Tím byl můj osud zpečetěn. Vyrůstal jsem v prostředí automobilových závodů. Lidé kolem nich byli moje druhá rodina. Tenkrát za dob Svazarmu bylo daleko víc závodů než je dnes. Například v sobotu se jel autokros a v neděli jsme se přesunuli na závody do vrchu. Volných víkendů v roce opravdu mnoho nebylo. Po získání řidičského průkazu jsem koupil trabanta, protože rodinná stodvacítka nebyla určená ke tréninku a vypůjčit si ji bylo prakticky nemožné – tzn. když chceš ničit auto, tak svoje. V dalších letech jsem to trošku obešel tím, že jsem se vždy snažil získat práci se služebním vozem. Tímto se všem zaměstnavatelům omlouvám. Věděl jsem, že musím začít závodit, ale táta mě pokaždé dokázal přibrzdit větou: "Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených!" Až v pozdější době jsem pochopil, že chtěl říct, když nemáš peníze, nemáš ani šanci.Začal jsem je tedy shánět. Všichni asi vědí, jak to chodí v české kotlině, semleté fotbalem s hledáním sponzorů. Nezřídka jsem propadal těžkému zoufalství a skepsi. Bylo mi jedno v jaké disciplíně budu startovat, ale nejlevnější jsou kopce, takže jsem v roce 1995 usedl v Náměšti nad Oslavou do vypůjčeného Wartburgu 311. Čtvrté místo byla trošku sprcha, ale další závod už byla bedna. Wartburg ovšem neměl na první místo, po kterém jsem toužil, tak došlo na stavbu Škody 1000 MB. Po třech letech práce tisícovka konečně zavrčela. Posbírala několik pohárů a v Kohoutovicích ve Farinově zatáčce uklouzla na oleji a já ji totálně rozbil. První rallye jsme jeli s Peugeotem 106 Rally loni v Okříškách a bylo z toho třetí místo. Po smutném Pelhřimovu přišla suzuka, ale nebyly peníze na díly a vyladění auta. Přesto jsme se snažili držet krok a vozit poháry."

Marcela: "Už jako malá holka jsem si místo s panenkami hrála s tátovými autíčky a stavěla neuvěřitelně rychlé káry ze starých kočárků. A tak to začalo. V šestnácti letech jsem poprvé vyzkoušela, co znamená adrenalin v autě. Začala jsem v hobby-crossové felicii a tam odstartovala moje závodní dráha. Dostala jsem se do týmu pana Macka, který mě všemu naučil a zasvětil do světa rallye. Moje první soutěž na sedadle spolujezdce byla West Historic Podbrdská Rallye 2004 v Kramolíně. Skončila pro mě třetím místem ve třídě a prvním pohárem v životě. Od té doby jsme jezdily s Ivou Víchovou jako dámská posádka. V ČMPR jsme sice nevítězily, přesto jsme ale dokázali mnoha chlapům, že s nimi dokážeme držet krok. O rok později jsem dostala nabídku jezdit s Jirkou národní mistrák. Nic pro mě nebylo tak důležité jako ukázat všem, že i prťavá Macina dokáže prorazit. A to se mi díky Jirkovi splnilo. A přesto, že jsme nedosáhli na titul, tak je pro mě ten nejlepší jezdec rallye, protože to co on za ten rok prožil a musel dokázat, to nedokáže nikdo z ostatních. A proto si ho tolik vážím."

Učitelé a rádci

Jirka: "Při stavbě tisícovky jsem se seznámil s výborným jezdcem Luďkem Hartmanem, který nás později zasvětil do psaní rozpisu, všech věcí kolem rallye a dělal nám i mechanika."

Marcela: "Jak jsem již zmínila, mým velkým učitelem byl pan Karel Macek. Ten mě k rallye přivedl."

