Česko-slovenská posádka Michal Hora (15. 12. 1978) – Gabriela Szenderáková (24. 4. 1982) dosáhla především v úvodu uplynulé sezóny několika parádních výsledků. I přes tři odstoupení pro technické závady ve druhé polovině sezóny a poslední dvě vynechané soutěže, obsadili ve třídě A5 ve sprintrallye skvělé druhé místo.

Rallyové začátky

Michal: „Nádhernou nemocí zvanou rallye jsem se nakazil od svého táty, který soutěže jezdil. Už od malička jsem byl do aut a hlavně rallye úplný blázen. Vždy jsem snil o tom, že udělám úplně všechno proto, abych mohl alespoň na jedné soutěži v životě startovat. Po krátkém seznámeni se soutěží pravidelnosti, s kamarádem Viktorem Szabem, jsem vzal všechny své životní úspory a s obrovskou pomocí mého táty jsme si nechali u pana Zenkla v Autospektru postavit nového Favorita do třídy N1. Auto mělo tovární karoserii a když nám ho pan Zenkl předával, byla to z mojí strany láska na první pohled. Rychle se přiblížil můj první start a já se nemohl dočkat.

Premiérovou soutěží byla Rallye Úslava Blovice v roce 1999 a dodnes mám obrovskou radost, že nebyla poslední. Tak u mě začal kolotoč zvaný rallye, který trvá už osmou sezónu a já se stále bojím chvíle, až z něj budu muset z finančních důvodů vystoupit. V roce 2001 jsme s velkou pomocí Vlastimila Hodaně, jehož syn Lukáš mně v té době dělal spolujezdce, přestavěli Favorita ze třídy N1 do A5. První soutěží s áčkem byl Pačejov 2001 a i když se nám tehdy autíčko asi na druhé erzetě zastavilo, bylo to svezení, na které nikdy nezapomenu. Prostě nádhera. Auto mám schované dodnes a když je nějaká příležitost, moc rád se s ním svezu. Je to pro mě pořád obrovský zážitek.

Před sezónou 2003 jsem dostal nabídku od pana Stanislava Šelmáta na start ve Škoda Fabia Rallye Cupu za jeho tým KBS Motorsport. Byla to pro mě nabídka z říše snů a zároveň příležitost svézt se na soutěžích, na kterých bych asi nikdy startovat nemohl. Obrovskou radost jsem měl z celkového vítězství v poháru a z toho, že jsem tím mohl alespoň částečně panu Šelmátovi poděkovat za velikou důvěru, kterou mi dal. Ve druhém ročníku jsme po velkých technických problémech skončili pod stupni vítězů a rozhodli se, že pro sezónu 2005 nasadíme auto s mírnými úpravami do třídy A5 v rámci MČR ve sprintrallye. Bohužel i sezóna 2005 pro byla nás zakletá a vůbec se nám nedařilo dojíždět do cíle.

Před letošní sezónou prošlo auto velkou repasí a poprvé jsme do něj měli možnost zabudovat sekvenční převodovku. Svezení s takovou převodovkou je nepopsatelným zážitkem a já se letošního roku nemohl dočkat. Po super začátku přišla druhá polovina sezóny a podobně jako v těch dvou předešlých si technika postavila hlavu a rozhodla se, že nás o titul ve třídě A5 bojovat nenechá. Je mi z toho smutno ještě teď, ale bohužel i takové jsou závody.“

Gabika: „Láskou k rallye mě nakazili rodiče, kteří mě od malička brali na všechny soutěže a vůbec netušili, co tím způsobí. První závody jsem sledovala ještě z kočárku a i pro mě to byla láska na první pohled. Hned když mi to věk umožnil, jsem si udělala licenci časoměřiče. Ale ani to mi nestačilo a neustále mě to táhlo přímo do auta na sedadlo spolujezdce. Chtěla jsem na vlastní kůži poznat pocity, které posádka při rallye prožívá.

Přes svoji sestru jsem se dostala k Rasťovi Ivankovi, který si právě stavěl historickou Škodu 1000 MB a hledal spolujezdce. Když jsem doma svůj plán sdělila, máma skoro zkolabovala, ale táta nadšeně souhlasil a začal mě v mém nápadu velmi podporovat. Díky němu jsem se v roce 2001 poprvé posadila na sedadlo spolujezdce a splnila si tak obrovský sen, nejen svůj, ale i jeho. Za tuto podporu jsem mu nesmírně vděčná a moc mu dodatečně děkuji, stejně jako své sestře, která to všechno odstartovala. Navíc se nám hned při mé první soutěži v životě podařilo zvítězit ve třídě a tím byl zážitek ještě silnější. Nikdy nezapomenu na pocity, které jsem celou soutěž prožívala od startu až na stupně vítězů. A právě tehdy mi bylo jasné, že z auta a kolotoče zvaného rallye už nebudu chtít vystoupit a bojím se okamžiku, až někdy ta chvíle bude muset přijít.“

Foto: František Dušek

Názor na rallye

Michal: „Kdysi dávno jsem někde četl nádherný slogan, který přesně vystihuje můj vztah k rallye: „Život, to jsou závody. A všechno mezi tím je jen čekání na další závody.“ Přesně tak to vypadá u mě. Vrátím se z jedné soutěže a už odpočítávám dny do dalšího startu. Jet rychle po úzké „erzetě“ je prostě nepopsatelný zážitek a když se k tomu ještě někde přidá krásný smyk, zažívám přesně ten pocit, kvůli kterému závodím.

