Týden před startem letošního MS se nemluvilo o nikom jiném více než o značce Mitsubishi. Již na konci uplynulého roku prošla tiskem zpráva o účasti dvou Lancerů WRC ve dvanácti letošních soutěžích. Dvojice Toni Gardemeister a Khalid Al-Qassimi měla navíc za japonskou značku bojovat o body do klasifikace M2. To se brzy změnilo, neboť představitelé japonského výrobce odmítli týmu poskytnout název své značky, který je FIA pro týmy M2 vyžadován. I nadále však plán o účasti vozů se zmíněnou jezdeckou sestavou platil. Až do začátku minulého týdne, kdy z Mitsubishi Motors Sport (MMSP) přišla zpráva o nulové účasti Lancerů v MS 2007.

Netrvalo však dlouho a vše se opět změnilo. Na konci pracovního týdne došlo k obratu o 180 stupňů, podle kterého Mitsubishi letos přeci jen pojede. Sestava však doznala změn a vedle Gardemeistera do druhého vozu usedne Španěl Xavier Pons. Nová dvojice má zatím jistou účast na prvních čtyřech podnicích a objevit by se podle všeho poté měla i ve zbylých evropských destinacích světového šampionátu. V návalu těchto informací trochu zapadla neméně zajímavá zpráva o údajném podpisu smlouvy Gardemeistera s Mitsubishi, podle které se má Fin blíže podílet na přípravě nového vozu, se kterým by již v příští sezóně tovární tým měl vyrukovat ve všech šestnácti rally WRC. Takové plány měli u Mitsubishi již po odchodu v předloňském roce, nakonec je však posunuli až na datum 2009. Nyní to opět spíše vypadá na rok příští, ale může si tím někdo být jistý…

Co se vozu týče, pak již při oznámení původních plánů ještě s Al-Qassimim hovořili představitelé MMSP o nasazení inovovaného Lanceru WRC 07 během sezóny. Informaci nyní potvrdil i samotný John Easton. Tolik tedy o aktuálním stavu vrcholných rallyových aktivit Mitsubishi pro budoucnost. Nyní se podívejme do minulosti a stručně si shrňme samotný doposud nepříliš úspěšný projekt Lancer WRC.

Mitsubishi patřilo na konci minulého století v MS k absolutní špičce. Do té jej vynesly hlavně skvělé výkony famózního Tommi Mäkinena, který s áčkovým Lancerem dokázal v letech 1996 – 1999 získat hned čtyři tituly světového šampióna. Bylo to v době, kdy nabírala dech nová vrcholná kategorie WRC. Japonská značka ale i v roce 2000 vsadila na vůz podle původních regulí třídy A8. Mäkinen se opět zapojil do bojů o titul, ovšem bylo patrné, že vůz trochu rychlostně oproti novým WRC zaostává. Právě v těchto chvílích se tak představenstvo značky rozhodlo dát zelenou projektu WRC.

V následující sezóně ovšem situace vypadala o poznání lépe a Mäkinen s Lancerem EVO 6,5 opět zářil a pomalu se přibližoval k pátému titulu. Mezi soutěžemi si volno zpříjemňoval testováním nového „WRCéčka“, které mělo svou konkurenceschopností výrazně promluvit do jeho rozhodnutí, zda u týmu zůstane i nadále. Vedení Ralliartu se tak ocitlo v situaci, kdy muselo zariskovat a rozhodnout se pro jednu z dvou možností. A sice nové WRC ještě na konci roku nasadit a doufat, že s ním Mäkinen bude spokojen a smlouvu prodlouží, anebo raději vsadit v boji o pátý jezdecký titul na osvědčenou techniku. To by ale znamenalo, že Mäkinen naostro nový vůz nevyzkouší a pro další sezónu u týmu nezůstane. Na Rally Sanremo byla tajenka rozluštěna a světlo světa spatřil Lancer WRC. Během čtyř závěrečných rally ale vůbec nezářil a kromě neúspěšného boje o titul přinesl další zklamání v podobě definitivního odchodu Mäkinena k Subaru. Navíc se vůz málem stal osudným i Mäkinenovu spolujezdci Risto Manisenmäkimu, který si vedle svého jezdce po těžké korsické havárii již nikdy nesedl.

Mitsubishi se tak před sezónou 2002 ocitlo v nepříjemné situaci. Nejen, že bylo bez dlouholetého tahouna a prakticky jediného jezdce, který kdy s výjimkou Richarda Burnse dokázal s Lancerem zajíždět pořádné výsledky, ale zároveň mělo v garáži nedodělaný vůz. Tým opustil i Freddy Loix a tak vznikla zcela nová jezdecká sestava. Jeden z Lancerů připadl Ford opustivšímu Francois Delecourovi a druhý pak pilotoval Alister McRae. V několika rally třetí Lancer osedlal nadějný Fin Jani Paasonen.

