1. díl – vítězství při prvním nasazení

Při sledování letošního Monte Carla a perfektního představení Citroënů při prvním startu s novým typem jsem si řekl, že se musím podívat trochu do minulosti, jak to vypadalo s debutem ostatních značek a typů nasazených do MS.

Ono zůstává otázkou, nakolik se při zavedení nového typu dají zužitkovat zkušenosti získané s typem předchozím, určitě to znamená velké plus. Značky, které nikdy předtím neměly zkušenost s podobnou kategorií vozů povětšinou neuspěly, dokladem je kromě naší Škody i třeba Seat nebo Hyundai. Ovšem opačný případ je např. Mitsubishi, které s Lancery skupiny A bylo velmi úspěšné dokonce i v době počátků kategorie WRC a když samo vůz WRC postavilo, nedosáhlo s ním na vítězství. Samozřejmě, že nedílnou součástí úspěchu musí být dostatečný přísun financí pro vývoj a testy vozů, a také dobré načasování samotného nasazení do MS. Jedná se o souhru několika faktorů, které když se povedou, dopadne to tak, jako letos v Monte Carlu. Nikdo z nás netuší, jak by to dopadlo, kdyby se Citroën C4 představil už na konci loňského roku, ale podle všeho se vyplatilo si počkat, protože to, co se dělo letos v Monte, bylo naprosto dokonalé z hlediska reklamy a marketingu, a také to muselo nutně zapůsobit psychologicky na ostatní zúčastněné (koneckonců Grönholm nebývá zase tak často vytočený natolik, aby odmítnul rozhovor, zabouchnul dveře a odjel – jak bylo vidět v TV).

Nejlepší vůz prvního ročníku MS – Alpine Renault A 110

V pohledu prvního nasazení do MS se nesmíme dívat moc daleko do minulosti, protože pak bychom nebyli dostatečně spravedliví. Při takovém pohledu by se totiž za nejúspěšnější značku dal považovat Alpine Renault A 110, který při svém prvním nasazení do MS obsadil kompletní stupně vítězů při Rallye Monte Carlo 1973. Háček je v tom, že se jednalo o první soutěž MS vůbec a Alpiny byly dostatečně vyzkoušené a úspěšné již v předchozích letech. Některé značky se zpočátku specializovaly pouze na některý typ soutěží, kde byly nadmíru úspěšné, což je případ značky Peugeot a následně pak japonských Mitsubishi, Toyota a Nissan v Africe. Také z tohoto pohledu by nebylo moc fér srovnávat úspěšnost těch, co jednou či dvakrát za rok vstoupili do MS a jinak soutěžili mimo seriál MS s ostatními, kteří absolvovali seriál celý. Jenže pokud by chtěl člověk zohlednit všechny faktory, asi by nemělo cenu se do podobného srovnání vůbec pouštět.

Dalším problémem je neoficiální nasazování jednotlivých značek v počátcích MS a také neúplnost startovních listin, takže údaje o některých typech vozů ze 70. let nejsou stoprocentní. Pokud někdo z vás ví víc, či má jiné údaje, budu rád, když se ozve.

První velký úspěch Lancie – čistokrevný „závoďák“ Stratos HF

Takže zařaďme zpátečku a podívejme se postupně na výsledky prvního nasazení jednotlivých typů do MS. Otázkou do diskuze je, jak moc rozlišovat jednotlivé typy. Myslím tím několik variant Subaru Impreza WRC, Fordů Focusů RS WRC a zda brát Citroën Xsara WRC či Peugeot 206 WRC jako jeden typ, byť i u nich docházelo k postupnému vylepšení, jen to nebylo zviditelněno stupněm evoluce v názvu vozu. Peugeot 307 WRC je na tom podobně, byl nasazen nový modelový ročník, avšak označení zůstalo a jen opravdoví detailisté toto rozlišují. Podobné to máme u Škody Octavia WRC (EVO 2 a EVO 3), Fabia WRC (typ 05), Hyundaie Accent WRC a Seatu Cordoba WRC.