Jen mě dost mrzí fakt, že je zrovna naše třída, ještě s malými enky, absolutně mimo zájem médií. Kdykoliv se koukám například na pořad Svět motorů, tak je mi z toho dost smutno. Ze sledování takového pořadu je jasné, že malé třídy prostě neexistují. Vždycky se dozvím, kdo dojel například desátý v produkčních vozech, ale nikdy ani slovo o tom, kdo zvítězil ve třídě N1, N2 nebo A5. A to i v případě, když se podaří s malým autem zajet absolutní výsledek. Nejde mi o to, abych na sebe koukal v televizi, ale myslím si, že by si každá posádka, která zvítězí ve své třídě, nebo se umístí na stupních vítězů, zasloužila alespoň jednu větu daleko víc, než posádky z velkých aut, které jedou mnohdy až za nimi.

Stejně tak nedokážu pochopit, že nejsou ani vítězné posádky z malých tříd pozvány na slavnostní vyhlašování celkových výsledků za sezónu. Například letos Petr Brynda, Sláva Ducháček a další. To je prostě ostuda. A vyjadřovat se k zákazu vozů WRC a špičkových F2 je asi zbytečné. Dodnes jsem toto rozhodnutí nepochopil a asi nejsem sám.“

Gabika: „Ztotožňuji se s Michalovým heslem. Miluji rallye, vůni benzínu, adrenalin v krvi a celkově atmosféru se závody spojenou. O to víc mě mrzí, že u nás soutěže v poslední době ztrácí zájem diváků, kterých je u trati daleko méně, než před pár lety. Určitě za to může již zmíněný zákaz vozů obou elitních kategorií, které nabízely divákům neopakovatelné zážitky. Bohužel doba, kdy stáli diváci u tratí rychlostních zkoušek v několika řadách, je asi už nenávratně pryč. Úplně souhlasím s Michalovým názorem na absolutní nezájem médií o naši třídu. Bohužel všechno je o penězích a zvlášť náš sport se bez nich dělat nedá.“

Učitelé a rádci

Michal: „Když jsem byl malý, hodně často jsem si prohlížel tátovy staré rozpisy a zajímal se o to, co která značka znamená a jak se asi používá. Snil jsem o tom, že si jednou stejně jako táta sednu i já do soutěžního auta a budu takový rozpis poslouchat. Takže jsem od narození chtěl závodit jako on a v mých myšlenkách nebylo nikdy na žádný jiný sport místo. Díky tátovi jsem se i v poměrně nízkém věku naučil řídit auto a dělat s ním různé blbosti. Na ty chvíle prostě nikdy v životě nezapomenu.

V době, než jsem začal jezdit a hlavně celou dobu co závodím, mne provází jediný vzor – Emil Triner. Mám doma všechny videokazety továrního týmu a viděl jsem je snad tisíckrát. Zvlášť, když jsem začal závodit s favoritem, jsem se na ně díval skoro pořád. Ale dívám se i teď. Vidět, co s autem Emil dělal, bylo pro mě naprosto neskutečné a vždycky jsem to chtěl umět. Proto se mi nikdy nelíbily čisté průjezdy a z kazet jsem obdivoval styl, který jsem potom zkoušel se svým favoritem. Navíc je pro mě Emil Triner nejen špičkový jezdec, ale i člověk, který vždycky rád poradí.“

Gabika: „Když jsem poprvé v životě držela v ruce itinerář, vůbec jsem nechápala, co která značka a údaj znamená. Proto jsem s radostí přijala jakoukoliv radu od svých zkušenějších kamarádů – spolujezdců, kteří mě do tajemství rozpisu a itineráře zasvěcovali a rádi mi pomohli. To platí i dnes, kdy si ráda nechám nějaké zlepšováky poradit.“

Foto: František Dušek

Čas a finance

Michal: „To je snad největší problém tak drahého sportu, jakým rallye je. Bez finančních prostředků se ale bohužel dělat nedá. Řekl bych, že do něj dávám veškeré finance, které vydělám. To však už dnes bohužel ani náhodou nestačí. Je jasné, že nebýt rodičů a vůbec celé rodiny, nikdy bych nezávodil tak dlouho a určitě by to skončilo jen u toho splněného snu a jednoho startu. Proto jim za všechno patří můj obrovský dík!

Rád bych zde ještě poděkoval lidem, kteří mi během mého závodění velmi pomohli a pomáhají a bez kterých by spousta věcí nebyla vůbec reálná. V době, kdy jsme s Lukášem Hodaněm přestavovali Favorita do skupiny A, mi velice pomohl jeho otec Vlastimil, díky kterému jsme áčko postavili. Jemu a panu Zenklovi za tohle období, kdy jsme startovali za jeho tým Autospektrum, děkuji. Stejně tak bych velice rád poděkoval pánům Pavlu Valouškovi a Zdeňkovi Hrůzovi, stejně jako jejich synům Pavlovi a Zdeňkovi za to, co pro mě udělali a pořád dělají.

