Mladoboleslavští Josef Dvořák a Jan Slavík patřili v posledních letech ke špičce třídy N1. V letošní sezóně se po domácí Rally Bohemia z tratí rychlostních zkoušek vytratili a začali chystat přezbrojení na nový vůz. S ním by se rádi objevili na startu úvodního podniku následující sezóny, IQ-Jänner Rallye.

Rallyové začátky

Pepa:"Závodím už dlouho. Letos to bylo už deset let od mého debutu. První zkušenost byla na místě spolujezdce s Honzou Klingerem na Rally Pačejov. Zážitky z místa navigátora byly natolik silné, že mě to přinutilo vydělat peníze a postavit vlastní závodní auto. Tak začal nekonečný příběh rallye. Měl jsem se z toho v tom Pačejově tenkrát poučit, všem poděkovat, jet domů a žádné auto nestavět. Ale teď vážně. Musím říci, že mi soutěže přinesly mnoho krásných zážitků a hodně kamarádů. Poznal jsem také hodně míst, na která bych se jinak nepodíval. Je docela legrace, když jedeme s manželkou tisíc kilometrů od domova a přijedeme do zatáčky, kde jsem kdysi skončil na střeše."

Josef Dvořák

Honza:"Od malička jsem se na soutěže jezdil dívat. Premiérou v závodním autě byly Blovice v roce 2003. Předtím jsem se zúčastnil Příbrami a Sosnové jako Pepův mechanik. Hodně mě překvapilo, když mi Pepa zavolal, jestli bych s ním chtěl jet. Bylo to zcela neplánované. Dojeli jsme třetí ve třídě, ale já se cítil, jako kdybychom vyhráli absolutně. V té době ještě byla ve třídě N1 vynikající konkurence. Startovalo pravidelně více než deset aut, navíc se jelo v hodně obtížných podmínkách. Místy byl suchý asfalt, místy led. Takže ten výsledek měl docela váhu. Byl jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Prvního vítězství jsem se dočkal hned na následující soutěži v Okříškách. Přitom pro nás soutěž nezačala vůbec dobře. Asi dva kilometry po startu jsme v zatáčce najeli na betonový patník a poškodili lyžinu a nárazník. Po erzetě jsme po zkontrolování škod zapomněli zavřít kapotu. Ta nám pak rozbila přední sklo. Asi nás to vyhecovalo natolik, že jsme vyhráli."

Jan Slavík

Názor na rallye

Pepa:"Každý kdo se chce věnovat rallye, by si měl nejdříve uvědomit, že to je hodně času stráveného sháněním peněz i prácí na autě. Ještě důležitější je vytvoření kolektivu lidí okolo posádky. Rodiny, mechaniků a kamarádů. A také lidí, kterým můžete zavolat o půlnoci, když je něco potřeba a oni to udělají. V době mých začátků pamatuji ještě servisní a zároveň tréninkové vozidlo pick-up. Během soutěže s ním někdo přejížděl mezi servisními místy a servis jsme si dělali sami. Připadá mi, že dnešní soutěže se vzdalují od svého původního charakteru, kterým byla vedle rychlosti, také vytrvalost a spolehlivost. Bohemka měla v té době třeba pětatřicet rychlostních zkoušek a někteří pamětníci jich pamatují i padesát. Jedna byla u Brna, další třeba u Mariánských Lázní. Závodilo se i v noci, bojovalo se o minuty. V případě selhání auta nebyl problém svařovat i na erzetě. Dnes znamená defekt téměř konec nadějí, především na sprintech. Rallye se hodně vzdálila od toho, co pamatuji jako čtyřletý, pětiletý, když jsem stál v noci u rampy na Bohemce. Zablácená auta přijížděla na rampu pozdě v noci a brzy ráno byl start další etapy."

Honza:"Je to nádherný a pro posádky i pro diváky velmi atraktivní sport. Třeba na Barumce 2005 jsem zažil na prologu ve Zlíně dosud největší a nejlepší diváckou kulisu. Při tréninku před touto soutěží byla také radost trénovat. Lidé stáli kolem trati i během seznamovacích jízd, seděli venku před hospodami a zdravili každou trénující posádku."

Janner Rallye 2004

Učitelé a rádci

Pepa:"Většina lidí hledá učitele, který by je naučil dobře řídit auto. U mě to bylo trochu jinak. Táta se věnoval technice a já hledal rádce spíše v tomto směru. Zajímalo mě poznávat, jak vše vlastně funguje. K samotným soutěžím mě přivedl především Ota Zenkl z Mariánských Lázní. Pomohl mi získat obraz o rallye, naučil mě jak stavět závodní auto. Z jezdeckých vzorů oceňuji každého, kdo se postaví na start."

