Velice úspěšnou posádkou posledních dvou sezón ve sprintrallye jsou Západočeši Sláva Ducháček (22.7.1977) a Petr Dufek (27.8.1980). Loni obsadili ve třídě A5 třetí místo, letos si už po sedmi z devíti soutěží zajistili titul v této velmi početně a kvalitně obsazené kategorii.

Rallyová kariéra

Sláva:"Začal jsem v roce 2000 hobbyrallycrossem s Volkswagenem Golf 2,0, který jsem si sám postavil a vyhrál jsem Chodský a Západočeský pohár. V roce 2001 jsem s novým vozem Škoda Favorit 2,0 16 V oba výsledky zopakoval a přibylo čtvrté místo v MČR autorallycrossu. Už od dětství mě ale lákaly především soutěže. Chodili jsme se vždy dívat na domácí Šumavu i na jiné rallye. V roce 2002 jsem koupil od Karla Trněného kultovního favorita, se kterým předtím závodili oba Karlové i Katka Trojanovi. Jel jsem s ním několik volných podniků rallye a pár kopců a slalomů. V roce 2003 jsem jel s favoritem pár závodů volného poháru, pozdějšího ČMPR. Tam jsem také zahájil spolupráci se svým nynějším spolujezdcem Petrem Dufkem. Vyhráli jsme Hořovice a přidali několik druhých a třetích míst. Mnohokrát jsme však také odstoupili. Během poslední soutěže sezóny, Rallye Monte Pacov, si favorit našel svého kupce a hned po soutěži byl prodán. Našetřil jsem nějaké peníze a začal jsem se poohlížet po jiném autě. Chtěl jsem felicii. Přes několik neuskutečněných koupí jsem se přes Jardu Vančíka dostal ke koupi felicie od Mirka Jakeše ze Vsetína, s níž jezdil kopce. Přestavěli jsme jí do soutěžní podoby a otestovali na sezónu. V roce 2004 jsme absolvovali kompletní seriál ČMPR. Závodili jsme hlavně s Tomášem Gregou a Ivošem Ciprou a vyhráli jsme třídu SA1. Na tuto sezónu moc rád vzpomínám, protože zde byla dobrá parta a převládala přátelská atmosféra. Po sezóně prošlo auto kompletní repasí a přestoupili jsme do sprintů.

Foto: Robert Balcar

V roce 2005 jsme v tomto šampionátu soupeřili především s Radkem Řehákem, Markem Kuldou, Michalem Horou, Vlastou Hodaněm a Honzou Dohnalem. Dosáhli jsme několika pěkných umístění na bedně. Ke konci sezóny nás ale postihlo několik odstoupení pro technické závady. To nás stálo možnost bojovat o druhé místo a skončili jsme třetí. O to více jsme se připravovali na sezónu 2006. Vždy jsem rád jezdil na sněhu a plánoval jsem start na Jänneru a Šumavě. Účast v Rakousku nám narušila možnost koupit felicii kit car, kterou jsme chtěli využít. Našel jsem inzerát na autosportu, zavolal jsem prodejci panu Kouřilovi a začali jsme jednat. Po několikatýdenních problémech s přihlášením vozu, který byl dovezen z Maďarska, se k nám kit dostal až týden před Šumavou. Celý týden jsme pracovali na přípravě vozu, na který jsme ale ještě neměli doklady. Ty jsme dostali až ve čtvrtek v Klatovech na technické přejímce, kdy byly kompletní. S autem jsem nestihl nic najet a poprvé jsem se s ním svezl až při soutěži. Auto dojelo celou Šumavu bez problémů na třetím místě ve třídě. O ještě lepší výsledek nás připravila moje chyba, kdy jsem si ustal ve sněhové závěji třicet metrů před cílovou fotobuňkou jedné z erzet. Stálo nás to asi dvě a půl minuty. Po Šumavě jsme se z důvodu nižšího finančního rozpočtu rozhodli startovat pouze ve sprintrallye. Velké souboje jsme sváděli především s Michalem Horou. Ze začátku jsme se střídali o vítězství v jednotlivých soutěžích. Pátým vítězstvím ve Vyškově jsme nakonec titul ve třídě získali. Myslím ale, že kdyby Michalovi držela technika, bylo by to hodně napínavé až do poslední soutěže. Dalšími velkými soupeři ve třídě byli Mira Březík, Honza Dohnal a Honza Sýkora. Bilance našeho kita byla výborná, protože z osmi odstartovaných soutěží jsme vždy dojeli až do cíle."

Foto: Robert Balcar

Petr:"K závodům jsem se dostal díky svému otci, který jezdil rallye ještě před mým narozením. Poté přešel k autokrosu a v roce 1995 se opět vrátil k soutěžím. Od té doby jsem byl na každém závodě už od tréninků a sbíral první zkušenosti, i když pouze ze zadního sedadla tréninkového auta.V roce 1998 přišla moje velká premiéra. Den po mých osmnáctých narozeninách jsem usedl na horké sedadlo Škody 110 L vedle svého otce Václava Dufka na Rally Agropa Pačejov a docílil jsem prvního poháru za třetí místo ve třídě. Od té doby jsme se pravidelně účastnili podniků rallye historických automobilů v České republice a vybraných podniků mistrovství Evropy. V roce 2002 mě oslovil Sláva Ducháček, jestli bych s ním nejel závod Volného poháru, že mu vypadl spolujezdec. Od roku 2004 se spolu pravidelně účastníme nejprve ČMPR a poté sprintů.