A od roku 2003, kdy startuji za tým KBS Motorsport, patří můj obrovský dík panu Stanislavu Šelmátovi a jeho firmě KBS, bez kterého bych už asi dávno nezávodil a který má na všech našich výsledcích nepopsatelný podíl. Díky němu jsem poznal atmosféru velkých soutěží a čtyři sezóny mohl startovat s fabií skupiny A. Všem patří můj velký dík, stejně jako všem sponzorům, kteří nám se zabezpečením letošní sezóny pomáhali a všem mechanikům, kteří našemu závodění obětovali spoustu času a bez kterých se závodit nedá. Díky!“

Gabika: „Michalovo heslo, že život jsou jen závody, přesně vystihuje i můj život, který je skoro celý přizpůsobený soutěžím. V letošní sezóně jsem kromě sprintů s Michalem startovala i na velkých soutěžích a ve slovenském mistrovství s Ivanem Kapušanským a mezitím jsem si vždycky musela odskočit do školy na nějakou zkoušku. Když se to sečte, tak na nic jiného čas ani nezbývá. Ale jsem za to ráda, protože každý start je pro mě velká zkušenost. Proto bych i já chtěla moc poděkovat rodičům, díky kterým tohle všechno zvládám a můžu se věnovat tomu, co mě nejvíc baví.“

Konkurence ve třídě

Michal: „Jsem rád, že naše třída A5 patří k nejpočetnějším a můžeme tak bojovat s obrovskou konkurencí. Navíc je super, že se ve sprintech jede naplno od startu do cíle a každá chybička hned stojí umístění. Letos jsme až do našich technických problémů sváděli krásný souboj se Slávou Ducháčkem. O to více mě mrzí, že jsme byli nuceni z boje o titul předčasně odstoupit. Třída je plná výborných jezdců a navíc v ní máme i hodně kamarádů, se kterými zažíváme na závodech velikou legraci. Stejně jako nás, provázely letos technické problémy i Míru Březíka a Honzu Sýkoru. Právě tyto dva jezdce považuji nejen za své kamarády, ale hlavně za velké favority v boji o titul pro příští sezónu.“

Gabika: „I já mám velkou radost z toho, že je naše třída tak skvěle obsazená. Nejen početně, ale i kvalitou jezdců. To dodává našim soubojům super atmosféru a doufám, že se to líbí i divákům. Navíc je to krásný pocit, když se závodí o každou vteřinku a je nás ve třídě třeba patnáct. O to větší radost potom máme, když se podaří zajet nějaký pěkný výsledek.“

Foto: Marek Felt

Auto a jeho historie

Michal: „Naše Škoda Fabia byla postavena v roce 2003 v týmu KBS Motorsport jako pohárové auto do tehdy se rodícího Škoda Fabia Rallye Cupu. Stejný rok nás dovezla k celkovému vítězství v tomto poháru, který jsme jezdili do roku 2004. Od sezóny 2005 s ní startujeme ve třídě A5 v seriálu sprintrallye, se silnějším motorem a novou elektronikou od pana Michla. Pro letošní sezónu bylo největší změnou osazení nové šestistupňové sekvenční převodovky SADEV, díky které jsme zase trošku snížili váhový handicap našeho auta proti feliciím. Auto má podvozek od firmy HP a používáme patnáctipalcová kola. Za pozornost stojí, že se jedná o stejný vůz, který nám byl v roce 2003 ukraden z „dokonale“ uzavřeného parkoviště na Barum Rally.“

Foto: Petr Sagner

Rallyová budoucnost

Michal: „Otázka budoucnosti je pro nás v tuto chvíli absolutně vzdálená. Bohužel vůbec nedokážu říct, jak bude naše příští sezóna vypadat, protože naše finanční možnosti jsou velice omezené. V současné době hledáme partnery a firmy, které by nám pomohly nadcházející sezónu zabezpečit, ale není to vůbec jednoduché. Můžu jen slíbit, že uděláme všechno proto, abychom mohli příští sezónu startovat, ale v tuto chvíli je naše účast vážně ohrožena.“

Gabika: „Je mi líto, že naše společná sezóna a boj o možný titul ve třídě A5 skončila předčasně. Mrzí mě to hlavně kvůli Míšovi, který by si konečně po těžkých a smolných sezónách zasloužil alespoň jednu bez technických problémů. Ale i přes smutný konec mám ze druhého místa radost a Míšovi děkuji za to, že jsem letos mohla vedle něho sedět. Svezení s ním byl pro mě velký zážitek a doufám, že budou jednání ohledně příští sezóny úspěšná. I já bych si přála, aby ta letošní sezóna ještě nebyla poslední.“

Na závěr chceme fanouškům a divákům, kteří nám drželi palce, poděkovat za jejich podporu a všem Vám přejeme hodně štěstí do nového roku.