Honza:"Mým jediným učitelem v rallye byl Pepa. Nikdy jsem se s nikým jiným nesvezl. Přemýšleli jsme, že bychom podpořili náš růst a startoval bych v některé soutěži s někým jiným. Získali bychom tak porovnání a naučil bych se něco od někoho jiného. Nenapadl nás ale nikdo, ke komu bych usedl."

Čas a finance

Pepa:"Vše je vždy na úkor něčeho. V každém sportu, pokud ho chcete dělat na, pro vás reprezentativní úrovni, musíte tomu něco obětovat. V rallye především čas a peníze z rodinného rozpočtu. Mnoho lidí odsuzuje soutěžáky, kteří skončili na Borech u PlayStationu. My závodníci to ale chápeme. Naprosto tomu rozumím. Když se člověk dostane na nějakou úroveň a chybí mu finance, často udělá ledacos. Mrzí mě, že jsme už oslovili mnoho firem a mnozí oslovení nedovedou ani říci na rovinu ne. Místo toho nás odkážou, ať zavoláme za měsíc. Tím připravují o čas nás i sebe. Naštěstí se nám podařilo najít i lidi a firmy, kteří nás podporují a díky nimž můžeme závodit."

Honza:"S časem je to hodně složité. Ironií proto je, že si vždy nejméně užiji Bohemku. Na kterékoliv jiné závody odjedeme v úterý večer a soustředíme se jen na soutěž. Ale když jsme doma, snažíme se jít ještě do práce, abychom ušetřili dovolenou a věnovat se i rodině. Důležitý je i tlak okolí. Když odstoupíme třeba na Kopné, ví to jen pár zasvěcených. Ale na případný problém na Bohemce se ptá mnohem více lidí. V sezóně 2004 jsme byli přemotivovaní a považovali vítězství na domácí soutěži za samozřejmost. Skončilo to pro nás uraženým kolem z posledního místa ve třídě, kousek od mého baráku, v zatáčce, do které jsem poslal dívat se celou rodinu."

Rally Bohemia 2005

Sezóny v N1

Pepa:"Zažili jsme v této třídě krásné časy. V letech 2003 a 2004 jsme vyhráli sprinty a v roce 2005 MMČR. V roce 2004 byl ale titul neoficiální. Došlo ke sloučení tříd a proti silnějším autům jsme neměli šanci. Dohodli jsme se s kluky ve třídě a počítali si bodování sami. Rozhodovalo se až na okruhu v Sosnové, kde jsme udolali Roberta Mikulku. Je smutné, že letos nám patří druhé místo v N1 i přesto, že jsme startovali jen na třech soutěžích. Na tom je vidět úpadek rallye u nás. Na Jänneru jsme byli dvakrát ve sněhu, přesto jsme obsadili třetí místo, půl roku za vítězem. V Tatrách i přes využití systému Superrally opět třetí místo, které nás ale za těchto okolností vůbec netěšilo. Bohemku jsme vyhráli, ale byli jsme první ze dvou aut ve třídě. Úbytek posádek v této kategorii je hlavním důvodem ke změně třídy."

Honza:"Závodění v této třídě nám přineslo mnoho přátel a zajímavých zážitků. Například na Šumavě 2005. Po vítězství v Rakousku jsme si jeli také zde pro první místo ve třídě. V předposledním servisu se nám ale na ledu rozjely kozy, na nichž jsme měli postavené auto. To spadlo na mechanika, který právě kontroloval podvozek. Poté, co jsme auto nadzvedli a vytáhli ho, jeho první slova byla, že musíme rychle dodělat servis, abychom nechytili penalizaci za pozdní opuštění servisu. Jestli mu něco je nebo ne, že máme řešit až potom. Bylo to od něj velké sebeobětování. V nastalém zmatku jsme špatně odhadli potřebné množství benzinu a závěrečné dvě erzety byly spíše Economy Run než rallye. To nás stálo třetí místo ve skupině N. Během této soutěže nás také moc potěšil Rakušan Weinelt, který nám o rok dříve dal na Jänneru dvacet minut. Přišel nás usměrnit, ať jedeme pomaleji, že na nás skutečně nemá. Bylo to od něj kamarádské gesto. Letos při téže soutěži se už přišel jen podívat do servisní zóny. Nesehnal peníze potřebné pro start. Bylo nám ho líto. S Rakušany máme celkově dobré zkušenosti. Při Jänneru před námi startoval pan Drappela. Nám i jemu bylo jasné, že ho zhruba po deseti kilometrech dojedeme. Bylo až neuvěřitelné co dělal, aby nás nebrzdil. Snad by spadnul i do příkopu, abychom neztratili. Paradoxem je, že nás ještě zrychlil. Když ho Pepa uviděl, tak ještě přidal, abychom ho co nejrychleji předjeli."