Pak se objevily také typy aut, které nebyly vlastně buď na vítězství v rally ani stavěné nebo se s vítězstvím minimálně nepočítalo. To je například Citroën Xsara Kit Car, který nebyl určitě stavěn pro vítězství v absolutním pořadí. Jednalo se o čistokrevný vůz skupiny F2 (podobně jako Peugeot 306 Maxi nebo Seat Ibiza Kit Car – ty však na vítězství nedosáhly), a přesto v éře vozů WRC dosáhl dvou vítězství (1999 ve Španělsku a na Korsice). Nebo BMW M3 (1987 Korsika), které bylo vždy spíš vozem na okruhy než na rally, a samotná automobilka se v rally nijak zvlášť neangažovala. Dalšími takovými vozy byly Renault 5 GT Turbo skupiny N (vítěz Rally Pobřeží Slonoviny 1989) nebo Opel Kadett GSi, který zvítězil na Novém Zélandu 1988 díky tomu, že se jednalo „jen“ o soutěže MS jezdců a nikoliv značek a automobilky bojující o titul ve značkách se těchto soutěží nezúčastnily.

Možná nevzhledná, ale plně funkční – „monstrum“ skupiny B Lancia Delta S4

Podobný kousek, jako letos Citroënu, se v historii již povedl dvakrát značce Lancia. Ostatně Lancia díky svému působení na přelomu 80. a 90. let, kdy byla s typem Delta prakticky nedostižná, vévodí mnoha statistikám, byť od roku 1994 již v MS není činná. Nebo chcete-li od roku 1993, kdy Lancie již nenasazovala samotná automobilka, ale italský Jolly Club. Takže jak to tenkrát bylo? V éře automobilů skupiny B (kterou mnozí stále považují za vrchol dění v rally) nasadila Lancia na RAC Rally 1985 typ Lancia Delta S4 s finskou dvojicí pilotů Markku Alen a Henri Toivonen. V cíli byl první Toivonen a druhý dojel Alen.

Lancia Delta S4 nepůsobí rozhodně ladným dojmem a podobně jako Audi Quattro Sport S1, MG Metro 6R4 nebo Citroën BX 4TC asi nejsou to nejkrásnější z hlediska designu, co se na tratích MS dalo vídat. Z tohoto pohledu byl určitě pohlednější Ford RS 200 nebo Peugeot 205 Turbo 16. Tímto názorem se však pouštím na tenký led a mnozí z vás se mnou nemusí souhlasit. To už ale odbočuji, pojďme zpět k premiérám vozů v MS.

Zmínil jsem MG Metro 6R4, které stejně jako Delta S4 debutovalo v Anglii roku 1985 a doplnilo stupně vítězů, když s ním Tony Pond dojel na třetím místě a dosáhl tím nejlepší umístění tohoto vozu v historii MS. Lancia si úspěch z typem Delta zopakovala v roce 1987, kdy po zrušení skupiny B nasadila do MS Lancii Delta HF 4WD skupiny A a opět v cíli stanuli na prvních dvou místech její piloti, tentokrát Miki Biasion (I) a Juha Kankkunen (FIN).

Aby toho nebylo dost, tak každá další premiéra jiného typu Delty znamenala vždy vítězství – v Portugalsku 1988 to byla Lancia Delta Integrale (opět Miki Biasion), v San Remu 1989 typ Lancia Delta Integrale 16V (do třetice Miki Biasion) a v Monte Carlu 1992 Lancia Delta HF Integrale (pro změnu Francouz Didier Auriol). Když s tomuto výčtu připočteme vítězství Lancie Stratos HF v San Remu 1974, kdy za volantem seděl Sandro Munari (I) doplňuje to výčet šesti vítězství při prvním nasazení pro značku Lancia, z toho dvě dvojitá.