Názor na rallye

Sláva:"S rallycrossem jsem skončil, protože mi dost vadilo, že jsem měl mnohdy rozbité auto ne vlastní vinou. Štvalo mě, že mi byli schopni dát ránu i lidé jedoucí o kolo zpět. Na autě pak bývalo mnoho zbytečné práce. Soutěže mě lákaly odjakživa. Jen bych si přál, aby jednou byly rovné podmínky pro všechny posádky bez rozdílu tříd."

Petr:"Rallye je podle mě nejzajímavější motoristickou disciplínou. Jen je škoda, že s koncem vozů WRC u nás trochu ztrácí na popularitě a hlavně na návštěvnosti. Ale snad nové skupiny jako Super 2000 opět zatraktivní tento sport a přitáhnou diváky zpět k trati."

Čas a finance

Sláva:"Ani jednoho se nedostává. Hodně to spolu souvisí. Závody si hradím převážně z rodinného rozpočtu. Abych mohl soutěžit, musím se plně věnovat firmě. Tím je to časově hodně nabité. Má firma TODO se věnuje především montážím anténních a satelitních systémů. Přes den lezu po střechách a po večerech se věnuji přípravě auta."

Petr:"Vzhledem k tomu, že pracuji v otcově firmě, tak nemám velké problémy s uvolňováním na závody. Horší už to bývá s časem na přípravu auta. Peněz není nikdy dost, ale lepší už to asi nebude, tak se musíme snažit vystačit s tím, co je."

Učitelé a rádci

Sláva:"Například s rozpisem nám před prvním závodem poradil Václav Tesař. Jinak jsem se spíše učil sám. Hodně mi pomohlo, že můj kamarád a zároveň mechanik Zdeněk "Seky" Sekerák pracuje už delší dobu také pro tým Profiko. Jeho zkušenosti mi velmi pomohly při přípravě auta. Také druhý kamarád a mechanik, Petr "Pivas" Pivoňka, dříve pracoval u Karla Trněného. Mám tak dva velmi zkušené mechaniky."

Petr:"Jak již jsem zmiňoval, mým učitelem je můj otec. On mě k tomuto sportu přivedl a také mi předal zkušenosti, které za svojí kariéru nasbíral."

Konkurence ve třídě

Petr:"Konkurence v naší třídě je veliká a adeptů na bednu je víc než dost, ale to dělá závodění mnohem atraktivnější a zvyšuje adrenalin všech posádek a pokud to dobře dopadne, tak je z výsledku o to větší radost. A to mě na tom moc baví."

Auto a jeho historie

Sláva:"Našim současným závodním vozem je extovární Škoda Felicia Kit Car. Vůz jsem koupil od pana Kouřila. Předtím, než jsem ho získal, závodilo auto v Maďarsku."

Nezapomenutelné zážitky

Sláva:"Zajímavým zážitkem byl Vsetín 2005. Na nejvzdálenější erzetě od servisu jsme odstoupili po poruše převodovky. Zašli jsme do luxusního hotelu s restaurací, kde právě probíhala svatba. Nejdříve jsme si mezi těmi lidmi v sakách a kravatách připadali jako montéři. Poté nám však došlo, že naše oblečení dle platné homologace FIA přesahuje cenu třicet tisíc korun a že jsme zde oblečeni nejdráže. Moc rád vzpomínám na Rallye Prostějov 2004 v rámci ČMPR. Z prvního místa ve třídě jsme dali vůz přes boudu. Auto dopadlo na kola a po provizorní opravě v servisu jsme si ještě dojeli pro třetí místo ve třídě. A do třetice si vybavuji Příbram 2004. Před poslední erzetou jsme ztráceli na vedoucího Ivoše Cipru deset vteřin a na zhruba deseti zbývajících kilometrech jsme se ještě pokusili zaútočit. Podařilo se a vyhráli jsme o vteřinu. Naopak nerad vzpomínám na Kopnou 2005, kdy jsem byl po soutěži vyloučen za vrtané kotouče. Přišli jsme tak o krásné druhé místo a o body, které nám na konci sezóny chyběly. Paradoxní je, že jsem kotouče koupil od závodníka, který je na felicii jezdil několik let. A ani při testování na začátku sezóny technikům nevadily. Prostě si počkali a vychutnali si mě. Myslím, že to nebylo nutné řešit hned vyloučením."

Rallyová budoucnost

Sláva:"Ta je značně nejistá. Vše se odvíjí od financí, které se nám nedostávají. Lákal by mě velký mistrák. Hlavně obě zimní soutěže, pokud bude sníh. Velkou překážkou je nepřiměřená výše startovného především na podniky MMČR. Velkým, ale zatím nereálným snem je pro mě produkční vůz, nebo Super 1600, nejlépe pak Super 2000. Pévéčka mě donedávna vůbec nelákaly, ale když jsem viděl, jak funguje dnešní EVO IX, pozměnil jsem názor. Co se týče Super 2000, stáhl jsem si ze stránek ewrc videa z Belgie, kde jely jako předjezdci Polo a Peugeot S2000. Hodně mě to nadchlo. Kdybych někdy se soutěžemi musel skončit, chtěl bych se jim věnovat třeba jako mechanik. Auto si připravuji sám a myslím, že se už vyznám. Rozhodně bych ale nemohl dělat spolujezdce. Měl bych strach. Musím mít volant v ruce a cítit auto v zádech."

Petr:"V blízké budoucnosti se toho asi moc nezmění. Doufám, že se budu moci soutěží nadále zúčastňovat. Mým snem je absolvovat podnik mistrovství světa alespoň s vozem Super 1600 nebo i s WRC."

Závěrem bychom chtěli popřát všem rallyovým fanouškům a čtenářům ewrc krásné prožití vánočních svátků a do nového roku 2007 hodně štěstí, zdraví, úspěchů a skvělých rallyových zážitků.