Raid Polski

Pepa:"Po zvážení našich jazykových schopností byla jediná cesta do světa vydat se směrem na východ. Polština je češtině blízko a tak padla, i díky podpoře z polské strany, volba na Raid Polski. Centrum soutěže bylo umístěno hodně na východě, asi čtyřicet kilometrů od hranic s Ruskem. Ač jsme jeli na šotolinovou soutěž, překvapilo nás, že se šotolinový povrch vyskytoval i na hlavních silnicích. V tu chvíli nám bylo jasné, že zkušenosti místních jezdců budou proti nám obrovské. Potvrdilo se to i v soutěži. Odstup za posádkami před námi byl veliký. Bylo to dané i výkonem aut. Nejblíže nám byl vůz třídy N3. Žádná další auta ve třídách N2 a N1 kromě nás nestartovala. Kolem trati se hodně střídala místa hojně obsypaná diváky s naprosto liduprázdnými. Bohužel při startu do druhé etapy jsme byli nuceni z rodinných důvodů odstoupit a urychleně se vrátit domů."

Honza:"Soutěž se nám moc líbila, i když jsme jí nemohli dokončit. Byly to asi největší závody, které jsme kdy jeli. V autech jsme měli GPS ze světa. Na druhou stranu ale třeba sanitka nebyla na startu ani v cíli rychlostních zkoušek. Zázemí na všech našich soutěžích je mnohem lepší. Servisní zóna byla na louce, v případě deště nepoužitelná. Zato ředitelství se nacházelo v super hotelu, kde vedle parkoviště bylo malé hotelové letiště. Každopádně se tam ale chceme příští rok vrátit a pokusit se soutěž dokončit."

Rally Bohemia 2006

Nezapomenutelné zážitky

Pepa:"Když jsme byli na INA Delta v Chorvatsku, podařilo se nám na jedné erzetě otočit auto na střechu hned vedle kapličky Svatého Jana z Nepomuku. Kam on došel pěšky, my dojeli po střeše. Celá vesnice, včetně starých babiček se šla podívat na dva blbce z Čech. Poté se všichni předháněli, kdo nás pohostí a u koho se půjdeme zkulturnit. Byli jsme opravdu hodně špinaví. Hezký zážitek byl také uplynulý víkend v Belgii. Potkali jsme tam české fanoušky a moc mě potěšilo, že si pamatovali náš výkon v Okříškách 2005, kde jsme na sněhu vyhráli třídu N1 a dojeli v absolutní dvacítce."

Honza:"Loni v Třebíči jsme bojovali o titul v N1 s Patrikem Hlachem. Na jedné erzetě v dost vysoké rychlosti asi 150 km/h se nám přes cestu vydal opilý domorodec. Šel zprava přímo před naše auto. Naštěstí se Pepa rozhodl pro správnou stranu. Borec nás ani nezaregistroval a pokračoval v chůzi."

Stavba auta

Pepa:"Jiné auto než Škoda nepřicházelo v úvahu už proto, že startujeme za Autoklub Škoda. Podmínkou byl přechod do silnějšího vozu. Jedinou dostupnou možností byl návrat k vozu s dieselovým agregátem. Slibujeme si od toho, že se ve třídě budeme utkávat s více posádkami. Alespoň máme informace, že o vstup do této kategorie má zájem dost lidí. Vůz budeme stavět ve skupině A. Ta slibuje lepší svezení než enko. Vše je ale podmíněno prodejem stávajícího vozu, abychom měli za co stavět."

Honza:"Po rapidním úbytku posádek ve třídě N1 jsme se rozhodli změnit třídu. Zvažovali jsme co dál. Jelikož si jako správní zaměstnanci Škoda Auto nedovedeme představit závoděním s jiným vozem než škodovkou, padla naše volba na vůz Škoda Fabia Tdi."

Rallyová budoucnost

Pepa:"Snažíme se shánět finanční prostředky, postavit nové auto a vše časově skloubit. Přišlo také rozšíření týmu. Světové týmy disponují mnoha lidmi a tak si to vzal Honza k srdci a také rozšířil tým o dceru Anežku."

Honza."Chtěli bychom zapracovat na servisním zázemí. Máme v plánu pořízení vlastního doprovodného vozidla. Skloubit časově rodinu a všechny plány dá dost starostí."