Skupina B je mrtvá, ať žije skupina A – rok 1987 a Lancia Delta HF 4WD

Další značkou, které se nasazování nových typů vcelku daří je Subaru, které zaznamenalo úspěch při premiéře třikrát. Poprvé se tak stalo roku 1997, kdy začaly platit předpisy pro třídu WRC a Subaru Impreza WRC vyhrálo v Monte Carlu, které tradičně seriál MS otevíralo. Za volantem vozu seděl Piero Liatti (I). Následovalo Subaru Impreza WRC2000 v Portugalsku 2000, které řídil Richard Burns (GB) a Subaru Impreza 2005, které dosáhlo na vítězství již s Petterem Solbergem (N) za volantem v Mexiku 2005.

Podobně jako Subaru je na tom Mitsubishi, které v této oblasti má také tři úspěchy. Pokud ovšem platí, že start typu Mitsubishi Colt Lancer v roce 1974 bylo opravdu prvním nasazením tohoto typu v seriálu MS. Tehdy zvítězil Joginder Singh z Keni. Nepochybným faktem však je, že jak Mitsubishi Lancer EVO VI (v Monte Carlu 1999), tak Mitsubishi Lancer EVO 6,5 (v Monte Carlu 2001) zaznamenali vítězství ve svém prvním startu v MS a v obou případech se o to postaral Tommi Mäkinen (FIN).

První vítězný vůz specifikace WRC – Subaru Impreza WRC v roce 1997

V souvislosti s Mitsubishi je dobré vzpomenout na neobvyklý systém nasazování vozů do MS, kdy jedno auto jezdilo jako Mitsubishi Lancer (různé evoluce) a druhé identické pod názvem Mitsubishi Carisma GT. Někdy pak také bývalo označováno jako Carisma GT Evo (4 – 6), nejspíš proto, abychom to s tím sledováním výsledků neměli tak jednoduché. Podobně se stávalo, že při nasazení nového modelu jel jeden pilot ještě s typem starším, zřejmě proto, aby se snížilo riziko selhání nové techniky. To udělala například Toyota v roce 1994, kdy s novým typem Celica GT-Four (ST205) absolvoval poslední dvě soutěže v San Remu a Anglii jen Juha Kankkunen a Didier Auriol dokončil sezónu se starším typem Celica Turbo 4WD a získal v tom roce mistrovský titul.

Ve výčtu úspěšných vozů, které vyhrály při svém debutu se dostáváme k těm, které neabsolvovaly celý seriál, s nadsázkou by se dalo napsat, že přišly, viděly, zvítězily a odešly. I když jak v případě Renaultu Maxi 5 Turbo, který byl nasazen na Korsice v roce 1985, kdy vyhrál Jean Ragnotti (F) tak u BMW M3, se kterým vyhrál Korsickou rally v roce 1987 Bernard Beguin (F) to zcela neplatí. Oba typy se po roce na Korsiku vrátily a Renault skončil v roce 1986 na druhém místě. BMW v roce 1988 skončilo těsně pod stupněm vítězů na čtvrtém místě. V obou případech seděl za volantem shodou okolností Francois Chatriot (F). Renault byl speciál skupiny B a tím pádem pro něj kariéra v MS rokem 1986 skončila, BMW se na Korsice (jedné z mála soutěží, kde díky charakteru trati měly vozy s pohonem jedné nápravy šanci uspět proti čtyřkolkám) objevovalo i nadále (1989 – 2., 1990 – 3., 1991 – 7.)

Popsat zde celou historii MS je prakticky nemožné, ale proč se o to postupnými sondami do minulosti nepokusit. Po dnešním zmapování vítězných debutantů se příště pokusím zrekapitulovat jak to bylo s ostatními vítěznými modely a také bychom si mohli zopakovat éru WRC – ještě dříve, než se možná také k nelibosti mnoha z nás stane historií…

A nakonec žhavá současnost a budoucnost – Citroën C4 WRC