Volba Delecoura byla logická, vždyť se podílel na vývoji tak špičkového WRC, jakým byl Peugeot 206. S Lancerem to měl cholerický Francouz mnohem složitější a vůz se mu během soutěžního roku pořádně do kupy dát nepovedlo. Vlastně jediný pořádný výsledek zajel ve Švédsku McRae, když do cíle dorazil jako pátý nejrychlejší. Nejrychlejších dílčích časů pak v několika málo případech dosáhl až třetí jezdec Paasonen. Mitsubishi s pouhými devíti získanými body skončilo ve značkách jako poslední, což jen dokreslovalo bídnou situaci. Tým si tedy dal rok pauzu na vnitřní reorganizaci a přípravu nového vozu.

V Rallye Monte Carlo 2004 se tak představil zcela nový Lancer WRC 04, který se od předcházejícího dal odlišit již pouhým okem, neboť měl zcela rozdílné aerodynamické prvky. Ty vůz sice zrychlí, ovšem v tomto případě nebyl posun k lepšímu zrovna nejmarkantnější. Do dítka nového šéfa soutěžního oddělení Svena Quandta usedl jako jezdec číslo jedna Gilles Panizzi. O druhou sedačku se střídal Gigi Galli s Daním Solou a Kristianem Sohlbergem. Zcela nový červenostříbrný vůz však zlobil podobně jako jeho starší brácha a podobně zlobili i mladí jezdci za volantem vozu se startovním číslem 10. Jediný relativní úspěch mohli slavit v MMSP pouze v Monaku, kde Panizzi cíl spatřil jako šestý nejrychlejší. Před domácí japonskou rally se Mitsubishi opět z MS stáhlo, avšak ještě tentýž rok se trojice vozů objevila na Rallye Catalunya. S vylepšeným Lancerem WRC 04 Panizzi dokázal zprvu držet krok s nejlepšími, aby nakonec pro uspokojivé výsledky v podobě šesté a sedmé příčky dojeli jeho kolegové Solá s Gallim. Právě tento start naznačil obrat k lepšímu a týmu jistě vlil do žil před startem následující sezóny svěží krev.

Mario Fornaris na voze pořádně zapracoval a rok 2005 začal pro Mitsubishi tak, jako žádný z předchozích třech. Díky Panizzimu v Monaku po tříleté pauze znovu na bednu vystoupil jezdec v kombinéze Mitsubishi. Ve Švédsku se pak ve velkém stylu s Loebem, Grönholmem a Solbergem o první příčku popral Galli. Po nárazu do kamene však vůz poškodil a dojel až sedmý. Díky týmové jedničce Harrimu Rovanperämu ale nejrychlejší Lancer WRC 05 dojel do cíle jako čtvrtý. Stejný jezdec v Mexiku získal body za pátou příčku. V Turecku se o rozruch postaral znovu Galli, který se dostal se svým vozem do vedení. Mitsubishi naposled podobný pocit zažilo v roce 2001. Důvod k oslavám nakonec ale rychlý vůz pokazil svou nespolehlivostí. V dalším průběhu roku bylo až do poslední soutěže nejlepším výsledkem čtvrté místo Rovanpery z Walesu. V Austrálii i díky odstoupení několika předních pilotů finský jezdec završil relativně úspěšný rok druhým místem.

Každá jiná tovární sestava by byla určitě potěšena znovu získanou konkurenceschopností vozu a během zimní pauzy by se snažila zapracovat na spolehlivosti. Ne tak Mitsubishi, které se rozhodlo z MS vystoupit. V dílnách v Ragby tedy zůstalo několik rychlých vozů, které v sezóně poznamenané odchodem více továren citelně chyběly. Tedy chyběly až na pár výjimek, kdy Lancery WRC 05 vyvezly soukromé týmy. Ve Švédsku pak strhující bitvou o třetí místo ukázali Galli s Carlssonem zcela jasně, že červené vozy se třemi diamanty ve znaku nepatří do šrotu. I když mají oproti Citroenům, Fordům a Subaru více vad na kráse, jsou schopné s dobrými jezdci vystoupat hodně vysoko.

Nyní se tedy vracíme do současnosti, která nakonec po zmíněných peripetiích z minulého týdne vypadá pro tým MMSP mnohem růžověji. S jejich vozy bychom se měli setkávat na evropských podnicích MS pravidelně a snad stejně pravidelně je budeme vídat i na cílové rampě. Pro současný stav světového šampionátu by pak případný plný návrat továrního Mitsubishi znamenal citelný impuls. Možná k tomu letošní aktivity směřují, možná ne… To je otázka, na kterou si snad budeme schopni odpovědět na konci letošní sezóny.