Názor na rallye

Jirka: "Na to je jednoduché odpovědět. Je to nejlepší motoristická disciplína. Jezdec musí umět na každém povrchu a za každého počasí. Je extrémně náročná finančně, psychicky i fyzicky. Myslím, že právě proto je rallye královnou automobilového sportu. Tolik k rallye jako takové. Pokud se ptáte na soutěžní sport u nás, je odpověď o hodně složitější. Jezdecká základna je v naší republice více než dobrá, ale je škoda, že se mnoho talentů z důvodu nedostatku financí neprosadí. Tento problém je ovšem celosvětový a automobilové závody jsou od prvopočátku především záležitostí peněz. První věc, která se musí výrazně pohnout dopředu, je medializace rallye. To následně ulehčí situaci pořadatelům i týmům při hledání sponzorů a partnerů. Za další, lidé kteří rozhodují o rallye si musí uvědomit, že všichni platí stejné startovné a všichni tedy mají mít stejná práva a povinnosti. Pokud se toto stane, půjdou soutěže u nás opět nahoru a rallye bude znovu táhnout diváky. Za nešťastné rozhodnutí považuji vypsání čtyř šampionátů na sezonu 2007.

Marcela: "Pro mě je rallye životem. Už si ani nedovedu představit, že bych se na závody jezdila jen dívat. To budu raději sedět doma. A hrozně obdivuji lidi, kteří rallye pořádají. Je to podle mne ta nejnáročnější a nejkrásnější automobilová disciplína. Při ní nejezdíte pořád dokola a neodpočíváte kola chybějící do konce. Je to závod o štěstí a o tom, kdo co umí."

Čas a finance

Jirka: "O penězích jsem se již zmiňoval a pokud chce někdo jezdit rallye, tak si musí čas najít. To je stejné, jako v kterémkoli sportu."

Marcela: "S časem a financemi to nikdy nebylo lehké. Není jednoduché najít práci, kde vás uvolňují pro vaši zábavu. Pracuji jako barmanka a můj život se odehrává buď za barem, nebo kolem závodění. Proto jde soukromí stranou. Ale myslím, že jestliže chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte pár věcí obětovat. A co se týče financí ? Rallye je velmi drahá záležitost. To mě moc mrzí, protože věřím, že by se našlo hodně mladých talentů, ale bohužel bez peněz to nejde. A pokud je nemáte."

Konkurence ve třídě

Jirka: "Letos nikdo nejel v N1 s Volkswagenem Polo, takže kdo neměl swifta, nestačil. Je potřeba si také uvědomit, že auto stejné značky neznamená stejný výkon a jízdní vlastnosti. Prostě pokud jsou peníze, je i kvalitně dotažený vůz. Skončili jsme druzí v N1 a titul nám unikl v poslední erzetě, na kterou jsem zvolil naprosto špatné pneumatiky. Přesto jsme boj nevzdali, jak jsem se dozvěděl z tiskové zprávy vítězného týmu, který o naší pneumatikové chybě věděl. Ale auto bylo na sněhové nadílce téměř neovladatelné."

Marcela: "Přestože se v naší třídě neobjevuje mnoho posádek, odehrávají se mezi námi velmi pěkné souboje, které určitě stojí za pozornost."

Auto a jeho historie

Jirka: "Suzuki Swift 1.3 GTi – cca 115 koní. Auto jsme koupili loni. Stálo nás hodně peněz, abychom z něj vytvořili konkurenceschopný vůz. Jeho historie je nám neznámá. Víme jen že jelo první ročník Labské rallye."

Blízká budoucnost

Jirka: "Chtěl bych poděkovat našim sponzorům a partnerům, kteří nás podporovali a podporují. Snažíme se sehnat potřebné finance na příští sezónu. Jednáme o startech s Hondou Civic Type R, ale je nám prakticky jedno v jaké třídě pojedeme. Je důležité mít dobré auto a fungující tým, abychom už nemuseli jezdit na závody po ose, bez servisu a bez mechaniků, jako tomu letos párkrát bylo. Pokud vše dopadne jak má, budeme startovat opět ve sprintech."

Marcela: "Doufám, že se na nás usměje štěstí a pojedeme si s Jirkou v příštích letech pro ten vysněný titul. A všem ukážeme, že posádka Hladík-Dolečková nemá přemožitele."

Vzdálenější budoucnost

Jirka: "Jezdit tak dlouho, jak to jen půjde."

Marcela: "Mým velkým snem, i když dost naivním, je jet alespoň jednu soutěž mistrovství světa."

Závěrem děkujeme za Váš zájem o naši posádku a přejeme všem hezké Vánoce a úspěšný Nový rok.